ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.71.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 71/2022-418
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání obviněné M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 13 To 211/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 128/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 3 T 128/2020, byla obviněná M. S. shledána vinnou zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byla podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných F. M. a L. P. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému V. H. částku 2 500 Kč.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. S. a F. M. odvolání. Obviněná M. S. zaměřila své odvolání proti výroku o trestu a obviněný F. M. brojil proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 13 To 211/2021, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněné M. S. ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněnou podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou [výrok 1)]. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného F. M. zamítl [výrok 2)].
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná M. S. společně s obviněnými F. M. a L. P. dopustila zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku tím, že po vzájemné dohodě, se záměrem získat finanční prostředky za vrácení nalezených dokladů, dne 17. 7. 2020, v přesně nezjištěné době, vylákal telefonicky obviněný F. M. V. F. na čerpací stanici MOL ve XY, v XY ulici, kam se okolo 20:15 hodin V. F. dostavil z opatrnosti ve společnosti poškozeného V. H. a kde již byli obviněný L. P. a obviněná M. S., načež došlo k verbálnímu konfliktu a odchodu poškozeného z čerpací stanice směrem po XY ulici do centra, kdy sledoval zmíněné obviněné za současného telefonického oznámení celé věci na tísňovou linku, přičemž se záměrem zabránit poškozenému v oznámení a oloupit ho, přiběhli přes silnici z protějšího chodníku k poškozenému V. H. nejprve obviněný L. P. s obviněnou M. S., přičemž obviněný L. P. poškozeného srazil kopem do hrudníku na zem, na záda, čehož využila obviněná M. S. a vytrhla z ruky poškozeného jeho mobilní telefon zn. Nokia 6210, který si ponechala, a krátce na to k nim přiběhl obviněný F. M., jenž s rozběhem kopl již sedícího poškozeného do oblasti hlavy, který následkem toho upadl na zem, na záda, čehož opět využila obviněná M. S., která mu prohledala vnitřní kapsy bundy, ze kterých vytáhla peněženku s finanční hotovostí ve výši 2 500 Kč, přičemž poškozenému kvůli aktivní obraně páčila ruku a o peněženku se s ním přetahovala, poškozenému peněženku i s finanční hotovostí z ruky vytrhla a ponechala si ji, načež z místa společně s obviněným L. P. a obviněným F. M. odešli, čímž způsobili poškozenému V. H. škodu ve výši nejméně 2 500 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 13 To 211/2021, podala obviněna M. S. prostřednictvím obhájce dovolání. Odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 a namítla, že jí byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, pročež se jedná o trest, který zákon nepřipouští.
5 . Podle přesvědčení obviněné délka a druh uloženého trestu neodpovídají okolnostem, za kterých došlo ke spáchání činu, tedy slovním atakům ze strany notně alkoholem posilněného poškozeného, jež vedly ke zbytečnému vyostření konfliktu, dále nízké výši způsobené škody a minimálním zdravotním následkům pro poškozeného, a tedy i poměrně nízké společenské škodlivosti jejího jednání. Dostatečně nebyla zohledněna ani skutečnost, že se k činu doznala a upřímně jej litovala, jakož ani skutečnost, že na ni bylo třeba nahlížet jako na dosud soudně netrestanou. Předmětný incident je jediným a jednorázovým porušením trestněprávních předpisů. Měla za to, že je na místě rozhodnout o trestu alternativním, a to i se zřetelem k tomu, že je matkou čtyř dětí, o něž s jejich otcem střídavě pečuje, a k tomu, že po spáchání projednávaného činu zcela přestala s užíváním návykových látek, pod jejichž vlivem jednání spáchala, na základě čehož si je jistá, že se její jednání nebude nikdy opakovat.
6. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 13 To 211/2021, ve výroku pod bodem 1) zrušil a podle §265m tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem, který bude ohledně trestu pro dovolatelku příznivější, popřípadě aby podle §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněné předně uvedla, že obviněné nebyl uložen trest, který by zákon nepřipouštěl, naopak jí byl trest uložen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, a to podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud vyhodnotil všechny atributy namítané obviněnou v dovolání. S hodnocením těchto atributů odvolacího soudu se státní zástupkyně ztotožnila a měla za to, že uložený trest plně odpovídá všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu. Uzavřela, že meritorní rozhodnutí v projednávané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl.
8 . Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
9 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná ve svém podání odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021.
11. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 je možné dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Právě takové pochybení však obviněná napadenému rozsudku vytýkala. Formálně sice deklarovala, že jí byl uložen trest, který zákon nepřipouští, svou argumentaci však postavila na výtkách vůči přísnosti trestu na základě nedostatečného vyhodnocení hledisek rozhodných pro ukládání trestu, přičemž měla za to, že jí měl být uložen trest alternativní, nikoliv trest odnětí svobody. Výhradu obviněné vůči jí uloženému trestu, kterou založila na domněnce, že trest je nepřiměřeně přísný, že nebyly vyváženě hodnoceny všechny přitěžující a polehčující okolnosti, pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
13 . Zásah dovolacího soudu by za takové situace přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.
14 . Pouze pro úplnost lze doplnit, že odvolací soud se žádného pochybení při ukládání trestu odnětí svobody obviněné nedopustil. Obviněná byla shledána vinnou zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle stejného ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody nejprve v trvání 28 měsíců, tento trest byl pak odvolacím soudem zrušen a obviněná byla nově odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněná byla v nyní projednávané věci ohrožena trestem odnětí svobody v trvání dvou až deseti let. Odvolací soud správně a uvážlivě vyhodnotil všechny polehčující i přitěžující okolnosti, přičemž se z velké části shodl s hodnocením těchto okolností se soudem prvního stupně. Ten pod bodem 24. na str. 10 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pro uložení trestu spojeného s odnětím svobody obviněné svědčí faktická absence jakýchkoliv polehčujících okolností a výrazný počet okolností přitěžujících, a rozvedl, že na obviněnou je sice třeba hledět jako na osobu dosud soudně netrestanou, z rejstříku přestupků je však zjevné, že u ní nelze v poslední době hovořit o řádném způsobu života, o čemž svědčí i obviněnou potvrzené užívání pervitinu. Kromě toho vzal v úvahu skutečnost, že obviněná byla v průběhu páchání posuzované trestné činnosti osobou ze všech tří pachatelů nejaktivnější a nejagresivnější. Soud prvního stupně také nijak nepřeceňoval význam obviněnou projevené lítosti, označil ji za účelovou a učiněnou až pod tíhou nashromážděných důkazů. Poukázal ale i na skutečnost, že obviněná jakožto prvotrestaná pachatelka bude při současných podmínkách institutu podmíněného propuštění moci svůj trest výrazně zkrátit, prokáže-li vážnost mínění svých předsevzetí k vedení řádného života. Odvolací soud se se soudem prvního stupně zcela ztotožnil ohledně závěru o nemožnosti uložení jiného trestu než trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem. Ani on nepřisvědčil názoru obviněné co do možnosti uložení alternativního trestu, a to s ohledem na okolnosti případu, především z důvodu agresivního způsobu chování obviněné a její aktivity na místě činu, a to i přesto, že je na ni třeba hledět jako na osobu dosud soudně netrestanou. Odvolací soud však měl za to, že soud prvního stupně přecenil společenskou škodlivost jednání obviněné a že v situaci, kdy je obviněné ukládán trest odnětí svobody poprvé, postačí, bude-li jí vyměřen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byla shledána vinnou, tedy ve výměře 24 měsíců (bod 14., str. 5 rozsudku odvolacího soudu). Z uvedeného tedy vyplývá, že odvolací soud navzdory názoru dovolatelky vzal v úvahu míru společenské škodlivosti jejího jednání, okolnosti případu i skutečnost, že se na ni hledí, jako by dosud nebyla soudně trestána, a právě proto jí i přes převažující počet přitěžujících okolností uložil trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, tedy na samé dolní hranici trestní sazby stanovené na zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů se vypořádaly i s obviněnou zdůrazňovanou lítostí, kterou projevila, tuto však považovaly za účelovou a učiněnou až pod tíhou nashromážděných důkazů, když už bylo zjevné, že její vina bude prokázána. Ve prospěch uložení jiného druhu trestu než právě trestu odnětí svobody o jeho bezprostředním výkonu nesvědčí ani skutečnost, že obviněná má čtyři děti. Sama uvedla, že děti má ve střídavé péči s jejich otcem, nebudou tak ponechány bez péče blízké osoby, ani vystaveny nadměrné psychické zátěži z důvodu změny prostředí a nepřítomnosti matky, nehledě na to, že i ty nejmladší děti jsou již ve školním věku. Nutno uzavřít, že trest, který byl obviněné uložen, není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani jí nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. V konkrétním případě jej rozhodně nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, což jediné by opodstatňovalo výjimečný zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího.
15. Na základě uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu