ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.256.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 256/2022-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání obviněného O. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 235/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 83/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 4 T 83/2021, byl obviněný O. S. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl podle §147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. V dalším bylo rozhodováno o nárocích poškozených na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výrokům o vině i trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 235/2021, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný O. S. přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku dopustil tím, že ve XY dne 24. 3. 2021 v 5:05 hodin řídil osobní automobil značky Škoda Octavia, RZ XY, a při jízdě po ulici XY nesledoval řádně situaci v silničním provozu, čímž porušil ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., a v důsledku toho přední částí svého vozidla zezadu narazil do jízdního kola cyklistky D. K., narozené XY, stojící při středové dělící čáře před odbočením vlevo na ulici XY a dávající přednost protijedoucím vozidlům, přičemž D. K. utrpěla zejména otřes mozku, zlomeninu I. a VII. krčního obratle, zlomeninu posledního článku palce levé ruky, zlomeninu levého kotníku, pohmoždění hlavy a levé ruky a tržné rány kolen s dobou léčení nejméně 4 měsíce a s citelným omezením v běžném způsobu života výrazně přesahujícím dobu 6 týdnů.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 235/2021, podal obviněný O. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že nebyla prokázána jeho vina.
5. Konkrétně upozornil, že kamera, z jejíhož záznamu vycházel soud prvního stupně, snímala cyklistku ve světlém oblečení, zatímco poškozená na sobě měla oblečení tmavé. Samotný střet cyklistky s vozidlem obviněného byl kamerou zachycen z velké vzdálenosti a za tmy, přičemž poškozenou a její kolo nelze na záznamu vůbec vidět. Obviněný pak akcentoval svou verzi, podle níž poškozená přijížděla po ulici XY na ulici XY, aniž by dala přednost vozidlu obviněného, který jel těsně před dopravní nehodou jen velmi pomalu, což vyvozoval ze skutečnosti, že se po nárazu neaktivovaly airbagy ve vozidle. Proto podle obviněného poškodila poškozená pravou přední část vozidla méně než levou část, kam zřejmě dopadla i s jízdním kolem, u kterého teprve po přepadnutí poškozené přes kapotu osobní automobil zdeformoval zadní kolo, jak doložil fotografiemi částečně opravené přední části motorového vozidla. Poškozená podle něj měla jízdním kolem narazit do pravé části předního nárazníku nad pravým mlhovým světlem, poškodit přední kapotu vozidla, rozbít čelní sklo auta a být odhozena na stopu č. 5. Na důkaz uvedeného přiložil fotografii pravé části předního nárazníku. Zdůraznil, že u odvolacího soudu marně navrhoval rekonstrukci či prověrku na místě samém, a dále žádal, aby byla okolnost střetu cyklistky s jeho vozidlem objasněna vypracováním znaleckého posudku z oboru dopravní nehody.
6 . Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 235/2021, podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265m odst. 1 tr. ř. ve smyslu jeho dovolání sám rozhodl. Současně požádal předsedkyni senátu, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o tomto mimořádném opravném prostředku přerušila výkon trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen, a to z důvodu velmi špatného zdravotního stavu.
7. Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že jeho výtky nepovažuje za opodstatněné, neboť obviněný primárně nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů. Zdůraznil, že zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řešené kauze tedy v prvé řadě na základě konstatování „zjevného rozporu“, který by však mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O takový případ se však v posuzované věci podle státního zástupce nejedná. Měl za to, že z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. Není chybou, pokud soudy pracují s kamerovým záznamem jako s klíčovým usvědčujícím důkazem, neboť tento není osamocený, naopak koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy. Z porovnání obsahu soudy zmíněných usvědčujících důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními je podle státního zástupce zřejmé, že mezi nimi neexistuje zjevný rozpor ve shora uvedeném smyslu, jelikož učiněná skutková zjištění mají podklad v provedených důkazech. K naznačené vadě opomenutých důkazů konstatoval, že ani tato není důvodná, neboť vina byla na základě provedených důkazů prokázána bez jakékoliv důvodné pochybnosti, proto by bylo provádění dalších důkazů nadbytečné, přičemž nadbytečný důkaz není podle judikatury důkazem opomenutým.
8 . Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
9 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je dán třemi alternativami, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát; a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná, určující pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
11 . Obviněný pod deklarovaným dovolacím důvodem namítl, že nebyla prokázána jeho vina, nesouhlasil se závěry učiněnými z kamerového záznamu, měl tedy zjevně za to, že rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále vytkl, že odvolacím soudem nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, ačkoliv neuvedl, že by tyto měly být odmítnuty bez konkrétních důvodů. Nejvyšší soud pochybení podřaditelná pod zmíněné vady v projednávané věci neshledal.
12. K výtce dovolatele, že odvolací soud neprovedl jím navrhované důkazy, a to rekonstrukci či prověrku na místě, je třeba připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
13. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný sice v písemném odvolání navrhl provedení rekonstrukce či prověrky na místě, z protokolu o veřejném zasedání o odvolání konaném dne 24. 11. 2021 (č. l. 125 až 126), jakož i ze zvukového záznamu tohoto zasedání (CD nosič přiložený na č. l. 132 p. v.) se však podává, že obhajoba obviněného k dotazu předsedy senátu podle §215 odst. 4 tr. ř., zda mají strany návrhy na doplnění dokazování, předložila opis závad na vozidle z autoservisu včetně fotografií z opravy vozidla, jiné návrhy však ve veřejném zasedání ani obviněný ani jeho obhájce neučinili, a nebylo tak zřejmé, zda na svém návrhu na provedení rekonstrukce či prověrky na místě obviněný stále trval. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu zřetelně plyne, že tento považoval výrok o vině obviněného za řádně odůvodněný a jeho vinu za jednoznačně prokázanou s ohledem na ve věci již provedené důkazy, provedení rekonstrukce či prověrky na místě by tak bylo nadbytečné. Stejně tak by s ohledem na povahu důkazního materiálu bylo nadbytečné vypracovávat znalecký posudek z oboru dopravy (dopravní nehody).
14. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani případný zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud zcela ztotožnil (str. 2–3, body 1.–10. rozsudku soudu prvního stupně, str. 2, bod 3. usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nutno konstatovat, že vina obviněného byla v projednávané věci jednoznačně prokázána. V této souvislosti nutno zmínit zejména kamerový záznam z Městského dohlížecího systému (DVD nosič na č. l. 9), z něhož je při pečlivém zkoumání zjevné, že k projednávanému incidentu došlo tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Na uvedeném kamerovém záznamu, který je zcela objektivním a nezpochybnitelným důkazem, lze vidět, že poškozená jako cyklistka přijíždí na osvětleném jízdním kole po chodníku z ulice XY, odbočuje doprava na ulici XY, kde jede po jeho pravé straně, následně u křižovatky s ulicí XY přejíždí k levé straně svého jízdního pruhu, aby odbočila doleva, kde zastavuje a dává přednost protijedoucím vozidlům. V daném okamžiku z ulice XY na ulici XY odbočuje obviněný, projíždí místem, kde stojí poškozená, a po projetí místem křižovatky své vozidlo zastaví, stejně jako vozidla jedoucí v protisměru, která zapínají výstražná světelná znamení. Dovolateli lze přisvědčit, že střet poškozené s motorovým vozidlem je zaznamenán z velké vzdálenosti a za tmy, jízdu poškozené i obviněného však lze při pečlivém zkoumání jasně a bez pochybností na záznamu určit. Rozhodně nelze souhlasit s obviněným, že by poškozenou nebylo na záznamu vidět a že by tato snad měla přijíždět z jiné ulice, než je již od počátku vidět na kamerovém záznamu. Takové hodnotící závěry dovolatele jsou zcela v rozporu s tím, co kamerový záznam objektivně zachycuje. Stejně tak nelze přisvědčit obviněnému, že cyklistka zachycená na kamerovém záznamu není poškozená, neboť poškozená na sobě měla tmavé oblečení, zatímco cyklistka zachycená na záznamu měla oblečení světlé, neboť takový závěr je opět zcela v rozporu s tím, co kamerový záznam ukazuje. Cyklistka, jejíž jízdu záznam zachycuje v čase od 5:05:55 hodin, identifikovaná jako poškozená, kterou na kamerovém záznamu dále srazilo vozidlo obviněného, je oblečená v tmavém oblečení, nikoliv v oblečení světlém. Skutečnost, že se obviněnému neaktivovaly airbagy ve vozidle a že jel velmi pomalu, také nikterak nezpochybňuje jeho vinu. Obviněnému není kladeno za vinu, že by jel příliš rychle, ale že nevěnoval řádnou pozornost řízení a situaci na vozovce, a proto narazil do poškozené. Skutková verze obviněného neodpovídá ani protokolu o nehodě v silničním provozu s fotodokumentací (č. l. 4–6), v němž je zaznamenáno poškození jízdního kola poškozené i vozidla, které řídil obviněný. Poškození obou dopravních prostředků koresponduje s kamerovým záznamem a z něho vyplývajícím závěrem, že obviněný svým vozidlem narazil do kola poškozené zezadu, když tato se nacházela při levé části jejich jízdního pruhu, proto došlo k deformaci zadního kola jízdního kola poškozené a k poškození levé přední části vozidla obviněného. Předmětné důkazy vylučují, že by poškozená nedala přednost vozidlu obviněného, když přijížděla z vedlejší ulice, narazila do pravé přední části vozidla obviněného a dopadla na levou přední část vozidla. V takovém případě by zcela jistě bylo poškození cyklistického kola výraznější z přední strany a nedošlo by k tak výrazné deformaci kola zadního, stejně tak by v případě nárazu cyklistky do pravé přední části vozidla nedošlo ke značně výraznějšímu poškození levé přední části vozidla. Takové závěry soudů jsou zcela logické a není třeba je dokazovat obviněným navrhovanou rekonstrukcí. Nadto je z výslechu poškozené zjevné, že tato jezdí danou trasou pravidelně do práce, nenabízí se rozumné vysvětlení, proč by v kritický den jela úplně jinou trasou než obvykle, jak uváděl dovolatel, když to navíc vylučuje i kamerový záznam. Všechny uvedené důkazy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně a pečlivě zabývaly, spolu korespondují, potvrzují, že to byl právě obviněný, kdo způsobil dopravní nehodu tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a zcela vyvracejí skutkovou verzi obviněného. Jelikož byla vina obviněného bez jakýchkoliv pochybností prokázána a byla nezpochybnitelná jakýmikoliv dalšími důkazy, provádění dalších důkazů, jehož se domáhal dovolatel, by bylo zcela nadbytečné.
15. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.) vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
17. Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o přerušení výkonu trestu zákazu činnosti, kterou též podal, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu