ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.754.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 754/2022-472
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 dovolání obviněného F. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 13 To 50/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 73/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 13 To 50/2022.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 2 T 73/2020, byl obviněný F. V. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) shledán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §211 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené České spořitelně, IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, na náhradě škody částku 971 310 Kč.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 13 To 50/2022, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku dopustil tím, že nejprve zprostředkoval převzetí společnosti C. M., IČO XY, pro již odsouzeného O. P., nar. XY, který se tak stal dne 13. 6. 2017 jednatelem a jediným společníkem společnosti C. M., poté zprostředkoval uzavření smlouvy mezi společností C. M., zastoupené odsouzeným O. P., a Českou spořitelnou, a. s., smlouvu o kontokorentním úvěru na částku 1 000 000Kč, přičemž dne 21. 6. 2017, na pobočce České spořitelny, a. s., v XY, předložil nepravdivé údaje o ekonomickém a personálním stavu společnosti, aniž se přesvědčil o jejich pravdivosti,
na základě čehož byla později s O. P. dne 1. 8. 2017 v XY, uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru č. XY s úvěrovým rámcem 1 000 000 Kč, vedeném na běžném účtu společnosti C. M., č. XY, jehož jediným disponentem byl v předmětné době O. P.; následně byly finanční prostředky v průběhu měsíců srpna a září 2017 postupně vyčerpány do záporné výše 957 120 Kč odsouzeným O. P.,
přičemž před samotným čerpáním kontokorentního úvěru bance doložil falešné potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, pod č. j. 5740182/17/2002-52522-110941, ze dne 17. 8. 2017, o neexistenci daňových nedoplatků ke dni 16. 8. 2017, falešná přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2015 a 2016, falešné potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení Praha 8 o stavu nedoplatků na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ze dne 8. 8. 2017 a dále nepravdivé tvrzení o působení O. P. ve společnosti C. M., přičemž se opět nepřesvědčil o pravdivosti uvedených listin.
4. Pro úplnost je třeba poznamenat, že soudy nižších stupňů se věcí obviněného nezabývaly poprvé. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 8. 2021 byl obviněný F. V. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro nyní projednávaný skutek, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. V dalším byla poškozená Česká spořitelna, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha, podle §229 odst. 3 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi odvolání v neprospěch obviněného. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 13 To 242/2021, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Chrudimi. V řízení po vrácení věci soudy nižších stupňů rozhodly způsobem, jak již bylo v úvodní části odůvodnění tohoto rozhodnutí rekapitulováno.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 13 To 50/2022, podal obviněný F. V. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (obsaženého ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení celého jednání, a dále byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
6 . K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného na veřejném zasedání došlo podle jeho názoru tím, že odvolací soud konal veřejné zasedání dne 29. 3. 2022 navzdory skutečnosti, že dne 28. 3. 2022 požádal o jeho odročení ze zdravotních důvodů (zánět hltanu), což doložil e-neschopenkou od lékaře. Odvolací soud přesto jednal s tím, že nebylo doloženo, že by obviněný nebyl schopen účasti na něm. Obviněný nesouhlasil s odvolacím soudem, že žádost poslal těsně před termínem veřejného zasedání navzdory tomu, že jeho neschopnost trvala od 16. 3. 2022, neboť i on měl po začátku nemoci za to, že nemoc skončí a že se veřejného zasedání bude schopen účastnit. Obviněný se chtěl na veřejném zasedání k věci vyjádřit, neboť do té doby nepovažoval za nezbytné se osobně vyjadřovat k trestné činnosti, kterou nespáchal.
7. Dále měl obviněný za to, že byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to porušením zásad obsaženým v §2 odst. 6, 11, 12 a 13 tr. ř., což vedlo k existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Zdůraznil, že k závěru o jeho vině nelze dospět zejména na základě rozsudku z jiné trestní věci (srov. bod 14 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Řízení v této jiné trestní věci se totiž neúčastnil, a neměl tak možnost cokoli tvrdit či navrhovat důkazy. O. P., obviněný v této jiné věci, se navíc ke svému jednání doznal, a fakticky tak nebylo nutné provádět podrobné dokazování, o to méně ve vztahu k účasti jiných osob na jeho jednání.
8. Nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je podle obviněného extrémní, když skutková zjištění jsou nedostatečná a na úrovni poznatků pouze pravděpodobných, na což je třeba aplikovat pravidlo in dubio pro reo . Soud prvního stupně vycházel, s výjimkou rozsudku v jiné trestní věci, který provedl jako listinný důkaz, ze shodného okruhu důkazů, na jejichž základě dospěl v předchozím rozsudku ke zcela odlišným závěrům, když ho obžaloby zprostil. Přitom jeho skutková zjištění byla téměř totožná. Podle obviněného se nalézací soud pokusil vyhovět tušenému názoru odvolacího soudu a v rozsudku zcela rezignoval na odůvodnění, proč se jeho konečná úvaha nad stejnými důkazy a shodnými skutkovými zjištěními ubírala zcela opačným směrem. Mimo shora uvedené spatřoval zcela zásadní rozpory v tom, jak se měl svědek O. P. stát společníkem a jednatelem společnosti C. M., když její původní majitel R. S. v podaném vysvětlení uvedl, že prodal společnost přes inzerát; v takovém případě pak nikdo nemohl zosnovat či zprostředkovat převzetí společnosti, navíc R. S. se o obviněném v podání vysvětlení ani nezmínil. Stejně tak neexistuje podle obviněného žádný důkaz o tom, kdo posílal padělané podklady spořitelně. To, že tak činil obviněný, tvrdil pouze O. P., který ale zároveň nikdy netvrdil, že by sám takové jednání z jeho strany vnímal. Dovolatel poznamenal, že snaha vyšetřovatele získat jakékoliv spojení mezi e-mailem společnosti C. M., a obviněným vyšla zcela na prázdno. Obsahu svědeckých výpovědí pak odporuje i výrok rozsudku nového, podle něhož měl obviněný dne 21. 6. 2017 na pobočce České spořitelny, a. s., předložit nepravdivé údaje o ekonomickém a personálním stavu předmětné společnosti, přestože svědek M. K. ve svém vysvětlení tvrdil, že žádost o poskytnutí úvěru převzal od O. P. při podpisu úvěrové smlouvy. Při svém výslechu v hlavním líčení tento svědek způsob převzetí žádosti o úvěru přímo nezmínil, ale uvedl, že kromě smlouvy a možná i žádosti o čerpání probíhalo vše elektronicky. Podle obviněného je zarážející, že samotná žádost o úvěr ze dne 21. 6. 2021 nebyla vůbec provedena k důkazu, ačkoliv soud tvrdil, že obviněný tuto předložil, aniž by se přesvědčil o pravdivosti údajů v ní.
9. Obviněný označil za vadu řízení také neprovedení navržených důkazů či neodůvodnění zamítnutí jejich provedení. Konkrétně se mělo jednat o výslech důležitého svědka R. S., který měl vyvrátit účast obviněného na převzetí společnosti C. M. Poznamenal, že vysvětlení tohoto svědka v hlavním líčení dne 21. 6. 2021 nebylo čteno se souhlasem obhájce, ačkoliv samosoudce se obhájce na souhlas nezeptal, přestože je tak uvedeno v protokolu, k čemuž je třeba si přehrát zvukový záznam. Dalším důkazem neprovedeným v souladu s §213 tr. ř. měla být podle obviněného listina, a to prohlášení vlastníka nemovitosti ze dne 8. 1. 2018 (č. l. 243). Dne 11. 8. 2021 navrhl obhájce dotázat Českou spořitelnu, a. s., zda měl obviněný v rozhodné době předjednaný nějaký úvěr, což bylo bez odůvodnění zamítnuto. Tato skutečnost je však ve vztahu k tvrzení svědka T. S. zásadní.
10. Za nesprávné hmotněprávní posouzení dovolatel považoval stanovení jeho povinnosti k náhradě škody České spořitelně, a. s., ve výši 971 310 Kč. Konstatoval, že základním pravidlem pro náhradu škody způsobené více osobami je podle §2915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), tzv. solidární odpovědnost škůdců nahradit škodu společně a nerozdílně. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je však na soudu, aby rozhodl, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné. V daném případě nebyla O. P. v řízení vedeném proti němu stanovena povinnost k popsané náhradě škody, zatímco obviněný, jakožto účastník tvrzené trestné činnosti na pomyslné nejnižší úrovni (pomocník), má nahradit škodu ve shora uvedené výši.
11. Obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. zprostil obžaloby, případně podle §265k tr. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V případě zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně i rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení z formálních důvodů považoval obviněný za zásadní, aby se Nejvyšší soud pokud možno vyjádřil k provedenému dokazování (zejména k tomu, zda jsou dosavadní zjištění dostatečná).
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného úvodem konstatoval, že obviněný uvedl dovolací důvody nesprávně, když přehlédl novelu trestního řádu s účinností od 1. 1. 2022. Z dovolání dovodil, že obviněný měl ve skutečnosti na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., možná i ve spojení s §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K obviněným namítanému porušení ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání státní zástupce připomenul, že veřejné zasedání lze konat i v nepřítomnosti obviněného podle §265 odst. 4 tr. ř. a contrario , jak tomu bylo v nyní projednávaném případě. Státní zástupce souhlasil s postupem i odůvodněním odvolacího soudu a dále v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, a ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 299/2015.
13. Dále připomněl teoretická východiska možnosti uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022 a zdůraznil, že tento dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Žádný extrémní rozpor však státní zástupce ve věci obviněného neshledal. Konstatoval, že obviněný se od počátku trestního řízení háji stejnými námitkami, s nimiž se již soudy řádně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, s nimiž se státní zástupce ztotožnil a na něž plně odkázal. Odvolací soud se podle státního zástupce adekvátně vypořádal i s námitkami obviněného, že nalézací soud dospěl k závěru o jeho vině za téměř totožných skutkových zjištění, za kterých ho předchozím rozsudkem obžaloby zprostil. Poznamenal, že samotné uvedení důkazů a shrnutí jejich obsahu ještě neznamená jejich zhodnocení, neboť skutková zjištění z důkazů nevyplývají přímo, ale jedná se o výsledek hodnotící činnosti. V hodnotící části přitom nalézací soud srozumitelně vysvětlil své úvahy, které ho vedly k tomu, že uznal obviněného vinným. Neshledal ani porušení pravidla in dubio pro reo , k němuž zdůraznil, že námitka jeho porušení nemůže naplnit žádný dovolací důvod. K námitce nedůvodného neprovedení navržených důkazů státní zástupce poukázal na to, že důkazy, které obviněný požadoval provést, nejsou důkazy opomenutými, neboť s jeho důkazními návrhy se soudy řádně zabývaly a rozhodly, že jejich provedení není zapotřebí. Ačkoliv se nalézací soud s důvodem neprovedení obviněným navrhovaných důkazů v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal, tuto vadu napravil soud odvolací v bodě 23. odůvodnění svého usnesení. I z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu navíc vyplývá způsob, jakým soud hodnotil důkazy a jak dospěl ke skutkovým závěrům, přičemž je zřejmé, že obviněným navrhované důkazy by nemohly skutkové závěry změnit, resp. by je bezpochyby nemohly změnit natolik podstatným způsobem, který by mohl vést k přehodnocení závěru o vině obviněného nebo změněně popisu skutku, která by mohla vést k jiné právní kvalifikaci.
14. Státní zástupce konkrétně k obviněným požadovanému výslechu svědka R. S. uvedl, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2021 je navíc zřejmé, že podle §211 odst. 1 tr. ř. byla se souhlasem státního zástupce a obhájce (hlavní líčení bylo na žádost obviněného konáno v jeho nepřítomnosti), čtena výpověď svědka R. S. z přípravného řízení, přičemž není žádný důvod se domnívat, že by si toho svědek v době hlavního líčení, tedy s větším odstupem od událostí, ke kterým by měl vypovídat, pamatoval více a mohl by uvést další podstatné skutečnosti. Uzavřel, že jelikož byla tato výpověď čtena v souladu se zákonem a za nepřítomnosti obviněného za souhlasu obhájce, nemohlo být takovým postupem ani porušeno právo obviněného na obhajobu. K prohlášení vlastníka nemovitosti státní zástupce uvedl, že z protokolů o hlavních líčeních vyplývá, že listina jako důkaz provedena byla a tvrzení obviněného, že se tak nestalo, je tedy mylné. Obhájce listinu předložil v hlavním líčení dne 9. 6. 2021 a ta byla soudem založena do spisu jako číslo listu 243. Jako důkaz pak byla provedena podle §213 odst. 1 tr. ř., předložením k nahlédnutí v následujícím hlavním líčení dne 21. 6. 2021.
15. Ani námitce obviněného k uložené povinnosti k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. kterou lze uplatnit pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejméně v jeho druhé variantě, spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, nelze podle státního zástupce přisvědčit. Obviněný sám správně uvedl, že základním pravidlem pro náhradu škody způsobené více osobami je podle §2915 odst. 1 o. z. tzv. solidární odpovědnost škůdců, tedy povinnost škůdců nahradit škodu společně a nerozdílně. To, zda byla povinnost k náhradě škody uložena v jiném trestním řízení i druhému škůdci, není podstatné, protože to nic nevypovídá o odpovědnosti obviněného za způsobenou škodu. Kromě toho, jak uvedl odvolací soud v odůvodnění usnesení, důvodem neuložení povinnosti k náhradě škody druhému škůdci (hlavnímu pachateli O. P.) v jiném trestním řízení bylo to, že tato povinnost mu byla uložena již časově předcházejícím rozhodnutím v občanskoprávním řízení.
16. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
17. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce připustil, že přehlédl novelu trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022 a potvrdil správnost úvah o důvodech dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. m), d), g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nesouhlasil ale s tím, že odvolací soud napravil nedostatečné odůvodnění soudu prvního stupně k neprovedení důkazů úvahami obsaženými v bodě 23. napadeného usnesení. Uváděl-li státní zástupce, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2021 je zřejmé, že výpověď svědka S z přípravného řízení byla podle §211 odst. 1 tr. ř. čtena se souhlasem státního zástupce a obhájce, obviněný opakoval, že protokol je chybný a výpověď byla čtena bez souhlasu obhájce, jehož se soudce ani nezeptal. Na podaném dovolání proto obviněný trval a znovu přiložil i potvrzení lékaře k nemožnosti účastnit se veřejného zasedání u odvolacího soudu ze dne 14. 6. 2022. Replika obviněného nebyla doručována Nejvyššímu státnímu zastupitelství, poněvadž neobsahovala žádné významné okolnosti, na něž by bylo třeba reagovat.
III. Přípustnost dovolání
18 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
19 . Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Ve shodě se státním zástupcem nutno poznamenat, že ačkoliv obviněný podal dovolání dne 6. 6. 2022, odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., přičemž výslovně namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení celého jednání, a dále byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Obviněný tak zjevně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. S ohledem na užitou formulaci dovolacích důvodů se lze opodstatněně domnívat, že dovolatel by ve znění trestního řádu účinného v době podání dovolání mínil uplatnit dovolací důvody obsažené v §265b odst. 1 písm. m), d), g) a h) tr. ř., což ostatně také potvrdil v replice k vyjádření státního zástupce.
20. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody již dříve uvedené, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
21. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 29. 3. 2022 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. Obviněný namítl, že žádal o odročení veřejného zasedání z důvodu špatného zdravotního stavu a výslovně trval na své účasti.
22. Nejvyšší soud poznamenává, že ze zákonné formulace důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
23 . Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
24. Obecně však i pro veřejné zasedání platí, že je lze konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.
25. Bylo-li vyrozumění o konání veřejného zasedání (vzor č. 14 – vyrozumění o veřejném zasedání podle sdělení ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř., doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení) obviněnému doručeno do jeho datové schránky dne 24. 2. 2022 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky přiložené k listu č. 363) a konalo-li se v souladu s takovým vyrozuměním veřejné zasedání dne 29. 3. 2022, měl obviněný (jako osoba rozhodnutím odvolacího soudu dotčená) zachovánu potřebnou lhůtu k přípravě, což ostatně ani nezpochybnil. Obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, z čehož lze usuzovat na to, že odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost při veřejném zasedání za nutnou. Formální podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak byly splněny.
26 . V těchto souvislostech však nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02, aj.). Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“)] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Právě tento předpoklad nebyl podle mínění dovolacího soudu v posuzované věci beze zbytku naplněn, jak bude pojednáno dále.
27 . Ze spisového materiálu se podává, že obviněný prostřednictvím svého obhájce zaslal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích dne 28. 3. 2022 žádost o odročení veřejného zasedání (č. l. 424) s odůvodněním, že je od 16. 3. 2022 pro akutní zánět hltanu v pracovní neschopnosti, což prokázal přiložením e-neschopenky vystavené H. J. (č. l. 425). S ohledem na počátek pracovní neschopnosti měl původně za to, že ke dni konání veřejného zasedání již bude v pořádku, což se ale nestalo. Poznamenal, že na své účasti u veřejného zasedání přitom trvá a nesouhlasí s jeho konáním v jeho nepřítomnosti. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích obhájci obviněného přípisem zaslaným do datové schránky obhájce dne 28. 3. 2022 (viz referát a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 426) sdělil, že důvody k odročení nařízeného veřejného zasedání neshledal, neboť nebylo dostatečným způsobem doloženo, že by onemocnění obviněného, kterým trpí již od 16. 3. 2022, mu mělo bránit v případné účasti u veřejného zasedání. Soud v předmětném přípise rovněž konstatoval, že obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn, jeho účast tedy nepokládá za nezbytnou, a že pokud obviněný nedoloží potvrzení lékaře, že ze zdravotních důvodů není schopen dostavit se následující den k veřejnému zasedání, pak může být veřejné zasedání konáno i v jeho nepřítomnosti.
28. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2022 (č. l. 427) se podává, že obviněný mu nebyl přítomen. Předseda senátu odvolacího soudu v této souvislosti konstatoval, že u všech osob byly zachovány lhůty k přípravě na veřejné zasedání. Upozornil na žádost obviněného o odročení jednání, včetně sdělení odvolacího soudu zaslaného jeho obhájci dne 28. 3. 2022, přičemž obhájce poté sdělil, že nemá žádný další podklad o zdravotním stavu obviněného. Unesením soud rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Obviněný teprve následně (v řízení o dovolání dne 14. 6. 2022) prostřednictvím obhájce předložil lékařskou zprávu, z níž vyplynulo, že byl ze zdravotních důvodů (blíže již nespecifikovaných) od 16. 3. do 3. 4. 2022 neschopen jednání u soudu (viz lékařská zpráva praktického lékaře H. J. na č. l. 457).
29. V odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud v podstatě konstatoval již uvedené skutečnosti. Připomněl, že obviněný se nedostavil ani k jednomu z hlavních líčení u soudu prvního stupně, žádost o odročení veřejného zasedání zaslal teprve den před termínem veřejného zasedání, ačkoliv pracovní neschopnost pro zánět nosohltanu byla vystavena již 16. 3. 2022. Třebaže byl vyrozuměn o tom, že nedoloží-li potvrzení lékaře, že ze zdravotních důvodů není schopen účasti na soudním jednání, k odročení veřejného zasedání nedojde, žádný další doklad nepředložil. Veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného, jehož osobní účast odvolací soud nepovažoval za nezbytnou, o čemž svědčí to, že byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn (bod 12. napadeného usnesení).
30 . Jakkoliv nelze pochybovat o tom, že odvolací soud uvážil všechny objektivně dostupné informace o zdravotním stavu obviněného a jeho schopnosti účastnit se veřejného zasedání, z čehož správně vyvodil, že byly splněny formální předpoklady pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, lze po předloženém doplnění lékařské zprávy uzavřít, že konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nepříznivě zasáhlo do práva obviněného na spravedlivý proces. V nyní posuzovaném případě nelze zdravotní komplikace obviněného, byť blíže ani jeho ošetřujícím lékařem nespecifikované, považovat za irelevantní. Svědčí o tom i dodatečná lékařská zpráva praktického lékaře H. J., podle níž nebyl v době od 16. 3. do 3. 4. 2022 schopen jednání u soudu. Třebaže lze na adresu obviněného vytknout, že měl tuto zprávu předložit k době konání veřejného zasedání, nelze ji jen z tohoto důvodu ignorovat.
31. Současně je třeba vzít v úvahu, že obviněný žádal o odročení veřejného zasedání, v němž mělo být projednáno jeho odvolání, a trval na své přítomnosti. Nelze přehlédnout, že pro obviněného se nejednalo o marginální záležitost, odvoláním napadené rozhodnutí bylo ve věci obviněného prvním odsuzujícím rozhodnutím, poněvadž v předcházejícím řízení byl obviněný rozhodnutím soudu prvního stupně, které bylo následně zrušeno soudem odvolacím z podnětu odvolání státního zástupce, obžaloby zproštěn. Odvolací soud připomněl, že obviněný se ani k jednomu z hlavních líčení u soudu prvního stupně nedostavil, k věci nevypovídal, což ale nelze v daných souvislostech hodnotit v jeho neprospěch, spíše to vyvolává potřebu zvýšené obezřetnosti ve vztahu k úsudku konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Nelze nezaznamenat, že obviněný v průběhu řízení nevytvářel žádné obstrukce; pokud se k hlavnímu líčení nedostavil, pak se vždy řádně omluvil a požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (č. l. 241, 259, 325).
32. Nejvyšší soud má za to, že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, aniž bylo důsledně respektováno právo obviněného, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Obviněný požádal o odročení veřejného zasedání odvolacího soudu, dal zřetelně najevo svoji vůli osobně se ho účastnit a důvody, pro které o odročení veřejného zasedání požádal, třebaže je skutečně v den konání veřejného zasedání dostatečně nedoložil, nelze objektivně bagatelizovat, neboť nejsou z hlediska uplatnění jeho práv na obhajobu nerelevantní. Postup odvolacího soudu, byť významně podmíněný absencí potřebné spolupráce ze strany obviněného, je v kolizi s dikcí čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v konkrétním případě lze o respektování tohoto práva nejméně důvodně pochybovat.
33. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na něm, aby odvolání obviněného znovu projednal a rozhodl o něm.
34. Se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení (včetně jeho důvodů) není na místě zabývat se relevantně důvodností též uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Na odvolacím soudu bude, aby při novém projednání odvolání obviněného a rozhodnutí o něm reagoval i na jeho námitky směřující proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud se týkaly objasnění skutečnosti, zda obviněný skutečně zprostředkoval převzetí společnosti C. M., O. P. Nepomine jistě ani otázku, kdo a za jakých okolností dne 21. 6. 2017 na pobočce České spořitelny, a. s., v XY předložil nepravdivé údaje o ekonomickém a personálním stavu společnosti, když z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů není zjevná souvislost mezi zjištěním, že to byl právě obviněný F. V., a provedenými důkazy. Z oznámení o podezření ze spáchání trestného činu Českou spořitelnou, a. s., (č. l. 105) se sice podává, že klient, jímž byla společnost C. M., zažádal na pobočce České spořitelny, a. s., dne 21. 6. 2017 o kontokorentní úvěr a doložil k tomu dokumenty o ekonomickém a personálním stavu společnosti za předcházející tři roky, tato žádost však nebyla provedena k důkazu, nadto z předmětného oznámení nevyplývá, kdo (zda obviněný) za společnost C. M., o předmětný kontokorentní úvěr na pobočce spořitelny zažádal. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu se navíc podává, že obviněný s Českou spořitelnou, a. s., komunikoval ohledně kontokorentního úvěru prostřednictvím e-mailu vydávaje se za O. P., nikoliv tedy osobně (body 4., 15. rozsudku soudu prvního stupně).
35. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu