ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.986.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 986/2022-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2022 o dovolání obviněného R. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2022, sp. zn. 5 To 143/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 3/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 1 T 3/2022, byl obviněný R. S. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) shledán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 11. 2021, č. j. 3 T 47/2021-74, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2021, byl podle §145 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 3 léta a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 4 léta. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 11. 2021, č. j. 3 T 47/2021-74, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného na náhradu škody poškozeným České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, Ostrava, a MAGNA INVEST I2, s. r. o., IČ 09138676, se sídlem Pionýrů 1758, Frýdek-Místek.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 6. 2022, sp. zn. 5 To 143/2022, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2022, sp. zn. 5 To 143/2022, podal obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že mu nebylo umožněno osobně se zúčastnit veřejného zasedání a vyjádřit se k projednávané věci v řízení o odvolání, čímž bylo porušeno i jeho právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Obviněný tvrdil, že měl zájem osobně se zúčastnit jednání o odvolání. Nemohl se však k němu dostavit, neboť mu v tom zabránilo akutní průjmové onemocnění, které propuklo v ranních hodinách v den jeho konání, a nemohl se dostavit ani k lékaři, který by jeho indispozici potvrdil (k doložení uvedeného k dovolání připojil lékařskou zprávu datovanou dnem 10. 6. 2022). Za takové situace nemohl postupovat jinak, než že telefonicky požádal soud o odročení veřejného zasedání. Poznamenal, že akutní onemocnění, které mu zabránilo v přítomnosti ve veřejném zasedání, mohlo být způsobeno jeho psychickým stavem, když po zjištění o zamítnutí jeho odvolání musel vyhledat pomoc psychiatra. Uvedl také, že se ve veřejném zasedání chtěl blíže vyjádřit k výpovědi poškozené M. S., která zásadně přispěla k jeho odsouzení a jejíž opakovaný výslech navrhoval odvolacímu soudu, neboť se mu svěřila, že ne vše, co vypověděla před soudem prvního stupně, si dobře pamatovala.
5. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného ve vztahu k problematice splnění formálních předpokladů pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu bez účasti obviněného pokládal za významné, že obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání zbaven osobní svobody v důsledku výkonu trestu nebo vazebního stíhání. Tím, že ho odvolací soud k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání ho pouze vyrozuměl, dal současně zřetelně najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Odvolací soud v době nařízení, zahájení a průběhu veřejného zasedání ani nezvažoval, že by prováděl další důkazy, neboť skutkový stav byl v míře naprosto dostatečné objasněn na podkladě dokazování realizovaného soudem prvního stupně. Zmíněné vyrozumění, v němž byl o možnosti konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti poučen, bylo obviněnému řádně a včas doručeno. Ostatně tomu, že dovolateli byl termín konání veřejného zasedání znám, svědčí i jeho následná omluva z účasti při něm.
7. Co se pak týká obsahu omluvy obviněného z účasti na veřejném zasedání spojené s žádostí o jeho odročení, tu by bylo možno podle státního zástupce akceptovat tehdy, pokud by obsahovala dostatečný podklad pro závěr, že tvrzené zdravotní důvody mu účast na předmětném nařízeném úkonu skutečně znemožňují. V posuzované trestní věci je však podle jeho názoru namístě přisvědčit odvolacímu soudu v tom, že dovolatelem akcentovaná, objektivně nijak nepotvrzená zdravotní indispozice, mu v účasti ve veřejném zasedání nebránila. Obviněný v tomto ohledu zmiňuje, že měl údajně průjmové onemocnění. To ale samo o sobě v účasti u jednání soudu nebrání, a to tím spíš, pokud svou omluvu nedoložil kupříkladu potvrzením o návštěvě lékaře. Nelze přitom přehlédnout, že veřejné zasedání bylo konáno až v 10:15 hodin a pokud by dovolatel skutečně trpěl závažnými zdravotními problémy bránícími účasti u soudu, nepochybně by lékaře navštívil hned ráno. K věrohodnosti dovolatelova tvrzení navíc nepřispívá ani zjevný rozpor v jeho vyjádřeních. Zatímco odvolacímu soudu se telefonicky omlouval s tím, že „…má od včerejšího dne střevní potíže a chystá se k lékaři…“, v samotném dovolání naopak uvádí, že „…akutní průjmové onemocnění…u něj propuklo v ranních hodinách v den konání veřejného zasedání …“. Za takto zjištěných okolností proto podle názoru státního zástupce odvolacímu soudu nelze vytýkat, vyhodnotil-li omluvu obviněného z účasti na nařízeném veřejném zasedání jako naprosto nedostatečnou a jednal-li tedy v jeho nepřítomnosti.
8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
11. V těchto souvislostech nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02, aj.). Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“)] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup odvolacího soudu nebyl nekorektní.
12. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné konat.
13. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. V tomto ustanovení je tedy zakotvena povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu jasně najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. Zásadně tedy platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze pouze za předpokladu, že obviněný byl k němu řádně a včas předvolán či o něm včas vyrozuměn. Nestalo-li se tak, nelze veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konat (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 3 Tdo 760/2004, přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, aj.). S ohledem na ústavní právo vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny je třeba, jak správně připomněl ve vyjádření i státní zástupce, umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti, přičemž svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání účasti ve veřejném zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 527/2016, aj.)
14. Z předloženého spisového materiálu dovolací soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě veřejné zasedání o odvolání nařídil na den 6. 6. 2022 v 10:15 hodin, o čemž obviněného vyrozuměl vzorem č. 14 podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení. Obsahovou součástí tohoto vzoru je mimo jiné také poučení vyrozumívané osoby o tom, že veřejné zasedání se může konat v její nepřítomnosti, avšak pro ni je důležité, aby se k němu dostavila. Chce-li, aby byly ve veřejném zasedání provedeny důkazy, je vyzvána, aby je soudu sdělila ještě před veřejným zasedáním.
15. Obviněný nezpochybnil, že byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn včas a řádně. Vytkl ale, že mu bylo upřeno jeho právo osobně se veřejného zasedání zúčastnit, třebaže svoji neúčast telefonicky omluvil zdravotní indispozicí, která mu objektivně bránila být osobně přítomen, a žádal proto o jeho odročení. K dovolání přiložil lékařskou zprávu R. K., lékaře Všeobecné ambulantní zdravotní péče XY, datovanou dnem 10. 6. 2022, z níž vyplývá, že obviněný měl od 6. 6. 2022 akutní průjmové onemocnění. Ošetření v ambulanci neproběhlo, pouze telefonická konzultace, doporučen klidový režim a symptomatická léčba (č. l. 329).
16. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že dne 6. 6. 2022, tedy v den konání veřejného zasedání nařízeného na 10:15 hodin, obviněný odvolacímu soudu sdělil, že se nedostaví ze zdravotních důvodů, od včerejšího dne má střevní potíže. U lékaře nebyl, chystá se k němu „dnes“. S konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nesouhlasil.
17. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 6. 6. 2022 od 10:15 hodin (č. l. 290) se podává, že obviněný mu nebyl přítomen. Předseda senátu odvolacího soudu v této souvislosti konstatoval, že u všech osob byly zachovány lhůty k přípravě na veřejné zasedání. Po zjištění, že se nedostavil obviněný, který byl o jeho konání vyrozuměn, upozornil na úřední záznam ze dne 6. 6. 2022. Obhájce obviněného uvedl, že nemá k dispozici žádnou lékařskou zprávu, obviněný jej kontaktoval telefonicky. Následně soud rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného.
18. V odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolací soud v podstatě konstatoval již uvedené skutečnosti. Omluvil-li obviněný telefonicky v den konání veřejného zasedání svoji nepřítomnost tím, že má od včerejšího dne střevní potíže a chystá se k lékaři, měl jeho omluvu za nedostatečnou. V této souvislosti akcentoval, že nepředložil před zahájením veřejného zasedání lékařskou zprávu, že není schopen ze zdravotních důvodů účasti u veřejného zasedání. Protože se neomluvil řádně, odvolací soud rozhodl, že veřejné zasedání proběhne v jeho nepřítomnosti (bod 7. napadeného usnesení odvolacího soudu).
19. Dovolací soud je přesvědčen, že odvolací soud neporušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, konal-li je v jeho nepřítomnosti poté, co jej řádně a včas o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl, čímž dal najevo, že účast obviněného ve veřejném zasedání není nezbytná, neboť věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti. Ačkoliv obviněný svoji osobní neúčast telefonicky omluvil akutním průjmovým onemocněním, které mu podle jeho tvrzení bránilo navštívit i lékaře k potvrzení jeho indispozice, a žádal o jeho odročení, nelze jeho vysvětlení nepřítomnosti v nařízeném veřejném zasedání označit za řádnou omluvu takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání účasti ve veřejném zasedání. Obviněný odvolacímu soudu existenci údajných náhlých zdravotních potíží objektivně nedoložil, teprve následně (v řízení o dovolání) prostřednictvím obhájce předložil lékařskou zprávu, jejíž obsah byl již dříve reprodukován (viz bod 15. tohoto usnesení Nejvyššího soudu). Je zjevné, že s ohledem na její obsah nelze existenci, natož závažnost obviněným tvrzených zdravotních obtíží verifikovat. Státní zástupce přiléhavě upozornil i na zjevné rozpory ve vyjádřeních obviněného. Zatímco odvolacímu soudu se telefonicky omlouval s tím, že „…má od včerejšího dne střevní potíže a chystá se k lékaři dnes…“, v samotném dovolání naopak uvádí, že „…akutní průjmové onemocnění…u něj propuklo v ranních hodinách v den konání veřejného zasedání…“, a jak bylo doloženo obviněným předloženou lékařskou zprávou, k lékaři se dostavil až 10. 6. 2022. Konal-li odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. V této souvislosti je namístě upozornit, že obviněný se účastnil řízení před soudem prvního stupně, kde se mohl vyjádřit k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena, což také učinil. Ve veřejném zasedání o odvolání, v němž odvolací soud nedoplňoval dokazování, neprovedl žádnou změnu skutkových či právních závěrů soudu prvního stupně, nezasáhl do výroku o vině či trestu, respektování jeho práv garantoval přítomný obhájce. Postup odvolacího soudu tak nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny, a konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, řízení jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu.
20. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu