ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.845.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 845/2022-721
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 18/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 9/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 49 T 9/2021, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §140 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to sekery, trojzubce, prázdné láhve od rumu zn. Republica a keramického tácu bílé barvy. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné ústavní protitoxikomanické léčení. V dalším bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Ústí nad Labem, částku 3 042 Kč na náhradu škody.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 18/2022, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněnému ukládá trest propadnutí věci, a to sekery, trojzubce a prázdné láhve od rumu zn. Republica (věcné stopy č. 1, 14 a 11). Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označených trestných činů dopustil tím, že dne 15. 6. 2021 kolem 20:10 hodin v XY, z okna jím užívaného přízemního bytu, poté, když poškozený K. B., nar. XY, přišel k oknu za účelem vrácení telefonu jeho přítelkyně P. T., nar. XY, které jej měl vzít obviněný J. K. dne 15. 6. 2021 kolem 16:00 hod., vytrhl z ruky poškozeného jeho mobilní telefon zn. Huawei v hodnotě 4 250 Kč, a když poškozený K. B. skočil otevřeným oknem do bytu obviněného s tím, aby mu obviněný oba telefony vrátil, poškozeného fyzicky napadl, a to tak, že po něm nejprve házel různé předměty z bytu, jako popelník, láhve a židle a následně jej napadl nejméně třemi údery sekerou o délce 40 cm, vedenými proti hlavě poškozeného nejméně střední silou, kdy si musel být vědom nebezpečnosti svého jednání a možného ohrožení života poškozeného, přičemž se poškozený snažil při obraně tyto údery vykrývat rukama, což se mu ale zcela nepodařilo, v důsledku čehož utrpěl zranění – 5 cm dlouhou sečnou (resp. řeznou) ránu kůže a podkoží pravé strany čela, nevelkou tržně zhmožděnou ránu pravého ucha uvnitř boltce, zhmoždění malíkové strany pravé ruky a předloktí, 5 cm dlouhou oděrku levého lokte, 2 drobné oděrky pravé paže a drobné oděrky předních stran obou bérců, kdy utrpěná poranění poškozeného byla ošetřena jednorázově, léčba spočívala v klidovém režimu a ochraně poranění před infekcí, pracovní neschopnost nebyla vystavena, kdy při úderu výše popsanou sekerou, zvlášť při držení topůrka oběma rukama byl poškozený ohrožen vznikem zlomeniny lebky a průnikem ostří do nitrolebí se způsobením zranění těžkého, které by jej mohlo ohrozit na životě, a následně, když poškozený vyskočil oknem ven z bytu, na něho obviněný zaútočil bodáním kovovým trojzubcem s hroty, kterým jej ale nezasáhl, přičemž výpady trojzubcem hrozily poškozenému vznikem pohmožděnin až tržně zhmožděných ran, tedy zraněním lehkým až středně těžkým a v případě zasažení některých míst, jako např. oka, hrozilo i zranění těžké.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 18/2022, podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že skutková zjištění zjevně nekorespondují s důkazy provedenými v řízení, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že soud i při připuštění verze nejvíce přitěžující obviněnému projednávaný skutek nesprávně právně posoudil, neboť případné trestněprávní jednání obviněného nelze kvalifikovat jako pokus vraždy.
5. Podle obviněného je závěr, že odcizil telefon poškozeného, v rozporu s výpovědí svědka M. S., který odcizení vyvrátil zcela, svědkyně P.T., která v přípravném řízení odcizení připustila, avšak v hlavním líčení svou výpověď změnila v tom smyslu, že si není jista, zda obviněný poškozenému telefon z ruky vytrhl. Podle obviněného není potvrzen ani výpovědí poškozeného, který svou výpověď ohledně odcizení telefonu značně měnil a uzavřel, že už neví, jak se to stalo, že se mu telefon prostě ztratil. Nalezení telefonu v bytě obviněného toliko prokázalo, že poškozený byl v bytě, nikoliv jak se zde telefon ocitl. Navíc na telefonu nebyly nalezeny otisky obviněného. Soudy tedy podle názoru obviněného postupovaly při hodnocení důkazů svévolně, v rozporu s pravidlem v pochybnostech ve prospěch obviněného a přesáhly meze volného hodnocení důkazů.
6. Zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními se podle obviněného týká i závěru, že se dopustil pokusu vraždy. Měl za to, že tento závěr je opřen výlučně o závěry znaleckého posudku MUDr. Jiřího Fialky, CSc., který při zpracování znaleckého posudku vycházel především z podaných vysvětlení, které však ve věci nemohou sloužit jako důkaz, a dále pak z výpovědí svědků v přípravném řízení. Obviněný poznamenal, že znalec spojoval ohrožení na životě zejména s držením topůrka oběma rukama, avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný držel sekeru pouze jednou rukou, svědkyně P. T. navíc držení sekery popsala jako držení „plácačky na mouchy“ a údery jako tenisové údery, spíše jako vyhrožování než útok. Obviněný v obecné rovině připustil, že útok sekerou na hlavu je způsobilý skončit smrtí napadeného člověka, zdůraznil však, že i znalec uvedl, že není schopen adekvátně zhodnotit danou situaci z důvodu chybějících poznatků pro konkrétní situaci, proto jej nelze shledat vinným pokusem vraždy. Dovolatel mínil, že pokud by znalec pracoval s verzí o zanedbatelné intenzitě máchání sekerou obviněným v jedné ruce, jeho konečné závěry by mohly být jiné. Z uvedeného vyplývá pochybnost, v jejíž souvislosti obviněný opět odkázal na pravidlo „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Měl za to, že i pro případ připuštění přítomnosti sekery v jeho jedné ruce nemohl být srozuměn s tím, že při průběhu děje tak, jak jej popsali svědci (plácačka na mouchy), mohl způsobit někomu smrt. Takovému závěru pak odpovídá i znalecký posudek zpracovaný MUDr. Zbyňkem Dandou, který odvolací soud nesprávně nepřipustil k provedení. Tento znalecký posudek pouze potvrdil závěry již zpracovaného znaleckého posudku v řízení v tom smyslu, že není možné dospět k jednoznačnému závěru, že by obviněný svým jednáním mohl poškozenému způsobit smrt. Tento posudek by tak posílil pochybnosti, které měly vypovídat ve prospěch obviněného.
7. Závěrem obviněný vytkl, že soud měl provést i jím navrhované důkazy. Upozornil, že obhajoba vznesla v průběhu řízení námitky ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie, a to především z důvodu, že znalec ignoroval historické psychózy a neodůvodnil řádně schopnost obviněného zdržet se požívání psychotropních látek. Soud proto pochybil, když nepřipustil provedení navrhovaných důkazů (historické znalecké posudky) ve vztahu ke stavu obviněného, jeho ovládacím a rozpoznávacím schopnostem. Odvolacímu soudu vytkl, že se nevyjádřil k důkazu fotografie akuvrtačky a nepřistoupil k provedení znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Zbyňkem Dandou.
8. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uvedl, že v důsledku svévolného hodnocení důkazů dospěly soudy obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Za podklad pro rozhodnutí vzaly výhradně důkazy svědčící v jeho neprospěch, které navíc hodnotily způsobem nejvíce mu přitěžujícím, naopak se nevypořádaly s důkazy svědčícími v jeho prospěch. Namítl, že i při připuštění nejméně příznivé verze nemůže být jeho jednání kvalifikováno jako pokus vraždy a je zde prostor pro to, aby jeho jednání bylo kvalifikováno jako méně závažný trestný čin, např. pokus o ublížení na zdraví nebo pokus o těžké ublížení na zdraví.
9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 18/2022, a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného úvodem konstatovala, že dovolací námitky obviněného jsou jen pouhým opakováním jeho námitek, které v rámci své obhajoby uplatňuje prakticky již od samého počátku trestního řízení, tudíž se jimi již zabývaly soudy obou stupňů. Zcela odmítla námitky stran existence extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Měla za to, že veškeré námitky v této souvislosti kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Konstatovala, že vina obviněného trestným činem krádeže byla prokázána zejména svědeckými výpověďmi K. B. a P. T. a nálezem telefonu poškozeného v bytě obviněného v části, do níž poškozený nikdy nevkročil. Použití sekery je prokázáno rovněž výpověďmi těchto svědků, jakož i poraněním poškozeného potvrzeným kromě svědectví také lékařskou zprávou, znaleckým posudkem a fotografiemi. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že zranění na čele vzniklo sečnou, resp. řeznou ránou, jejíž vznik je plně v souladu s výpovědí poškozeného, a mělo kapacitu způsobit to nejtěžší zranění, rozbít lebku a poranit důležitá mozková centra. Útočník nepoužil plnou sílu, přesto si musel být vědom toho, že při takovém úderu může způsobit až smrtelné zranění. Pokud jde o úder sekerou připomínající tenisový úder, který popsala svědkyně P. T., pak takový úder by mohl podle znalce vysvětlit poranění ucha, nikoliv však čela. Znalec uvedl, že i v případě úderu sekerou drženou za topůrko pouze v jedné ruce může vzniknout smrtelné zranění. V daném případě to byla i účinná obrana poškozeného, která zmírnila následky úderu sekerou, která byla držena pouze v jedné ruce. Vzhledem k místu, kam obviněný útok vedl, počtu ataků, razanci útoku, jakož i skutečnost, že šlo o ostrý sečný nástroj, je podle státní zástupkyně třeba dovodit, že obviněný musel vědět, že svým jednáním může způsobit smrt, a s takovým následkem byl srozuměn. Právní kvalifikace tak je podle státní zástupkyně přiléhavá.
11. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
12 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
13 . Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je dán třemi alternativami, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, je-li naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky, jimiž obviněný vyjádřil své přesvědčení o zjevném nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů krádeže i pokusu vraždy, a to především v důsledku porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo , jakož i nedůvodné neprovedení navržených důkazů.
14 . Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal. K výtce dovolatele, že soudy nižších stupňů zamítly doplnit dokazování o znalecký posudek vypracovaný MUDr. Zbyňkem Dandou, o historické znalecké posudky pracující s psychózou obviněného a že se odvolací soud nevyjádřil k důkazu fotografií akuvrtačky, lze připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
15. S ohledem na uvedené soudy nikterak nepochybily, pokud zamítly návrh na provedení obviněným navrženého znaleckého posudku MUDr. Zbyňka Dandy a „historických“ psychiatrických znaleckých posudků. Pokud jde o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, vypracovaný znalcem MUDr. Zbyňkem Dandou, odvolací soud provedení tohoto návrhu usnesením zamítl jako nadbytečný (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 12. 4. 2022 na č. l. 659), přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, že tento důkaz nedisponuje vypovídací potencí, neboť není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou a dokazovanou skutečnost, a je rovněž nadbytečný, neboť určité tvrzení, k jehož ověření či vyvrácení by měl sloužit, již bylo v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (viz bod 8. na str. 3, 4 rozsudku odvolacího soudu). Přestože soud zamítl provedení předmětného posudku jako důkazu, vyjádřil se ke klíčovým tvrzením předmětného znalce a rozvedl konkrétně, proč nemohou tyto znalecké závěry cokoliv změnit na hodnocení důkazů, a to právě ve světle důkazů již provedených (v podrobnostech viz bod 8. na str. 4, bod 16. na str. 5, 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Samotný posudek navrhovaný obhajobou k provedení připouštěl různé varianty vzniku především rány na čele poškozeného, tyto však nemají oporu v provedeném dokazování. Doplnění dokazování o psychiatrické znalecké posudky, na něž obviněný odkazoval, nalézací soud zamítl, neboť měl za to, že se jedná o důkaz nadbytečný, když zbývající důkazy, které byly ve věci již provedeny, skýtají pro soud dostatečný podklad k meritornímu rozhodnutí a skutečnosti z těchto důkazů vyplývající jsou součástí důkazu provedeného, a sice znaleckého posudku znalce psychiatra MUDr. Jaroslava Tržického (viz bod 44. na str. 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S předmětným názorem nalézacího soudu se ztotožňuje i Nejvyšší soud. Ze znaleckého posudku znalce MUDr. Jaroslava Tržického totiž vyplynulo, že měl obviněným navrhované znalecké posudky k dispozici a tvořily tak podklad i pro jeho odborné závěry (viz posudek na č. l. 168–190, konkrétně str. 10 posudku). Z jeho výslechu v hlavním líčení dne 26. 1. 2022 (viz protokol na č. l. 599 a verte – 601) vyplývá, že se na dotaz obhájkyně vyjadřoval k historickým psychózám obviněného a vysvětloval, že tyto byly toliko přechodné a nedají se považovat za trvalé duševní choroby. Mimo jiné také vysvětlil, z jakých důvodů je vyloučeno, aby měl obviněný toxickou psychózu v době projednávaného konfliktu. S ohledem na popis incidentu svědky a chování obviněného před policisty po zadržení nelze ve světle znaleckého posudku a výpovědi znalce k psychózám, duševním poruchám a jejich projevu mít jakékoliv pochybnosti o zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností obviněného vyžadující doplnění dokazování o předmětné historické znalecké posudky. Ty se nadto týkají právě toliko přechodných psychóz z minulosti a nemají tak žádnou souvislost s nyní projednávaným skutkem ani psychickým stavem obviněného v době jeho spáchání. Lze uzavřít, že odůvodnění soudů k zamítnutí návrhů na doplnění dokazování jsou zcela v souladu s výše uvedenými kritérii stanovenými judikaturou Ústavního soudu. Irelevantní je pak námitka obviněného ohledně nevyjádření se k předložené fotografii akuvrtačky v jím užívaném bytě, neboť tato nebyla v odvolacím řízení navrhnuta k provedení jako důkaz (viz protokol o veřejném zasedání o odvolání na č. l. 658). Obviněný ji toliko přiložil ke svému odvolání s tím, že se touto fotografií snažil podložit závěr o věrohodnosti svědka M. S. a jeho tvrzení, že obviněný na poškozeného hodil vrtačku. Skutečnost, zda se vrtačka v bytě obviněného nacházela či nikoliv, což se obviněný snažil prokázat fotografií vrtačky v jeho bytě pořízenou jeho otcem, je však zcela bezpředmětná, neboť způsobení objektivně zaznamenaných zranění poškozeného (zejména rány na čele) hozením vrtačky byla znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Jiřím Fialkou, CSc., vyloučena; vyjadřování se k v odvolání předložené fotografii by tak bylo zcela nadbytečné.
16. Nejvyšší soud neshledal ani případný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud zcela ztotožnil (zejména body 45.–54., 59., 60., str. 15–18 rozsudku soudu prvního stupně, body 13.–17., str. 4–6 rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nutno konstatovat, že vina obviněného byla v projednávané věci jednoznačně prokázána, a to jak ve vztahu k přečinu krádeže, tak i k pokusu zločinu vraždy. Dovolací argumentace obviněného je pouhým opakováním námitek a argumentů, které obviněný vznášel od počátku trestního řízení a s nimiž se zcela logicky a přesvědčivě vypořádaly již soudy nižších stupňů v zevrubném odůvodnění svých rozhodnutí.
17. Pokud jde o odcizení telefonu poškozeného, pak vina obviněného vyplynula zejména z výpovědi poškozeného K. B. a nálezu telefonu poškozeného v bytě obviněného. Oba tyto dva důkazy spolu korespondují a vyvracejí vnitřně rozpornou a ne zcela logickou obhajobu obviněného i svědků, kteří se zcela evidentně snažili vypovídat ve prospěch obviněného. Dovolatel vytknul, že poškozený se v tomto kontextu v hlavním líčení vyjadřoval nejasně a nedůvěryhodně, když uvedl, že už neví, jak se to stalo, a že se mu prostě ztratil mobilní telefon. Poškozený ve výpovědi sice nejdříve uvedl, že neví přesně, jak se to stalo, že se mu ztratil telefon, který měl u ucha, na základě čehož vnikl do bytu obviněného. Z uvedeného je však evidentní, že již při tomto tvrzení poškozený zcela jasně poukázal na souvislost zmizení jeho telefonu z jeho ruky s osobami nacházejícími se v bytě, u jehož okna stál a do něhož následně kvůli zmizení telefonu vnikl. Na základě dotazu pak upřesnil, že o telefon přišel tak, že stál u okna a jak telefonoval, tak mu jej vzal někdo z těch dvou lidí, kteří se nacházeli v bytě, tj. obviněný a svědek M. S. Na výpovědi poškozeného tak není nic nejasného ani nedůvěryhodného. Jeho výpověď ostatně nejprve potvrdila také svědkyně P. T. ve výpovědi podané v přípravném řízení, která byla v hlavním líčení přečtena v souladu s §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., když uvedla, že obviněný se natáhl z okna a vytrhl poškozenému telefon z ruky (viz protokol o výslechu svědka na č. l. 273–277). V hlavním líčení sice výpověď změnila, ale rozpor se svou dřívější výpovědí nedokázala vysvětlit jinak, než že si již není jistá, neboť jí to následně poškozený vyprávěl jinak a svědkyně to má kvůli tomu malinko zkreslené. Rovněž svědkyně V. L. k předmětné okolnosti ve výpovědi podané v přípravném řízení, která byla v hlavním líčení rovněž přečtena v souladu s §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., uvedla, že jí svědkyně P. T. po incidentu sdělila, že poškozený vlezl do bytu obviněného kvůli ukradenému telefonu. Je zcela nepodstatné, že obviněný i svědek M. S. odcizení telefonu poškozenému obviněným účelově popřeli, když telefon poškozeného byl následně nalezen v bytě užívaném obviněným, a to v místnosti, do níž podle tvrzení, na kterém se svědci incidentu shodli, poškozený nikdy nevkročil, nemohl mu tam tedy vypadnout, naopak tam musel být odnesen, a to zcela evidentně právě obviněným, který měl podle poškozeného i podle původního tvrzení svědkyně P. T. telefon poškozenému vytrhnout z ruky z okna bytu. Argument obviněného, že po incidentu našel v bytě mobilní telefon, který nebyl jeho, nevěděl, komu patří, proto jej schoval, je zcela nesmyslný. Nejenže nalezení telefonu poškozeného u obviněného koresponduje s výpovědí poškozeného i původní výpovědí svědkyně P. T., nadto je i zcela logické, že právě odcizení jeho telefonu bylo příčinou vniknutí do bytu obviněného a jediným důvodem tohoto vniknutí byla snaha získat telefon zpět. Lze podotknout, že je zejména na soudu prvního stupně, který provádí dokazování, aby hodnotil všechny důkazy a vyvozoval z nich skutkové závěry v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, včetně hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků. Nalézací soud postupoval správně, když ve světle provedených důkazů vyhodnotil výpověď svědka M. S. i výpověď P. T. z hlavního líčení částečně za nevěrohodné a účelové a vycházel zejména z výpovědi poškozeného podpořené ostatními důkazy.
18. Dovolatel dále namítal, že skutková zjištění ve vztahu k pokusu zločinu vraždy byla založena na závěrech znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (č. l. 199–218), vypracovaného MUDr. Jiřím Fialkou, CSc., který se opíral o vysvětlení podaná v přípravném řízení, která nemohou sloužit jako důkaz, a o výslechy svědků v přípravném řízení. Upozornil také, že znalec při svých závěrech o tom, jaký mohl mít útok obviněného následek na zdraví poškozeného, vycházel ze skutečnosti, že obviněný držel topůrko sekery dvěma rukama, což však bylo svědeckými výpověďmi vyvráceno. Obviněný měl za to, že pokud by znalec pracoval s verzí o zanedbatelné intenzitě máchání sekerou v jedné ruce, konečné závěry by mohly být skutečně jiné. Konstatoval též, že znalec ponechal spoustu prostoru pro pochybnosti o tom, zda útok obviněného byl způsobilý ohrozit poškozeného na životě. K předmětným výtkám lze uvést následující. Znalec vycházel z podkladů, které byly v době zpracovávání posudku k dispozici, mimo jiné tedy také z podaných vysvětlení, která však nebyla pro jeho posouzení zásadní. Znalec zranění poškozeného a možný mechanismus jeho vzniku hodnotil zejména na základě objektivních důkazů, tj. fotografií a popisu předmětů, kterými mohla být zranění způsobena, lékařských zpráv o vyšetření poškozeného a fotografií zranění poškozeného a protokolu o prohlídce těla, přičemž vysvětlení svědků v přípravném řízení sloužila pouze k tomu, aby znalec uvedl, zda zranění odpovídají tomu kterému z podaných vysvětlení. Znalec však byl ke svým závěrům vyslýchán v hlavním líčení konaném dne 14. 1. 2022, v němž se i na základě dotazů obhajoby vyjadřoval k předestřeným alternativám skutkového děje a možnostem vzniku poranění ve světle předestřených skutkových verzí. Především pak znalec sám uvedl možnosti mechanismu vzniku poranění poškozeného na základě objektivních zjištění týkajících se poranění zaznamenaných lékařskými zprávami a fotografiemi poškozeného a určil intenzitu útoku obviněným, na čemž pak založil závěry o možnosti ohrožení poškozeného na životě. Následně bylo na soudu hodnotícím všechny provedené důkazy nejen samostatně, ale i v jejich souhrnu, aby dovodil, zda ve světle předkládaných odborných závěrů a znalcem naznačených možností vzniku poranění a možných následků byl útok obviněného s to způsobit smrtelné zranění, a vyloučil možné pochybnosti, což také soud zcela správně učinil. Nelze akceptovat tvrzení dovolatele, že soudy i znalec vycházeli ze skutečnosti, že obviněný držel topůrko oběma rukama, a použil tak proto větší intenzity při útoku sekerou na hlavu poškozeného, přičemž pokud by správně vycházeli ze závěru, že držel topůrko jednou rukou, nemohli by dospět k závěru o užití intenzity silné natolik, aby mohla mít za následek smrt poškozeného. K uvedenému lze připomenout výslech znalce z hlavního líčení, v němž znalec uvedl, že i sekerou drženou za topůrko v jedné ruce je to předmět dostatečně pádný na to, aby způsobil až smrtelné zranění, z čehož vyplývá, že znalec i soudy vzali v úvahu, že obviněný držel sekeru toliko v jedné ruce, což však nemělo významný vliv na jejich skutkové závěry. Ačkoliv soud prvního stupně ve skutkové větě uvedl, že zvlášť při držení topůrka oběma rukama byl poškozený ohrožen vznikem zranění, které by jej mohlo ohrozit na životě, z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů i ze samotného provedeného dokazování je zjevné, že skutečnost, zda obviněný držel topůrko v jedné ruce či obou není v projednávané věci nikterak klíčová, neboť o intenzitě útoku vypověděla zejména objektivní zjištění stran poranění poškozeného nejen na čele, ale i na horních končetinách, kterými se bránil a kterými útok na hlavu zbrzdil. Intenzita útoku by sice mohla být vyšší, kdyby obviněný držel sekeru oběma rukama, ale i v případě jejího držení jednou rukou mohla být a v projednávaném případě prokazatelně byla dostatečná na to, aby měla způsobilost ohrozit poškozeného na životě, když závažnější zranění poškozenému nevznikla jen v důsledku jeho obrany, jak rovněž poznamenal znalec ve svém posudku.
19. Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Neporušily ani pravidlo in dubio pro reo , na které ve svém dovolání kladl obviněný důraz. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Obviněný v odůvodnění dovolání brojil zásadně proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně; proti právnímu posouzení vznesl námitku pouze zcela obecně, a to v tom smyslu, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům ohledně jeho viny, když jeho jednání posoudily jako pokus vraždy. Bez bližší argumentace tvrdil, že jeho jednání mohlo být kvalifikováno jako „pokus o ublížení na zdraví či pokus o těžké ublížení na zdraví“. V rámci svých úvah o správnosti skutkových zjištění opakovaně poukazoval na nejasnost zjištění ohledně intenzity užité při útoku na poškozeného a vyvozoval, že nebylo prokázáno jeho srozumění s tím, že při průběhu děje tak, jak jej popsali svědci (držení sekery jako plácačky na mouchy), mohl způsobit někomu smrt. Z hlediska napadeného rozhodnutí, obsahu dovolání a uplatněného dovolacího důvodu je tudíž významná otázka, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku po stránce subjektivní (tj. zda bylo zjištěno úmyslné zavinění ve vztahu k usmrcení jiného).
21. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, poněvadž obviněný se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného úmyslně usmrtil, v úmyslu jiného usmrtit, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.
22 . Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která přesvědčivě vyjadřují zákonné znaky pokusu právě zločinu vraždy. Ze skutkových zjištění zřetelně vyplývá jednání obviněného, který proti poškozenému fyzicky zaútočil tak, že po něm nejprve házel různé předměty z bytu (popelník, láhve a židle) a následně jej napadl nejméně třemi údery sekerou o délce 40 cm, vedenými proti hlavě poškozeného nejméně střední silou. Poškozený se snažil při obraně tyto údery vykrývat rukama, což se mu ale zcela nepodařilo, a následně, když poškozený vyskočil oknem ven z bytu, na něho obviněný zaútočil bodáním kovovým trojzubcem s hroty, kterým jej ale nezasáhl. Současně skutková zjištění popisují též okolnost, že v příčinné souvislosti s útokem obviněného poškozený utrpěl zranění – 5 cm dlouhou sečnou (resp. řeznou) ránu kůže a podkoží pravé strany čela, nevelkou tržně zhmožděnou ránu pravého ucha uvnitř boltce, zhmoždění malíkové strany pravé ruky a předloktí, 5 cm dlouhou oděrku levého lokte, 2 drobné oděrky pravé paže a drobné oděrky předních stran obou bérců. Vedle tohoto aktuálně vzniklého následku (účinku) vyjadřují také následek, k němuž čin obviněného směřoval, tj. usmrcení poškozeného, neboť při úderu výše popsanou sekerou byl poškozený ohrožen vznikem zlomeniny lebky a průnikem ostří do nitrolebí se způsobením zranění těžkého, které by jej mohlo ohrozit na životě. Jen pro doplnění a pro dokreslení vážně pojatého záměru obviněného způsobit poškozenému nejméně poruchu zdraví se rovněž uvádí, že výpady trojzubcem hrozily poškozenému vznikem pohmožděnin až tržně zhmožděných ran, tedy zraněním lehkým až středně těžkým a v případě zasažení některých míst, jako např. oka, hrozilo i zranění těžké.
23. Zločin vraždy je trestným činem úmyslným. To znamená, že pachatel chtěl svým jednáním způsobit jinému smrt (úmysl přímý). Postačí však, že pachatel věděl o možnosti způsobení smrti, a pro případ, že takový následek nastane, byl s ním srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální). Jak přímý, tak i nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat.
24 . Z hlediska posouzení, zda jde o zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku nebo o zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, je rozhodující subjektivní stránka, totiž k jakému následku směřoval úmysl pachatele; zavinění je v takových případech určujícím kritériem pro použití právní kvalifikace. Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku pokusu zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku a možnost kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku či ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku nemohou obstát, poněvadž ve vztahu k zavinění soud prvního stupně učinil taková zjištění, která zákonné znaky úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k trestnému činu vraždy evidentně naplňují.
25. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku předeslal, že obviněný s ohledem na skutečnost, že za užití sekery o délce 40 cm, jejímž ostřím nejméně třemi ranami zasáhl tělo poškozeného, a to mimo jiné i v místech, kde se nacházejí pro život člověka důležité orgány, jejichž zasažením mohl poškozenému způsobit jeho smrt, musel být s tímto následkem svého jednání minimálně srozuměn. Dodal, že obviněný svůj útok umocnil užitím dalších těžkých předmětů, které po poškozeném házel, či v případě kovového trojzubce bodal. V daných souvislostech také poukázal na intenzitu útoku a počet obviněným užitých zbraní v kontextu s relativní bezbranností poškozeného, který se proti ostří sekery a ostrým hrotům trojzubce mohl bránit jen holýma rukama a útěkem, jakož i na skutečnost, že obviněný užil sekeru až na závěr jeho útoku, a to v bezprostřední blízkosti poškozeného. Uvedenými zbraněmi se vybavoval postupně a na různých místech bytu, musel s nimi proto dojít až za poškozeným k oknu, z čehož lze dovodit, že jednání obviněného bylo činěno uvážlivě a nikoliv nahodile a směřovalo ke způsobení fatálního následku (viz body 55., 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Intenzitě útoku vedenému ranami sekyrou proti hlavě poškozeného nejméně střední silou, které se poškozený snažil vykrýt rukama, se soud věnoval pod body 52. a 53. odůvodnění svého rozhodnutí.
26. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožnil. Konstatoval, že vzhledem k místu, kam obviněný útok vedl, počtu ataků, razanci útoku, jakož i skutečnosti, že šlo o vskutku ostrý sečný nástroj, musel vědět, že svým jednáním může způsobit smrt poškozeného a s takovým následkem musel být minimálně srozuměn (bod 18. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
27. Jak je zřejmé z provedených důkazů i z dovolání obviněného, obviněný popřel úmysl poškozeného usmrtit. Úmysl způsobit uvedený následek je tedy třeba v takových případech, kdy ho pachatel útoku sám nedozná, zjišťovat jen na podkladě nepřímých důkazů. Na úmysl usmrtit jiného pak lze usuzovat z objektivních skutečností, zejména z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení, z místa na těle poškozeného, kam útok směřoval, z okolností subjektivních, např. pohnutky činu, ale i osobních vlastností obviněného, z jeho chování po útoku apod. (k tomu např. č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
28 . Podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221, 222).
29 . Nejvyšší soud na podkladě uvedených závěrů soudů obou stupňů námitky obviněného, že nejednal úmyslně ve vztahu ke způsobení následku smrti, neshledal důvodnými. Závěry učiněné oběma soudy mají podklad jak ve skutkových zjištěních, tak i v objektivních skutečnostech, a závěr o zavinění obviněného je podložen výsledky dokazování a logicky z nich vyplývá (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 19/1969 a 19/1971 Sb. rozh. tr.). Soudy se subjektivní stránkou činu obviněného zabývaly a jeho zavinění ke způsobenému následku i reálně hrozícímu následku smrti poškozeného zkoumaly na podkladě výsledků provedeného dokazování a okolností, za nichž k útoku ze strany obviněného na poškozeného došlo. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že o úmyslném zavinění obviněného u pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 tr. zákoníku svědčí kromě počtu útoků a množství použitých zbraní, kterými se obviněný vybavoval postupně, charakteru těchto zbraní a míst, na něž obviněný útok vedl, především také intenzita a způsob útoku. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vyloučil, že by zranění na čele mohlo vzniknout způsobem, jakým útok sekerou popsala svědkyně P. T., a to při držení a máchání sekerou jako tenisovou raketou či plácačkou na mouchy – takové držení a máchání sekery by však mohlo vysvětlit vznik poranění ucha poškozeného. Objektivně zaznamenaná rána na čele poškozeného však zcela odpovídá výpovědi poškozeného ohledně způsobu vedení útoku, a to že obviněný vedl ránu ostřím na hlavu poškozeného, kdy ho při posledním úderu trefil přímo do čela. Znalec uvedl, že rána čela vznikla tahem a průnikem ostří při působení nevelké síly, dále že zhmoždění pravé ruky a předloktí vzniklo účinkem tupého násilí ve smyslu úderu s rozložením síly alespoň střední intenzity, přičemž ohrožení vážnou poruchou zdraví nenastalo jen díky účinné obraně ze strany poškozeného, především v podobě nastavení horních končetin, zejména pravé. Z uvedeného vyplývá, že obviněný poškozeného udeřil sekerou střední intenzitou, při níž topůrko dopadlo na nastavené horní končetiny, zejména pravou, díky čemuž byla intenzita, s níž ostří sekery dopadlo na čelo poškozeného, snížena a ostří tak čelo ranilo pouze při působení nevelké síly – ovšem, jak již bylo zdůrazněno, toliko díky účinné obraně poškozeného a nastavení rukou pro zbrzdění intenzity dopadu ostří sekery. K působení ostří na čelo poškozeného toliko nevelkou silou, nikoliv střední silou, kterou obviněný užil při úderu sekerou, tedy došlo již mimo kontrolu obviněného. Nebýt obrany poškozeného, intenzita, s jakou na něj obviněný zaútočil, byla dostatečná (střední) na to, aby poškozenému způsobila roztětí lebky s následkem smrti. Nutno rovněž zdůraznit, že poškozený nebyl vybaven žádnými zbraněmi a obviněnému se bránil toliko holýma rukama. Použil-li obviněný sekeru, musel vědět, že jde o prostředek, jehož použitím lze způsobit újmu, která vede k zásahu do zájmu chráněného trestním zákonem. Tím je naplněna volní složka nepřímého úmyslu. Jestliže použil sekeru střední intenzitou a vedl útok do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, mohl poškozenému způsobit zranění, která by vedla k jeho ohrožení na životě, pokud by se poškozený účinně nebránil (byť holýma rukama), rozhodl se jednat takovým způsobem, ačkoliv si v době útoku musel být vědom toho, že poškozenému může smrt způsobit, a nemohl počítat s žádnou konkrétní okolností, která by mohla tomuto následku, který si musel představovat jako možný, zabránit. Tím je naplněna i složka srozumění s následkem, který může nastat. S ohledem na použitou intenzitu násilí nejméně střední síly, četnost ran, jakož i počet obviněných užitých zbraní nelze uvažovat o úmyslu (případně i při pouhém smíření se s následkem) způsobit toliko následek (účinek) v podobě ublížení na zdraví či těžké újmy na zdraví. Nad rámec uvedeného lze k námitce dovolatele stran možnosti mírnějšího právního posouzení jeho jednání poznamenat, že posouzení útoku sekerou vedeného na hlavu poškozeného i při nezpůsobeném následku smrti při síle určité intenzity jako pokus vraždy není ničím výjimečným (viz např. usnesení ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1068/2021).
30 . Na základě všech zjištěných skutečností soudy jednání obviněného správně posoudily též jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku, znaky jehož skutkové podstaty byly naplněny i po stránce subjektivní, neboť opodstatněně vyvodily zavinění ve formě úmyslu eventuálního, nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
31. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu