ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.41.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 41/2023-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. 3. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. D., narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 22 Ls 966 Js 29134/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 22 Ls 966 Js 29134/19, který nabyl právní moci téhož dne, byl L. D. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání 36 trestných činů podvodu podle §263 odst. 1, 3 č. 1. německého trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 2 (dvou) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený (stručně řečeno) dopustil shora označených trestných činů tím, že:
V období od konce ledna 2019 do 21. 1. 2020 požadoval od jemu dosud neznámých osob vždy na základě nového rozhodnutí o spáchání trestného činu peněžní hotovost v různé výši, a přitom s vědomím vlastní neochoty k platbě a platební neschopnosti předstíral, že peníze vrátí. Kvůli svému omylu poškození předávali odsouzenému požadovanou peněžní hotovost v odpovídající výši. Ke splacení ale nedošlo, takže poškozeným vznikla odpovídající škoda.
Odsouzený přitom jednal s úmyslem si z opakovaného páchání činů obstarat nejen přechodný a nejen zcela nepatrný zdroj příjmů.
Odsouzený se uvedeného jednání dopustil celkem v 36 případech a způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 9 051,00 EUR.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se totiž odsouzený celkem ve 36 případech obohatil tím, že uvedl poškozené v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to za podmínek §116 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený svým jednáním porušil zájem na ochraně cizího majetku. Společenskou škodlivost jeho jednání přitom zvyšuje i velmi vysoký počet jednotlivých dílčích útoků. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení L. D. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu