ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.251.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 251/2022-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 1. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky M. H., nar. XY v XY, rozsudkem Trestního soudu v Montpellier, Francouzská republika, ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 1827600327, se zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu v Montpellier, Francouzská republika, ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 1827600327, který nabyl právní moci 14. 2. 2018, byl M. H. uznán vinným trestnými činy krádeže ve spolupachatelství, zničení nebo poškození svěřeného majetku při provádění veřejné služby, násilí s použitím nebo s vyhrožováním zbraní bez újmy, ukrývání věcí pocházejících z krádeže ve dvou případech podle čl. 311-4 1°, čl. 311-1, čl. 322-3 3°, čl. 322-1 odst. 1, čl. 222-13 odst. 1 10°, čl. 132-75, čl. 321-1 odst. 1, odst. 2, čl. 311-1 a čl. 321-1 odst. 1, odst. 2, čl. 311-1 francouzského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1. dne 4. 1. 2018 v XY, ve spolupachatelství s dalšími osobami, odcizil ke škodě poškozeného C. různé předměty, zejména LCD obrazovku,
2. dne 4. 1. 2018 v XY, poškodil cizí věc, v daném případě plastové zábrany, ke škodě C. S. E. odpovědného za veřejné služby, které mělo za následek vznik vážné škody,
3. dne 22. 1. 2018 v XY, se dopustil násilí vůči K. A., I. B., D. S. a F. E., které sice nemělo za následek pracovní neschopnost, skutky však byly spáchány s použitím zbraně nebo vyhrožováním se zbraní,
4. v době od 12. 1. 2018 do 13. 1. 2018 v XY, ukrýval zboží, a to kartu pojištěnce a kartičku zdravotní pojišťovny, s vědomím, že tyto pochází z krádeže spáchané ke škodě B. T. B.,
5. dne 6. 1. 2018 v XY, ukrýval zboží - nůž a mobilní telefon, s vědomím, že tyto věci pochází z krádeže spáchané proti Y. D.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v ní nejsou splněny zákonné podmínky pro pozitivní rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona zamítne.
S poukazem na shora uvedené a poměrně kusé podklady obsažené v podaném návrhu je podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu nanejvýš splněna v případě skutku, v němž je v bodě 5) cizozemského rozsudku spatřován trestný čin ukrývání věcí pocházejících z krádeže, podle příslušných ustanovení francouzského trestního zákona, což zřejmě naplňuje znaky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku.
Oproti tomu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je v jednání odsouzeného M. H. v bodě 1) rozsudku spatřován trestný čin krádeže ve spolupachatelství, podle příslušných ustanovení francouzského trestního zákona, spočívajícího v tom, že dne 4. 1. 2018 v XY, ve spolupachatelství s dalšími osobami, odcizil ke škodě poškozeného C. různé předměty, zejména LCD obrazovku.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákoníku České republiky. Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, ze skutkových zjištění nevyplývá, zda celková výše jím způsobené, popř. hrozící škody dosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. hranice 10.000 Kč), když její výši nelze blíže dovodit. Rovněž nebylo zjištěno, že by M. H. svým jednáním alternativně naplnil jiný ze zákonných znaků (konkrétně jinou formu objektivní stránky) skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ani v případě skutku v bodě 2) (poškození plastových zábran) když není patrna výše způsobené škody (nejméně 10 000 Kč), jak to vyžaduje ustanovení §228 odst. 1 tr. zákoníku, ani v případě skutku pod bodem 3) když z cizozemského rozsudku vyplývá, že násilné jednání M. H. nevedlo u poškozeného ke způsobení újmy na zdraví a bližší podrobnosti ohledně způsobu a dalších okolností útoku známy nejsou. Zcela evidentně pak jednání M. H. v bodě 4) rozsudku, v němž je spatřován trestný čin ukrývání věcí pocházejících z krádeže, podle příslušných ustanovení francouzského trestního zákona, spočívající v tom, že v době od 12. 1. 2018 do 13. 1. 2018 v XY, ukrýval zboží, a to kartu pojištěnce a kartičku zdravotní pojišťovny, s vědomím, že tyto pochází z krádeže spáchané ke škodě B. T. B., nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákoníku České republiky.
S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že ježto podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna pouze ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému pod bodem 5) rozsudku francouzského soudu, bylo by namístě, aby Nejvyšší soud určil odpovídající část trestu za tento skutek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.).
Z rozsudku Trestního soudu v Montpellier je přitom zřejmé, že M. H. byl za veškeré jednání popsané pod body 1) až 5) uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Při určení přiměřeného trestu odnětí svobody ohledně jednání popsaného pod bodem 5), u něhož byly splněny formální podmínky pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, by tak jeho výměra musela být nižší než jeden rok, což by však byl takový druh a výše trestu, který by svojí povahou nebylo možné považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup (když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. - lze z hlediska postupu podle §4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku).
Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení M. H. ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1) až 5) rozsudku Trestního soudu v Montpellier, Francouzská republika, ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 1827600327, včetně těmto skutkům odpovídajícího trestu, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu