ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.15.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 15/2022-370
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 1. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. D. , nar. XY v XY, okres XY, bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 9 To 210/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 18/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 6. 2021, č. j. 2 T 18/2021-324, byl obviněný uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §345 odst. 2 a §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře 40 000 Kč.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 10. 2. 2020 prostřednictvím zmocněné právní zástupkyně M. K. podal na Okresní státní zastupitelství Praha-východ, písemné trestní oznámení na svou bývalou partnerku, poškozenou G. F., ve kterém vědomě nepravdivě uvedl, že mu poškozená dne 14. 10. 2017, v odpoledních hodinách, z jeho pronajatého domu, v ul. XY, XY, odcizila dámské horské kolo v hodnotě 85 000 Kč, které mělo být v jeho vlastnictví. Následně tuto skutečnost zopakoval po zákonném poučení při svém výslechu dne 12. 3. 2020 v XY, okr. Praha-východ, před policejním orgánem Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Praha venkov-jih, oddělení obecné kriminality, v rámci sepisování úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř., vedeném pod č. j. KRPS-55901-5/TČ-2020-011471-DOS s tím, že byl prokazatelně poučen ve smyslu §158 odst. 8 tr. ř. a upozorněn na trestní odpovědnost za uvedení vědomě nepravdivých údajů, následkem čehož by se mohl mimo jiné dopustit přečinu křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku. Ačkoliv bylo prověřováním oznámeného skutku, vedeném na výše uvedené součásti Policie České republiky prokázáno, že si obviněný byl vědom skutečnosti, že poškozená dostala předmětné kolo v měsíci září roku 2017 darem ke svým 40. narozeninám a jednalo se o společný dar od jeho osoby a jejích rodičů, kteří mu na koupi předmětného kola přispěli v hotovosti částkou 40 000 Kč, a toto kolo tak bylo ve vlastnictví poškozené, přičemž jeho cílem bylo, aby v důsledku jeho výpovědi byla poškozená trestně stíhána pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 To 210/2021-346, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejprve je namístě uvést, že obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle nového znění trestního řádu účinného od 1. 1. 2022, ačkoli dovolání podal již dne 22. 11. 2021. K tomuto je však nutné poznamenat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný uplatnil, byl původně zcela shodně upraven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak sice v zákoně před předmětnou novelizací nebyl obsažen, avšak Nejvyšší soud námitky, které by pod tento dovolací důvod spadaly, dlouhodobě uznával jako námitky potenciálně relevantní, a to z důvodu ochrany ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu tudíž měl podklad ve čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud proto dovolání obviněného posuzoval jako dovolání podané podle účinného znění trestního řádu. V rámci své dovolací argumentace obviněný namítl, že skutková zjištění soudu prvního stupně a z nich učiněné závěry nelze považovat za správné a získané v souladu s trestním řádem. Od počátku trestního řízení popírá, že by se trestné činnosti dopustil a rozhodná skutková zjištění pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů. Je přesvědčen, že soudy důkazy nehodnotily řádně a důkazům obžaloby přikládaly větší váhu, než důkazům obhajoby. Soudy neodstranily rozpory ve lživých výpovědích svědků, na které upozorňoval. Z neprokázaných závěrů nebylo možno dovodit jeho úmyslné zavinění. Ani odvolací soud se dostatečně nezabýval jeho námitkami. Je přesvědčen o své nevině, podání oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu považuje spíše za vyjádření jeho přesvědčení o tom, že poškozená se předmětného jednání dopustila a s poukazem na to, že měl v době tohoto úkonu právní zástupkyni, nelze dovodit, že by naplnil znaky trestného činu. Rozhodnutí soudů označil za zmatečná, nesprávná, trpící právními vadami, pro které je nutno je zrušit.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a zdůraznil, že obviněný sice nesprávně použil dovolací důvody podle nového znění trestního řádu, avšak koncepce dovolacích námitek by mohla být podřaditelná i pod dovolací důvody podle starého znění trestního řádu. Obviněný pouze obecně rozporuje skutková zjištění soudů a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly založit jím užité dovolací důvody. Ztotožnil se se závěry soudů, které na základě dokazování zcela věrohodně a logicky uzavřely, že k danému jednání došlo právě tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. K obecné námitce obviněného stran naplnění subjektivní stránky akcentoval, že obviněný jednal zcela vědomě, když poškozenou lživě obvinil z trestného činu v úmyslu jí přivodit trestní stíhání a naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění. O tom, že se jednalo o úmyslné jednání, svědčí i další postup obviněného, který podal proti usnesení o odložení trestního stíhání poškozené stížnost a nadále se domáhal pokračování trestního řízení proti poškozené. Námitky obviněného nejsou s to naplnit uplatněné dovolací důvody, když ani nově zakotvený dovolací důvod podle písm. g) nesměřuje k umožnění polemiky s konkrétními provedenými důkazy a způsobem jejich hodnocení soudy.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
10. Námitky obviněného, kterými obecně polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků bez bližšího odůvodnění či konkrétnějšího poukazu na zjevné rozpory, které v nich shledává, nejsou s ohledem na uvedené s to naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný ve svém dovolání neuvedl žádné konkrétní výtky, ze kterých by vyplývalo, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ani soudům nevytkl žádné vady týkající se procesně nepoužitelných či opomenutých důkazů, přičemž pouze takové námitky by pod tento dovolací důvod bylo možno podřadit. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v trestním řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze ve výše zmíněných případech flagrantního porušení pravidel dokazování. V nyní projednávaném případě však obviněný žádná konkrétní porušení, která by tato kritéria naplňovala, nenamítl a nad rámec dovolací argumentace obviněného je Nejvyšší soud v předmětné věci ani neshledal. V hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně nejsou žádné rozpory, natož zjevné, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soud pečlivě hodnotil, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování, přičemž odvolací soud následně skutkové závěry soudu prvního stupně zcela potvrdil. Je proto namístě uzavřít, že obecná polemika obviněného s rozsahem a hodnocením důkazů směřuje zcela mimo zákonný rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako ostatních dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
12. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
14. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný sice v dovolání mj. zcela obecně uvedl, že ze závěrů soudů nelze dovozovat jeho úmyslné zavinění, či že by naplnil znaky jakéhokoli trestného činu. K těmto námitkám však nesdělil žádné skutečnosti, které by mohly ucelený závěr soudů o naplnění znaků předmětného přečinu jakkoli zpochybnit a opřel je toliko o obecné zpochybnění skutkových zjištění soudů. Ačkoli by tedy formálně námitky stran naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu mohly být pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelné, s ohledem na naprostou absenci jakéhokoli bližšího odůvodnění, resp. jiného odůvodnění než nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy obou stupňů, je namístě shledat, že se s naplněním daného dovolacího důvodu materiálně zcela míjí, a proto je pod tento, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., podřadit nelze. Je přitom nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud nemůže za obviněného domýšlet jeho dovolací argumentaci, a to především za situace, kdy je obviněný za účelem zajištění právně fundované dovolací argumentace povinně zastoupen advokátem (srov. §265d odst. 2 tr. ř.). Nad rámec uvedeného však Nejvyšší soud pro úplnost konstatuje, že se soud prvního stupně otázkou naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu dostatečně zabýval (srov. odst. 15-17 rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud jeho závěry zcela potvrdil (odst. 24 a násl. usnesení soudu druhého stupně), přičemž ani Nejvyšší soud o těchto závěrech nemá pochybnosti.
16. K další obecné výtce obviněného, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou, je pak nad rámec uvedeného namístě připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s §125 tr. ř., s obhajobou obviněného se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování. Nejvyšší soud tak v předmětné věci neshledal žádné porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
17. Námitky obviněného se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
18. Obiter dictum lze pouze na okraj poznamenat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu