ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.344.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 344/2022-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněné N. Ž. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 To 312/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 54/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné N. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 1 T 54/2021, byla obviněná N. Ž. (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) shledána vinnou dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byla podle §337 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců. Dále jí byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to osobního automobilu tam specifikovaného včetně zajištěného 1 kusu klíče k vozidlu.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání zaměřené proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 To 312/2021, podle §256 tr. ř. odvolání obviněné jako nedůvodné zamítl.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že:
I. dne 4. 5. 2021 kolem 14:20 hodin v XY, okres XY, nejméně po pozemní komunikaci D 56 řídila osobní motorové vozidlo zn. Ford Mondeo, RZ XY, ačkoliv jí byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2020, č. j. 74 T 119/2020-44, jenž nabyl právní moci dne 4. 9. 2020, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let, tj. od 4. 9. 2020 do 4. 9. 2022,
II. dne 18. 7. 2021 v době kolem 16:23 hodin ve XY, nejméně po ulici XY řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A6 Avant, RZ XY, černé metalické barvy, přičemž vozidlo řídila, ač věděla, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2020, č. j. 74 T 119/2020-44, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2020, odsouzena pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mimo jiné i k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let a tento trest doposud trvá.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 To 312/2021, podala obviněná N. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítla, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
5. Dovolatelka měla za to, že veřejné zasedání o jejím odvolání nebylo možno konat v její nepřítomnosti, neboť o něm vůbec nevěděla, soudem nebyla řádně a včas předvolána, nebyla tak u ní zachována zákonná lhůta pro přípravu podle §233 odst. 2 tr. ř. Připomněla teoretická východiska, podle nichž je ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. vždy třeba jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Poznamenala, že z protokolu o veřejném zasedání ze dne 7. 12. 2021 vyplývá, že se k veřejnému zasedání nedostavila a že vyrozumění o konání veřejného zasedání vzorem č. 14 jí bylo doručeno řádně a včas dne 29. 11. 2021 vhozením do schránky. Z předkládací zprávy odvolacímu soudu se však podle obviněné podává, že o konání veřejného zasedání nebyla předsedou odvolacího senátu vyrozuměna, ale byla k němu předvolána (viz kolonka „předvolat“). Z uvedeného pak dovodila, že odvolací soud porušil ustanovení o její přítomnosti ve veřejném zasedání o odvolání, když toto konal v její nepřítomnosti poté, co rozhodl o jejím předvolání, čímž dal najevo, že její účast u veřejného zasedání je nezbytná. Takový postup je v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a řízení jako celek pozbylo rysy spravedlivého procesu.
6. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. S odkazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno toto dovolání, jelikož výkon napadeného rozhodnutí má pro obviněnou nezvratné osobní důsledky, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že v daném případě z předložených spisových materiálů nevyplývá žádná skutečnost, na základě které by měla být obviněná k veřejnému zasedání předvolána. Obviněnou není vždy nutné k veřejnému zasedání předvolávat. Připomněla, že podle §233 odst. 1 tr. ř. se obviněný k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, v ostatních případech se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 To 709/2001, uveřejněné pod č. 38/2003-I., a nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 45/04). Konstatovala, že ve shodě s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
8. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10 . Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
11. V těchto souvislostech nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02 aj.). Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“)] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup odvolacího soudu nebyl nekorektní.
12. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné konat.
13. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. V tomto ustanovení je tedy zakotvena povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu jasně najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání vyrozumění o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou (viz §64 odst. 1 tr. ř.). Nicméně i v tomto případě je nutné trvat na tom, aby k vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání došlo formou nevzbuzující pochybnosti o obsahu takového vyrozumění. Proto bývá pravidlem písemné vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání a za tímto účelem je soudy používán vzor č. 14 tr. ř. podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení. Zásadně také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze pouze za předpokladu, že obviněný byl k němu řádně a včas předvolán či o něm včas vyrozuměn. Nestalo-li se tak, nelze veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konat (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 3 Tdo 760/2004, přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003 aj.).
14 . Z předloženého spisového materiálu dovolací soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě veřejné zasedání o odvolání nařídil na den 7. 12. 2021, o čemž obviněnou vyrozuměl. Vyrozumění vzorem č. 14 podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, zaslané v obálce typ III. (jako tzv. jiná písemnost) obviněné na adresu XY, kterou označila jako adresu pro účely doručování (viz sdělení obviněné na č. l. 16, č. l. 69 a verte), bylo dne 29. 11. 2021 vhozeno do schránky (doručenka na č. l. 88 a verte). Písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, jehož datum vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti. Podle ustanovení §63 odst. 1 tr. ř. totiž platí, že nestanoví-li tento zákon jinak (viz např. §64 tr. ř.), užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení; v tomto případě jde konkrétně o ustanovení §50 o. s. ř. Podle §50 odst. 1 o. s. ř. nezastihne-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.
15. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2021 (č. l. 94) se podává, že obviněná mu nebyla přítomna. Předseda senátu odvolacího soudu v této souvislosti konstatoval, že u osoby, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, tedy u obviněné, byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení vyrozumění. Předseda senátu do protokolu dále zaznamenal, že se obviněná nedostavila, vyrozumění o konání veřejného zasedání vzorem č. 14 bylo doručeno řádně a včas vhozením do schránky a že obhájce omlouvá její účast (tj. nepřítomnost) ze zdravotních důvodů. Unesením senát rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněné.
16. Skutečnost, že odvolací soud obviněnou o konání veřejného zasedání o odvolání pouze vyrozumíval, nikoliv předvolával, jak tvrdila dovolatelka, je zjevná právě ze zvoleného vzoru pro doručování, který je shodně uveden jednak na předkládací zprávě, jednak na doručence vyrozumění (viz předkládací zpráva na č. l. 88, doručenka na č. l. 88 a verte). Zjištění, že je na předkládací zprávě doručování zásilky obviněné uvedeno v části označené „I. Předvolat“, není pro posouzení, zda byla obviněná předvolávána nebo pouze vyrozumívána o konání veřejného zasedání, podstatné, neboť se jedná o pouhý předtištěný formulář spojený s předkládací zprávou, v němž jsou již dopředu předepsány osoby, které se k veřejnému/neveřejnému zasedání typicky předvolávají či o něm vyrozumívají. Je pak zcela na předsedovi senátu, které osoby předvolá a které o zasedání pouze vyrozumí, což v daném formuláři zpravidla ručně vyplní a u každé z předepsaných osob označí vzor pro doručování, z něhož vyplývá, zda má být tato osoba vyrozuměna či předvolána, a současně také uvede, jakým způsobem (uvedením typu obálky) jí má být doručována informace o konání veřejného zasedání. Jak již bylo uvedeno, předseda senátu odvolacího soudu v tomto formuláři zcela jasně vyznačil, že obviněná má být o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměna, když pro její informování o konání veřejného zasedání zvolil vzor č. 14 podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43. Obsahovou součástí tohoto vzoru je mimo jiné také poučení vyrozumívané osoby o tom, že veřejné zasedání se může konat v její nepřítomnosti, avšak pro ni je důležité, aby se k němu dostavila. Chce-li, aby byly ve veřejném zasedání provedeny důkazy, je vyzvána, aby je soudu sdělila ještě před veřejným zasedáním. Písemnost tohoto obsahu byla obviněné doručována v obálce typ III., tedy jako tzv. jiná písemnost. Nad rámec řečeného lze doplnit, že obhájce obviněné, přítomný ve veřejném zasedání o odvolání, nepřítomnost obviněné u veřejného zasedání omluvil ze zdravotních důvodů, z čehož lze důvodně usuzovat, že obviněná o konání předmětného veřejného zasedání byla informována.
17. Dovolací soud je přesvědčen, že odvolací soud neporušil ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání o odvolání, konal-li je v její nepřítomnosti poté, co ji řádně a včas o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl, čímž dal najevo, že účast obviněné u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti. Ačkoliv obviněná prostřednictvím svého obhájce svoji osobní neúčast omluvila, sama odvolacímu soudu překážku své účasti u veřejného zasedání neosvědčila a nedala, a to ani prostřednictvím svého obhájce, nikterak najevo, že požaduje být veřejnému zasedání přítomna. Konal-li odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněné odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Obviněná se účastnila řízení před soudem prvního stupně, kdy se mohla vyjádřit k tomu, co je jí kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena, zde prohlásila svoji vinu a soud rozhodl, že prohlášení viny přijímá. V důsledku toho mohla podat a také podala odvolání toliko proti výroku o trestu, ve vztahu k němuž nebylo třeba doplňovat dokazování, žádné důkazní návrhy ostatně ani v odůvodnění odvolání v tomto směru nečinila. Je namístě také dodat, že ve veřejném zasedání o odvolání respektování jejích práv garantoval přítomný obhájce. Postup odvolacího soudu tak nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny, a konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, řízení jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu.
18. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
19. Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněné o odložení výkonu rozhodnutí, kterou též podala, poněvadž obviněná není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinila podnět). Samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovoláních – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu