ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.100.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 100/2023-6312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného J. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2021, č. j. 6 To 56/2021-5634, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod č. j. 35 T 4/2019-4743, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 35 T 4/2019, byl obviněný J. V. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod body I., II., III. a IV. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pod bodem V. byl obviněný týmž rozsudkem krajského soudu dále uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem VI. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obviněný J. V. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byly dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženy tresty propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu.
2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítl pro nedostatek náležitostí stanovených v §249 odst. 1 tr. řádu, neboť uvedená vada nebyla obviněným ani v dodatečné lhůtě odstraněna.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť se domnívá, že jeho řádný opravný prostředek byl napadeným usnesením odmítnut, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku pak obviněný tuto svou námitku odůvodnil tak, že mu v návaznosti na jím podané odvolání nebylo poskytnuto řádné poučení podle §251 odst. 1 tr. řádu o nedostatcích obsahu tohoto odvolání, když byl soudem prvního stupně vyzván pouze k „odůvodnění“ odvolání ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu, a to ve lhůtě do pěti dnů od doručení předmětné výzvy. K tomuto obviněný odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11 Tdo 195/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 60/2005, z něhož vyplývá, že obsahem výzvy podle §251 odst. 1 tr. řádu musí být upozornění na konkrétní zjištěné nedostatky náležitostí obsahu odvolání, jež podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady odvolání, pro které odvolací soud odvolání odmítne. Ačkoli není nutné, aby soud takovou výzvou současně poskytoval i potřebné poučení o postupu, který vede k odstranění vytýkaných vad, je specifikace vad podaného odvolání předpokladem, že za splnění dalších podmínek mohou být z nesplnění výzvy vůči odvolateli vyvozeny důsledky uvedené v §253 odst. 3 tr. řádu a nepostačuje pouhá citace §249 odst. 1. tr. řádu o náležitostech obsahu odvolání s obecným upozorněním, že podané odvolání těmto zákonným požadavkům neodpovídá. Podle obviněného lze v návaznosti na tato teoretická východiska uzavřít, že nelze akceptovat výzvu, která pouze lakonicky vyzývá k odůvodnění odvolání ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu. Obviněný zároveň připomíná, že v souladu s článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod má základní právo na přezkoumání trestního rozhodnutí odvolací instancí, přičemž nepřipuštění takového přezkumu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu podle jeho mínění představuje zásadní zásah do jeho základních práv.
5. Z tohoto důvodu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a následně přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 1 NZO 574/2022-35, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve shodě s obviněným uvedl, že obsahem výzvy podle §251 odst. 1 tr. řádu musí být upozornění na konkrétní nedostatky obsahu odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady odvolání, pro něž odvolací soud odvolání odmítne, pokud nebudou odstraněny v poskytnuté lhůtě. Jen na základě řádně formulované výzvy, jejímž obsahem je specifikace vad podaného odvolání, totiž může odvolatel přistoupit k případnému odstranění vytýkaných nedostatků. Nejde-li o takovou výzvu, pak odvolateli nemusí být zřejmé, jaké vady odvolání má vlastně odstranit a v čem spočívají jeho nedostatky.
7. V daném případě byla podle státního zástupce výzva soudu prvního stupně formulována velmi stručně a státní zástupce je ve shodě s obviněným toho názoru, že text uvedené výzvy požadavkům §251 odst. 1 tr. řádu neodpovídá. Předmětná výzva totiž neobsahovala upozornění na žádné konkrétní nedostatky obsahu odvolání, které podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představovaly takové vady odvolání, pro něž odvolací soud odvolání odmítne. Z uvedeného důvodu tudíž ani nemohly být splněny zákonné podmínky pro to, aby Vrchní soud v Olomouci podané odvolání usnesením odmítl podle §253 odst. 3 tr. řádu.
8. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zrušil jak usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, tak i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu], který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný J. V. citovaný dovolací důvod uplatnil ve první z výše uvedených alternativ, jelikož namítá, že jeho odvolání bylo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoli nebyl ve výzvě učiněné soudem prvního stupně řádně poučen o povaze vad jeho odvolání.
14. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. Například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné . 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu). V daném případě přitom dovolateli uplynula lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci před datem 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu a jeho námitky po obsahové stránce odpovídají platnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
15. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „ práva na spravedlivý proces “ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
16. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. V. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že vznesená dovolací námitka, na níž obviněný svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, je relevantní, tedy formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu]. Nejvyšší soud ovšem narozdíl od státního zástupce shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, jelikož z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 35 T 4/2019, je zjevné, že námitce obviněného spočívající v údajném nesplnění povinností soudu prvního stupně vyplývajících mu z ustanovení §251 odst. 1 tr. řádu nelze přisvědčit.
17. Podle §249 odst. 1 tr. řádu musí být odvolání ve lhůtě uvedené v §248 odst. 1 tr. řádu nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Uvedený požadavek na poučení oprávněné osoby plyne z toho, že právo na odvolání je ovládáno dispoziční zásadou , a je-li věcí oprávněné osoby, zda proti rozsudku podá odvolání či nikoliv, musí být právě tak v její dispozici, v jakém rozsahu a z jakých důvodů tak učiní. Tím, do jaké míry oprávněná osoba naplní své odvolací právo, stanoví vlastně rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nesmí být až na zákonem stanovené výjimky překročeny [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2990].
18. Podle §251 odst. 1 věty prvé tr. řádu nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu.
19. Z obsahu předloženého trestního spisu vyplývá, že odvoláním obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 35 T 4/2019, obsahoval řádné poučení o tom, že odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů od doručení jeho opisu nebo v další lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. řádu odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Z obsahu spisu dále jednoznačně vyplývá, že v zákonné lhůtě podal za obviněného J. V. jeho obhájce dne 15. 6. 2022 navzdory tomuto řádnému poučení toliko blanketní odvolání, které zcela postrádalo jakékoli odůvodnění podle požadavků §249 odst. 1 tr. řádu, jelikož z něj nebylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek soudu prvního stupně napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. V tomto směru se obhájce obviněného omezil pouze na sdělení, že jím podané odvolání bude odůvodněno dodatečně, a to konkrétně ve lhůtě 30 dnů. Dne 21. 6. 2022 podal rovněž obviněný vlastnoručně psané odvolání, v němž sice vymezil výroky, ve kterých je rozsudek soudu prvního stupně napadán, avšak ani v tomto podání obviněného nebylo uvedeno, jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. V rámci tohoto svého podání obviněný současně výslovně požádal o prodloužení zákonné lhůty pro dodání písemného odůvodnění odvolání.
20. Následně zaslal předseda senátu soudu prvního stupně dne 1. 7. 2022 výzvu obhájci obviněného, aby tento ve lhůtě pěti dnů za obviněného podané odvolání odůvodnil s upozorněním, že v opačném případě bude postupováno podle §253 odst. 3 tr. řádu. Obhájce obviněného na tuto výzvu soudu ovšem nikterak nereagoval a o nápravu vad odvolání se před samotným rozhodnutím odvolacího soudu ani nikterak nepokusil, a to nejen ve lhůtě 5 dnů stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně či ve lhůtě 30 dnů, kterou si obhájce obviněného sám stanovil v jím podaném odvolání, ale dokonce ani v celém období téměř dvou měsíců ode dne 1. 7. 2021 do dne 31. 8. 2022, tedy ode dne doručení výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně podle §251 odst. 1 tr. řádu až do dne rozhodování odvolacího soudu.
21. V návaznosti na uplatněné dovolací námitky je nutno zdůraznit, že se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi plně ztotožňuje s interpretací §251 odst. 1 tr. řádu vyjádřenou v obviněným poukazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11 Tdo 195/2005, uveřejněném pod č. 60/2005, podle něhož musí být obsahem výzvy učiněné podle §251 odst. 1 tr. řádu upozornění na zjištěné nedostatky náležitostí obsahu odvolání, přičemž specifikace vad podaného odvolání je předpokladem, že za splnění dalších podmínek mohou být vůči odvolateli vyvozeny z nesplnění výzvy důsledky uvedené v §253 odst. 3 tr. řádu. V kontextu s nyní posuzovanou věcí obviněného J. V. je však nutno zdůraznit, že v uvedeném judikaturním případu se jednalo o situaci, kdy odůvodnění odvolání podle závěrů Nejvyššího soudu učiněných při přezkumu dané věci splňovalo minimální obsahové požadavky stanovené trestním řádem pro tento řádný opravný prostředek a rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu jím byl vymezen alespoň do takové míry, že na jeho podkladě bylo možno odvolání věcně projednat. Za tohoto stavu poukazované věci pak neurčitá formulace výzvy podle §251 odst. 1 tr. řádu citující výčet náležitostí odůvodnění odvolání nemohla vést k odstranění jakýchkoliv soudem prvního stupně spatřovaných vad, jelikož ve vztahu k obsahu odvolání nebylo možno zcela přesně určit, jaké vady byly předsedou senátu soudu prvního stupně obsahu odvolání vytýkány.
22. Ze skutečností uvedených v reprodukční části tohoto usnesení, jež vyplývají z obsahu spisového materiálu, je ovšem zřejmé, že v nyní posuzované věci se jedná o zcela jiný případ, než v obviněným poukazované judikatuře. Z výše popsaného sledu událostí vyplývá, že odvolací soud v době rozhodování o odvolání obviněného J. V. v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2021 nejenže neměl k dispozici doplnění odvolání (tj. jeho odůvodnění), jež by bylo způsobilé k odvolacímu přezkumu ve smyslu §254 odst. 1 tr. řádu, když toto odůvodnění nebylo součástí trestního spisu, ale poukázat je třeba především na skutečnost, že obhájce obviněného (resp. i obviněný) si byli plně vědomi nedostatků svých podání, v jejichž rámci bylo odvolání formulováno jako ryze blanketní, přičemž sami předeslali budoucí doplnění jeho odůvodnění. Za této situace pak bylo z výzvy učiněné předsedou senátu soudu prvního stupně, a to i navzdory jejímu ne zcela preciznímu znění, zřejmé, že tento podatele vyzývá k doplnění absentujícího odůvodnění podaného odvolání, tedy ke konkretizaci vad, které jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Navzdory skutečnosti, že byl obhájce obviněného v souladu s §251 odst. 1 tr. řádu vyzván k doplnění podaného odvolání, zůstal tento zcela pasivním a ničeho v tomto směru v dané věci neučinil (stejně jako obviněný), a to nejen v předsedou senátu soudu prvního stupně stanovené pětidenní lhůtě, která počala běžet dne 1. 7. 2021, ale dokonce ani po dobu téměř dvou měsíců před vlastním rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu. V důsledku výše uvedeného je na místě uzavřít, že možnost přezkumu rozsudku Krajského soudu v Ostravě na základě řádného opravného prostředku podaného obviněným byla zmařena nikoli v důsledku jím tvrzené nedostatečnosti formulace výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně, ale výlučně v důsledku naprosté pasivity obviněného (resp. jeho obhájce), který nad rámec podání blanketního odvolání zcela rezignoval na výkon svého odvolacího práva. Odmítl-li tedy za této situace Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněného postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu bez meritorního přezkoumání rozsudku krajského soudu, pak Nejvyšší soud na jeho straně neshledal žádného pochybení.
23. V tomto ohledu nutno konstatovat, že omezení práva na odvolání, k němuž došlo v důsledku aplikace §251 odst. 1 tr. řádu, nelze považovat za nepřiměřené. V souvislosti s novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. byl v odvolacím řízení revizní princip nahrazen principem vázanosti soudu podaným odvoláním. Smyslem této změny byla racionalizace přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť tak odpadla nutnost zabývat se napadeným rozhodnutím jako celkem a odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit své úsilí zásadně jen na namítané vady. V souvislosti s těmito změnami vznikla odvolateli povinnost odvolání odůvodnit, přičemž zákon za tímto účelem stanovil lhůtu, ve které se tak má stát. Bez existence této lhůty by předmětného účelu, tedy zrychlení a zjednodušení odvolacího řízení, jež je nepochybně účelem legitimním, nemohlo být dosaženo.
24. Nejvyšší soud tedy na základě uvedených skutečností shledal, že odvolací soud postupoval zcela s respektem k právům obviněného, který nemohl být v důsledku znění výzvy uveden v pochybnost o tom, jaké nedostatky jsou u jeho odvolání spatřovány a byla mu poskytnuta dostatečná doba k tomu, aby své blanketní odvolání dodatečně odůvodnil, což jednoznačně vyplynulo nejen ze samotného spisového materiálu, ale bylo podrobně popsáno v usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný byl prostřednictvím svého obhájce dostatečným způsobem vyzván, aby v zákonné lhůtě pěti dnů odstranil vadu podání spočívající v doplnění zcela absentujících důvodů podaného odvolání a rovněž byl řádně poučen v tom smyslu, že pokud tak v soudem stanovené lhůtě neučiní, bude odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.
VI.
Závěr
25. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny (a to ve znění citovaného ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu účinném do 31. 12. 2021, jakož i ve znění účinném od 1. 1. 2022). Jelikož bylo dovolání obviněného J. V. shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu