ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.29.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 29/2023-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. G. , nar. XY, rozsudkem Krajského soudu v Bielsku-Białé, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 17. 11. 2016, sp. zn. III K 100/10, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu v Katovicích, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. II Aka 357/17.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Bielsku-Białé, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 17. 11. 2016, sp. zn. III K 100/10, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2018, byl P. G. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů podvodu a poškození věřitele podle čl. 12 ve spojení s čl. 286 §1 polského trestního zákoníku ve spojení s čl. 294 §1 polského trestního zákoníku. Za to byl odsouzen jednak k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka nad jeho osobou, a jednak k peněžitému trestu ve výměře 450 denních dávek ve výši 300 polských zlotých za každou jednu denní dávku. Současně bylo tímto soudem prvního stupně rozhodnuto o povinnosti odsouzeného k náhradě škody způsobené jednotlivým poškozeným subjektům.
2. Následně byl rozsudkem Apelačního soudu v Katovicích, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. II Aka 357/17, na základě apelace státního zástupce a zmocněnce subsidiárního žalobce napadený rozsudek Krajského soudu v Bielsku-Białé, III. trestní oddělení ze dne 17. 11. 2016, sp. zn. III K 100/10, změněn vůči odsouzenému P. G. (jakož i spoluodsouzeným T. H., P. T., H. K. a J. R.) pouze v bodě 25. a to tak, že místo částky 312.175,92 polských zlotých se přijímá částka 268.719,57 polských zlotých jako povinnost napravit škodu způsobenou poškozené společnosti Essman Polska Sp. z o.o. Naopak ve zbývající části zůstal napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k osobě P. G. (na rozdíl od osob spoluodsouzených T. H., H. K. a J. R.) pravomocný, tedy nezměněn.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Bielsku-Białé se P. G. předmětné trestné činnosti dopustil společně s osobami T. H., P. T., H. K. a J. R. v podstatě tím, že
1) (skutky popsané pod body I. až CLXIV.) v období od 21. 5. 1999 do 27. 7. 2000 v XY a jiných městech na území Polské republiky, jako členové představenstva společnosti N. S., v případě J. R. jako předsedy představenstva této společnosti, společně realizovali v krátkých časových intervalech předem dohodnutý záměr za účelem dosažení majetkových zisků, přičemž nevlastnili dostatečné prostředky na realizaci jednotlivě přijatých závazků v podobě pronájmu motorových vozidel, pronájmu stavebního zařízení, využití hotelových služeb, dodávky materiálu, využití transportních, telefonních, opravárenských, jeřábnických, nátěrových, inzertních či internetových služeb, čímž uvedli v omyl jednotlivé poškozené subjekty (blíže specifikované ve výrokové části rozsudku krajského soudu) o skutečných platebních možnostech, v důsledku čehož jejich jednání vedlo k nevýhodnému nakládání s majetkem značné hodnoty za poskytované služby v celkové výši 5.721.530,20 polských zlotých, čímž poškodili jednotlivé poškozené subjekty, jimž způsobili věcnou škodu ve výši podrobně specifikované ve výrokové části rozsudku krajského soudu,
2) (skutek pod bodem CLXV.) v prvním čtvrtletí roku 1999 do 10. 3. 2000 jako členové představenstva společnosti N. S., v případě J. R. jako předsedy představenstva této společnosti, který byl na základě právním předpisů zavázán věnovat se majetkovým záležitostem společnosti, jednali společně a po dohodě, tváří v tvář insolvenci hrozící společnosti a zmařili uspokojení mnoha jejich věřitelů tím, že převedli aktiva společnosti N. S., čímž zajistili pouze jednoho věřitele uzavřením smlouvy dne 7. 3. 2000 a převodem kapitálu ve prospěch N. A. v XY, Česká republika, které příslušely:
- Przemysłobud Spółka z o.o. v Mysłowicích ve výši 914.332,40 zlotých
- Przemysłobud Spółka z o.o. v Mysłowicích ve výši 987.113,60 zlotých
- POZ Building Spółka z o.o. v Poznani ve výši 463.600 zlotých
- Herberger Polska Spółka z o.o.v Krakově ve výši 27.504 zlotých
- PPHU „Granex” v Czechowicích-Dziedzicích ve výši 22.712 zlotých,
čímž způsobili škodu jednotlivým věřitelům ve výši podrobně specifikované ve výrokové části rozsudku krajského soudu.
3) (skutky popsané pod body CLXVI. až CLXXVI.) v období od 10. 3. 2000 do srpna 2000 v XY a jiných městech na území Polské republiky, P. G., T. H., H. K. a P. T. jako členové představenstva společnosti N. S., společně realizovali předem dohodnutý záměr za účelem dosažení majetkových zisků, přičemž nevlastnili dostatečné prostředky na realizaci přijatého závazku v podobě využití hotelových služeb, opravy vozidel, využití spedičních, transportních a celních služeb, odvozu stavebního a průmyslového odpadu, dodávky pitné vody, pronájmu telefonních stanic či pronájmu kancelářských prostor, čímž uvedli v omyl jednotlivé poškozené subjekty (blíže specifikované ve výrokové části rozsudku krajského soudu) o skutečných platebních možnostech, v důsledku čehož jejich jednání vedlo k nevýhodnému nakládání s majetkem za poskytované služby v celkové výši 39.972,62 polských zlotých, čímž poškodili jednotlivé poškozené subjekty, jimž způsobili věcnou škodu ve výši podrobně specifikované ve výrokové části rozsudku krajského soudu.
4. Dne 7. 2. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Bielsku-Białé, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 17. 11. 2016, sp. zn. III K 100/10, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu v Katovicích, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. II Aka 357/17, ve vztahu k osobě P. G. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou ve vztahu k návrhu ministerstva spravedlnosti splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
6. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. G. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně (pod body I. až CLXIV. A CLXVI. až CLXXVI. rozsudku polského soudu) pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1), odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť odsouzený více dílčími útoky - jež byly ve smyslu §116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – sebe a jiného obohatil tím, že jiného uvedl v omyl, čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil jím škodu velkého rozsahu [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000.000 Kč]. Jednání odsouzeného popsané pod bodem CLXV. rozsudku polského soudu současně vykazuje znaky přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ježto odsouzený zmařil uspokojení veřitele jiné osoby (obchodní společnosti, jejímž byl členem představenstva) tím, že odstranil majetek dlužníka. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona nesvědčí podmínky materiální povahy, konkrétně podmínka uložení adekvátního druhu a výše trestu cizozemským rozhodnutím, ve vztahu k němuž se ministerstvo domáhá vydání rozhodnutí, že se na toto odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Z výrokové části citovaného rozsudku polského soudu prvního stupně je totiž zřejmé, že P. G. byl za shora popsané jednání uložen jednak úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka, a dále peněžitý trest ve výměře 450 denních dávek ve výši 300 polských zlotých za každou jednu denní dávku. Jak již bylo konstatováno shora, rozsudkem polského apelačního soudu došlo vůči odsouzenému P. G. ke změně napadeného rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně pouze v dílčím výroku o povinnosti odsouzeného k náhradě způsobené škody, zatímco ve zbývajících částech zůstal napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k osobě jmenovaného odsouzeného, tedy i v celém výroku o trestu, nezměněn. Takovýto druh a výši trestu (nespojeného s bezprostředním odnětím osobní svobody odsouzeného) však jejich povahou nelze považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný trest z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. – lze totiž z hlediska postupu podle §4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku, který však odsouzenému nebyl v nyní posuzované věci cizozemským soudem pravomocně uložen.
9. Vzhledem k této skutečnosti tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení P. G. rozsudkem Krajského soudu v Bielsku-Białé, III. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 17. 11. 2016, sp. zn. III K 100/10, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Apelačního soudu v Katovicích, II. trestní oddělení, Polská republika, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. II Aka 357/17, zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu