ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.553.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 553/2022-553
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2022 o dovolání obviněné H. Č. , roz. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 87/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 10 T 87/2021, byla obviněná H. Č. (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) shledána vinnou přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byla podle §299 odst. 3 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově a obviněná. Státní zástupce podal v neprospěch obviněné odvolání směřující proti výroku o trestu, obviněná je zaměřila proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou podle §299 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §67 odst. 2 písm. b), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí uložil peněžitý trest v počtu 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. V dalším podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl odvolání obviněné.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že v blíže nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, zadala J. S. staršímu vyjmutí velkých kamenů z mokřadní louky p. č. XY v k. ú. XY v lokalitě zvané XY a její následnou úpravu, k čemuž došlo v době od 20. 3. 2020 do 19. 5. 2020, přičemž věděla, že se zde nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový (lat. Dactylorhiza majalis), uvedený v Příloze II. oddíl 3 Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, který je podle §49 odst. 1 uvedeného zákona zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji, čímž došlo k přímému zničení minimálně 287 jedinců tohoto zvláště chráněného druhu, tedy zničení téměř celé populace, a k zásadnímu a dlouhodobému poškození mokřadní louky, silnému poškození půdy a vodních poměrů, jakožto složky biotopu těchto rostlin, čímž v rozporu s §3 odst. 1 písm. k), §48 odst. 1, 2 a §49 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ohrozila nebo znemožnila jejich další růst na pozemku, neboť došlo k silnému poškození půdy, změně hydrologických půdních poměrů a půdního povrchu a vodních poměrů složky biotopu těchto rostlin.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, podala obviněná H. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítla existenci extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a zjištěným stavem, absenci úmyslného zavinění a získaného prospěchu, jakož i absenci zhodnocení účastenství a nesprávné posouzení její osoby jako pachatele.
5. Dovolatelka nejprve připomněla dosavadní průběh objasňování věci. Měla za to, že na ni bylo od počátku výslechů, tj. na „Odboru životního prostředí XY“, pohlíženo jako na vinnou. Nesouhlasila s postupem orgánů ochrany životního prostředí ani postupem orgánů činných v trestním řízení, kromě Policie České republiky, která měla po prověření případu za to, že se obviněná trestné činnosti nedopustila. Zdůraznila, že žádné kameny z louky neodstranila a nepoškodila tam žádné rostliny. Uvedla, že s nikým od posledního sekání louky v roce 2017 do roku 2020 o vyndání kamenů z louky nehovořila, jedině v roce 2017 ji upozornil J. S. (starší), že si na její louce poničil sekací zařízení a že je třeba velké kameny z louky odstranit, proti čemuž neměla námitky. Situace však utichla a obviněná žádné vyndání kamenů nepoptávala. V roce 2018 ji požádal místostarosta obce XY J. S. o možnost posekat si na louce trávu, ale poté si také stěžoval na velké kameny na louce. U soudu měl tento svědek sdělit, že nikdo z ochrany přírody neinformoval obec, že by se údajně na louce měla vyskytovat nějaká vzácná rostlina; uvedené měl potvrdit i starosta A. J. Tato informace se vyskytla až v rámci řešení územního plánu, kdy vlastníci proti zamítnutí zařazení louky do územního plánu podali námitky, přičemž mimo jiné zmínili, že rostlina se objevila až po dosetí louky v roce 2007.
6. Obviněná konstatovala, že před rokem 2007 žádný odborník z ochrany přírody na louce výskyt žádné chráněné rostliny nezjistil, to se mělo stát údajně až v roce 2009, což nikdo vlastníkům ani obci nesdělil, neexistuje o tom ani žádný záznam. Protože nebyla vyloučena možnost šíření rostliny z jejích semen, nelze podle jejího názoru tvrdit, že jde o rostlinu původní či původní planou, že byl spáchán předmětný přečin a že by existovalo nějaké zjištění či důkazy, že obviněná dala J. S. v roce 2019, 2020 nebo i dříve nějaké pokyny k tomu, aby vyňal z louky velké kameny. Uvedla, že ji tento svědek o vyndání kamenů na jaře roku 2020 neinformoval, takže ani neměla možnost jej informovat o tom, že na louce byla na podzim 2019 zjištěna chráněná rostlina, jak se sama dozvěděla někdy v prosinci 2019 či lednu 2020 po zamítnutí námitek proti územnímu plánu.
7. Dále dovolatelka poskytla rozsáhlý chronologický přehled historie vlastnických a uživatelských vztahů a způsobu hospodaření na předmětném pozemku, popsala i okolnosti změny územního plánu v roce 2007 a připomněla, že samotná obec nebyla až do roku 2019 o rostlinách informována a na jejich námitky jim nebylo obcí nikdy odpovězeno. Bylo by podle ní nelogické, aby činila kroky ke změně územního plánu, jak se stalo v letech 2007 až 2010, pokud by věděla, že se na louce vyskytuje chráněná rostlina. Zpochybnila tvrzení orgánu ochrany přírody, že předmětnou louku monitoroval od roku 2009. Navíc by takové monitorování bylo až po rekultivaci louky, tedy po dosetí v roce 2007, z čehož dovodila, že by se nemohlo jednat o rostlinu původní, planou, když byla prokazatelně uměle vyseta a pak šířena do okolí. Dále kritizovala rozhodnutí Odboru životního prostředí XY, kterým bylo nařízeno zastavit práce na pozemku, a uvedla řadu pochybení orgánů a institucí ochrany přírody, přičemž s podstatou věci souvisí pouze tvrzení, že žádný orgán vlastníkovi výskyt chráněné rostliny neoznámil, čímž podle jejího názoru byla porušena ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Celou věc vyhodnotila jako nedopatření správních orgánů a orgánů ochrany přírody, přizvaní svědci podle ní uváděli nepravdivé informace o tom, že byla louka sekána pravidelně dvakrát ročně. Zdůraznila, že oznamovatel J. Š. stav louky příliš nezná, v obci nebydlí. Tohoto svědka, jakož i svědkyni B. označila za nevěrohodné, vytkla, že jí navržení svědci vyslechnuti vůbec nebyli.
8. Dovolatelka připomněla, že přečin podle §299 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, přičemž úmyslné zavinění se musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. Žádným důkazem nebylo podle jejího názoru prokázáno, že jednala tak, jak je popsáno v ustanovení §229 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatovala, že neměla v úmyslu způsobit následek tam popsaný, ani nebyla srozuměna s tím, že porušení či ohrožení způsobí. Zdůraznila, že soudy nezjistily, kdo odstranil z předmětné parcely kameny, avšak ona kameny neodstranila, ani rostliny nepoškodila, a tak nemohla být pachatelem. Od počátku řízení je evidentní, že neměla v úmyslu získat majetkový prospěch, ani jej získat nemohla, když není vlastníkem pozemku pouze ona, ale i její manžel, a pozemek měl být rozdělen na dvě stavební parcely, které by byly darovány jejich dětem.
9. K deklarovanému dovolacímu důvodu s odkazem na judikaturu Ústavního soudu zdůraznila, že pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit námitky skutkové, pokud se jedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který má za následek porušení práva na spravedlivý proces. Uvedla, že některé důkazy byly i přímo opomenuty (toto své tvrzení však nikterak nespecifikovala). I v další části dovolání zopakovala, že vynětí kamenů z louky nepoptávala a že neexistují důkazy o úmyslném poškození rostlin ve vztahu k její osobě. Dále poznamenala, že se soud snažil prokazovat existenci rostliny, avšak nezjistil věrohodně původ rostliny, tedy zda je planá nebo dosetá a odkdy se na louce vyskytovala, což neprokázal ani svým stanoviskem svědek M. K., kterého soud podle dovolatelky nesprávně označil za znalce, a rozhodoval tak na základě pouhé domněnky. Apelovala, aby Nejvyšší soud přihlédl k zásadě materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.), volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), presumpce neviny a pravidlu in dubio pro reo (§2 odst. 2 tr. ř.). Žádné ustanovení trestního řádu nezakazuje odstranění kamenů z povrchu louky a ona sama je ani neprovedla a ani nepoškodila žádné rostliny. Není možné ji označit za pachatele, když zákonné ustanovení předpokládá úmysl a osobní účast. Závěrem konstatovala, že v daném případě soudy nehodnotily tzv. formu součinnosti a žádné účastenství ani nebylo projednáváno a hodnoceno.
10. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 13 To 38/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 10 T 87/2021, a aby ji zprostil obžaloby.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněné předně uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] byl dán v případě, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod takto vymezený dovolací důvod lze podřadit pouze malou část dovolacích námitek. S jistou dávkou tolerance lze podle jeho názoru považovat za uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídající námitku, kterou podatelka vytkla, že ona sama kameny neodstranila a rostliny neponičila.
12. K tomu uvedl, že pachatelem je ve smyslu §22 odst. 1, 2 tr. zákoníku nejenom ten, kdo sám svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, ale i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která sama nejednala zaviněně. Právě tak podle jeho názoru jednala dovolatelka, pokud ke spáchání činu užila J. S., když jeho vědomost o výskytu zvlášť chráněné rostliny na pozemku ze skutkových zjištění nevyplývá. K dovolatelkou zdůrazňované absenci úmyslu získat majetkový prospěch státní zástupce připomněl, že zištný úmysl není zákonným znakem trestného činu podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dále poznamenal, že trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku není podmíněna nějakými předchozími opatřeními a aktivitami orgánů státní ochrany přírody a kritika práce těchto orgánů ze strany dovolatelky je proto irelevantní.
13. Námitky proti skutkovým zjištěním lze podle státního zástupce z konkrétně vymezených důvodů uplatnit pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pokud jde o dovolatelkou namítanou existenci extrémního nesouladu (podle současné zákonné terminologie se jedná o zjevný rozpor) skutkových zjištění s provedenými důkazy, pak uvedl, že žádný takový rozpor ve věci obviněné neshledal. Okolnost, že zásah na pozemku fyzicky provedl J. S. starší, vyplývá ze zjištění a hodnotících úvah uvedených v bodě 14. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, které odvolací soud přiléhavě doplnil tvrzením, že žádná jiná osoba by k takovému zásahu neměla racionální důvod. O výskytu chráněné rostliny na předmětném pozemku se podle státního zástupce musela obviněná dozvědět nejpozději ke dni 20. 8. 2019, kdy se touto skutečností zabývala ve svých námitkách proti nevyhovění její žádosti o změnu územního plánu (viz bod 11. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Z uvedeného důvodu považoval její námitky týkající se absence úmyslného zavinění, založené na tvrzení o její nevědomosti o výskytu předmětné rostliny na pozemku, za liché.
14. Zdůraznil rovněž, že námitky, podle kterých se předmětná rostlina na pozemek rozšířila až v důsledku výsevu travního semene, se netýkají skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Připomněl, že ve smyslu §3 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je planě rostoucí rostlinou jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. I kdyby se snad předmětná rostlina v roce 2007 na pozemek rozšířila v důsledku náhodné příměsi jejich semen v travním semeni (což ovšem znalec M. K. vyloučil – bod 9. rozhodnutí nalézacího soudu), v roce 2020 se již na pozemku nepochybně udržovala samovolně bez jakýchkoli pěstebních zásahů.
15. Konstatoval, že dovolatelka pouze předložila vlastní skutková zjištění a domáhala se toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jejím představám odpovídajícím způsobem, přičemž zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy nemůže být založen ani jejími obecnými odkazy na porušení základních zásad trestního řízení uvedených v §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Uzavřel, že důkazní řízení v předmětné trestní věci netrpí ani vadami spočívajícími v tzv. opomenutých důkazech, neboť nalézací soud se v bodě 12. odůvodnění svého rozhodnutí v dostatečném rozsahu vypořádal s tím, proč nebylo vyhověno důkazním návrhům obhajoby.
16. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
17 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
18 . Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejprve je nutno poznamenat, že ačkoliv obviněná podala dovolání dne 12. 5. 2022, výslovně odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že ve věci existují extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a zjištěným stavem, přičemž měla za to, že takovou námitku lze pod uplatněným dovolacím důvodem uplatnit na základě judikatury Ústavního soudu i přes nepřípustnost skutkových námitek, dále zdůraznila, že nebyl prokázán úmysl jako znak subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §299 tr. zákoníku a že nemohla být pachatelkou ani účastníkem projednávané trestné činnosti. Z uvedeného plyne, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. S ohledem na užitou formulaci dovolacích důvodů i dovolací argumentaci obviněné se lze opodstatněně domnívat, že dovolatelka by ve znění trestního řádu účinného v době podání dovolání mínila uplatnit dovolací důvody obsažené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., v jejichž rozsahu také Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy záleží ve třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky obviněné týkající se existence extrémního nesouladu (zjevného rozporu) mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a také opomenutých důkazů, když soudy nevyslechly z její strany navržené svědky.
20. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal. K výtce dovolatelky, že soudy nižších stupňů nevyslechly obhajobou navržené, ale v dovolání nekonkretizované svědky, je třeba i přes neurčitost této výtky připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
21. Ze spisového materiálu se podává, že obviněná soudu prvního stupně v reakci na předvolání k hlavnímu líčení zaslala vyjádření, které mu bylo doručeno dne 23. 8. 2021 a v němž navrhla, aby se k věci vyjádřili svědci M. K., J. H., J. P., J. H., K. K., I. K., Č., T. H., M. P., M. K., navrhla výslech L. H., J. K. staršího a také čtení listin založených ve spise (č. l. 447–456). Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 6. 9. 2021 (č. l. 460–463), jakož i zvukového záznamu hlavního líčení (č. l. 464) se podává, že obhajoba v tomto líčení navrhla provedení důkazů, které byly navrženy v podání, jež bylo soudu doručeno dne 30. 8. 2021. Nutno konstatovat, že ve spise podání, které by bylo soudu doručeno dne 30. 8. 2021, založeno není, proto není možno zjistit, jaké konkrétní důkazy ve svém posledním vyjádření obviněná navrhla provést a na kterých již naopak netrvala. Nalézací soud konstatoval, že s ohledem na výhrady ke znaleckému posudku M. K. ze strany obhajoby a jejím návrhům provede výslech tohoto znalce, což učinil v hlavním líčení konaném dne 4. 10. 2021. V následujícím hlavním líčení konaném dne 4. 10. 2021 byla obviněná dotázána, k čemu by se měli vyjádřit jí navrhovaní svědci K. K., T. H., M. P., M. K. a Č., přičemž po vysvětlení ze strany obviněné byl návrh obhajoby na výslech těchto svědků, jakož i svědka P. Č., Z. Ř., J. Ř., R. M. a J. P. usnesením zamítnut (viz protokol na č. l. 468–481). Další návrhy na dokazování obhajoba v danou chvíli neměla. V hlavním líčení konaném dne 15. 11. 2021 obhajoba navrhla výslech svědkyně L. H., tento návrh byl rovněž zamítnut (viz protokol na č. l. 491–495). Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku na str. 9 pod bodem 12. uvedl, že návrhy na výslech svědků P. Č., Z. Ř., J. Ř., R. M., J. P., K. K., T. H., M. P., M. K., Č. a L. H. zamítl pro jejich nadbytečnost, neboť ve věci provedené důkazy poskytují spolehlivý a dostatečný podklad pro rozhodnutí, a rozvedl, proč by ten který důkaz ničeho nového či relevantního pro projednávanou věc nepřinesl. Z protokolů o hlavním líčení (jakož ani z jeho zvukových záznamů) není zjevné, že by obhajoba na provedení jiných důkazních návrhů než těch, které byly provedeny nebo zamítnuty, trvala, v hlavním líčení provedení dalších důkazů nenavrhovala. Z uvedeného je evidentní, že soud prvního stupně neopomněl obviněnou navrhované důkazy, když jejich neprovedení zdůvodnil, přičemž odůvodnění zcela odpovídalo kritériím vymezeným Ústavním soudem v jeho ustálené judikatuře.
22. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani případný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud zcela ztotožnil (str. 9, 10, body 14.–18. rozsudku soudu prvního stupně, str. 4, 5, body 11., 12. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nutno konstatovat, že vina obviněné byla v projednávané věci jednoznačně prokázána, a to bez jakýchkoliv důvodných pochybností. Jak již bylo uvedeno, s odkazem na uplatněný dovolací důvod lze brojit proti nesprávnosti jen těch skutkových zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, v tomto případě znaků přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že obviněná v dovolání poukazuje na řadu irelevantních skutečností, které nikterak nesouvisí s podstatou nyní projednávaného trestného jednání, jako např. historii vlastnění a obhospodařování pozemku, otázku pochybení různých orgánů a institucí zaměřených na ochranu životního prostředí, pokud se jednalo o neinformování vlastníků pozemku či orgánů obce o výskytu chráněných rostlin na předmětném pozemku, stejně jako otázku původu zvlášť chráněného druhu rostliny. Historie pozemku, výskytu zvlášť chráněného druhu rostliny a skutečnost, zda orgány či instituce ochrany přírody pochybily, pokud neinformovaly vlastníky pozemku a orgány obce o výskytu takové rostliny na předmětném pozemku, nejsou pro posouzení věci významné. Podstata nyní posuzovaného trestného jednání obviněné totiž spočívá v tom, že obviněná v přesně nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, zadala či lépe řečeno se domluvila na vyjmutí velkých kamenů ze svého pozemku, ve skutkové větě specifikované mokřadní louky, s J. S. starším, k němuž došlo v období od 20. 3. 2020 do 19. 5. 2020 (jak vyplynulo z výpovědí svědků J. Š., J. P. a I. Š., jakož i z protokolu o ohledání místa činu na č. l. 28), přestože si byla prokazatelně vědoma skutečnosti, že se na předmětném pozemku nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový. Tuto vědomost měla nejpozději ke dni 20. 8. 2019, kdy se k problematice výskytu této rostliny vyjadřovala ve svých námitkách v rámci řízení o změně územního plánu (viz námitky na č. l. 21), tedy prokazatelně měsíce před tím, než k vyjmutí kamenů došlo.
23. Skutečnost, zda se správně měla obviněná o výskytu této rostliny na svém pozemku dozvědět dříve a jakým způsobem a kdo obhospodařoval louku před ní, je pro tuto věc zcela irelevantní, neboť důležité je, že v době, kdy se obviněná na vyjmutí kamenů, které s sebou nutně neslo následek v podobě zničení zvlášť chráněného druhu rostliny, domluvila a kdy práce na louce nechala provést, již informaci o výskytu těchto rostlin na předmětné louce měla. Zjištění, že to byla právě obviněná, kdo zadal vyjmutí kamenů z předmětné louky, vyplynulo především z její výpovědi, když uvedla, že se s J. S. starším v roce 2017 domluvili na tom, že z předmětné louky odstraní velké kameny, kvůli nimž si při sekání trávy na tomto jejím pozemku poničil sekací techniku. V dané souvislosti je irelevantní, zda iniciativu k vyndání kamenů vyvinul spíše J. S. starší než samotná obviněná. Podstatné totiž je, že se s ním na takovém vyjmutí obviněná jako majitelka předmětného pozemku domluvila, její slovo bylo určující. Byl to právě zájem obviněné, aby byly kameny vyňaty a aby louku mohly jiné osoby bez problémů sekat. Z výpovědi svědka J. Š. bylo mimo jiné zjištěno, že se na louce v době vyndání kamenů a rozorání louky nacházely traktory zelené barvy, přičemž takové traktory vlastnil J. S. starší a J. S. mladší. Je tedy zjevné, že to byl právě J. S. starší, kdo zařídil či osobně vykonal vyndání kamenů z louky, a to právě na základě již zmíněné domluvy s obviněnou. Jakákoliv jiná varianta je značně nepravděpodobná. Ostatně, jak trefně poznamenal i odvolací soud, jiná osoba k takovému zásahu na louce neměla důvod. Není také důležité, zda obviněná již v době, kdy se s J. S. starším na vyndání kamenů z louky poprvé domluvila, měla povědomí o výskytu zvlášť chráněného druhu rostliny na předmětném pozemku. Podstatné je totiž to, že obviněná toto povědomí měla v době, kdy k vyndání kamenů a poničení louky a zničení rostlin na ní došlo, jakož i minimálně již tři čtvrtě roku před tím, a měla tak dostatek času na to, aby od dohody s J. S. starším ustoupila, a zabránila tak poničení louky a zničení předmětných zvlášť chráněných rostlin.
24. Nutno konstatovat, že všechny výše uvedené důkazy, především tedy výpovědi svědků J. Š., J. P. a I. Š., znalecký posudek a výpověď znalce M. K., protokol o ohledání místa činu ze dne 20. 5. 2020, jakož i obsah námitek obviněné a jejího manžela z řízení o změně územního plánu ze dne 20. 8. 2019 spolu korespondují, poskytují dostatečný podklad pro závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, a naopak vyvracejí skutkovou verzi předestřenou obviněnou. Ostatně obviněná nepoukázala na žádný zjevný rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, vyjma snad rozporu učiněných zjištění s výpovědí jí samotné, a celou svou dovolací argumentaci ve své podstatě stavěla na zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů, zejména výpovědí svědků. Pokud obviněná namítala nevěrohodnost výše zmiňovaných svědků a uváděla, že tito se na svých výpovědích domluvili, pak taková argumentace nemůže obstát. Nejenže výpovědi svědků spolu vzájemně korespondují, korespondují také s ostatními provedenými důkazy, nebyla zjištěna a ani naznačena jakákoliv motivace těchto svědků vypovídat nepravdivě a v neprospěch obviněné. S ohledem na skutečnost, že došlo k poškození přírody na pozemku obviněné a veřejného zájmu na ochraně zvláště chráněných druhů rostlin, žádný ze svědků ani nikdo z osob blízkých těmto svědkům nebyl v postavení poškozeného ani v situaci, kdy by odsouzení obviněné mělo být těmto svědkům jakkoliv ku prospěchu. Nebyly zjištěny ani jiné osobní důvody, proč by všichni tito svědci, včetně znalce M. K., měli mít zájem na tom, aby obviněné škodili nepravdivými a usvědčujícími výpověďmi. Zcela absurdní je pak představa, že by se na stejné skutkové verzi domlouvali sousedé z XY s ochránci přírody.
25. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Neporušily ani pravidlo in dubio pro reo , na které ve svém dovolání kladla obviněná důraz. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněné v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněnou, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
27. S ohledem na napadený rozsudek odvolacího soudu, obsah dovolání a uplatněný dovolací důvod je významnou otázka, zda obviněná svým jednání naplnila všechny znaky objektivní i subjektivní stránky přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a zda vůbec mohla být považována za pachatele (a tedy subjekt) tohoto přečinu. Ke zpochybnění právě těchto otázek směřovaly námitky obviněné, že ona sama kameny z pole neodstranila, v důsledku čehož nemůže být pachatelem, že nebyla řešena otázka jejího jednání z hlediska účastenství, že nebylo prokázáno její úmyslné zavinění a že neměla v úmyslu a ani nemohla z projednávaného jednání získat majetkový prospěch. Do jisté míry odpovídá uplatněnému důvodu dovolání i výtka obviněné, že předmětná rostlina nebyla na daném místě planě rostoucí rostlinou, poněvadž se sem rozšířila až v důsledku výsevu travního semene.
28. V obecné rovině je nejprve vhodné připomenout, že přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu a spáchá takový čin na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů a způsobí takovým činem dlouhodobé nebo nevratné poškození populace volně žijícího živočicha nebo planě rostoucí rostliny nebo místní populace nebo biotopu zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny. Podle tzv. právní věty rozsudku soudu prvního stupně se obviněná tohoto přečinu dopustila tím, že v rozporu s jiným právním předpisem zničila zvláště chráněný druh rostliny a spáchala takový čin na více než dvaceti pěti kusech rostlin a způsobila takovým činem nevratné poškození populace planě rostoucí rostliny a místního biotopu zvláště chráněného druhu rostliny. Z hlediska subjektivní stránky je ve vztahu k základní skutkové podstatě, vůči níž směřovaly námitky dovolatelky, vyžadováno úmyslné zavinění ve smyslu §15 tr. zákoníku.
29. K námitce, že předmětná rostlina nebyla na daném místě planě rostoucí rostlinou, poněvadž se sem rozšířila až v důsledku výsevu travního semene v roce 2007, je namístě upozornit, že pro naplnění znaků přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1 tr. zákoníku není vůbec podstatné, zda je rostlina na pozemku původní nebo přenesená, a tedy jaká byla příčina výskytu rostliny na daném místě, ale skutečnost, zda tam tato rostlina planě rostla. Trestní zákoník pojem planě rostoucí rostliny nevysvětluje, její definici je proto třeba hledat v jiných předpisech, na které §299 odst. 1 tr. zákoníku odkazuje (srov. „jiný právní předpis“). Podle §3 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v tehdy platném znění, se planě rostoucí rostlinou rozumí jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Rostlinou jsou všechny její podzemní i nadzemní části. Obdobně vymezuje planě rostoucí rostlinu zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), v jeho ustanovení §2 písm. b) jako jedince nebo kolonii rostlinného druhu nebo druhu hub, jejichž populace se v přírodě udržují anebo udržovaly samovolně, včetně druhu v přírodě nezvěstného nebo v přírodě vyhynulého, a to i v případě pěstování jedince nebo kolonie v kultuře nebo jiného ovlivňování jejich vývoje člověkem. Z uvedených důvodů je relevantní zjištění, že rostlina se na louce poté, co se tam rozšířila, udržovala samovolně, bez jakýchkoliv pěstebních zásahů. O opaku ničeho nesvědčí, když nebylo zjištěno, že by kdokoliv rostlinu na louce obviněné a jejího manžela aktivně pěstoval a aktivně zasahoval do jejího vývoje, což ostatně ani obviněná netvrdila. Rostlina se přesto na předmětné louce nacházela soustavně po dobu minimálně více než deseti let, kdy byla na louce zjištěna pracovníky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, jak uvedl M. K., který byl na výskyt rostliny na louce upozorněn v roce 2009, kdy také louku navštívil a výskyt této rostliny na louce potvrdil. Z výpovědí svědkyň J. P. a I. Š., které louku pozorovaly již řadu let a měly informace o tom, že se na louku na zvláštní a chráněné rostliny jezdili dívat lidé z okolí po dobu již desítek let, se však podává, že se tato rostlina na louce vyskytovala již dříve. Prstnatec májový je pak za planě rostoucí rostlinu označen i ve znaleckém posudku vypracovaného Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (č. l. 34–40, viz odpověď na otázku č. 2). Na tomto místě lze poznamenat, že pokud dovolatelka uvedla, že tato agentura byla nesprávně označena za znalecký ústav a jeho posudek za znalecký posudek, pak tuto výtku ve svém dovolání nikterak nekonkretizovala a neuvedla, v čem mělo spočívat pochybení, proto se jí Nejvyšší soud nebude blíže zabývat. Pro úplnost lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se výtkám obviněné proti předmětnému znaleckému posudku vzneseným v jejím odvolání věnoval na str. 3, 4 pod body 8. a 9. a zcela adekvátně se s nimi vypořádal. Znalec M. K. ve výpovědi v hlavním líčení konstatoval, že prstnatec májový ke svému samovolnému vývoji potřebuje specifické podmínky, vodní a půdní poměry, tato rostlina ke svému růstu vyžaduje symbiotické houby, které vyžadují stabilní vlhkost a stabilní půdní profil, což předmětná louka dlouhodobě až do zásahu učiněného z iniciativy obviněné poskytovala. Na základě uvedeného tak lze uzavřít, že předmětná mokřadní louka tak byla ideálním přirozeným prostředím pro samovolný vývoj tam se již dlouhodobě vyskytujícího, ať již přeneseného či původního, prstnatce májového.
30. Dále je nezbytné ke zpochybňované existenci úmyslného zavinění v teoretické rovině uvést, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221, 222). Závěr o úmyslu, popírá-li jej obviněný, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu a způsobu jeho provedení, avšak musí se tak stát po detailním dokazování a všestranné analýze jednání (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08, aj.).
31. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny znaky přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jak po stránce objektivní, tak i především subjektivní. Z příslušných pasáží odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je patrné, že soudy vzaly za prokázané, že obviněná se tohoto jednání dopustila úmyslně, a to v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz bod 14. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
32. Námitky zpochybňující subjektivní stránku trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami nejsou případné. Soudy úmysl obviněné dovozovaly především z její vědomosti o výskytu zvlášť chráněného druhu rostliny na předmětném pozemku, který je zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Měly za to, že pokud jednala s tímto vědomím způsobem uvedeným ve skutkové větě, nemohla jednat jinak než v úmyslu přímém. Tyto skutečnosti jsou výslovně uvedeny v tzv. skutkové větě, ve které je uvedeno, že obviněná „zadala J. S. staršímu vyjmutí velkých kamenů z mokřadní louky … a její následnou úpravu … přičemž věděla, že se zde nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový (lat. Dactylorhiza majalis), uvedený v Příloze II. oddíl 3 Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, který je podle §49 odst. 1 výše uvedeného zákona zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji“.
33. Nejvyšší soud považuje úvahy soudů obou stupňů týkající se zavinění a subjektivní stránky za správné. Zjištění soudů spolehlivě dokládají, že obviněná zadala odstranění velkých kamenů z louky a následnou úpravu louky, a to při vědomí, že se na louce nachází ohrožený zvlášť chráněný druh rostliny, který je podle §49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji, byla si také vědoma, že mimo jiné právě i z uvedeného důvodu byla zamítnuta změna tohoto pozemku v územním plánu, na jejímž základě obviněná spolu se svým manželem P. Č. požadovala, aby na pozemku mohly být vystaveny rodinné domky. Minimálně se tedy v průběhu předmětného řízení o změně územního plánu nejpozději k 20. 8. 2019 dozvěděla o výskytu rostliny prstnatec májový na pozemku, o čemž svědčí obsah jejích námitek proti nevyhovění žádosti. Musela být proto nejméně srozuměna i s tím, že výraznějším zásahem do předmětné louky dojde ke zničení tohoto zvlášť chráněného druhu rostliny. Pokud tedy obviněná s předmětným vědomím jednala a předmětné práce na louce za použití těžké techniky zadala a nechala provést, nemohla si představovat jiný následek, než jakým bylo zničení předmětných zvlášť chráněných rostlin, z čehož lze jednoznačně dospět k závěru, že obviněná při zadávání (domlouvání) těchto úprav jednala v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tomuto závěru nasvědčují i nalézacím soudem učiněná skutková zjištění stran motivace obviněné k poničení zvlášť chráněných rostlin na předmětném pozemku, neboť v případě, nenacházel-li by se tento zvlášť chráněný druh rostliny na předmětném pozemku, mohlo by dojít k jeho změně v územním plánu a k vystavení rodinných domků pro děti obviněné, čehož se obviněná snažila dosáhnout. Byť motiv není znakem subjektivní stránky skutkové podstaty nyní projednávaného přečinu, lze i z něj nepřímo usuzovat na volní složku zavinění obviněné.
34. Obstát nemůže ani námitka obviněné, že není pachatelem projednávaného trestného činu, neboť sama kameny neodstranila, ani jejich odstranění nikomu nezadala, tedy zvlášť chráněné rostliny svým jednáním nezničila, a že se soudy měly zabývat otázkou jejího účastenství na předmětném trestném činu. Skutečností, zda obviněná byla osobou, která zadala jiné osobě, případně osobám, odstranění kamenů z louky, na níž se nacházel zvlášť chráněný druh rostliny, který byl tímto procesem zničen, se již Nejvyšší soud zabýval výše v části věnující se dovolatelkou namítanému extrémnímu rozporu, respektive zjevnému rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, a dospěl k závěru, že to byla právě obviněná, kdo tyto práce na pozemku zadal J. S. staršímu.
35. V dané souvislosti je nutno připomenout, že podle §22 odst. 1 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Podle §22 odst. 2 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala.
36. Z uvedeného vyplývá, že vedle pachatele, který jedná sám ve smyslu „vlastnoručně“, trestní zákoník považuje za pachatele i tzv. nepřímého pachatele. Nepřímým pachatelem je ten, kdo úmyslně užije ke spáchání svého trestného činu jinou osobu jako „živý nástroj“. Podstatným znakem nepřímého pachatelství je tedy úmysl nepřímého pachatele spáchat trestný čin prostřednictvím jiného. Tato osoba sama nejedná nebo nejedná zaviněně, přesněji nejedná zaviněně ve formě zavinění požadovaného pro ten který trestný čin (v podrobnostech srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 323-324, JELÍNEK J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část . 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 305). V uvedených případech se pak nemůže jednat o účastenství podle §24 tr. zákoníku. Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu totiž může být jen ten, kdo není sám pachatelem nebo spolupachatelem téhož trestného činu (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 344). Jestliže pachatel vědomě užívá „živého nástroje“ a navádí jej k jednání vykazujícímu znaky úmyslného trestného činu, jde o tzv. nepřímého pachatele, který se ve smyslu §22 odst. 2 tr. zákoníku považuje za pachatele a posouzení jeho jednání jako účastenství je proto vyloučeno (srov. přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 10/1996 Sb. rozh. tr.).
37. Právě k závěru o nepřímém pachatelství ze strany obviněné, tj. pachatelství za užití třetí osoby, dospěly soudy nižších stupňů (viz bod 19. na str. 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ačkoliv tento závěr blíže neodůvodnily, jeho správnost je ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů zjevná. Nejvyšší soud k uvedené problematice zdůrazňuje, že na rozdíl od obviněné nelze u osoby, která vytažení kamenů osobně provedla, prokázat vědomost o výskytu zvlášť chráněné rostliny na předmětném pozemku, tedy ani její úmysl, ať už přímý či nepřímý, vztahující se k zákonným znakům skutkové podstaty přečinu podle §299 tr. zákoníku. Výsledky provedeného dokazování svědčí ve prospěch závěru, že J. S. staršímu od počátku šlo o vyjmutí velkých kamenů z louky toliko s cílem neponičení si sekací techniky při sekání louky obviněné na základě předchozí domluvy s ní. Obviněná však prokazatelně věděla o výskytu tohoto zvlášť chráněného druhu rostliny na předmětném pozemku, přičemž není důležité, jestli tento poznatek měla již v době, kdy zadala vyjmutí kamenů J. S. staršímu, ale důležité je, že jej následně nabyla a přesto nechala zadané práce, tj. vyjmutí kamenů z louky způsobem, který zničil označenou rostlinu, na pozemku proběhnout, čímž úmyslně užila jiné osoby, která není trestně odpovědná proto, že nejednala zaviněně, ke spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
38. Pokud jde o majetkový prospěch, na jehož absenci poukazovala dovolatelka, ten není znakem skutkové podstaty přečinu podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, proto je polemika obviněné s tím, zda z uvedeného jednání měla či mohla mít majetkový prospěch, zcela irelevantní.
39. Z těchto závěrů tedy vyplývá, že v daném případě rozhodnutí soudů nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Skutek, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně v tzv. skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku, obsahuje všechny vyžadované zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
40. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu