ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.962.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 962/2022-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2022 o dovolání obviněného M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. 44 To 154/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 22/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 4. 2022, č. j. 29 T 22/2022-63, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 20. 1. 2022 v době kolem 7:40 hod. v Praze 10, ulici XY, před domem č. p. XY, vytvořil přesně nezjištěným předmětem rýhu v délce 170 cm na karoserii motorového vozidla tovární značky Hyundai i30, RZ: XY, vedoucí od pravého předního sloupku po hranu pravého zadního světla, čímž způsobil poškozenému O. H. škodu ve výši 16 577 Kč.
3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, č. j. 44 To 154/2022-79, bylo odvolání obviněného M. S. směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedl, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Na základě důkazní situace, s ohledem na stupeň objasněnosti rozhodujících skutkových okolností jeho jednání, měl být zproštěn obžaloby. Soud postavil závěr o vině na základě výpovědi poškozeného a jeho manželky, přičemž tyto prostupují naprosto neuvěřitelné náhody. Poškozený byl v inkriminovaný čas u okna svého bytu v šestém patře a z této výšky údajně pozoroval sofistikovanou přípravu k protiprávnímu jednání. Vozidlo se pak nacházelo až na třetím parkovišti cca ve vzdálenosti 80 m od místa, ze kterého měl být pozorován, navíc bylo kryto řadou deseti vzrostlých stromů, přičemž měl být spatřen, jak se ohlížel směrem k bytovému domu dlouhému 200 m s cca šesti vchody. Pozorování poškrábání auta trvající pouze několik vteřin dokonce stihla vidět i manželka poškozeného, přičemž uvedené jednání pozorovali z panelového domu výlučně oni. V této souvislosti obviněný poukázal na existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištění a právními závěry soudu (mj. i v podobě tzv. opomenutých důkazů), neboť skutková zjištění byla nesprávná, neúplná a hrubě zkreslená, což se stalo v důsledku vadného procesního postupu. Extrémní rozpor konkrétně spatřoval mezi tím, co uvedl ve své výpovědi, výpovědí poškozeného a jeho manželky. Dále vytkl, že soudy neprovedly důkaz úředními záznamy Policie České republiky prokazujícími, že byl v minulosti opakovaně (ve dnech 4. 6. 2018, 23. 2. 2020 a 3. 4. 2020) napadán nejen poškozeným O. H., ale i otcem jeho manželky V. P., ačkoli dovození viny obviněného v jiném dřívějším přestupkovém řízení bylo pro soudy naprosto klíčové i pro jeho uznání viny v nyní vedeném řízení trestním. Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (zřejmě usnesení) odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení. Odmítla tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, neboť veškeré námitky kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů stran hodnocení důkazů. Poškozený O. H. popsal situaci od počátku konzistentně, obviněný i poškozený připustili vzájemné neshody v předmětném domě. Výpověď poškozeného nebyla shledána lživou či zavádějící, jelikož kontrola automobilu z okna bytu není nic neobvyklého, stromoví, které dle obviněného mělo krýt výhled, nebylo olistěno a z šestého patra je přirozeně pohled z výšky takovýmto způsobem možný. V tomto ohledu odkázala na ohledání a fotodokumentaci založenou ve spisu a odborné vyjádření, kterým byla oceněna způsobená škoda. Ve věci provedené důkazy výpovědí svědků manželů H. plně korespondují s dalšími provedenými důkazy. Trestná činnost obviněného byla provedenými důkazy plně prokázána a jeho jednání odpovídá užité právní kvalifikaci. Dospěla tak k závěru, že meritorní rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zřejmě, s ohledem na jeho slovní vyjádření, ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nebylo možno domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat především soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
8. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného znění), jako dříve podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona, který dovolatel nereflektoval, Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného M. S. shledat nelze. Podstatou části námitek byl nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů na základě nesprávného hodnocení důkazů, a dále pak neprovedení důkazu úředními záznamy Policie České republiky prokazujícími fakt, že byl v minulosti poškozeným opakovaně napadán. Takovou argumentaci je možno podřadit právě pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.
10. Nutno konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o svědecké výpovědi poškozeného O. H. a svědkyně V. H., které korespondovaly s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to protokolem o ohledání místa činu včetně náčrtku a fotografické dokumentace, odborným vyjádřením, kterým byla zjištěna hodnota poškození vozidla, i rozhodnutím úřadu městské části Praha 15, oddělení přestupků, kterým byl obviněný uznán vinným přestupky proti občanskému soužití. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného, která byla provedenými důkazy jednoznačně vyvrácena.
11. V reakci na dovolací argumentaci obviněného pak lze poznamenat, že soudy dospěly k závěru o věrohodnosti výpovědí poškozeného a jeho manželky, které byly hodnoceny jako od počátku konzistentní, nikoli lživé či zavádějící. Bylo tak prokázáno, že poškozený sledoval obviněného v inkriminovaný čas z okna, což potvrdila i jeho manželka, kterou na jednání obviněného upozornil. V souladu s názorem odvolacího soudu má i Nejvyšší soud za to, že není nic neobvyklého, aby na sídlišti majitel automobilu z okna svého bytu předmětný automobil zkontroloval. Stran zpochybňování možností výhledu poškozeného na vozidlo je nutno podotknout, že výhled z šestého patra domu byl možný a dohled na místo činu nebyl vyloučen i s ohledem na skutečnost, že listnaté stromy v měsíci lednu neměly listy (viz protokol o ohledání místa činu včetně náčrtku a fotodokumentace na č. l. 7 až 13), přičemž poškozený obviněného sledoval již v době, kdy vyšel z vchodových dveří. Oba svědci pak dokázali obviněného nepochybně poznat a identifikovat. Je tak potřeba zdůraznit, že poškozený prakticky ihned po jednání obviněného, kontaktoval v této souvislosti policii. Soudy rovněž braly v potaz problematický charakter vzájemných vztahů mezi obviněným a poškozeným a jeho rodinou, a i v tomto ohledu pečlivě vážily vyhodnocení jednotlivých výpovědí. Námitky obviněného tak byly bezpředmětné, neboť existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
12. Dovolatel také namítal, že nebyl proveden důkaz úředními záznamy Policie České republiky, který měl potvrdit, že obviněný byl v minulosti napadán poškozeným O. H. a otcem jeho manželky V. P., ač naopak dovození jeho viny v přestupkovém řízení bylo pro soudy klíčové. Pokud chtěl obviněný prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily), která byla následně do jisté míry včleněna pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (jenž je mimo jin naplněn, jestliže ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Nalézací soud v odstavci 6. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, že návrh obviněného na doplnění dokazování vyžádáním si spisů ohledně prověřování jednání, kterého se měl dopustit poškozený vůči obviněnému, považoval za nadbytečný (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01) vzhledem k presumpci neviny. Ani odvolací soud neshledal důvody k doplnění dokazování v naznačeném směru (viz odstavec 6. odůvodnění jeho usnesení). Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení, resp. s ohledem na aktuální vymezení dovolacích důvodů je zřejmé, že nenastal stav, v němž by zmíněné navrhované důkazy byly neprovedeny nedůvodně.
13. Pokud tedy obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (což by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.), nebylo možné mu přisvědčit. Tato zjištění, učiněná zejména soudem prvního stupně, totiž z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Stejně tak nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily (viz zejména odstavec 6. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 7. až 8. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
14. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021 ani ve znění účinném od 1. 1. 2022) nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
15. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.