ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.867.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 867/2022-619
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. 10. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné
V. E. T. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 12 To 215/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 116/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje jednak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 12 To 215/2021, pokud jím zůstal nedotčen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 3 T 116/2020, ve výroku, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné V. E. T. a spoluobviněnému A. T. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené R. B., nar. XY, trvale bytem XY, způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč, a jednak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 3 T 116/2020, ve výroku, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné V. E. T. a spoluobviněnému A. T. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené R. B., nar. XY, trvale bytem XY, způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč,
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou obvinění A. T. a V. E. T. povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené R. B., nar. XY, trvale bytem XY, náhradu škody ve výši 8 900 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný A. T. povinen zaplatit poškozené R. B., nar. XY, trvale bytem XY, náhradu škody ve výši 4 600 Kč.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2021, č. j. 3 T 116/2020-424, byla obviněná V. E. T. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a dále zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 14 T 4/2020, byla odsouzena za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody (ve výroku absentovalo zákonné ustanovení, podle něhož byl trest ukládán, což následně napravil soud odvolací) v délce 30 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu týkající se sbíhající se trestné činnosti. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného A. T. a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozeným způsobenou škodu, konkrétně L. P. ve výši 49 700 Kč, R. B. ve výši 13 500 Kč a S. K. ve výši 15 031 Kč, poškozená společnost Česká pošta, s. p., pak byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu společně s A. T. jednáním spočívajícím v tom, že:
- oba společně v době od 16. 10. 2019 18:00 hod. do 17. 10. 2019 14:00 hod. v Hradci Králové, ul. XY č. p. XY, v bytě v přízemí domu využili toho, že byli u poškozené na návštěvě a v nestřeženém okamžiku odcizili ze šperkovnice v obývacím pokoji bytu: 1 pár zlaté náušnice, malé se stříbrnou kuličkou v hodnotě 4 000 Kč, 1 pár zlaté náušnice, dlouhé provázky se stříbrným kamínkem v hodnotě 7 000 Kč, 1 pár zlaté náušnice, velké kruhy s rytinou "VERSACE" v hodnotě 10 000 Kč, 1 ks zlatý medailon, ve tvaru srdce v hodnotě 3 000 Kč, 1 ks zlatý prsten, „bílé zlato“, zásnubní s perlou v hodnotě 9 000 Kč, 1 ks zlatý prsten, masivní, s rytinou v hodnotě 8 000 Kč, 1 ks šnůra pravých neopracovaných perel, starší v hodnotě 1 000 Kč, 1 pár stříbrné náušnice – kruhy v hodnotě 600 Kč, 4 ks stříbrné prsteny v hodnotě á 1 000 Kč, celkem 4 000 Kč, 1 ks stříbrný přívěsek ve tvaru kříže v hodnotě 200 Kč, 1 ks stříbrný přívěsek ve tvaru velkého srdce z krystalu Swarovski v hodnotě 1 500 Kč, 1 ks stříbrný řetízek, dvouřadý s kamínky v hodnotě 500 Kč, 1 ks pozlacené hodinky STORM s kamínky Swarovski v hodnotě 2 000 Kč, 1 ks stříbrné hodinky nezjištěné značky, s kolečkem zlaté barvy v hodnotě 1 000 Kč, 1 ks stříbrné hodinky Guess se stříbrnými kamínky v hodnotě 500 Kč, 1 ks mini kamera nezjištěné značky v hodnotě 300 Kč, 1 ks chytré dětské hodinky, růžové barvy v hodnotě 100 Kč, čímž poškozené L. P. způsobili škodu ve výši 52 700 Kč,
- oba společně dne 31. 10. 2019 v době od 9:40 hod. do 9:55 hod. v Chocni, ul. XY č. p. XY, v prodejně zlatnictví, poté, co si nechali ukázat snubní prsteny ze zadní části trezoru, využili nepřítomnosti prodavačky a odcizili ze šperkovnice položené na pultu 1 ks stříbrného prstenu s barevnými kamínky s tvarem do špičky, čímž poškozené R. B. způsobili škodu ve výši 500 Kč,
- oba společně dne 1. 11. 2019 v době od 16:10 hod. do 16:40 hod. v Chocni, ul. XY č. p. XY, v prodejně zlatnictví, poté, co si nechali ukázat plata s přívěsky, využili přítomnosti dalších osob v prodejně a v nestřeženém okamžiku odcizili z plat položených na pultu celkem 8 ks stříbrných a zlatých přívěsků, 1 ks přívěšek stříbrný ve tvaru srdce v hodnotě 500 Kč, 1 ks přívěšek stříbrný nezjištěného tvaru v hodnotě 400 Kč, 1 ks přívěšek stříbrný nezjištěného tvaru
v hodnotě 400 Kč, 1 ks přívěsku zlatý se čtyřmi kamínky v hodnotě 2 000 Kč, 1 ks přívěsku zlatý strom života – kulatý v hodnotě 1 500 Kč, 1 ks přívěsku zlatý – ve tvaru ploché destičky v hodnotě 1 200 Kč, 2 ks přívěsku zlatý nezjištěného tvaru v hodnotě za kus 1 200 Kč, čímž poškozené R. B. způsobili škodu ve výši 8 400 Kč,
- oba společně dne 6. 11. 2019 v 12:10 hod. ve Vysokém Mýtě, ul. XY, využili nepřítomnosti S. K., řidiče vozidla zn. Peugeot Boxer, r. z. XY, České pošty, s. p., které bylo zaparkováno na pozemní komunikaci a řidič se nacházel mimo vozidlo a odcizili z neuzamčeného vozidla na předním sedadle položenou černou peněženku s finanční hotovostí ve výši 25 701 Kč a držák s mobilním telefonem zn. Samsung E 20, IMEI XY, se 2 ks SIM karet operátora T-Mobile v hodnotě 2 000 Kč, přičemž je S. K. uviděl utíkat od vozidla a podařilo se mu chytit V. E. T., ta se mu vytrhla a společně s T. začali utíkat, pronásledoval je svým vozidlem, T. se od T. oddělil, následně na trávníku u křižovatky nalezl poškozený odcizenou peněženku, která byla otevřená, z peněženky odcizili částku 15 031 Kč, čímž poškozené právnické osobě Česká pošta, s. p., způsobili škodu ve výši 15 031 Kč a poškozenému S. K. odcizením mobilního telefonu škodu ve výši 2 000 Kč.
3. Tento rozsudek napadla obviněná odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 12 To 215/2021-482, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu týkajícím se obviněné a ve výroku podle §229 odst. 1 tr. ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněné byl za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn, a dále za sbíhající se zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 14 T 4/2020, uložen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu týkající se sbíhající se trestné činnosti. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněná namítla, že skutky, jak byly zjištěny soudy, byly nesprávně právně kvalifikovány jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s obviněným A. T., neboť se o trestný čin nejednalo. Namítla absenci obligatorního znaku objektivní stránky, a to příčinného vztahu mezi jednáním a následkem, absenci následku, tj. přisvojení si cizí věci, a nedostatek subjektivní stránky přečinu spáchaného ve spolupachatelství. Odvolací soud totiž nesprávně právně posoudil naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty zmíněného přečinu ve vztahu k její osobě, neboť ve svém rozsudku provedl na rozdíl od soudu prvního stupně další hodnocení důkazů v širším rozsahu (např. kupní smlouvy či kamerového záznamu), než jak je provedl okresní soud, aniž by však tyto důkazy provedl ve veřejném zasedání a umožnil obviněné se vyjádřit. Ke skutku ze dne 16. 10. 2019 pak obviněná uvedla, že naplnění zákonných znaků předmětného přečinu nelze založit toliko na zjištěném jejím zájmu o šperky poškozené L. P., tudíž zde absentuje naplnění subjektivní stránky spočívající v úmyslu tyto šperky odcizit, současně nebyla prokázána vědomost obviněné, že obviněny ́ A. T. tyto šperky v domě L. P. odcizí. Doznání obviněného navíc nelze brát k její tíži, přičemž i kdyby šperky následně prodávala, bez dalšího to nesvědčí o spáchání přečinu krádeže. Obdobné platí i u skutků ze dne 31. 10. 2019 a 1. 11. 2019, kde jsou pochybnosti o to vyšší za situace, že obviněny ́ A. T. sám ve stejné prodejně zlatnictví odcizil věci dne 29. 10. 2019, což již odvolací soud nijak nehodnotil. Za předpokladu, že pro naplnění zákonného znaku spolupachatelství se vyžaduje společný úmysl spolupachatelů zahrnující společné jednání, tato okolnost nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu věci.
6. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku, ale i jiné nesprávné hmotně právní posouzení s ohledem na zjištěný skutkový stav, spatřovala i ve způsobu popisu skutků ve skutkové větě výrokové části napadeného rozsudku, konkrétně mělo dojít k porušení ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. ve výroku, jímž byla uznána vinnou. Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové totiž vyplynulo, že byla odsouzena společně s obviněným A. T. za přečin krádeže spáchaný ve spolupachatelství, přičemž část popsaných dílčích útoků měl spáchat samostatně obviněný A. T. a další část těchto dílčích jednání měla obviněná spáchat společně s obviněným A. T., jejich jednání však byla zařazena do jedné skutkové věty a z vyjádření věty právní bylo možné dovodit, že se obviněná podílela na všech uvedených útocích. Tato vada měla nutně vliv na úvahu o výši a druhu trestu, neboť Krajsky ́ soud v Hradci Králové ve svém rozsudku uvedl, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, aniž by konstatoval, která konkrétní jednání byla k tíži obviněné hodnocena při úvaze o druhu a výši trestu.
7. Od uvedené vady se poté odvíjelo i jiné nesprávné právní posouzení trestní věci založené na stanovení povinnosti obviněné společně a nerozdílně s obviněným A. T. nahradit způsobenou škodu poškozeným podle §228 odst. 1 tr. ř. Z výrokové části rozsudku okresního soudu vyplynulo, že oběma obviněným byla stanovena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené R. B. způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč, a to přesto, že obviněná podle skutkové věty měla společným jednáním s obviněným dne 1. 11. 2019 způsobit jmenované poškozené škodu ve výši 8 400 Kč a jednáním ze dne 31. 10. 2019 škodu ve výši 500 Kč, tj. celkem 8 900 Kč, nikoliv 13 500 Kč. Ve zbývající částce 4 600 Kč způsobil škodu samostatným jednáním dne 29. 10. 2019 pouze obviněný A. T.
8. Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku nesprávn ě hmotně právně posoudil i stanovenou povinnost k náhradě vzniklé škody S. K. ve výši 15 031 Kč, když vycházel ze skutečnosti, že prvoinstanční soud, zřejmě omylem, na počátku hlavního líčení konstatoval připojení poškozeného S. K. pouze s částkou 2 000 Kč, přesto poškozený uplatnil svůj nárok náhradu škody ve výši 15 031 Kč řádně a včas. Za situace, kdy krajský soud v rámci ve řejného zasedání neprovedl žádný důkaz v otázce připojení se poškozeného s částkou ve výši 15 031 Kč, přičemž ani ze zjištěného skutkového stavu věci nelze mít za prokázané, že by tento poškozený v souladu s ustanovením §43 odst. 3 tr. ř. uplatnil nárok na náhradu škody ve zmíněné výši nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování, lze mít za to, že krajsky ́ soud uplatn ěny ́ nárok nesprávn ě hmotně právně posoudil a nesprávně stanovil povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná částí uplatněných námitek brojila proti rozhodným skutkovým zjištěním, jak je ve věci učinily soudy obou stupňů, jakož i proti provedeným důkazům, a svou vinu zcela popírala. Přestože své námitky formulovala velmi obecně, lze je, byť s notnou mírou tolerance, podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze však dospět k závěru, že by se soudy v dané věci dopustily svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv přijatelného racionálního logického základu. K žádnému, natož extrémnímu rozporu v řízení nedošlo. Naopak v daném případě si soud prvního stupně provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a patřičnou pozornost věnoval i hodnocení důkazů, přičemž ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení a jakými právními úvahami se řídil. Přesvědčivě se také vypořádal s obhajobou obviněné, která byla v průběhu celého trestního řízení prakticky konstantní a na její námitky odpovídajícím způsobem reagoval. Obviněná byla ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčena na podkladě řady ve věci provedených důkazů prokazujících její vinu, jednalo se zejména o výpovědi svědků R. B., S. K., B. Z., E. H., jakož i o úřední záznamy o podaném vysvětlení, a to L. P., J. Š., P. K. a M. J. Soud vycházel rovněž ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i z řady zajištěných a provedených důkazů listinných. Odvolací soud se pak v odůvodnění svého rozhodnutí s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky (viz odstavce 5. až 9. rozsudku odvolacího soudu).
11. Další námitky obviněné, podle nichž v dané věci nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to konkrétně objektivní a subjektivní stránka, že se soudy nezabývaly otázkou prokázání úmyslu spáchat trestný čin ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, stejně tak námitky proti popisu jednotlivých skutkových jednání v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou však zjevně neopodstatněné. Z provedeného dokazování, a to zejména z výpovědí jednotlivých ve věci slyšených svědků, vyplynulo, že se oba obvinění dopustili daných jednání společně a každý z nich měl svou úlohu. Lze tak přisvědčit závěrům soudů obou stupňů, podle kterých skutkový stav poskytuje dostatečný podklad k právnímu závěru, že se obviněná dopustila trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to společně s obviněným A. T., přičemž je zřejmé, že tento trestný čin spáchali oba obvinění úmyslným společným jednáním jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku. Postup soudu prvního stupně ve vztahu k obviněné pak byl zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., neboť uvedl potřebné konkrétní skutkové okolnosti, v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřoval naplnění uvedeného trestného činu, a zároveň skutky popsal způsobem, který je umožňuje spolehlivě odlišit od jiných. Námitka obviněné stran výroku o vině by mohla obstát pouze ve vztahu k obviněnému A. T., jenž se daného jednání dopustil dílem samostatně, dílem pak ve spolupachatelství s obviněnou, na což mělo být reagováno při formulaci právní věty. Ve vztahu k obviněné však formulace právní věty obstojí, neboť tato se veškerého jednání dopustila právě ve spolupachatelství s obviněným.
12. Dovolání obviněné směřovalo rovněž proti nesprávnosti výroků o náhradě škody ve vztahu k poškozeným R. B. a S. K. Tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem, ovšem jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva. Tomuto vymezení námitky obviněné obsahově odpovídaly a lze je zčásti považovat i za důvodné. Soud prvního stupně totiž uložil oběma obviněným společně a nerozdílně nahradit poškozené R. B. způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč. Obvinění však způsobili poškozené společným jednáním ze dne 31. 10. 2019 škodu ve výši 500 Kč a společným jednáním ze dne 1. 11. 2019 škodu ve výši 8 400 Kč, tedy celkem ve výši 8 900 Kč. Obviněný A. T. pak samostatným jednáním ze dne 29. 10. 2019 způsobil poškozené škodu ve výši 4 600 Kč. Škoda ve výši 4 600 Kč způsobená výlučně jednáním obviněného A. T. tak neměla být do tohoto výroku zahrnuta, nýbrž mu měla být uložena výrokem samostatným.
13. Nelze naopak přisvědčit námitce obviněné stran výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému S. K., v jejímž rámci tvrdila, že poškozený svůj nárok neuplatnil řádně a včas, neboť tak učinil. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 6. 2021 se sice podává, že poškozený se na počátku hlavního líčení připojil s náhradou škody ve výši 2 000 Kč, v rámci své výpovědi v průběhu hlavního líčení však uvedl, že částku 15 000 Kč uhradil České poště, a to po jejím odcizení s odůvodněním, že ji bylo třeba uhradit neprodleně, protože auto, z něhož obvinění odcizili předmětnou částku, nezamkl. Na dotaz předsedkyně senátu, zda je pravdou, že se připojoval s náhradou škody ve výši 2 000 Kč, pak odpověděl, že si nevzpomíná. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 8. 2021 vyplývá, že jako listinný důkaz byl proveden protokol o jím učiněném trestním oznámení, jakož i jeho poučení, podle kterých se do trestního řízení připojil nejen s částkou 2 000 Kč za mobilní telefon, ale rovněž s částkou 15 000 Kč, kterou uhradil České poště jako zaměstnanec. Za této situace lze tedy akceptovat závěr odvolacího soudu, který uvedl, že okresní soud zřejmě omylem na počátku hlavního líčení konstatoval připojení poškozeného pouze s částkou 2 000 Kč, nicméně uvedená skutečnost nemá vliv na věcnou správnost výroku o povinnosti obviněných k náhradě škody poškozenému. Tato námitka obviněné je tedy neopodstatněná.
14. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ohledně obviněné, resp. i ohledně obviněného A. T., částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pokud jím zůstal nedotčen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, a to ve výroku jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené R. B. způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč, a jednak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v tomto výroku o náhradě škody. Dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále sám ve věci rozhodl tak, že oba obvinění jsou podle §228 odst. 1 tr. ř. povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené R. B. způsobenou ve výši 8 900 Kč a obviněný A. T. je povinen nahradit poškozené R. B. způsobenou škodu ve výši 4 600 Kč.
15. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněné k možnému uplatnění repliky, čehož nebylo využito.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
17. Obviněná své dovolání opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., aniž by ve své argumentaci konkrétně uvedla, ve které její části shledává naplnění kterého z nich.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě (do účinnosti novely, provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
19. Podstata části dovolací argumentace obviněné, kterou by bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, spočívala právě ve zpochybňování procesního postupu soudů obou stupňů a jimi dovozených skutkových zjištění. Konkrétně do jisté míry tvrdila existenci důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem a logické rozpory v důkazech, které ji měly usvědčovat.
20. Takto formulované námitky je možné, byť se značnou mírou tolerance, pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit (byť stran zmíněných rozporů se ze strany obviněné jednalo především o napadení procesu hodnocení důkazů, což zmíněný dovolací důvod nenaplňuje), nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. Především nelze mít za to, že by důkazy v předmětné věci, respektive jejich obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takové neměly být vůbec pojaty do hodnotících úvah odvolacího soudu, z toho důvodu, že odvolací soud, podle obviněné, provedl hodnocení důkazů v širším rozsahu, než je provedl soud prvního stupně, aniž by sám tyto důkazy provedl ve veřejném zasedání.
21. Odvolací soud totiž v projednávané věci neměnil ani nedoplňoval skutkový stav, tudíž nebylo třeba provádět ve vztahu ke skutkovým zjištěním ani žádné dokazování. Pouze rekapituloval důkazy provedené soudem prvního stupně, s jejichž hodnocením (provedeným okresním soudem) se plně ztotožnil, což plyne ze samotného odůvodnění, kde odvolací soud uvedl, že rozsah dokazování (provedeného v hlavním líčení) shledal dostatečným pro objektivní rozhodnutí ve věci, stejně tak nebylo zjištěno, že by se okresní soud v hodnocení důkazů dopustil nějakých významných nesprávností, např. že by některý důkaz nebo významnou skutečnost pominul, hodnotil nesprávně, nebo z ní vyvodil nesprávné závěry, naopak objasnil skutkový stav věci správně, jak je vyžadováno ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy rovněž správně zhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Uvedené pak ostatně plyne i z výroku jeho rozsudku, v němž zrušil pouze výrok o trestu týkající se obviněné (z důvodu absentujícího ustanovení, podle něhož byl trest nalézacím soudem obviněné ukládán) a ve výroku o náhradě škody podle §229 odst. 1 tr. ř. Lze doplnit, že užití odlišného slovního popisu (avšak stále plynoucího z obsahu provedených důkazů) při rekapitulaci důkazů, respektive při reagování na námitky obviněné, automaticky neznamená nové hodnocení důkazů.
22. Pod totožný dovolací důvod lze částečně podřadit i námitky obviněné, ve kterých uváděla, že soudy obou stupňů vycházely v případě závěru o jejím úmyslu odcizit šperky u skutku ze dne 16. 10. 2019 v podstatě pouze z výpovědi poškozené L. P., stejně tak, že z učiněných skutkových zjištění nijak nevyplývalo, že by obvinění jednali společně, a tedy se společným úmyslem, či že vinu nelze dovozovat z částečného doznání obviněného A. T. Popsanou argumentaci – pokud by ji již bylo možné opřít o alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je naplněna, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů – však nelze akceptovat. Je totiž třeba uvést, že vina obviněné, pokud jde o krádež šperků poškozené L. P., byla prokázána zejména na základě podaného vysvětlení touto poškozenou (úřední záznam o podaném vysvětlení byl podle §211 odst. 6 tr. ř. v rámci hlavního líčení konaného dne 16. 6. 2021 jako důkaz čten), v němž uvedla, že obvinění u ní v bytě o velikosti 1+1 přespali, oběma jim, zejména obviněné, která se o šperky zajímala, ukazovala, jaké má šperky a kde je má uloženy, které jsou z pravého zlata (zejména k jejich krádeži pak nakonec došlo) a které nikoli. Na návštěvě u poškozené od pobytu obviněných nikdo krom její malé pětileté dcery nebyl, a tudíž nikdo jiny ́ nemohl šperky vzít. Bylo také zjištěno, že obviněná šperky poškozené, konkrétně prsten, zásnubní prsten s perlou a náušnice, ještě tentýž den prodala. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem a také k částečnému doznání obviněného A. T. lze nepochybně uzavřít, že šperky nemohly být odcizeny jinými osobami než právě obviněnými, tedy právě obviněnou ve vzájemné součinnosti s obviněným A. T., aniž by takové (rozhodné) skutkové zjištění neodpovídalo provedeným důkazům.
23. K dalším skutkům lze pro úplnost doplnit, že poškozená R. B. v rámci své výpovědi u hlavního líčení výslovně uvedla, že se na krádeži podíleli oba obvinění, neboť obviněná měla šperky v ruce a dávala si je do kapsy, což je patrno rovněž z pořízeného kamerového záznamu z prodejny. Poškozený S. K. taktéž potvrdil, že se obviněná na krádeži peněženky a mobilního telefonu z vozidla České pošty podílela, přičemž oba obviněné přistihl u svého automobilu, na jeho dotaz odpověděli, že nic nevzali a následně začali utíkat směrem k ulici XY a XY, kde nalezl peněženku z vozidla bez částky 15 000 Kč.
24. Vzhledem ke značné stručnosti a kusosti zmíněných námitek tedy Nejvyšší soud ve stručnosti konstatuje, že nelze dovodit, že by rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud odvolací, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy že by skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů či snad měla být jejich opakem apod., ale naopak jsou jimi zjevně podložena. Současně nelze mít za to, že by ve věci existovaly nezákonně získané důkazy. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nedošlo.
25. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Takové námitky je (dílem) možné učinit s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s čímž se již Nejvyšší soud v tomto dovolání vypořádal.
26. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je sice obecně možné podřadit námitky, že skutek, tak jak byl formulován ve skutkové větě výroku o vině, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Obsahem námitek obviněné nicméně bylo především tvrzení, že skutek, tak jak byl formulován ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje náležitosti uvedené v §120 odst. 3 tr. ř., k čemuž doplnila, že vzhledem k tomu, že byla vina obviněných vymezena do jedné skutkové věty, z vyjádření věty právní vyplývá, že se obviněná podílela na všech uvedených jednáních, ač tak mělo být jen ve vztahu k některým dílčím útokům. Tvrzení takové údajné procesní vady ovšem pod jiné nesprávné hmotně právní posouzení podřadit nelze, tedy tyto námitky uplatněný dovolací důvod naplnit nemohou.
27. Nad rámec své přezkumné povinnosti nicméně Nejvyšší soud pokládá za potřebné nejprve zdůraznit, že tzv. skutková věta (již ostatně podle jejího názvu) vyjadřuje stručně a výstižně žalovaný skutek, kterého se obviněný (či obvinění) podle zjištění soudu dopustil (dopustili). Lze připustit, že mohlo dojít i k dílem jinému vyjádření celé skutkové věty (v návětí jednotlivých dílčích útoků stran pachatelství obviněných). Soud prvního stupně však v jejím rámci především nepochybně uvedl potřebné konkrétní skutkové okolnosti, v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřoval naplnění předmětného trestného činu, zároveň dané skutky popsal způsobem, který je umožňuje spolehlivě odlišit od jiných. Ze samotné skutkové věty je pak zřejmé, která konkrétní jednání (které dílčí útoky) obviněná spáchala společně s obviněným a kterých se dopustil obviněný samostatně, neboť tato skutečnost je u každého jednotlivého skutku uvedena, shodné závěry pak plynou i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Námitka, podle níž odvolací soud přičetl obviněné při ukládání trestu i jednání obviněného spáchané samostatně (neboť nesdělil, ke kterým jednáním obviněné při ukládání trestu přihlížel), je tak zcela irelevantní. Lze tudíž konstatovat, že ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. nebylo ve vztahu k obviněné nijak porušeno. Ve shodě s odvolacím soudem i vyjádřením státní zástupkyně lze uvést, že námitka obviněné týkající se formulace právní věty výroku o vině mohla obstát pouze ve vztahu k obviněnému A. T. (který ji však neuplatnil), neboť ten se jednání popsaného ve skutkové větě dopustil dílem samostatně, dílem pak ve spolupachatelství s obviněnou, což mělo být v rámci právní věty zohledněno. Ve vztahu k obviněné formulace právní věty nepochybně obstojí, jelikož se veškerého jednání dopustila právě ve spolupachatelství s obviněným A. T.
28. Obviněná dále, v podstatě bez bližší argumentace, namítla, že svým jednáním nenaplnila znaky trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to konkrétně úmyslné zavinění, následek v podobě přisvojení si cizí věci, stejně tak nebyla dána příčinná souvislost mezi jejím jednáním a způsobeným následkem a také nedošlo ke spáchání tohoto trestného činu ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
29. Zmíněnou námitku by bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, obviněná ji však v podstatě neodůvodnila [vyjma toho, že naznačovala, že skutky jí kladené za vinu vůbec nespáchala, čímž by v daném ohledu vycházela ze zcela odlišných skutkových zjištění než soudy obou stupňů, což však s odkazem na dovolací důvod pole §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. činit nelze]. Nejvyšší soud tedy taktéž pouze v obecné rovině uvádí, že vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním objektivní i subjektivní stránka předmětného trestného činu nepochybně naplněna byla, když zejména obviněná odcizila shora zmíněné věci a způsobila tak škodný následek. Ve stručnosti je možné (s ohledem na charakter námitek obviněné) také doplnit, že podle §15 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Na posouzení zavinění jako vnitřní stránku činu lze usuzovat buď ze stanoviska samotného pachatele, který ji vyjeví, případně z objektivního průběhu činu. V nyní posuzované věci je přitom právě ze zjištěného děje zcela zřejmé, že obviněná se jednání kladeného jí za vinu společně s obviněným A. T. dopustila, a to nepochybně cíleně, opakovaně a vůči více poškozeným, s cílem přisvojit si věci cizí, což, zkráceně řečeno, vylučuje jiný vnitřní vztah než úmyslné zavinění, a to přímé podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak dovodily soudy obou stupňů.
30. Je taktéž pravdou, že v případě spáchání trestného činu ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku je vyžadováno nejen společné jednání, ale i úmysl k tomu směřující. Společný úmysl, který je vedle společného jednání nezbytnou podmínkou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, nelze nicméně ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů. Postačí, že každý ze spolupachatelů si je vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke spáchání trestného činu společným jednáním, a je s tím pro tento případ srozuměn. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště když každý svým přispěním napomáhal činnosti ostatních. Společná činnost u spolupachatelství zahrnuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání, čímž je zvyšována společenská škodlivost takového jednání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021 sp. zn. 8 Tdo 511/2021). Ze zjištěného skutkového stavu i v tomto případě plyne společný úmysl obviněné a obviněného A. T. přisvojit si cizí věci jejich zmocněním, neboť v jisté zřetelné koordinaci směřovali svá jednání právě k takovému cíli. V podrobnostech lze odkázat na odstavec 7. rozsudku odvolacího soudu a odstavec 15. rozsudku soudu prvního stupně, které už se těmito námitkami obviněné opakovaně zabývaly.
31. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze potom dovolání podat i proti adheznímu výroku, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva. Jde pak o jiné hmotně právní posouzení ve smyslu citovaného ustanovení. Typicky se může jednat o porušení toho hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim odpovědnosti za způsobenou škodu, nemajetkovou újmu či bezdůvodné obohacení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 7 Tdo 587/2004, ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1154/2016, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tdo 654/2019).
32. Pod uplatněný dovolací důvod je zčásti podřaditelná námitka obviněné týkající se výroku podle §228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody, konkrétně uložení povinnosti zaplatit společně a nerozdílně s obviněným A. T. poškozené R. B. částku ve výši 13 500 Kč a poškozenému S. K. částku ve výši 15 031 Kč, a to v té části týkající se poškozené R. B., kdy obviněná tvrdila nesplnění podmínek pro přiznání náhrady škody v uvedené výši. Pokud obviněná zpochybňovala připojení se poškozeného S. K. s jeho nárokem na náhradu škody, které mělo být v rozporu s §43 odst. 3 tr. ř., a dovozovala, že soudy neměly nárok na náhradu škody poškozenému přisoudit, jedná se o tvrzení, které není způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť nesměřuje proti jinému hmotněprávnímu posouzení, jak vyžaduje uplatněný dovolací důvod, nýbrž výhradně proti procesnímu postupu soudů v adhezním řízení. Obiter dictum lze k tomu pouze ve stručnosti zmínit, že z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že poškozený S. K. se se svým nárokem na náhradu škody řádně a včas připojil, a to návrhem učiněným dne 6. 11. 2019 v rámci podaného trestního oznámení, resp. i podání vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř., který následně dne 7. 11. 2019 při doplnění podaného vysvětlení konkrétně specifikoval, kdy se do trestního řízení připojil s částkou 2 500 Kč za odcizený mobilní telefon, ale rovněž s částkou 15 031 Kč, kterou již uhradil České poště jako zaměstnanec, tedy takto konkretizoval svůj nárok. Toto jeho připojení bylo na počátku hlavního líčení konaného dne 16. 6. 2021 konstatováno, přestože bylo soudem prvního stupně do jisté míry nesprávně reprodukováno, totiž byla uvedena nesprávná částka (2 000 Kč), soud nicméně odkázal na relevantní čísla listů trestního spisu (tj. na učiněné podání vysvětlení). Poškozený navíc v rámci své výpovědi v tomto hlavním líčení veškerou škodu, která mu byla způsobena, zrekapituloval, a to v souladu s učiněným návrhem. Podmínkou rozhodnutí soudu o připuštění poškozeného s jeho nárokem k trestnímu řízení, resp. aby o řádně uplatněném nároku rozhodl, není konkrétní tvrzení, podle jakých ustanovení příslušného předpisu mu má být nárok přiznán. Dostačující je, aby z jeho podání bylo zřejmé, vůči komu nárok uplatňuje, co požaduje (např. v jaké výši žádá náhradu škody, nemajetkové újmy apod.) a z jakého důvodu, tj. o co svůj nárok opírá (stručné skutkové vylíčení objasňující důvodnost uplatňovaného nároku). Na soudu poté je, aby vyhodnotil, jaký nárok poškozený uplatnil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019). Připojení poškozeného S. K. s nárokem na náhradu škody ze dnů 6. a 7. 11. 2019 tak lze považovat ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. za řádné a včasné.
33. Přesto Nejvyšší soud následně neshledal v daném rozsahu důvody k odmítnutí dovolání obviněné podle §265i odst. 1 tr. ř., neboť toto její podání je částečně důvodné, a to ve vztahu k výroku o náhradě škody poškozené R. B.
34. Soud prvního stupně rozhodl o uplatněném nároku poškozené tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázal oba obviněné společně a nerozdílně k tomu, aby poškozené nahradili škodu ve výši 13 500 Kč.
35. Pokud jde o posouzení škody a určení její náhrady, je namístě připomenout, že podle §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil. Jsou-li nárok a jeho výše odůvodněny výsledky provedeného dokazování v hlavním líčení, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas (a řádně) uplatněn (§43 odst. 3 tr. ř.). Podstatný je závěr, že obviněný způsobil poškozenému (jako jednu z variant) škodu, tedy je za ni odpovědný a je ve smyslu hmotněprávních předpisů povinný k její náhradě. Předpokladem odpovědnosti za (jak bylo řečeno, jako jednu z variant) škodu je tedy zejména protiprávní jednání pachatele, vznik majetkové škody na straně poškozeného, existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednám (trestným činem) na straně jedné a vznikem škody na straně druhé a rovněž zavinění na straně pachatele.
36. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je nepochybné, že v případě obviněné soud prvního stupně při formulaci výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené R. B. tyto zásady nerespektoval. Z jeho rozhodnutí totiž vyplynulo, že uložil oběma obviněným společně a nerozdílně nahradit poškozené R. B. způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč, ačkoliv ze skutkové věty výroku o vině jeho rozsudku plyne, že oba obvinění způsobili poškozené společným (protiprávním a zaviněným) jednáním dne 31. 10. 2019 (jako trestněprávně relevantní následek) škodu ve výši 500 Kč a obdobným společným jednáním dne 1. 11. 2019 jako jeho následek škodu ve výši 8 400 Kč, tedy jsou celkem odpovědní za škodu ve výši 8 900 Kč. Obviněný A. T. pak dne 29. 10. 2019 způsobil této poškozené samostatným jednáním škodu ve výši 4 600 Kč. Škoda ve výši 4 600 Kč způsobená výlučně jednáním obviněného A. T. dne 29. 10. 2019 tudíž neměla být do tohoto (solidárního) výroku zahrnuta, ale povinnost k její náhradě (která tomuto obviněnému svědčí v celém rozsahu 13 500 Kč, tedy stran jeho osoby k žádnému pochybení nedošlo) mu měla být uložena samostatným výrokem. Oběma obviněným pak měla být uložena povinnost nahradit poškozené R. B. společně a nerozdílně způsobenou škodu ve výši 8 900 Kč. (srov. §2910 a §2915 o. z.).
37. Nejvyšší soud proto zrušil uvedený nesprávný oddělitelný výrok o náhradě škody poškozené R. B. Současně shledal, že po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů v uvedených částech jsou v daném případě splněny podmínky k tomu, aby sám hned ohledně nároku na náhradu škody rozhodl rozsudkem (§265m odst. 1 tr. ř.). Poškozená podala včas a řádně návrh ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř., přičemž o celém nároku na náhradu škody nevyvstaly žádné pochybnosti či spory, v řízení před soudy prvního a druhého stupně byla věc objasněna v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí o uplatněném nároku poškozené, totiž nárok a jeho výše jsou odůvodněny výsledky provedeného dokazování v hlavním líčení, škody způsobené jednotlivými dílčími útoky byly v rámci jejich popisu zcela přesně konkretizovány a k nepřesnosti došlo při přenosu těchto závěrů do adhezního výroku.
38. Z důvodů shora vyložených Nejvyšší soud rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. o částečném zrušení jednak rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pokud jím zůstal nedotčen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ve výroku, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené R. B. způsobenou škodu ve výši 13 500 Kč, a jednak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v tomto výroku o náhradě škody. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
39. Podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud v rozsahu uvedeného zrušení nově rozsudkem ohledně povinnosti obviněných k náhradě škody tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tj. že obvinění A. T. a V. E. T. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené R. B. náhradu škody ve výši 8 900 Kč, a dále, že obviněný A. T. je povinen zaplatit poškozené R. B. náhradu škody ve výši 4 600 Kč. Nejvyšší soud ve vztahu k obviněnému A. T. konstatuje, že jeho postavení v případě náhrady škody se v zásadě nijak nezměnilo, neboť jeho povinnost nahradit poškozené R. B. škodu v celkové výši 13 500 Kč (byť dílem jako solidární dlužník) trvá, nicméně bylo třeba zasáhnout i do jeho se týkajícího výroku o náhradě škody, aby byla povinnost k takové náhradě vymezena v konečném důsledku správně.
40. Jak je z popsaného (dílčího) kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu zřejmé, ve zbývajících částech výroků zůstala zmíněná rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nezměněna.
41. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. za souhlasu stran rozsudkem v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§265r odst. 9 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu