ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.703.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 703/2022-1028
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2022 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 7 To 37/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 7/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2019, č. j. 2 T 7/2018-674, byl obviněný M. K. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Podle dovozených skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zmíněného zločinu dopustil tím, že dne 7. 1. 2018 v době kolem 2:20 hodin v Plzni, v ulici XY, ve II. nadzemním podlaží na chodbě bytového domu, v podnapilém stavu, během vzájemného fyzického konfliktu s poškozeným P. J., narozeným XY, k němuž došlo z blíže nezjištěných příčin, udeřil poškozeného nejméně jedenkrát rukou sevřenou v pěst do obličeje a způsobil mu zlomeninu kůstek zevního nosu s krvácením, dále ho udeřil teleskopickým obuškem do pravé ruky a způsobil mu otiskový kolejnicový výron na hřbetu této ruky, a dále jej prudce kopl nebo udeřil anebo dupnul silou velké intenzity do břicha, přestože musel vzhledem ke svému intelektu, věku poškozeného a intenzitě útoku proti části těla poškozeného, kde jsou uloženy důležité orgány, vědět, že mu může způsobit vážná a těžká zranění a s tímto byl srozuměn, a tímto jednáním způsobil poškozenému zranění, a to roztržení závěsu kliček tenkého střeva o rozsahu trhliny 120 x 70 mm, zakrvácení hlavy slinivky břišní s okolním pojivem a tukového pouzdra pravé ledviny, přičemž obviněný věděl vzhledem k intenzitě útoku, že tato zranění v dutině břišní mohou vést ke smrti poškozeného a bezdůvodně předpokládal, že nezemře, poškozený v důsledku vykrvácení do dutiny břišní při roztržení závěsu kliček tenkého střeva na místě během několika minut zemřel, a to i přes přivolanou lékařskou pomoc zdravotnické záchranné služby a jeho smrt byla stanovena v 3:08 hodin.
3. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2019, č. j. 7 To 37/2019-740, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájců Mgr. Petra Čechury a JUDr. Petra Moronga dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom smyslu, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V podání učiněném prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Čechury namítl, že jeho jednání nemohlo být kvalifikováno jako zločin podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, neboť nebyly naplněny veškeré znaky skutkové podstaty tohoto deliktu a soudy při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení důkazů postupovaly v rozporu s §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že při zohlednění veškerých možných scénářů eskalace vzájemného konfliktu mezi ním a poškozeným, bez znalosti samotného průběhu incidentu, nemohlo být jeho jednání vyhodnoceno jako úmyslný trestný čin, uložený trest je pak nepřiměřeně přísný, neodpovídající zavedené rozhodovací praxi. Soud na jedné straně uvedl, že není známo, co se konkrétně v daném místě a čase stalo, ale na druhé straně všechna zjištěná poranění poškozeného hodnotil výlučně a jen k tíži obviněného, např. i poranění, která jím nebyla prokazatelně způsobena, jako např. kolejnicový výron na hřbetu ruky.
5. Provedené dokazování nabízelo takové situace, jež nebyly a ani nemohly být ze strany soudu vyloučeny, které následky způsobené jeho jednáním ospravedlňovaly, neboť je posouvaly do roviny nutné obrany či excesu z jejího uplatnění. Soudy v rozporu se zákonem jeho jednání posuzovaly podle následku, nikoliv podle toho, co se na místě skutečně událo. Své rozhodování si zjednodušily, když veškeré rozpory a důkazy, jež by bylo možné hodnotit ku prospěchu obviněného, bagatelizovaly. Nezabývaly se vytýkaným mechanismem poškození vstupních dveří do bytu, před kterým k incidentu došlo, nezohlednily v jeho prospěch poranění na hlavě, které mu bylo poškozeným způsobeno teleskopickým obuškem, jemuž se mohl bránit odkopnutím útočníka od sebe, obušek pak byl nalezen u ruky poškozeného, tedy ho před svojí smrtí pravděpodobně držel, nezabývaly se ani motivem poškozeného, který v nočních hodinách bez peněženky a s obuškem šel do domu či bytu obviněného.
6. Obviněný dále v dovolání citoval z výpovědí některých svědků a hodnotil, jaké závěry z nich podle něj vyplynuly. Z výpovědi svědka J. P. dovodil, že poškozený byl konfliktní typ, který u sebe nosil teleskopický obušek a zákazníkům vyhrožoval a okrádal je. Podle svědka M. Ch. byl poškozený konfliktní typ, hádavý, nepříjemný a okrádal lidi. Shodné vyplynulo rovněž z výpovědí svědkyň D. J. a J. K. Mohl to tudíž být poškozený, kdo byl v nastalé situaci agresorem. Svědek J. N. se vyjadřoval o osobě obviněného jako o nekonfliktním člověku, který nemá sklony k agresivitě, potvrdil také, že cestu taxíkem poškozenému uhradil. Dveře do bytu pak nebyly před útokem poškozeny. Obviněný měl v návaznosti na uvedené za to, že se ho poškozený snažil zřejmě okrást a domáhal se vstupu do bytu, což již lze kvalifikovat jako trestný čin.
7. V další části dovolání obviněný hodnotil ve věci vypracované znalecké posudky. Znalec MUDr. Hynek Řehulka se vyjadřoval k poranění na hlavě obviněného a připustil, že bylo s největší pravděpodobností způsobeno teleskopickým obuškem. Obviněný doplnil, že jinému mechanismu zranění (např. o dveře) neodpovídají zajištěné stopy. Pokud pak byl na místě jen poškozený, bylo jeho zranění s největší pravděpodobností způsobeno jím, a reakce obviněného by mohla být hodnocena jako nutná obrana. Tento znalec dále vypočítal zpětně hladinu alkoholu v krvi obviněného v rozpětí 1,91 až 2,27 g/kg, tedy v rozsahu středního až těžkého stupně opilosti, který již mohl být provázen i výpadky paměti. V kontextu uvedeného nelze mít jeho výpověď, že si nic nepamatuje, za nevěrohodnou. Pokud jde o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaný MUDr. Martinou Ellederovou a Mgr. Davidem Kožíkem, jmenovaní znalci nebyli s ohledem na postoj obviněného schopni řádně odpovědět na zadané otázky soudu, nemohli uvést, v jaké kondici byly v inkriminovanou dobu jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti, je tedy s podivem, že soud sám tento stav vyhodnocoval. Na základě pozorování ve zdravotnickém zařízení znalec uvedl, že se u obviněného nejedená o agresivního člověka a domníval se, že na místě došlo k situačnímu konfliktu. Obviněný doplnil, že v tomto kontextu lze uvažovat, že konflikt vyvolat právě poškozený. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství vypracovaném MUDr. Miroslavem Dvořákem a MUDr. Helenou Kvapilovou znalci připustili, že se u zjištěných zranění poškozeného mohlo jednat o jeden úder do oblasti hlavy a dále o jeden úder do oblasti břicha. Obviněný dovodil, že pokud tomu tak bylo, pak se mohlo z jeho strany jednat o nutnou obranu, na základě zjištěných poranění také nebylo možné určit, zda se jednalo u poškozeného o jeden či více konfliktů.
8. Obviněný popsal, jak mohla celá situace na místě činu proběhnout, např. že byl vzájemný konflikt proveden ranou pěstí do obličeje poškozeného (způsobeno poranění hlavy), což vyvolalo pokus o útok poškozeného teleskopickým obuškem na obviněného, útěk obviněného do bytu, v němž mu poškozený zamezil zavření bytových dveří strčením teleskopického obušku do dveří (zjištěné poškození dveří), následoval útok teleskopickým obuškem na hlavu obviněného (způsobeno zranění hlavy), pokus o další útok teleskopickým obuškem, který byl zmařen odkopnutím poškozeného od sebe ze strany obviněného v nutné obraně. Tuto na příklad uvedenou variantu nelze vyloučit, mohlo jich být i více. Doplnil, že na taxametru byla v době prohlídky vozidla poškozeného uvedena částka 325 Kč, přičemž je otázka, proč ho poškozený, když měl za jízdu zaplaceno, zapínal. Navíc (s ohledem na garantované ceny přepravy uvedené ve vozidle) je zřejmé, že částka uvedená na taxametru nekoresponduje s cenou jízdného i při zohlednění doby stání (celkem 21 minut). Obviněný provedl výpočet ceny za cca 3,5 km dlouhou cestu, a to včetně stání, dospěl k částce celkem 259 Kč, což podle něj nasvědčuje, že poškozený okrádal své zákazníky.
9. Pokud jde o jeho zajištěné textové zprávy z mobilu, je z nich patrné, že byl opilý, neboť měl velké problémy s překlepy a s pravopisnými chybami. Ze zprávy „s pakem co me chce zajebat“ lze usuzovat na to, že právě poškozený zavdal příčinu konfliktu. Zprávy „ten to neda“ a „ten tipek makatl na me“ mohou prokazovat, že poškozený na obviněného fyzicky útočil teleskopickým obuškem a on se bránil. Toto je podle obviněného jen domněnka obhajoby, když přesný konflikt není znám a důkazy prokázán. Dále namítl, že byl zajištěn jeho telefon, ve kterém měl peníze, konkrétně hotovost ve výši 1 100 Kč. Pokud by měl povinnost zaplatit přepravu, nic by mu nebránilo učinit tak. Přeprava však byla zaplacena předem svědkem J. N.
10. Soudy se dále nevypořádaly s možností, že na místě mohlo dojít k víc konfliktním situacím, pouze konstatovaly, že poškozený byl starý a nemocný člověk a že konflikt šlo řešit jiným způsobem, což jsou pouze domněnky. Zopakoval, že se mohl chtít schovat do bytu, což mu bylo ze strany poškozeného znemožněno (teleskopickým obuškem vloženým do vstupních dveří). Je otázkou, jak se má zachovat člověk, na kterého někdo útočí teleskopickým obuškem, když je opilý a zda je jeden úder do oblasti břicha při případném trvajícím útoku teleskopickým obuškem na hlavu nepřiměřený. Poukázal také na to, že zdravotní stav poškozeného nemohl být tak špatný, když se vydal v nočních hodinách do neznámého domu, s osobou o mnoho mladší, navíc vyzbrojen teleskopickým obuškem. Podle obviněného mu také nemohou být všechna poranění poškozeného přičítána k tíži, neboť k podlitině kolejnicového tvaru na ruce poškozeného mohlo dojít ještě před samotným konfliktem mezi poškozeným a obviněným.
11. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby ve věci rozhodl sám Nejvyšší soud.
12. V podání učiněném prostřednictvím JUDr. Petra Moronga obviněný uvedl, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a Vrchní soud v Praze toto pochybení prvoinstančního soudu v rámci odvolacího řízení nenapravil. Krajský soud se nevypořádal s jeho obhajobou týkající se chování poškozeného před konfliktem, neboť ve svém rozhodnutí sdělil, že samotný poškozený byl v minulosti soudně trestán pro násilné jednání, konkrétně pro pokus trestného činu ublížení na zdraví, ale neuvedl již, že bylo poškozenému uloženo mimo jiné i ochranné léčení psychiatrické. Podle závěrů provedeného dokazování pak měl poškozený problémy s účtováním služeb taxislužby, nechoval se vždy standardně ke klientům, ale vystupoval verbálně agresivně, své opilé zákazníky okrádal a vlastnil teleskopický obušek. Obviněný zdůraznil, že neměl důvod poškozeného napadnout, pokud by nebyl napaden sám, přičemž bylo objektivně zjištěno, že byl zraněn. Krajský soud nepátral po motivu vstupu poškozeného do domu, nenechal vypracovat znalecký posudek ohledně mechanismu poškození zárubní dveří, zda k němu mohlo dojít právě působením obušku. Odvolací soud sice provedl výpočet nákladů na jízdu vozidlem taxi, který vyznívá ve prospěch obviněného, avšak již neřešil, že obviněný měl k dispozici v drobných dostatečnou částku k zaplacení nedoplatku ve výši 25 Kč. Soudy podle názoru obviněného vykládaly chybějící důkazy v jeho neprospěch a potlačovaly informace svědčící v jeho prospěch. Nepostupovaly tak v souladu s §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dodal, že neměl důvod zvát poškozeného do bytu a odmítl, že by poškozeného udeřil teleskopickým obuškem, resp. že by jako první na něj zaútočil, neboť není osobou agresivní, osobou útočící byl nepochybně poškozený a on se jen až následně bránil. Nacházel se v podnapilém stavu (střední stupeň opilosti, dokonce jeden ze znalců nevyloučil těžký stupeň opilosti) a útok vedený ze strany poškozeného obuškem proti jeho hlavě ho ovlivnil v chápání nebezpečnosti chování poškozeného a způsobu zvolené obrany. Soudy obou stupňů nevyhodnotily řádným způsobem tu skutečnost, že byl obviněný poškozeným napaden jako první a že tento útok byl proveden sice starším člověkem, ale střízlivým a ozbrojeným, který se snažil obviněnému minimálně zabránit uzavření vchodových dveří do bytu. Mohl se právem cítit ohrožený jednáním poškozeného a není vyloučeno, že vyhodnotil útok poškozeného jako závažný a vzhledem ke svému stavu volil v daném čase přiměřenou obranu.
13. Obviněný opětovně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
14. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o neúčinné znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které bylo nicméně doslovně převzato do §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 byl dán v případě, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž obviněný sice formálně vytýkal, že nebyly naplněny znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, nevznesl však v podstatě žádné námitky, kterými by tuto kvalifikaci zpochybnil. Směřoval je totiž k tomu, že jeho jednání bylo jednáním v nutné obraně, což však neopíral o aplikaci §29 tr. zákoníku na soudy zjištěný skutkový stav (toto ustanovení v textu dovolání ani necitoval), ale z vlastní skutkové konstrukce, podle níž čelil útoku poškozeného. Dovolací námitky tedy spíše odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, který za určitých podmínek výslovně umožňuje zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Ani podle současného vymezení však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení, ale lze vytýkat pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v citovaném ustanovení uvedených. V úvahu připadající existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy obviněný nicméně formálně nevytkl, ani taková vada z jeho námitek nevyplynula, protože pouze ve zcela obecné rovině tvrdil porušení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., kritizoval hodnocení důkazů soudy (soudy hodnotily důkazy jednostranně v neprospěch dovolatele, chybějící důkazy nahrazovaly úvahami vyznívajícími v jeho neprospěch atd.) a zejména předkládal vlastní, v podstatě hypotetickou skutkovou verzi průběhu incidentu. Stejně tak neuvedl žádný konkrétní procesně nepoužitelný důkaz a s výjimkou neopatření znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví mechanoskopie ani nespecifikoval žádné konkrétní důkazy, které soudy nedůvodně odmítly provést. Důvody, proč nebyl opatřen uvedený znalecký posudek, přitom vyložil okresní soud v odstavci 16. odůvodnění svého rozhodnutí a tuto argumentaci, se kterou se ztotožnil i odvolací soud, lze považovat za dostačující. Důkazní řízení v předmětné trestní věci tedy netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž je při posuzování námitek obviněného týkajících se nutné obrany nutno vycházet ze skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích. Odvolací soud pak připustil, že jednání obviněného mohlo mít v první fázi obranný charakter, obviněný však měl nad poškozeným převahu, zasadil mu úder do nosu, který sám o sobě musel být velmi bolestivý a musel poškozeného ochromit, vzal poškozenému teleskopický obušek a udeřil ho s ním do ruky. Teprve po úderu do nosu a úderu teleskopickým obuškem následoval likvidační útok spočívající v úderu, kopu nebo dupnutí do břicha. Za prakticky vyloučenou přitom odvolací soud označil možnost, že by poškozený zasadil obviněnému ránu obuškem poté, co již byl sám zraněn.
15. Podle názoru státního zástupce se věcí z hlediska existence či neexistence podmínek nutné obrany mohly soudy zabývat poněkud podrobněji, z uvedených skutkových zjištění nicméně vyplynulo, že likvidační útok proti břichu poškozeného provedl obviněný v době, kdy již poškozeného odzbrojil a opakovaně zranil. Pokud vůbec k útoku vůči obviněnému ze strany poškozeného došlo (odvolací soud o takové možnosti hovoří jako o teoretické), pak obviněný provedl likvidační útok proti poškozenému v době, kdy již útok skončil (exces intenzivní). Takovéto jednání nelze pod nutnou obranu zahrnout.
16. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
17. Toto vyjádření bylo zasláno obhájcům obviněného k možnému uplatnění repliky, čehož však nebylo využito.
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
19. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021. Na tomto místě je třeba uvést, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. doplněn nový dovolací důvod označený jako písm. g), současně došlo k posunutí dovolacích důvodů zbývajících. Optikou této novely pak Nejvyšší soud přistoupil k předložené dovolací argumentaci a tvrzenému dovolacímu důvodu.
20. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, je aktuálně vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je namístě doplnit, že uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je s odkazem na něj určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování v daném ohledu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
21. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném po 1. 1. 2022, lze s odkazem na něj dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě (do účinnosti novely, provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky přímo neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, tedy k zásadnímu rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Již z logiky věci plynulo, že se tyto soudní praxí vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
22. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentaci, o kterou obviněný dovolání opřel, je možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.). Je možno konstatovat, že obviněný své dovolání primárně založil na námitkách skutkových, jimiž sporoval skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nabízel jiné verze průběhu skutkového děje, než ke které měly dospět soudy dříve činné ve věci, resp. tvrdil, že soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily a vyvodily z nich nesprávné závěry. Naznačená argumentace je nicméně pod uplatněný dovolací důvod, ve znění trestního řádu účinného do 31. 12. 2021, resp. zařazený pod odpovídající písmeno téhož ustanovení ve znění trestního řádu účinného od 1. 1. 2022, do jisté míry podřaditelná, a to s ohledem na rovněž uplatněné námitky týkající se jednání v nutné obraně. Dále je namístě konstatovat, že se obviněný, byť s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021, výslovně nedomáhal existence zjevného (či extrémního) rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, přesto je možné jeho argumentaci s jistou mírou tolerance podřadit i pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění. Nejvyšší soud současně shledal, že shodnými námitkami se zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci, neboť byly součástí již dříve uplatněné obhajoby, a s jejich závěry se ztotožnil.
23. Konkrétněji platí, že mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, s nimiž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, není zjevně žádný rozpor. Skutková zjištění soudů naopak mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Soudy si přitom zjevně byly vědomy všech okolností případu (způsobu obhajoby obviněného, který ke skutku neuvedl žádné skutečnosti pro údajné výpadky paměti, jeho ovlivnění alkoholem v době činu, absence přímých důkazů, zejména kdo započal a jak přesně probíhal jinak zcela nepochybně vzniknuvší konflikt mezi poškozeným a obviněným) a vzhledem k tomu hodnotily ve věci provedené důkazy velmi obezřetně, o čemž svědčí obsáhlá a podrobná odůvodnění jejich rozhodnutí. Přitom si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Vyhodnocením všech provedených důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech bylo možno sestavit časovou osu událostí týkající se dané noci, zmapovat pohyb poškozeného a obviněného na místo činu, a dále zejména zjistit způsob útoku obviněného vůči poškozenému v souvislosti s následkem, který jednáním obviněného nastal.
24. Na základě provedeného dokazování není sporu o tom, za jakých okolností obviněný nastoupil do vozu poškozeného poskytujícího taxi službu, ani jak proběhla cesta do místa určení, s mezizastávkou v provozovně rychlého občerstvení, kde se obviněný zastavil najíst a poškozený čekal s vozidlem před provozovnou. Odvolací soud rovněž konstatoval, že v podstatě jediným důvodem, proč šel poškozený s obviněným do domu, byla nezaplacená taxa, přičemž výpočtem podpořil nedoplatek. Ani skutečnost, že se obviněný a poškozený dne 7. 1. 2018 v době po 2:11 hodin (poškozený podle kamerového záznamu zavíral dveře svého auta na ulici) až 2:22 hodin (svědek M. Ch. po nalezení poškozeného na chodbě domu volal záchrannou službu) společně nacházeli v ulici XY, ve II. nadzemním podlaží na chodbě bytového domu není sporná. Je dále zřejmé, že během této poměrně krátké doby (reálně nejvýše 10 minut) evidentně došlo mezi obviněným a poškozeným k fyzické potyčce, při níž obviněný i poškozený utrpěli různá poranění. Obviněný utrpěl zranění na čele, které znalec MUDr. Hynek Řehulka vyhodnotil jako nezávažné a připustil jeho způsobení teleskopickým obuškem či razantnějším uhozením o hranu dveří. Poškozený pak utrpěl zranění popsaná ve skutkové větě, tedy více poranění způsobených vícero mechanismy útoku, a to jednak úderem pěstí do nosu, dále úderem obuškem do pravé ruky (které bylo způsobeno při témže střetu) a konečně velice silným úderem, kopnutím či dupnutím do břicha, když po těchto útocích zůstal bezvládně ležet na zemi, přičemž následkem posledního uvedeného razantního, intenzivního útoku vedeného velkou silou na břicho poškozený prakticky na místě zemřel vykrvácením do dutiny břišní (smrt byla konstatována ve 3:08 hodin).
25. S ohledem na skutečnost, že se na místě činu nacházeli toliko obviněný a poškozený, soudy oprávněně uzavřely, že mezi obviněným a poškozeným došlo ke konfliktu a fyzické potyčce, kdy poškozený udeřil obviněného do hlavy teleskopickým obuškem, čímž mu způsobil zranění nedosahující ani tzv. lehkého ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákoníku. Obviněný pak nejméně udeřil poškozeného pěstí do nosu, kdy mu způsobil zlomeninu kůstek zevního nosu s krvácením, vzal mu obušek, se kterým jej udeřil do pravé ruky, a poté mu dupnul nebo ho kopnul silou velké intenzity do břicha, přičemž po těchto útocích zůstal poškozený bezvládně ležet na zemi a bezprostředně na to zemřel (na následky posledně uvedeného útoku). Zatímco poranění obviněného nebylo závažné, poškozený byl vystaven ze strany obviněného opakované agresi a utrpěl během krátké chvíle závažná poranění. Soudy se dále v souvislosti k potyčce poškozeného a obviněného zabývaly vzájemným porovnáním věku, tělesné konstituce a fyzické kondice obou zúčastněných, přitom důvodně uzavřely, že obviněný měl nad poškozeným drtivou fyzickou převahu. V této souvislosti pečlivě hodnotily stav obviněného v době spáchání trestného činu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že obviněný v inkriminovaný den požíval alkoholické nápoje a svou obhajobu založil na tvrzení, že má výpadky paměti a nic si nepamatuje, tedy se zaobíraly i jeho příčetností. Otázka příčetnosti je otázkou právní, kterou řeší soud sám na základě provedeného dokazování, přičemž tak činil zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a výslechu znalců v hlavním líčení dne 5. 2. 2019, kteří u obviněného nezjistili přítomnost žádné duševní poruchy ve smyslu §123 tr. zákoníku, byla jim známa hladina alkoholu v krvi obviněného v době spáchání trestného činu, vyjádřili názor, že v případě obviněného se jednalo s ohledem na jeho osobnost a zkušenost s alkoholem o opilost prostou a logicky vysvětlili, proč při takovém stupni opilosti jsou rozpoznávací a ovládací schopnosti obvykle hodnoceny jako snížené, z forenzního hlediska měrou nepodstatnou. Pokud se vyjadřovali k výpadkům paměti s ohledem na stupeň opilosti obviněného, uvedli, že k výpadkům mohlo dojít, avšak pouze krátkodobým. V této souvislosti také nebylo možné přehlédnout další ve věci provedené důkazy, které poukazovaly na chování obviněného v daných okamžicích. O skutečnosti, že byl obviněný v inkriminovanou dobu zcela správně orientován, svědčí obsah textových zpráv, zasílaných obviněným svědkovi J. N., jimiž reagoval na situaci, kterou právě zažíval (psal evidentně o konfliktu s poškozeným) a v 2:24 hodin mu zjevně o poškozeném uváděl, že „kamo…ten to nedá“. Téměř současně lhal svědkovi M. Ch. (který nalezl poškozeného na podlaze u bytu obviněného a v 2:22 hodin volal záchrannou službu), že poškozeného nezná ani jej nikdy neviděl, tedy zjevně zareagoval na kontext celé situace a rychlou výmluvou se snažil vyvinit. Soudy na základě provedeného dokazování učinily závěr, že obviněný útočil proti člověku o mnoho staršímu, za vědomí své fyzické převahy, s poškozeným byl také proto vypořádán velice rychle a brutálně (opakovanými útoky vedenými velkou silou), ačkoli byl poškozený na počátku ozbrojen obuškem a byl střízlivý.
26. Na základě shora uvedeného a dalších skutečností vyplývajících z provedeného dokazování je zřejmé, že rozhodnutí obou soudů o vině obviněného M. K. se opírá o dokazování takového rozsahu, jenž soudům umožnil zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a jenž je dostatečným podkladem pro rozhodnutí o vině tohoto obviněného. Soudy náležitě provedly celou řadu navzájem se podporujících usvědčujících důkazů dostatečné síly a přesvědčivosti. Nejvyšší soud zároveň po přezkoumání spisového materiálu nezjistil nic, co by odůvodňovalo tvrzení obviněného, že by důkazy byly nepřípustně selektovány, resp. účelově vykládány toliko v jeho neprospěch, jak se snažil namítat.
27. Pokud jde v této souvislosti o námitku obviněného, že nebyl proveden znalecký posudek, kterým by byl objasněn mechanismus poškození zárubně vstupních dveří, Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně se tímto návrhem na doplnění dokazování náležitě zabýval (tedy ho zejména neopomenul) a v odstavci 16. svého rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč pro nadbytečnost nepřistoupil na toto obhajobou navrhované doplnění dokazování. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). Navíc soudy v zásadě akceptovaly názor obviněného, že k poškození dveří mohlo dojít vložením obušku.
28. Nejvyšší soud tak, jak již bylo řečeno, ve věci neshledal opomenutý důkaz, ani žádný, natož zjevný rozpor, který by případně mohl opodstatnit jeho zásah do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy pak svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno.
29. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) tedy nedošlo.
30. Pokud jde o dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [původně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], je, jak již bylo řečeno, s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, resp. byl jinak nesprávně hmotněprávně kvalifikován.
31. Obviněný s odkazem na zmíněný dovolací důvod namítal nesprávné právní posouzení jeho jednání s tím, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně. Nejvyšší soud nicméně shledal, že ani konečné právní kvalifikaci nelze ničeho vytknout, tedy ani nelze přisvědčit, že by jednal v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku.
32. Podle zmíněného ustanovení čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde přitom o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Pokud jde o bezprostřední hrozbu nebo trvání útoku, buď je zde důvodný předpoklad útoku následujícího bezprostředně za hrozbou anebo útok již započal a stále probíhá. Útok tedy ještě nesmí být ukončen ani krátkodobě přerušen, protože nutnou obranu lze použít proti útočníkovi jen do doby, pokud trvá útok na zájem chráněný trestním zákonem. O nutné obraně tudíž nelze uvažovat za situace, kdy útok ještě bezprostředně nehrozí, ani nezačal, nebo pokud je útok již dokončen. Dalším předpokladem, který musí být současně splněn při závěru o existenci nutné obrany, je zákonný požadavek, aby obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Pojem způsobu útoku v sobě zahrnuje nejen způsob provedení útoku, ale i osobu útočníka, jeho úmysl a vlastnosti a prostředky použité k tomuto útoku apod. O nutnou obranu, tedy nepůjde v případech, když nepoměr mezi intenzitou útoku a mírou reakce na něj je naprosto výrazný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 8 Tdo 627/2016).
33. Podstatné pro posouzení nyní projednávaného skutkového děje je zjištění, že obviněný nebyl vystaven žádnému útoku, který by odvracel posuzovaným brutálním a velkou silou vedeným násilným jednáním, jenž by tak mohl odůvodnit jeho jednání jako nutnou obranu. Soudy ve věci činné se danou otázkou zabývaly a s ohledem na všechny okolnosti případu takový průběh zcela vyloučily. Byly si přitom vědomy konfliktní osobnosti poškozeného, jenž mohl v minulosti vystupovat v některých případech poměrně nevybíravě vůči svým zákazníkům, resp. mohl nadsazovat úhradu za jízdu, nebylo však nijak podloženo, že by se na zákaznících dopouštěl loupežných přepadení, tedy zejména že by je fyzicky napadal obuškem a násilím se zmocňoval jejich věcí (k čemuž by podle učiněných zjištění s ohledem na věk a zdravotní stav ani nedisponoval dostatečným fyzickým potencionálem).
34. Byť tedy soudy činné dříve ve věci připustily, že nebyly zcela detailně zjištěny všechny momenty konfliktu mezi poškozeným a obviněným, bylo zřejmé, že se ve velmi krátkém časovém rozmezí dostali do sporu ohledně jízdného, na kterém mohl být objektivně nedoplatek a obviněný (byť měl u sebe i peníze) jej zjevně neuhradil, a proto poškozený obviněného následoval do domu (z ničeho nevyplývá, že by se poškozený již vstupu do bytového domu domáhal násilně, ke zřetelné neshodě zjevně došlo až v poschodí). V rámci tohoto sporu pak obviněný zjevně nebyl cílem takového hrozícího nebo trvajícího útoku proti jeho osobě (bylo mu způsobeno jen nezávažné zranění), jenž by ho oprávnil k takové agresi, jaké se dopustil. Je třeba připomenout, že síly účastníků byly naprosto nevyrovnané, tedy i když poškozený měl u sebe obušek, utržil velice rychle fatálně likvidační rány, kterým v podstatě na místě podlehl. Přitom již úder pěstí (způsobující zlomeninu kůstek zevního nosu s krvácení) byl velmi bolestivý, přičemž soudy vyloučily možnost, že by poškozený zasadil obviněnému ránu obuškem poté, co již byl sám zraněn. Je tak zřejmé, že obviněný svoji agresi gradoval, zcela bez ohledu na jakékoli reálně v úvahu připadající jednání poškozeného (tedy mimo ně) a mimo jakoukoli přiměřenost, až ke způsobení fatálního zranění, jemuž poškozený podlehl. Přístup obviněného potom dokresluje, že z místa činu bez dalšího odchází, píše (prakticky okamžitě) svědkovi J. N. situaci zcela vystihující textovou zprávu „kamo…ten to neda“ a v komunikaci se svědkem M. Ch. obratem tvrdí, že poškozeného nezná a nikdy neviděl.
35. Námitku obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno jako provedené v nutné obraně, tudíž shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, což značí, že nebylo shledáno ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
36. Pokud pak obviněný toliko obecně namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, bez další navazující argumentace, Nejvyšší soud uvádí, že takové námitky pod uplatněný, ale ani pod jiné důvody dovolání podřadit nelze. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, totiž lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [dříve h)], podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v 39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněnému byl za zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 let, přičemž byl ohrožen trestní sazbou na osm až šestnáct let odnětí svobody. Byl mu tedy uložen trest v rámci trestní sazby, přičemž zároveň nejde o trest, který by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe a byl trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným, k čemuž obviněný ani ničeho bližšího neuvedl.
37. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný opřel své dovolání o námitky podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), které nicméně byly shledány zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
38. Obiter dictum je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 21. 9. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne
25. 7. 2022 (s ohledem na nekontaktnost obviněného) a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 9. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu