ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1076.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1076/2022-1087
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 3 To 100/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 114/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 3. 2022, č. j. 1 T 114/2020-960, byl obviněný M. K. shledán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku mu současně byla uložena přiměřená povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit poškozenému škodu, kterou mu trestnou činností způsobil a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného H. B. na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu jednáním spočívajícím v tom, že po předchozí rámcové ústní dohodě o tom, že mu poškozený H. B. zapůjčí finanční prostředky ve výši 1 100 000 Kč za účelem pomoci s vyřešením jeho bytové potřeby, dne 21. 3. 2017 v úmyslu se neoprávněně obohatit přinesl s sebou na schůzku do kanceláře poškozeného na adrese XY, Znojmo, již vyhotovenou a z jeho strany podepsanou smlouvu o zápůjčce ze dne 21. 3. 2017, v níž se jako vydlužitel zavázal vrátit poškozenému jakožto zapůjčiteli zapůjčenou částku ve výši 1 100 000 Kč, a to do 21. 3. 2018, a dále jím již předem podepsaný originál směnky vlastní vystavené dne 21. 3. 2017 znějící na řad poškozeného H. B. s doložkou bez protestu splatné dne 21. 3. 2018, vystavené k zajištění pohledávky ze smlouvy o zápůjčce, přičemž své podpisy na obou dokumentech záměrně zkomolil tak, aby neodpovídaly jeho běžně užívanému podpisu, a to v úmyslu ztížit či zcela znemožnit vymahatelnost pohledávky poškozeného za jeho osobou. Na základě takto předaných podkladů mu poškozený H. B. předal téhož dne ve své kanceláři dohodnutou částku ve výši 1 100 000 Kč v hotovosti, kterou obviněný poté použil nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, poškozenému následně v termínu splatnosti ani později zapůjčené peníze ani přes opakované výzvy nevrátil a ani to od počátku neměl v úmyslu, neboť vyjma záměrně zkomoleného podpisu na předmětných listinách prokazujících existenci jeho závazku vůči poškozenému, existenci jakéhokoliv jeho závazku ve vztahu k poškozenému popíral i fakticky. Tímto jednáním způsobil poškozenému H. B. škodu ve výši 1 100 000 Kč.
3. Zmíněný rozsudek napadli obviněný a poškozený odvoláními. Z podnětu odvolání poškozeného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 3 To 100/2022-1047, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu v daném rozsahu podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť v řízení předcházejícím vydání napadeného rozsudku byly dány vady spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, a současně rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Důkazní řízení před nižšími soudy totiž neproběhlo v souladu s jeho právem na spravedlivý proces. Odvolací soud především zamítl jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru kybernetika a kriminalistika, resp. znaleckým posudkem znalce Mgr. Martina Ludmy, pro údajnou nadbytečnost. Znalecký posudek byl s ohledem na dobu zpracování předložen odvolacímu soudu v elektronické podobě s neúplným výtiskem listinné podoby, tedy odvolací soud argumentoval pouze jeho domnělým obsahem, který ve skutečnosti neznal. Pokud by jej provedl, seznámil by se se zjištěními ohledně spojení osoby obviněného s použitým mobilním telefonem, stran polohy telefonu a zasílaných zpráv osobního charakteru, což by prokázalo, že s ním cestoval. Tyto údaje pak zapadají do zjištění vyplývajících z dalších, jím předložených důkazů a vyvrátily by skutková zjištění v podobě předávky peněz dne 21. 3. 2017 v kanceláři poškozeného, neboť obviněný zmíněného dne Znojmem jen projížděl. Znalec mohl poskytnout vysvětlení k tomu, který ze dvou účtů registrovaných mobilních telefonů byl dne 21. 3. 2017 použit, popřípadě tak mohl učinit obviněný ve své výpovědi, která byla k důkazu navrhována, o čemž nebylo odvolacím soudem rozhodnuto. To, zda byl obviněný ve zmíněný den v kanceláři poškozeného, je rozhodným skutkovým zjištěním, přičemž uvedené důkazy by prokázaly, že tam nebyl a prokázaly by také nevěrohodnost svědků obžaloby. Návrh na provedení důkazů byl zamítnut bez věcně adekvátního odůvodnění, ač proces dokazování nesmí být zatížen selekcí důkazů a projevem libovůle.
5. V řízení před soudem prvního stupně dále byly provedeny obviněným navrhované důkazy, prokazující průběh jeho služební cesty v daný den, a to výpověď svědka I. J., e-mail od H. B. a od obviněného a komunikace prostřednictvím aplikace Messenger s M. K., L. L. a M. T. O těchto důkazech však v odůvodnění rozsudků obou stupňů byla zmínka buď žádná, nebo okrajová, neodpovídající povaze a závažnosti věci, soudy je tedy neučinily předmětem svých úvah a hodnocení a nepřevzaly je do skutkových závěrů. Nevypořádaly se ani s tím, že schůzka měla proběhnout kolem oběda, což neodpovídá jeho pracovní cestě do Ostravy, resp. jejím časovým parametrům, neboť schůzku, popřípadě potom jednání v bance a oběd s poškozeným, stihnout nemohl. Nelogické i je, aby si právě před celodenní cestou do Ostravy vůbec sjednávali schůzku ohledně předání takové hotovosti. Svědek T. D. si potom v souvisejícím civilním řízení přesnější časové zařazení schůzky nepamatoval, ač v řízení trestím sdělil přesné údaje, které posléze posunul podle tvrzení obviněného. Ve vztahu ke snímkům obrazovky mobilního telefonu ohledně polohy obviněný uvedl, že pokud je měl soud prvního stupně za nedostatečné, měl dokazování doplnit, což neučinil, čímž porušil zásadu vyhledávací, popřípadě pokud doplnění neprovedl, měl obviněného, který není povinen prokazovat svoji nevinu, pro důvodné pochybnosti zprostit obžaloby. Navrhováno pak bylo i přibrání znalce z oboru doprava, popřípadě provedení rekonstrukce, za účelem vyvrácení skutkového děje stran časových a polohových údajů. Odvolací soud i tento návrh bez adekvátního zdůvodnění zamítl.
6. Obviněný dále namítl, že soudy obou stupňů neshledaly důvody ke zpochybnění výpovědí svědků O. B. a T. D., přičemž však opomenuly skutečnosti tvrzené obhajobou, které jejich věrohodnost zpochybnily, a rovněž blízkost vztahu svědků k poškozenému. Navíc tito svědci vlastní skutkový děj ani neviděli či neslyšeli, údajná zmínka ohledně vděku obviněného poškozenému týkající se bydlení nemusela znamenat zápůjčku peněz. Listinné důkazy týkající se koupě bytu a jeho financování byly hodnoceny tendenčně. Bylo zejména opomenuto, že obviněný měl financování zajištěno, a proto žádnou půjčku nepotřeboval, což poškozený věděl, navíc jako odborník ve finančních službách by nepostupoval tak neopatrně. Tvrzení, že zápůjčka byla určena i na vybavení bytu, byla účelovou změnou poté, co bylo zjištěno, že nebyla potřeba pro akontaci. Soudy se také nevypořádaly se zprávou Raiffeisenbank prokazující nepravdivost tvrzení, podle kterého měl u této banky neúspěšně žádat o hypotéku. Ve vztahu ke schůzce u notářky dne 18. 10. 2017 notářka nepotvrdila, že by s obviněným jakkoli jednala, ze souvisejících zpráv soudy dovozují, co v nich není, obviněnému pak nebyl dán prostor, aby se k tomuto důkazu vyjádřil. Soudy dříve činné ve věci rovněž opomněly rozhodnout o návrhu na doplnění dokazování výpisy z účtů, z nichž měla vyplývat nevěrohodnost tvrzení poškozeného o půjčování si peněz za nízké úrokové sazby, popřípadě o zápůjčce peněz obviněnému za situace, kdy neměl volné zdroje, popřípadě o návrhu na doplnění dokazování související zprávou z Messengeru. Finanční poměry poškozeného proto nebyly dostatečně zmapovány a nebyly k těmto rozhodným skutkovým zjištěním provedeny navrhované podstatné důkazy.
7. Ohledně znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma, obviněný uvedl, že znalec svůj závěr podal v nízké rovině pravděpodobnosti, a to pro malé množství nalezených znaků a jejich nízkou vypovídací hodnotu. Takový stav nemůže stačit ke spolehlivému ztotožnění pisatele a sloužit jako opora pro výrok o vině. Soudy činné ve věci navíc neodstranily pochybnosti o správnosti a úplnosti tohoto posudku vyplývající z odborného vyjádření PhDr. Jiřího Závory, PhD. et Ph.D.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě zrušil a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. Současně požádal o odložení výkonu napadeného rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný nevznesl námitky, kterými by vytýkal nesoulad učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl uplatněn nadbytečně. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů se jedná, jestliže skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem provedených důkazů. Takovou vadou však důkazní řízení v dané věci netrpí a obviněný ani takový stav fakticky nevytýká. Proti sobě totiž stála skutková verze poškozeného, podle níž půjčil obviněnému peníze za okolností popsaných ve skutkové větě, a verze obviněného, že se tak nestalo. Nelze přitom mít za to, že by z výpovědí svědků (pojem svědek obhajoby nebo svědek obžaloby české trestní právo procesní nezná) H. B., O. B., T. D. a P. B. nebylo možné dovodit skutkový děj tak, jak to učinily soudy činné dříve ve věci. Obviněný tak v podstatě vytýká, že soudy neměly těmto svědkům věřit a měly vycházet z jeho skutkové verze, tedy že měly hodnotit důkazy jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Provedené hodnocení důkazů popsané zejména v odstavcích 13. až 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně však plně odpovídá logickým pravidlům a učiněné závěry nejsou v žádném, natož zjevném rozporu s provedenými důkazy. Obviněný pak provádí vlastní, mnohdy detailní hodnocení důkazů, některé nehodící se pomíjí, resp. interpretuje zkreslujícím způsobem. Důkazní řízení současně netrpí ani vadou spočívající v opomenutých důkazech. V závěru hlavního líčení obviněný ani jeho obhájce žádné návrhy na doplnění dokazování neměli, proč nebyly provedeny důkazy navržené v odvolacím řízení, shrnul krajský soud v odstavcích 12., 15. a násl. svého rozsudku. Nejde o to, že by krajský soud neprovedení důkazů věcně adekvátně neodůvodnil, ale spíše o to, že obviněný s jeho argumentací nesouhlasí. Dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popřípadě ve spojení s §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jsou tak zjevně nedůvodné.
10. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
11. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož do okamžiku konání neveřejného zasedání v dovolacím řízení nevyužil.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil zjevně v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání, uvedené konkrétně v písm. g) a h) zmíněného ustanovení.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě (do účinnosti novely, provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
16. Podstata celé dovolací argumentace obviněného spočívala primárně právě ve zpochybňování procesního postupu soudů obou stupňů a jimi dovozených skutkových zjištění. Konkrétně tvrdil, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, neboť skutková zjištění učiněná soudy z provedených důkazů dostatečně nevyplývají a byly navrženy k provedení další důkazy, které by mohly věc plně ozřejmit, ale tyto návrhy nebyly akceptovány, popřípadě důkazy provedené nebyly (resp. dostatečně nebyly) předmětem hodnotících úvah.
17. Takto formulované námitky v zásadě lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podřadit, nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. Především nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný v dovolání konkrétně namítl, že Krajský soud v Brně nesprávně (bez adekvátního odůvodnění) zamítl provést důkaz znaleckým posudkem z oboru kybernetika a kriminalistika, dále zamítl návrh na přibrání znalce z oboru doprava a na provedení rekonstrukce pro ověření časových a polohových údajů, nijak nerozhodl o návrhu na doplnění výpovědi obviněného a o návrzích na provedení listinných důkazů – výpisů z účtů v elektronické podobě, resp. neprovedly důkazy týkající se výše úrokových sazeb, a oba soudy činné dříve ve věci se v odůvodnění svých rozhodnutí nezmínily o provedených důkazech – svědecké výpovědi I. J., o e-mailech poškozeného ze dne 20. 3. 2017 a obviněného ze dne 5. 4. 2017, o komunikaci prostřednictvím aplikace Messenger obviněného s M. K., L. L. a s M. T., a dále o zprávě Raiffeisenbank, podle níž se nestalo, že by neúspěšně žádal o sjednání hypotéky, které tak neučinily předmětem svých hodnotících úvah.
18. K tomu je především třeba konstatovat, že obviněný na konci hlavního líčení před soudem prvního stupně výslovně prohlásil, že nemá žádné další návrhy na doplnění dokazování (viz protokol o hlavním líčení ze dne 21. 3. 2022). Následně učinil návrhy na doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení, a to zejména v písemném podání ze dne 10. 6. 2022, na které odkázal ve veřejném zasedání konaném v odvolacím řízení, kde předložil návrhy dílem zmíněné výše, byť dílem v podstatě podmíněně (výslech obviněného byl navrhován k objasnění zprávy z aplikace Messenger ze dne 18. 10. 2017, resp. k dalším skutečnostem, které nebyly prvoinstančním soudem dosud objasněny – takový stav, tedy neobjasnění některé relevantní skutečnosti soudem prvního stupně, ovšem odvolací soud neshledal). Těmito návrhy se Krajský soud v Brně zaobíral, a to v odstavcích 15. až 17. odůvodnění svého rozsudku, kde popsal, proč nebylo dokazování doplněno o znalecké posudky z oboru kybernetika a kriminalistika a z oboru doprava, dále o (obviněným nejednoznačně navrženou) rekonstrukci a o důkazy k finančním poměrům poškozeného, a následně souhrnně konstatoval, že dokazování provedené soudem prvního stupně bylo provedeno v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností.
19. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
20. Krajský soud v Brně postupoval ve smyslu zmíněných zásad, neboť dovodil, že s ohledem na dokazování realizované již soudem prvního stupně (k jehož rozsahu neměl žádných připomínek v dané fázi ani obviněný) je provádění dalších důkazů (s výjimkou k návrhu obviněného čteného úředního záznamu o podaném vysvětlení M. K.) nadbytečné, což jak přímo při jím konaném veřejném zasedání, tak i následně v odůvodnění rozsudku vyložil. Jeho argumentaci Nejvyšší soud shledává dostatečnou, neboť krajský soud přiblížil závěry své přezkumné činnosti, v konečném důsledku v tom smyslu, že skutkový děj byl dostatečně prokázán a další důkazy jsou nadbytečné a irelevantní. Zejména bylo konstatováno užívání více mobilních telefonů obviněným, přičemž není zřejmé, zda se pohyb obviněného daného dne shodoval s pohybem kterého z nich (okresní soud dříve nicméně neporušil zásadu vyhledávací podle §2 odst. 5 tr. ř., shledal-li nedostatečnými snímky obrazovky předložené obviněným, jestliže jinak prováděl důkazy vedoucí k objasnění obžalobou vymezeného skutkového děje, tedy jestliže soud důvodně dovodil, že potřebné okolnosti bude třeba prokázat jinými, a to skutečně relevantními, důkazními prostředky). Nejvyšší soud doplňuje, že adekvátnost uvedeného postoje není bez dalšího vyloučena tím, že soud, jemuž je návrh směřován, nezná konkrétní informaci, která by měla z navrženého důkazu vyplynout (právě proto, že daný důkaz neprovedl), pokud je zřejmé, že potřebu očekávatelné vyplývající informace vylučuje již zmíněná nadbytečnost, duplicita či irelevance (obviněný navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru kybernetika a kriminalistika, který odvolací soud neakceptoval, aniž by ho provedl, s již naznačeným odůvodněním, že takový posudek by, s ohledem na specializaci, mohl prokazovat pouze pohyb jednoho z telefonů obviněného, což je, s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům, irelevantní). Relevanci pak nemělo ani bližší znalecké zkoumání, soudy navíc nevyloučené, možné jízdy autem ze Znojma do Ostravy.
21. Podrobně se pak již okresní soud věnoval finančním poměrům poškozeného, přičemž odůvodnil možnost realizace půjčky obviněnému. Okresní soud ve Znojmě zcela nepřehlédl ani důkazy, které obviněný shledal nezohledněnými v hodnocení, byť se tak stalo do jisté míry souhrnným vyjádřením, v tom smyslu, že není možné vyloučit, že obviněný, zejména s přihlédnutím právě ke komunikaci s L. L. a s M. T., služební cestu daného dne i vykonal, což ovšem nijak nebrání zjištění, že byl spáchán shora popsaný skutek. Za takových okolností je ovšem zřejmé, že informace vyplývající z výpovědi svědka I. J., který se měl účastnit cesty obviněného do Ostravy až z Brna, či z komunikace s M. K., s níž se v předcházejících dnech (před 21. 3. 2017) obviněný neúspěšně domlouval na schůzce (která se tedy nekonala), postrádají pro skutkové závěry zásadní dopad, pro něž by v rámci hodnocení důkazů měl být prováděn jejich podrobnější rozbor. Taková souvislost, tedy vztah k věci, je pak pro míru podrobnosti hodnocení důkazu významnějším parametrem než obviněným v dovolání tvrzená povaha a závažnost věci jako takové, neboť ani v případě projednávání závažné věci není nutné široce hodnotit provedené důkazy, jejichž význam je zcela okrajový, resp. na hranici samotné relevance. Proto v daném případě postačovalo i zmíněné stručné souhrnné vyjádření.
22. Pochybení ve smyslu uvedené alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je dána, pokud ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, tedy Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Pokud soudy obou stupňů některé důkazní návrhy obviněného neakceptovaly, stalo se tak důvodně a za dostatečného vysvětlení, nikoli svévolně.
23. Na okraj k dané problematice Nejvyšší soud doplňuje, že nelze akceptovat, že by obviněnému nebylo umožněno vyjádřit se k důkazu – zprávě notářky o schůzce, jež se měla konat dne 18. 10. 2017. Obviněný v hlavním líčení konaném dne 21. 3. 2022 při postupu podle §214 tr. ř. k této listině žádné připomínky neměl, přičemž nelze ani přehlédnout, že na počátku odročených hlavních líčení dne 26. 1. 2022 a dne 21. 3. 2022 byl vyzván, zda se hodlá k věci vyjádřit a podle své vůle tak neučinil.
24. Nejvyšší soud se pak neztotožnil ani s námitkami obviněného, podle nichž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy jimiž tvrdil naplnění další alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. Jak totiž již bylo řečeno výše, takovou situaci je namístě shledat, zejména jestliže by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení apod. Okresní soud ve Znojmě, za akceptace Krajským soudem v Brně, však konstatoval, že z provedených důkazů průběh skutkové děje důvodně vyplynul. Oba soudy přitom vycházely zejména z výpovědi poškozeného a z úkonů, které následně (po spáchání skutku) ve vztahu k řešení celé situace učinil, z výpovědí svědků O. B., T. D. (a to z procesně použitelné výpovědi svědka učiněné v hlavním líčení, pouze ke které mohly soudy, jako k důkaznímu prostředku v podobě výpovědi svědka, přihlížet; na její posouzení pak nemá větší dopad, že v ní svědek mohl poskytnout i nikoli zcela odpovídající, pro věc méně relevantní, informaci ohledně dřívějšího neúspěšného žádání o hypotéku obviněným u Raiffeisenbank) a P. B., kteří sice nebyli přímo přítomni předání peněz, ale o transakci měli aktuální a dostatečně podrobné informace, a to případně i od samotného obviněného. Zde je namístě, i v návaznosti na vyjádření státního zástupce, doplnit, že trestní řád pracuje s obecným pojmem svědek (viz zejména §97 tr. ř., upravující povinnost svědčit), trestněprávní teorie pak dovozuje, že svědkem je osoba rozdílná od obviněného, která byla vyzvána orgánem činným v trestním řízení, aby jako svědek vypovídala o skutečnostech, které vnímala svými smysly (srov. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, s. 440, nebo Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, s. 1434, k tomu případně srov. i pojem svědka v materiálním smyslu, viz rozhodnutí publikované pod č. 15/2002 Sb. rozh. tr.). Naopak není formálně rozlišováno postavení svědka obhajoby či obžaloby, byť se informace vyplývající z výpovědi svědka mohou fakticky shodovat s postojem obhajoby či obžaloby, ale také s postoji obou či žádné ze stran, současně svědecká výpověď je podrobena hodnocení jako každý důkaz, a takto může být shledána věrohodnou, dílem věrohodnou či nevěrohodnou. Soudy tedy, jak již bylo řečeno, shledaly věrohodnými výpovědi právě těchto (obecně) svědků, kteří vnímali skutečnosti relevantní pro danou věc. Věrohodnost byla podpořena i zjištěním, že svědek T. D. dodal, že se s poškozeným v závěru jejich spolupráce nepohodl, tedy nebylo ani důvodu dovozovat jakýkoli nesoulad jeho výpovědi s realitou s ohledem na vztah k poškozenému, jak to naznačoval obviněný v dovolání.
25. Do daného kontextu pak zcela zapadala komunikace mezi obviněným a poškozeným ohledně návštěvy notářky v říjnu roku 2017 (tedy se nejednalo o komunikaci obviněného s notářkou, která s ním skutečně sama v bezprostředním styku nebyla) a podpůrně byla učiněná zjištění podporována rovněž tvrzeními znalce z oboru písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma, Ing. Miroslava Bílka, byť byla učiněna v nízké rovině pravděpodobnosti a bez dalšího by nepochybně k dovození viny obviněného nepostačovala. Znalec své závěry zjevně obhájil i po předložení odborného vyjádření vypracovaného znalcem PhDr. Jiřím Závorou, Ph.D. et Ph.D., které navíc nebylo vyjádřením samostatného znaleckého či odborného náhledu na posuzovaný moment, ale spíše komentářem ke znaleckému posudku Ing. Miroslava Bílka, jak přiléhavě uvedl odvolací soud (odstavec 12. odůvodnění jeho rozsudku). Realizace schůzky obviněného s poškozeným se shora zmíněným účelem a závěrem dne 21. 3. 2017 ve vymezených dopoledních či poledních hodinách tak byla prokázána (a současně nebyla žádným akceptovatelným důkazem vyloučena).
26. Pokud jde o podvodně tvrzený smysl transakce, bylo konstatováno, že obviněný žádal zapůjčit peníze v souvislosti s koupí a vybavením bytu, na což nemá vliv, že jinak byla koupě nemovitosti většinově hrazena z hypotéky (část kupní ceny však bylo nutné uhradit z vlastních zdrojů, uvedené problematice a časové posloupnosti se podrobně věnoval odvolací soud v odstavci 14. odůvodnění svého rozsudku), kterou měl obviněný zajištěnou, resp. že o sjednávání této hypotéky měl poškozený informace. Poškozený, byť se jinak mohl chovat obezřetně, pak zde, jak sám vysvětlil, vnímal obviněného jako přítele a rodinného známého, což – a to je právě obecně cílem podvodných jednání – podlehl omylu a uvěřil, že (takto jím vnímaný) obviněný potřebuje v souvislosti s koupí bytu určitou finanční částku a pokud mu ji poškozený půjčí, svůj závazek ji vrátit splní. Proto v omylu učinil shora popsanou majetkovou dispozici, ač se tak stalo dílem na základě nepravdivých okolností.
27. Následně dovozená skutková zjištění z takto naznačených důkazů vyplývají, tedy mají v nich zřetelnou oporu. Ani v daném rozsahu proto nebylo možné argumentaci obviněného přisvědčit.
28. Nejvyšší soud zde na okraj připomíná, že na existenci zjevného nesouladu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
29. Souhrnně řečeno, nelze dovodit, že by učiněná rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy že by skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů či snad měla být jejich opakem apod., ale naopak jsou jimi zjevně podložena. Současně nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přímo rozhodnutím odvolacího soudu, nedošlo.
30. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. To obviněný mohl učinit (a také učinil) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popřípadě za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., přičemž s takovými námitkami se již Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vypořádal. Pokud pak jde o námitky, jimž by obviněný zpochybňoval správnost právního posouzení skutku tak, jak byl dovozen soudy, resp. jimiž by tvrdil jeho jiné nesprávné hmotně právní posouzení, žádné v dovolání předloženy nebyly, tedy ani tento dovolací důvod, byť za případného využití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., nemohl být naplněn a Nejvyšší soud se zvolenou právní kvalifikací nezaobíral.
31. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného, která vymezuje možnosti přezkumu v dovolacím řízení, nebyla podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., byla pak podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. S přihlédnutím k uvedenému neshledal Nejvyšší soud podklad k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., který obviněný navrhoval, jenž je namístě, pokud zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení není vhodné uskutečnit výkon dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu