ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.30.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 30/2023-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 7. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 520 Ds 2/17 931 Js 4/17, rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 4. 2017, sp. zn. 522 Ds 77/17 930 Js 2/17, oba ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 151 Ns 29/17 930 Js 2/17 a 931 Js 4/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 523 Ds 93/19 121 Js 92/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 155 Ns 71/19 121 Js 92/19 a usnesením Vrchního zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo ze dne 4. 2. 2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 520 Ds 2/17 931 Js 4/17, byl M. B. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže se zbraní podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 1 písm. a) německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin uložil první cizozemský soud odsouzenému (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 7. 4. 2017, sp. zn. 522 Ds 77/17 930 Js 2/17, byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže se zbraní podle §242 odst. 1, §244 odst. 1 č. 1 písm. a) StGB, pokusu ublížení na zdraví podle §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 2 StGB a trestného činu urážky podle §185 StGB. Za uvedené trestné činy uložil odsouzenému druhý cizozemský soud úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
3. Rozsudkem Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo (dále jen „první odvolací cizozemský soud“), ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 151 Ns 29/17 930 Js 2/17 a 931 Js 4/17, rozhodl tento soud o zamítnutí odvolaní proti rozsudkům prvního a druhého cizozemského soudu a uložil odsouzenému souhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců.
4. Podle skutkových zjištění prvního cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu (stručně řečeno) tím, že:
dne 30. 12. 2016 ve 13:40 hodin, ve stavu opilosti, odcizil z obchodních prostor firmy N. Y., XY, XY, jednu bundu v hodnotě 29,95 EUR, a to tak, že zboží odebral z výlohy, v převlékací kabince pomocí zapalovače odstranil zajišťovací etiketu a oblékl si jej pod svou bundu. Poté opustil obchodní prostory, aniž by zboží zaplatil. Při provádění činu měl odsouzený při sobě nůž na koberec/kráječ, který měl připravený po ruce vepředu v kapse svých pracovních kalhot. Čepel nože byla kousek vysunuta.
5. Podle skutkových zjištění druhého cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
dne 12. 1. 2017 v 17:15 hodin se odsouzený vydal do obchodního domu M. M. na adrese XY, XY. Předtím odsouzený zkonzumoval nejen nepatrné množství alkoholu a vrávoral/potácel se chodbami obchodního domu. Měl u sebe malou láhev kořalky. Následně si odsouzený vzal z výlohy jedno pouzdro na mobilní telefon v hodnotě 16,99 EUR, odstranil obal a pouzdro na mobilní telefon si zastrčil do kapsy svých kalhot. Dále se vydal po eskalátoru do oddělení s počítači v podzemním podlaží obchodu, kde vzal z výloh jedna bezdrátová náhlavní sluchátka značky XY v hodnotě 99,00 EUR a ukryl je pod svou bundu. Poté se vydal směrem k východu z obchodu, aniž by ukryté zboží zaplatil. Odsouzený měl v úmyslu si zboží ponechat pro sebe nebo je dále prodat se ziskem. Při činu měl s sebou připravený šroubovák o délce 20 cm, a to v pravé boční kapse svých kalhot. Rukojeť šroubováku byla dlouhá 10,5 cm, kovový hrot pak 9,5 cm.
Když odsouzeného v pokladní zóně oslovili svědci O. a J. ve věci jeho protiprávního jednání a požádali ho, aby s nimi šel do kanceláře, označil svědka J. za „zasraného Araba“ a svědka M., který již čekal v kanceláři, za „zasraného Turka“. Svědci O., J. a M. posadili odsouzeného na židli, svědek M. stál vpravo od odsouzeného. Odsouzený náhle sáhl svou pravou rukou po šroubováku, který si přinesl s sebou, pohyboval se směrem ke svědkovi M. a cíleně ho chtěl použít tak, aby tohoto svědka zasáhl kovovým hrotem do oblasti hlavy nebo hrudi. V tomto mu ale dokázal zabránit svědek O. Svědek M. nebyl zraněn. Odsouzenému bylo známo, že by mohl svědkovi M. způsobit nejen nepatrná zranění, pokud by ho byl zasáhl hrotem šroubováku. Toto přinejmenším předpokládal.
Při zadržení příslušníky policie byl odsouzený agresivní a očividně podnapilý. Měl nejasnou výslovnost. Z testu na alkohol provedeného dechovým analyzátorem v 18:10 hodin byla u odsouzeného zjištěna koncentrace alkoholu ve výši 1,03 mg/l.
6. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo (dále jen „třetí cizozemský soud“), ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 523 Ds 93/19 121 Js 92/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo, ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 155 Ns 71/19 121 Js 92/19 a usnesením Vrchního zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo ze dne 4. 2. 2020, byl odsouzený shledán vinným ze spáchání trestných činů rozeštvávání národa podle §130 odst. 1 č. 1, 2 StGB, trestného činu urážky podle §185 StGB, trestného činu ublížení na zdraví podle §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 4 StGB a dalšího trestného činu urážky podle §185 StGB. Za uvedené trestné činu byl odsouzenému tímto soudem uložen úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
7. Podle skutkových zjištění třetího cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
Dne 2. 2. 2019 nastoupil společně se svým průvodcem, zvlášť trestně stíhaným K., v 17:50 hodin na zastávce XY do metra linky 16, kde opakovaně křičel tak, že to bylo vnímatelné pro velký počet cestujících, slova „negr“ a „šoustáme všechny negry“. Poté co odsouzený a zvlášť trestně stíhaný K. konečně vystoupili na zastávce XY, odsouzený nejprve na nástupišti koleje 1 náhle strčil do tam čekajícího neidentifikovaného muže tmavé pleti, přičemž křičel: „Ty zasraný negře, vypadni odsud!“
Poté se odsouzený a zvlášť trestně stíhaný K. vydali na meziúroveň zastávky, kde svědkovi K., muži tmavé pleti, na základě předtím učiněného společného plánu činu zasadili více ran pěstí do obličeje a do hlavy, zatímco se odsouzený vyjadřoval následovně: „Zasraný negře, tady je moje místo.“ Když svědek K. utekl směrem k parku XY, odsouzený ho pronásledoval a znovu ho tloukl pěstí do hlavy. Svědek K. v důsledků úderů utrpěl bolesti v oblasti levé poloviny obličeje, zranění na rtu, jakož i na ústech.
V rámci předběžného zadržení odsouzeného, které bylo nakonec provedeno na nástupišti koleje 3 příslušníky policie, které vyrozuměli svědkové S. a H., odsouzený opakovaně příslušníky policie [svědka PK (policejního komisaře) E., PK M., PK´in (policejní komisařku) W. a PK F.] označoval jako „kundy“ a „zasrané fízly“. Během následné jízdy na policejní prezídium odsouzený tituloval svědky PK E. a PK M. navíc opakovaně jako „zkurvysyny, čuráky a pitomce“ a vyjadřoval se „ošoustám vaše matky“, aby vyjádřil své opovržení vůči příslušníkům policie.
U svědka K. nevzniklo trvalé poškození zdraví. Bolesti v oblasti úst trvaly toliko po dobu 4 dnů a mezitím se pominuly. Poškozený si z činu neodnesl žádné psychické následky.
8. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
9. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
10. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
11. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, pokusu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 tr. zákoníku a trestného činu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku).
12. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného uvedené v rozsudku prvního cizozemského soudu vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť odsouzený si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech odsouzen [srov. body 5), 6) zvláštní části opisu z Rejstříku trestů odsouzeného]. Protiprávní jednání odsouzeného, které je uvedeno v rozsudku druhého cizozemského soudu pak vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže a dále též pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odsouzený si přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil a jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech odsouzen [srov. bod 5), 6) zvláštní části opisu z Rejstříku trestů odsouzeného] a dále svým jednáním bezprostředně směřoval k tomu, aby jinému minimálně ublížil na zdraví. Konečně jednání odsouzeného uvedené v rozsudku třetího cizozemského soudu vykazuje nejméně znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a dále též pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Je tomu tak proto, neboť odsouzený se dopustil veřejně hrubé neslušnosti a výtržnosti a dále svým jednáním bezprostředně směřoval k tomu, aby poškozenému ublížil na zdraví, a to pro jeho rasu. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto ve všech případech splněny.
13. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním porušil hned několik právem chráněných zájmů, a to i opakovaně. Tato skutečnost zcela nepochybně zvyšuje závažnost jeho jednání. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemskými soudy uložen vždy již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. B. výše označenými cizozemskými rozhodnutími hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
14. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu