ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.229.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 229/2022-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 1. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. G. , narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 7 Ls 380 Js 7205/19, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 5 Ds 280 Js 4145/20, a dále z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 5 Ds 215 Js 7886/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 7 Ls 380 Js 7205/19, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. G. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže v 11 případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta druhá, č. 3 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin krádeže byl odsouzenému cizozemským soudem uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 5 Ds 280 Js 4145/20, který nabyl právní moci téhož dne a dále trestu z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 5 Ds 215 Js 7886/20, který nabyl právní moci téhož dne. Současně cizozemský soud rozhodl o nařízení umístnění odsouzeného do ústavu pro léčbu závislostí.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
v přesně nezjištěné době od září 2018 do prosince 2019 odcizil v jedenácti případech různé porcelánové výrobky, aby je dále prodal a aby si tímto obstaral zdroj příjmů po nějakou dobu a v nějakém rozsahu, aby tak mohl financovat svou drogovou závislost. Ve dvou případech přitom odsouzený postupoval tak, že se na základě společného plánu trestného činu vydal společně s odsouzeným C. do společnosti R. v obci XY, aby tam odcizili porcelánové výrobky. Tyto porcelánové výrobky chtěli odsouzení dále prodávat a obstarat si tak zdroj příjmů po nějakou dobu a v nějakém rozsahu, aby mohli financovat svou drogovou závislost. Odsouzení C. a G. přitom postupovali tak, že ve vědomé a chtěné součinnosti s dělbou práce odcizili porcelánové výrobky tak, že jeden z obou odsouzených dával pozor, aby nikdo nešel, a druhý odsouzený zboží zastrkával do tašky určené k nošení přes rameno. Poté opustili obchod s porcelánovými výrobky. V ostatních případech odcizoval odsouzený G. porcelánové výrobky sám. Uvedeným jednáním způsobil odsouzený škodu ve výši cca 8 108 EUR.
3. Z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 5 Ds 280 Js 4145/20, který nabyl právní moci téhož dne, se podává, že odsouzený byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, 243 odst. 1 věta druhá, č. 3 StGB. Podle skutkových zjištění tohoto cizozemského soudu se odsouzený uvedeného trestného činu dopustil následovně:
dne 26. 4. 2019 v 13:00 hodin obžalovaný odcizil ve vědomé a chtěné součinnosti s jinak trestně stíhaným C. na základě společného plánu trestného činu v obchodních prostorách firmy R., XY různé porcelánové výrobky v celkové hodnotě 2 695,60 EUR, aby si zboží ponechal bez zaplacení pro sebe.
Jinak trestně stíhaný C. zastrčil zboží pod své tričko, zatímco odsouzený G. toto zboží zastrčil do své tašky určené k nošení přes rameno. Poté v 13:20 hodin opustili obchodní prostory, aniž by zboží zaplatili.
Odsouzený přitom jednal za tím účelem, aby mohl financovat svou závislost na omamných látkách.
4. Konečně z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 5 Ds 215 Js 7886/20, který nabyl právní moci téhož dne, se podává, že odsouzený byl uznán vinným trestnými činy odporu proti vykonávajícím úředníkům podle §113 odst. 1 StGB, odporu proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům podle §114 odst. 1 StGB a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §22 a 23 StGB ve spojení s §223 odst. 1 StGB. Podle skutkových zjištění tohoto cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil následovně:
dne 8. 4. 2020 ve 20:45 hodin při nerespektování omezení kontaktů podle zákona na ochranu před infekcemi se setkal na adrese XY v obci XY v bytě svědka A. s celkem 7 dalšími osobami. Příslušníci policejní inspekce XY, kteří byli přivoláni k této takzvané „corona-party“, udělili osobám účastnícím se „corona-party“ vykázání z bytu a tyto byt pana A. opustily. Odsouzený vyslovenému vykázání z bytu nejprve vyhověl. Sotva o půlhodinu později obdržela policejní inspekce XY další sdělení, podle něhož se stejné osoby zdržovaly znovu v nemovitosti na adrese XY v obci XY. Při příjezdu policie byl odsouzený zajištěn, když kouřil před dveřmi bytu. Při vstupu do domu ostatní přítomné osoby prchaly do různých směrů. Odsouzený uprchl do horního podlaží a tam ho kousek před podkrovím společně s panem S. zadrželi příslušníci policie R. a H.
Při zadržení odsouzeného oba příslušníci policie oznámili, že tento bude vzat do vazby. Odsouzený nebyl ochotný následovat příslušníky policie, takže musel být chycen za horní část paží a pomocí fyzického násilí dopraven ve směru ke služebnímu vozidlu. Odsouzený se proti tomuto pevnému držení bránil. Proto byl následně zasahujícími policisty proveden pokus o spoutání jeho rukou za zády. Toto se oběma příslušníkům policie nepodařilo, protože se odsouzený vzpíral a stále znovu své ruce odtahoval směrem pryč. Odsouzený nato odstrkoval ruce obou příslušníků policie R. a H. stále znovu na stranu. V návaznosti na to založil své ruce před horní částí těla a stál čelem ve směru k domovní zdi. Poté mu měla být přiložena pouta na ruce. Proti tomu se bránil. Příslušníci policie W. a B. nyní přispěchali svým kolegům R. a H. na pomoc. Všichni čtyři příslušníci policie v rámci služebního zákroku položili odsouzeného na zem. Proti tomuto služebnímu zákroku se odsouzený bránil, kopal okolo sebe a pokoušel se zasáhnout příslušníka policie W., což se mu ale nepodařilo. Potom mu mohla být nasazena pouta na rukou. Odsouzený se potom očividně uklidnil.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku).
9. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného uvedené v rozsudku Okresního soudu v Hofu, ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 7 Ls 380 Js 7205/19, vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž přisvojil (v části sám, v části společně s další osobou), cizí movité věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
10. Podmínka oboustranné trestnosti je dále splněna ohledně odsouzení z rozsudku Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 5 Ds 280 Js 4145/20. V tomto případě jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
11. Podmínka oboustranné trestnosti je též splněna i ohledně odsouzení rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 5 Ds 215 Js 7886/20. Protiprávní jednání odsouzeného zde vykazuje nejméně znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť tento užil násilí v úmyslu působit na výkon úřední osoby.
12. Tím jsou splněny formální podmínky §4a odst. 3 zákona.
13. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený svým jednáním totiž zasáhl více právem chráněných zájmů. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. G. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
14. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu