ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.216.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 216/2022-627
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání obviněného F. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 453/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 73/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 6 T 73/2020, byli obvinění F. D., R. F. a P. M. uznáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Za to byl obviněný F. D. odsouzen podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 léta, podle §84, §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu na dobu 3 let, podle §85 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Obviněný R. F. byl podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 léta, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let; podle §67 odst. 1, §68 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 1 250 Kč, tedy celkem ve výši 150 000 Kč; podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to pistole samonabíjecí CZ P-09 9 mm Luger, výrobní číslo XY. Obviněný P. M. byl podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 léta, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění R. F. a F. D. uznáni povinnými společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně, IČ 47114975, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, ve výši 13 032 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. S. a P. R. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci v neprospěch obviněných F. D. a R. F. odvolání směřující proti výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 453/2021, byl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu ohledně obviněného R. F. a podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného F. D. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněný F. D. byl podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný R. F. byl podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 léta, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let; podle §67 odst. 1, §68 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 1 250 Kč, tedy celkem ve výši 150 000 Kč; podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to pistole samonabíjecí CZ P-09 9 mm Luger, výrobní číslo XY. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění označených trestných činů dopustili tím, že dne 26. 11. 2019 v době okolo 06:20 hodin po společné vzájemné domluvě mezi všemi obviněnými spočívající ve vymožení si zpět odcizených věcí, a to svářečky, různého nářadí, nafty a dalších věcí, z areálu provozovny obviněného R. F. a z garáže obviněného F. D. vstoupili všichni tři obvinění za užití shodného klíče, který obviněný F. D. našel téhož dne v osobním automobilu zn. Renault Clio majitele P. R., nar. XY, a to do bytové jednotky v 1. nadzemním podlaží bytového domu v XY, v ulici XY č. p. XY, kterou měl pronajatu P. R., když v té době byl v bytě na návštěvě M. S., nar. XY, a přítomný byl i P. R., který spal v křesle, načež F. D. fyzicky napadl P. R. tak, že ho udeřil uzavřenou dlaní v pěst do obličejové části hlavy, pod levé oko, přičemž mu řekl, že to má za tu garáž, následně obvinění F. D. a R. F. po P. R. a M. S. požadovali vydání svářečky a dalších věcí, které jim byly odcizeny, přičemž R. F. vystřelil ze své samonabíjecí pistole zn. CZ, model P-09, ráže 9 mm Luger, ze které opakovaně vystřelil do volného prostoru a v bezprostřední blízkosti P. R., přičemž střely směřovaly do podlahy a stěn místnosti, poté obviněný R. F. poškozenému M. S. vytrhl z ruky mobilní telefon zn. Xiaomi RedMi 6A a následně společně s F. D. fyzicky napadli oba poškozené přesně nezjištěným počtem úderů a kopů do různých částí těla poškozených, načež obvinění F. D. a R. F. společně oběma poškozeným znehybnili ruce tak, že jim zápěstí svázali plastovými rychloupínacími elektrikářskými páskami, následně oba poškozené postavili čelem ke zdi a počali prohledávat všichni obvinění byt, přičemž po celou dobu uvedeného jednání obviněný P. M. hlídal u vstupních dveří do bytu, současně tak i zajišťoval početní převahu nad poškozenými a občas směrem k poškozeným prohodil, aby sdělili, kde je odcizená svářečská souprava, načež obviněný F. D. odnesl z bytu zde nalezený notebook zn. HP, mobilní telefon zn. Nokia ve vlastnictví P. R. a další v bytě nalezené jemu odcizené věci z garáže, včetně dalších zde nalezených věcí, a to do před domem přistaveného vozidla Volkswagen Passat Variant, registrační značky XY, majitele R. F., přičemž s odnášením těchto věcí mu vypomáhal obviněný P. M., následně F. D. společně s R. F. přinutili oba poškozené nastoupit do zavazadlového prostoru do tohoto přistaveného vozidla, kterým je odvezli do objektu S. v XY, kde je ponechali stále se zavázanýma rukama v uzavřeném motorovém vozidle, kam po několika minutách naložili lopatu s tím, že podle sdělení obviněných F. D. a R. F. pojedou do lesa, kde si sami poškození pro sebe vykopou hrob, přičemž v průběhu jízdy se obou poškozených opakovaně dotazovali na odcizené věci; po příjezdu do lesního prostoru poblíž obce XY zastavili na lesní cestě, nato donutili oba poškozené vystoupit z vozidla, poškozeného M. S. přiměli, aby začal přivezenou lopatou kopat díru v zemi, a obviněný R. F. požadoval po poškozeném P. R. sdělit informace o odcizené svářečské soupravě, přičemž při tomto opětovně opakovaně vystřelil ze své samonabíjecí pistole do bezprostředního okolí poškozeného, směrem k zemi, aniž by ho zasáhl, a tímto přiměl poškozeného P. R. k tomu, aby jim sdělil, že odcizená svářečka je v jedné z garáží v XY, načež opět všichni obvinění oba poškozené naložili do vozidla do zavazadlového prostoru a přemístili se do XY, kde zastavili u přesně nezjištěných garáží v blízkosti Viaduktu, kde do garáže, již poškozený P. R. označil, vstoupili po rozřezání visacích zámků přivezenou rozbrušovačkou, přičemž v předmětné garáži svářecí soupravu nenalezli, nato převezli oba poškozené opět svázané v zavazadlovém prostoru motorového vozidla do provozovny R. F. v XY, kde z vozidla vystoupili obvinění F. D. a P. M., načež obviněný R. F. následně oba poškozené převezl do lesa, při jízdě jim sdělil, že je to jejich poslední jízda, po příjezdu do lesa přiměl poškozeného M. S. k vystoupení z vozidla, vyvedl ho do lesa a ptal se ho, zda ví něco o té svářečce, načež se ho zeptal, zda umí utíkat, a odešel zpět k vozidlu, kterým přejel i s poškozeným P. R. dalších cca několik metrů, kde tohoto přiměl vystoupit, rozpoutal ho a zde mu řekl, že má 24 hodin, jinak v tom lese skončí.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 453/2021, podal obviněný F. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. „ve spojení s dovolacím důvodem, jímž je porušení ústavně zaručených práv dovolatele, jakožto zvláštní dovolací důvod ve smyslu ustálené judikatury…“. Dovolatel konkrétně vytkl a za zásadní vadu napadeného rozsudku označil porušení zásady přiměřenosti trestní sankce ve smyslu §38 tr. zákoníku a zásady subsidiarity nepodmíněného trestu odnětí svobody, čímž podle něj došlo k porušení jeho základních práv, zejména práva garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, jakož i čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
5 . Obviněný po citaci znění ustanovení §38 a §39 odst. 1 tr. zákoníku zdůraznil, že spáchání posuzované trestné činnosti předcházela trestná činnost poškozeného P. R., který odcizil nářadí a svářečku náležející dovolateli a spoluobviněnému R. F. Nebýt tohoto protiprávního jednání poškozeného P. R., ke spáchání předmětné trestné činnosti by vůbec nedošlo. Dovolatel neměl v úmyslu poškozeným ublížit, chtěl pouze zpět své věci. Dále dovolatel připomněl, že spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a že krátce po spáchání trestné činnosti vyhledal odbornou lékařskou pomoc L. K., neboť si uvědomil potřebu takovéto pomoci se zvládáním své agrese a impulsivity.
6 . Dovolatel hodnotil i svoji trestní minulost a dovozoval, že na něj lze hledět, jako by vedl řádný život, když poslední trest odnětí svobody vykonal v roce 2011. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody by znamenalo zmaření všeho, čeho se mu podařilo po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dosáhnout.
7 . Podle dovolatele je nutno přihlédnout k polehčujícím okolnostem, které spatřoval ve svém doznání, dokonce v hlavním líčení prohlásil svoji vinu, ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, upřímné lítosti, o čemž svědčí, že vyhledal odbornou pomoc a snažil se vyřešit své problémy s agresivitou a výbušností, které byly jednou z příčin trestné činnosti, a řádném životě před spácháním trestného činu po dobu více než 10 let. Poukazoval též na různou míru zapojení obviněných do trestné činnosti. Připustil, že on sám poškozené fyzicky napadal a odnesl z bytu poškozeného P. R. věci, o kterých měl za to, že je P. R. odcizil dovolateli či spoluobviněnému R. F. Současně však zdůraznil rozhodující úlohu obviněného R. F., který byl jako jejich zaměstnavatel nadřízeným ostatních obviněných, měl u sebe střelnou zbraň a v trestné činnosti pokračoval sám i poté, kdy již účast spoluobviněných skončila. Obviněný mínil, že otázka přiměřenosti sankcí by měla být posuzována i vzhledem k sankcím uloženým jednotlivým spolupachatelům. Ačkoli jeho jednání bylo méně závažné než jednání spoluobviněného R. F., byla mu uložena přísnější sankce. Obviněnému F. byl odvolacím soudem uložen trest odnětí svobody v trvání tří let podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání pěti let, trest peněžitý a trest propadnutí věci.
8 . Dále dovolatel v obecné rovině rozebíral funkce trestních sankcí a dovozoval, že tyto funkce bezezbytku plnil trest uložený soudem prvního stupně. Akcentoval, že trest odnětí svobody by měl být ukládán jako ultima ratio pouze pachatelům, na něž není možno působit jiným trestem nespojeným s odnětím svobody. Poukázal na negativní dopady nepodmíněného trestu odnětí svobody na jeho další život, jakož i demotivaci vést v budoucnu řádný život. Dovolatel polemizoval s některými argumenty obsaženými v souvislosti s uloženým trestem v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, tvrdil mimo jiné, že neměl tušení o tom, že obviněný R. F. měl u sebe střelnou zbraň. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je podle obviněného vytrženo z kontextu jednání, pro které je stíhán, a odvolací soud se nevypořádal s jeho argumenty.
9. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby sám odvolání státního zástupce zamítl, případně věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předeslal, že dovolatel nespecifikoval, zda v dovolání, které je datováno k 15. 1. 2022, odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění platném od 1. 1. 2022 nebo před tímto datem. Uplatněné námitky však neodpovídají dřívějšímu ani nyní platnému vymezení uvedeného dovolacího důvodu.
11 . Upozornil, že z poměrně obsáhlých dovolacích námitek obviněného F. D. vyplývá, že tyto námitky směřují výlučně proti nepřiměřenosti, resp. přílišné přísnosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, když za adekvátní dovolatel považoval trest uložený soudem prvního stupně. V této souvislosti dovolatel vytkl nedostatečné zohlednění okolností, za kterých byl čin spáchán, a nepřihlédnutí k některým polehčujícím okolnostem. Nenamítl ovšem, že by mu byl uložen trest podle zákona nepřípustný nebo že by mu byl vyměřen trest „mimo sazbu“. K tomu pro úplnost státní zástupce uvedl, že za trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody a že trest mu byl uložen na samé dolní hranici sazby trestu odnětí svobody uvedené v §173 odst. 1 tr. zákoníku, která činí dvě léta až deset let. Dodal, že dovolání obsahuje i námitky, které fakticky směřují proti výroku o vině, zejména námitka, že dovolatel nevěděl o ozbrojení spoluobviněného R. F. střelnou zbraní. Takovouto námitkou totiž dovolatel fakticky zpochybňuje existenci znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §178 odst. 3 tr. zákoníku, který spočívá ve spáchání činu se zbraní. Proti výroku o vině přitom není dovolání přípustné, když tento výrok nebyl napaden odvoláním a odvolací soud nebyl oprávněn ani povinen výrok o vině přezkoumat. V závěru dovolání obsažené námitky týkající se kvality odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nejsou přípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř.
12 . Státní zástupce připustil, že zásah dovolacího soudu do výroku o trestu z důvodu nepřiměřenosti trestu je výjimečně možný, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. závěry usnesení Nevyššího soudu ve věcech sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, popř. sp. zn. 7 Tdo 1158/2019). K takovému pochybení při ukládání trestu, které by dosahovalo ústavněprávní intenzity, však v předmětné trestní věci nedošlo. Dovolateli byl uložen za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin porušování domovní svobody spáchaný v kvalifikovaných skutkových podstatách podle §178 odst. 2, 3 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, tedy na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. Již tato skutečnost sama o sobě zpochybňuje závěr, že by šlo o trest excesivně přísný. Dovolatel zdůrazňuje některé okolnosti, které by při izolovaném posuzování mohly svědčit v jeho prospěch; pomíjí však skutečnost, že ze strany pachatelů nešlo o nějaký jednorázový útok, ale o jednání trvající delší dobu, spáchané se zbraní, při kterém bylo proti poškozeným používáno různých forem násilí a pohrůžek fyzickou likvidací, přičemž na zdůraznění těchto pohrůžek byl jeden z poškozených přinucen kopat si v lese hrob. S ohledem na způsob spáchání trestné činnosti, jak vyplývá z obsáhlého popisu skutku ve výroku o vině, nelze uložený trest pokládat za trest extrémně přísný a nespravedlivý, a to bez ohledu na skutečnost, že většina z celkem sedmnácti dřívějších odsouzení dovolatele pochází z doby před rokem 2010. Protiústavnost trestu uloženého dovolateli nelze dovozovat z relativní mírnosti trestu uloženého obviněnému R. F., který ovšem byl na rozdíl od dovolatele v minulosti soudně trestán pouze jednou a v současné době se na něho hledí tak, jako kdyby trestán nebyl.
13 . Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného F. D. týkající se nepřiměřené přísnosti uloženého trestu neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v dříve ani nyní platném znění a nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu k výroku o trestu z důvodu porušení obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je v rozsahu, v němž bylo podáno, podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden §265b odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání bylo podáno 15. 1. 2022 a z jeho obsahu není patrno, zda obviněný odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 nebo před tímto datem, jak správně poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření. Uplatněné námitky však neodpovídají zákonnému vymezení tohoto důvodu dovolání obsaženému před 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a po 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., subsumovat je nelze ani pod důvod dovolání nově formulovaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
16. Výhradu obviněného vůči uloženému trestu, kterou založil na domněnce, že trest je nepřiměřeně přísný, poněvadž nebyly vyváženě hodnoceny zejména všechny polehčující okolnosti, míra zapojení jednotlivých spoluobviněných do trestné činnosti, pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, jak již bylo řečeno, nelze podřadit. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (o nesprávné právní posouzení skutku se evidentně nejedná) je totiž možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.
17. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání po 1. 1. 2022 úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jemuž obsahově odpovídal důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
18. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného (jak se o tom ostatně obviněný také zmiňuje v dovolání). O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.
19. Pouze pro úplnost lze doplnit, že odvolací soud, který korigoval úvahy soudu prvního stupně o druhu a výměře trestu obviněného, se žádného pochybení při ukládání trestu odnětí svobody nedopustil. Obviněnému byl za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 2 léta, přičemž trest mu tak byl vyměřen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby §173 odst. 1 tr. zákoníku, jež činí dvě léta až deset let. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 7.) správně a s oporou v popisu skutku, ve vztahu k němuž obviněný ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. prohlásil, že je vinným jeho spácháním a souhlasí s právní kvalifikací uvedenou v obžalobě, akcentoval, že trestná činnost obviněných zahrnovala fyzické násilí, použití zbraně a hrozbu fyzickou likvidací poškozených, vystupňovanou až přinucením poškozeného M. S. kopat si v lese hrob. Třebaže nedošlo k žádné závažné fyzické újmě poškozených, nelze pominout jen těžko představitelný rozměr jejich psychických útrap. Dovolací soud má za to, že odvolací soud vystihl povahu a závažnost činu obviněných, soustředěného do delšího časového úseku, který se svými konkrétními projevy nachází mimo standardy obdobně kvalifikované trestné činnosti. Na správnosti úvah odvolacího soudu nemůže ničeho relevantně změnit ani poukaz dovolatele na okolnost, že to byl právě poškozený P. R., který se vůči němu a spoluobviněnému R. F. dopustil trestné činnosti. Obviněným tvrzená spáchaná trestná činnost poškozeného (majetkové povahy) rozhodně nemá povahu zavrženíhodného jednání, na které by bylo nezbytné reagovat způsobem zvoleným obviněnými, navíc ani dovolatel nezmiňuje, že by se trestné činnosti dopustil i poškozený M. S. Uložený trest nelze mít za excesivní ani s ohledem na polehčující okolnosti, které obviněný připomněl. Doznání obviněného, prohlášení jeho viny přijaté soudem prvního stupně, pomoc orgánům činným v trestním řízení, jakož i jím projevená lítost a sebereflexe jsou právě těmi okolnostmi, které vedly odvolací soud k uložení úhrnného trestu na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. Odvolací soud v tomto kontextu vyváženě vyhodnotil i předchozí způsob života obviněného; připomněl, že byl v minulosti opakovaně odsouzen, dokonce i potrestán, ale poslední výkon trestu odnětí svobody vykonal 1. 3. 2011. Obviněný tedy po dobu cca 10 let vedl takový způsob života, jímž nezavdal příčinu k trestnímu postihu, což ale neznamená, že způsob jeho života před spácháním posuzovaného činu lze hodnotit jako řádný či dokonce příkladný. Relevantní nejsou ani námitky obviněného, jimiž upozorňoval na míru zapojení jednotlivých spoluobviněných do trestné činnosti, vyznívající tak, že nejvyšší míru zapojení a aktivity nutno spatřovat na straně spoluobviněného R. F., který měl u sebe dokonce i střelnou zbraň, o čemž neměli ostatní spoluobvinění ponětí, a přitom tomuto obviněnému, který byl vůči ostatním spoluobviněným v nadřízeném postavení, neboť byl jejich zaměstnavatel, byla uložena mírnější sankce než dovolateli. Výhrada dovolatele, že neměl ponětí o tom, že spoluobviněný R. F. má u sebe střelnou zbraň, není významná už také proto, že po tomto zjištění nijak nezasáhl, z místa činu neodešel a ani jinak neprojevil svůj nesouhlas s počínáním spoluobviněného. Jakkoliv lze připustit, že sankce jednotlivých spoluobviněných by měly odpovídat míře jejich účasti, nejde o jediné rozhodné hledisko. Vyváženě a pečlivě nutno hodnotit všechna hlediska významná pro stanovení druhu trestu a jeho výměry ve smyslu §39 tr. zákoníku. Ve vztahu k trestu ukládanému dovolateli není tedy rozhodující, že spoluobviněnému, jehož míra účasti na trestné činnosti byla podle jeho mínění vyšší, byl uložen mírnější trest. Není na dovolacím soudu, aby posuzoval přiměřenost trestu uloženého spoluobviněnému R. F. (který lze označit spíše za příliš mírný). Státní zástupce v této souvislosti výstižně situaci komentoval tak, že protiústavnost trestu uloženého dovolateli nelze dovozovat z relativní mírnosti trestu uloženého spoluobviněnému R. F., který ovšem byl na rozdíl od dovolatele v minulosti trestán pouze jednou a v současné době se na něj hledí, jako by trestán nebyl. Dovolací soud proto shrnuje, že trest uložený dovolateli rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý.
20. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že v důsledku přijetí prohlášení viny obviněným soudem, skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem (§206c odst. 7 tr. ř.). Proto dovolací soud nemůže z důvodu jejich nepřípustnosti reagovat ani na námitky obviněného, že nevěděl o tom, že spoluobviněný R. F. je ozbrojen, měly-li současně zpochybnit naplnění jeden z alternativních znaků kvalifikované skutkové podstaty uvedené v §178 odst. 3 tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustnými ustanovení §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
22. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, poněvadž dovolatel není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu