Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.07.2023, sp. zn. 11 Tcu 79/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.79.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.79.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 79/2023-62 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 20. 7. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. A., rozeného A., narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 17. 11. 2020, sp. zn. 22 Hv 32/19z, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 8 Bs 128/21m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 17. 11. 2020, sp. zn. 22 Hv 32/19z, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2021, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 8 Bs 128/21m, byl R. A., rozený A., (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání zločinu opakovaného násilí podle §107b odst. 1, odst. 3 bod 2., odst. 4 případ 4. rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), zločinu znásilnění podle §201 odst. 1, odst. 2 případ 1. StGB, zločinu znásilnění podle §201 odst. 1, odst. 2 případ 2. StGB a zločinu znásilnění podle §201 odst. 1, odst. 2 případ 4. StGB a dále neurčitého počtu dalších zločinů znásilnění podle §201 odst. 1 StGB. Za uvedené zločiny byl odsouzenému cizozemským soudem uložen dodatečný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených zločinů (stručně řečeno) tím, že: A) v XY, resp. v XY, v době od 1. 7. 2009 do června 2013 vykonal opakovaně násilí na poškozeně K. N., a dosáhl tím úplné kontroly nad jejím chováním a způsobil jí značné omezení jejího autonomního života. Odsouzený poškozenou opakovaně věznil v 1. poschodí domu XY a samostatně trestně stíhaného D. A. použil jako „hlídače“, poškozenou opakovaně – a to i v době, kdy byla tato těhotná – napadal, a to za použití hrubého násilí, způsobil jí tím různá zranění, dále jí vyhrožoval způsobením dalších zranění či smrti a tuto fyzicky i psychicky týral. V blíže nezjištěné době v roce 2010 odsouzený násilím poškozenou nutil, aby nedobrovolně strpěla jeho různé sexuální praktiky, přičemž poškozenou zvláště ponížil a způsobil jí tím posttraumatický šok (F 43.1). B) v blíže neurčené době roku 2009 do června 2013 nutil poškozenou K. N. násilím či pohrůžkou ublížení na zdraví či usmrcením strpět soulož či různé jiné sexuální praktiky rovnající se svým účinkem souloži, přičemž v jednom případě tímto jednáním způsobil poškozené těžké zranění – posttraumatický šok (F 43.1) a v jednom případě mělo jeho jednání za následek těhotenství poškozené. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. 5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 tr. zákoníku a znásilnění podle §185 tr. zákoníku). 7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku. Odsouzený totiž týral svoji manželku žijící s ním ve společném obydlí, takového činu se dopustil zvlášť surovým a trýznivým způsobem, a to po delší dobu a poškozené též způsobil těžkou újmu na zdraví [viz bod A) rozsudku cizozemského soudu]. Dále jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, neboť poškozenou násilím nebo pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku, jakož i k souloži a k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží a způsobil tímto jednáním poškozené těžkou újmu na zdraví [viz bod B) rozsudku cizozemského soudu]. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny. 8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním zcela zásadním způsobem zasáhl do lidské důstojnosti a svobody rozhodování poškozené o jejím pohlavním životě a současně též porušil zájem na ochraně společnosti před tzv. domácím násilím. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. A., rozeného A., výše označenými cizozemskými rozhodnutími hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 7. 2023 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/20/2023
Spisová značka:11 Tcu 79/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.79.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:10/18/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-10-21