ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1087.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1087/2023-2052
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovolání obviněné J. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 6 To 67/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 7/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné J. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 49 T 7/2021-1913, byla obviněná J. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
2. Současně Krajský soud v Ostravě rozhodl týmž rozsudkem též o vině spoluobviněných V. S. a K. B. Spoluobviněnou V. S. krajský soud uznal vinnou týmž trestným činem, tedy zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což ji podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §84 a §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu, jakož i přiměřených omezení a povinností, které ve svém rozsudku podrobně specifikoval. Spoluobviněného K. B. uznal krajský soud vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což ho podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 dost. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
3. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě však byl napaden odvoláním podaným jednak obviněnou J. B. a jednak spoluobviněným K. B., přičemž oba obvinění tak učinili do všech výroků vztahujících se k jejich osobám. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6 To 67/2022-1979, a to tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněná J. B. společně s V. S. a K. B. předmětné trestné činnosti dopustila tím, že:
přinejmenším od března roku 2018 do 1. 2. 2020, v XY na ulici XY, v rodinném domě č. XY, který v té době obývali společně ještě se samostatně pravomocně odsouzeným M. B., nar. XY, srozuměni s tím, že na trestné činnosti participují i další osoby, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch,
srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, s prekurzory této drogy, vědomi si skutečnosti, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nejsou držiteli licence, zvláštní licence či registrace k nakládání s prekurzory a pomocnými látkami,
vytvořili organizovanou skupinu osob, podílejících se každý svou dílčí úlohou, ve výsledku společně, na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby návykové látky metamfetamin, zvané pervitin, z prekurzoru pseudoefedrin, v objemových řádech pohybujících se v jednotlivých případech v desítkách až stovkách gramů a jejím následném prodeji, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli, na základě požadavků pravomocně odsouzeného M. B.,
poté co posledně jmenovaný v Polské republice zakoupil a do České republiky sám nebo prostřednictvím dalších osob dovezl nezjištěné množství farmaceutických přípravků, zejména léku Cirrus, tyto nejméně ve 20 případech obviněná V. S. a nejméně ve dvou případech obviněný K. B. vyloupávali z blistrů, přičemž takto jednali s vědomím, že dané léky obsahují pseudoefedrin hydrochlorid, z něhož lze snadným, i v domácích podmínkách realizovatelným způsobem, vyrobit psychotropní látku pervitin, a že tyto léky budou pravomocně odsouzeným M. B. k tomuto účely užity,
následně v době, kdy pravomocně odsouzený M. B. opakovaně, s četností nejméně dvakrát měsíčně, tj. celkem nejméně v 46 případech, za pomoci chemikálií – červeného fosforu, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové, jódu, alkalického hydroxidu a organických rozpouštědel, dále výše uvedených farmaceutických přípravků s účinnou látkou pseudoefedrin hydrochlorid, a současně za využití různých typů baněk o objemech od 1.000 ml do 6.000 ml, chladiče, teploměrů, vařiče, plynové bomby a digitálních vah, kteroužto laboratorní techniku před každým výrobním cyklem – varem sestavil do podoby provizorního zařízení určeného k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin (chemicky definované jako metamfetamin), vyráběl ve sklepních prostorách citovaného rodinného domu psychotropní látku pervitin, přičemž pravomocně odsouzenému M. B. obviněná V. S. při této výrobě pravidelně poskytovala součinnost nejméně tak, že mu na místo výroby přinášela různé nezbytné předměty, zejména varné sklo, váhu, chemikálie, konkrétně červený fosfor, kyseliny a jód, hlásila změřenou hodnotu meziproduktu výroby, mimoto prováděla obhlídku okolí domu za účelem případného zjištění policejních hlídek a tudíž ke znesnadnění odhalení páchané trestné činnosti, čímž V. S. pravomocně odsouzenému M. B. umožnila neoprávněně vyrobit celkem nejméně 4.600 gramů drogy pervitin, a obviněný K. B. minimálně v jednom případě poskytoval součinnost při této výrobě blíže nezjištěným způsobem ve smyslu, že měl něco pohlídat, podržet nebo podat,
načež takto vyrobenou drogu, po každém z varů, společně s pravomocně odsouzeným M. B. obviněná V. S. vkládala, v množstvích vždy 50 gramů, do větších plastových sáčků, které si pak pravomocně odsouzený M. B. uschoval s tím, že následně pro potřeby distribuce obviněná V. S. každý z takto naplněných sáčků rozvažovala do sáčků menších – tzv. dealeráků, obsahujících buďto 0,5 gramu nebo 1 gram pervitinu,
kdy takto vyprodukovaný pervitin byl pravomocně odsouzeným M. B. zčásti užit pro osobní potřebu a zčásti jej prodal, nebo poskytoval za protislužbu či zdarma předával jiným osobám, mimo jiné také
- obviněné V. S., které v období minimálně od měsíce listopadu roku 2017 do 1. 2. 2020, v blíže nezjištěném počtu případů, předal nejméně 82 gramů pervitinu, přičemž posledně jmenovaná obviněná takto získaný pervitin zčásti, v množství nejméně 79,3 gramu, užila pro svou vlastní potřebu a z části, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, a se znalostí jejích negativních účinků na lidský organismus, jej opakovaně poskytla za úplatu nebo zdarma jiným osobám, mezi nimi
· A. Š., nar. XY a K. D., nar. XY, jimž společně, v období od listopadu 2017 do 1. 2. 2020, v nezjištěném množství případů zdarma předala přesně nezjištěné množství pervitinu v podobě tzv. "lajn",
· P. F., přezdívanému „F.", nar. XY, jemuž v polovině roku 2018, po období nejméně čtyř měsíců, opakovaně prodala blíže nezjištěné množství psychotropní látky pervitin,
· obviněné J. B., jíž v období nejméně od měsíce března 2018 do 30. 1. 2020, za účelem dalšího prodeje, opakovaně předala blíže nezjištěné množství psychotropní látky pervitin,
- a dále obviněné J. B. , které, v období nejméně od měsíce března roku 2018 do 1. 2. 2020, za účelem dalšího prodeje, postupně předával, přímo nebo prostřednictvím obviněné V. S. (viz část jednání týkající se obviněné V. S. shora uvedené), přesně nezjištěná množství pervitinu, vždy v dealerových sáčcích s obsahem 0,5 gramu pervitinu (s ustřihnutým rožkem) a s obsahem 1 gramu pervitinu (bez ustřihnutého rožku), celkově tak poměrnou část v rozsahu 85 procent vyprodukovaného pervitinu, tj. nejméně 3.910 gramů pervitinu, který s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, a se znalostí jejích negativních účinků na lidský organismus, opakovaně poskytovala za úplatu - distribuovala jiným osobám, mezi nimi
· A. Š., nar. XY, jemuž v blíže nezjištěné době v uvedeném období prodala, minimálně dne 26. 3. 2019, blíže nezjištěné množství pervitinu,
· K. D., nar. XY, které v blíže nezjištěné době v uvedeném období po dobu jednoho roku prodala 2 gramy pervitinu týdně, tedy celkem 104 gramů pervitinu,
· M. P., nar. XY, jemuž v blíže nezjištěné době v uvedeném období prodala opakovaně přesně nezjištěné množství pervitinu,
· P. F., přezdívanému "F.", nar. XY, jemuž v polovině roku 2018, po období nejméně čtyř měsíců, opakovaně prodala blíže nezjištěné množství psychotropní látky pervitin,
přičemž od uživatelů pervitinu inkasované finanční prostředky obviněná J. B. předávala M. B., který jí za služby spojené s prodejem drogy, poskytoval finanční odměnu v přesně nezjištěné výši,
a tímto svým jednáním obviněná V. S. a J. B., bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s takovými látkami, protiprávně nakládaly s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a současně obvinění V. S. a K. B. bez příslušného povolení k nakládání s prekursory drog a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s nimi, protiprávně nakládali s farmaceutickými přípravky obsahujícími pseudoefedrin, který je jako prekursor zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to také v kategorii 1 příloh I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, o nichž věděli, že je z nich možno vyrobit drogu „pervitin“ chemicky definovanou jako metamfetamin.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
5. Obviněná J. B. napadla shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6 To 67/2022-1979, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 49 T 7/2021-1913, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které opětovně zaměřila proti výrokům o vině i o uloženém trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků projednávaného zločinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a proto napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
6. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná namítla, že soudy nižších stupňů fakticky zaměnily pojmy „neoprávněné výroby“ a „neoprávněného prodeje“ metamfetaminu, čímž ve svých skutkových závěrech prakticky „položily rovnítko“ mezi množství vyrobeného a prodaného pervitinu. V této souvislosti zdůraznila, že zákonným znakem „neoprávněně vyrobí“ se rozumí nejen průmyslová či řemeslná výroba, ale jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu neoprávněným subjektem. Naproti tomu znak „neoprávněně prodá“ vyjadřuje situaci, kdy prodávající již některou omamnou či psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed distribuoval kupujícímu za dohodnutou peněžní hodnotu. V návaznosti na to obviněná akcentovala, že na výrobě metamfetaminu se v žádném případě nepodílela, pouze pervitin distribuovala těm, kdo o něj projevili zájem.
7. Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že do procesu výroby pervitinu se aktivně zapojovali toliko dva spoluobvinění, a to V. S. a K. B. (kteří byli během chemického procesu k dispozici již odsouzenému M. B.). Stran produkce omamné látky se tedy nemohlo jednat o organizovanou skupinu charakterizovanou dělbou práce, plánovitostí, koordinovaností, neboť v projednávané věci fakticky nedošlo k zapojení minimálně tří osob. Ostatně odsouzený M. B. nebyl v projednávané věci ani obžalován a v předchozí trestní věci nebyl navíc odsouzen jako člen organizované skupiny podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V nyní posuzované věci tedy došlo k neoprávněnému spojení dvou objektivních stránek trestného činu (výroby a prodeje), což dovolatelka hodnotí jako pochybení v její neprospěch.
8. Znak organizované skupiny podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nebyl podle názoru obviněné naplněn ani v případě následné distribuce metamfetaminu, neboť i na ní se podílely toliko dvě osoby – a to obviněná J. B. společně se spoluobviněnou V. S. Podobně ani spoluobviněný K. B. se nepodílel na prodeji omamné látky, přičemž nebylo prokázáno ani jeho povědomí o množství vyrobeného či prodaného pervitinu. I přesto však soudy obou nižších stupňů z hmotněprávního hlediska uzavřely, že podmínka pro existenci organizované skupiny minimálně tří osob byla naplněna.
9. V linii těchto hmotněprávních námitek dovolatelka dále tvrdí, že ani v jejím případě nebylo prokázáno její povědomí o množství vyrobeného pervitinu. Z tohoto důvodu má za to, že nemohla být naplněna ani subjektivní stránka jí přisouzeného zvlášť závažného zločinu. Aby mohli být všichni účastníci trestné činnosti odsouzeni, muselo by být prokázáno, že ji páchali vědomě, minimálně v úmyslu nepřímém. K tomu však nestačí z provedených důkazů odvodit, že trestný čin byl objektivně spáchán, a že jej pachatel spáchal se členem organizované skupiny, jak po právní stránce nesprávně uzavřel soud prvního stupně a následně i soud odvolací. Z důvodu absence naplnění subjektivní stránky trestného činu lze tedy uzavřít, že projednávaná trestná činnost obviněné není trestným činem ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem k této důkazní situaci pak dovolatelka tvrdí, že nemohl být naplněn ani znak „velkého rozsahu“ ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
10. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatelka dále namítla, že soudy na základě svých skutkových zjištění uzavřely, že odsouzený M. B. v inkriminovaném období vyrobil minimálně 4.600 g pervitinu, nicméně stran množství vyrobeného pervitinu se již nevypořádaly s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2022, č. j. 1 To 18/2022-3164, na základě kterého tento soud dospěl k závěru, že množství vyrobeného pervitinu dosáhlo v období od října 2017 do konce ledna 2018 celkového množství 5.600 g. Z tohoto důvodu označila dovolatelka odsuzující rozsudek za extrémně rozporný s předcházející pravomocně skončenou trestní věcí odsouzeného M. B., nehledě na to, že soudy v obou případech skutkově vycházely především z výpovědi spoluobviněné V. S., kterou dovolatelka dlouhodobě rozporuje jako nepravdivou a zaměřenou proti jejich rodině.
11. Právě stran této výpovědi obviněná (v kontextu již pravomocného rozhodnutí v trestní věci M. B., jakož i v nyní projednávané věci) namítla reálnou existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními v otázce rozsahu produkce omamné látky. Pakliže podle jejího mínění měly soudy k dispozici rozhodnutí odvolacího soudu ohledně množství vyrobeného pervitinu i období výroby z předchozí pravomocně skončené trestní věci M. B., není možné akceptovat, aby následně dospěly k jinému množství a období výroby pervitinu, aniž by posoudily předmětné výpovědní nesrovnalosti této klíčové svědkyně. Tento nesoulad bezpochyby měl dopad i na právní kvalifikaci dovolatelčina jednání ve vztahu ke znaku „velkého rozsahu“, respektive k aplikované právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
12. Pod tentýž dovolací důvod obviněná podřadila i navazující procesní námitku, v rámci níž konstatovala, že spoluobviněná V. S. učinila svoji výpověď až na samotném konci dokazování a navíc bez možnosti obhajoby dovolatelky klást jí dotazy (a to přesto, že znění její stávající výpovědi bylo ve zjevném rozporu s její předchozí výpovědí učiněnou v trestní věci již odsouzeného M. B.). Podle náhledu dovolatelky již samotné načasování této výpovědi (stejně jako zjevná osobní antipatie spoluobviněné S. vůči její osobě) naznačuje, že nemůže být hodnocena jako objektivní, zvláště jedná-li se o důkaz stěžejní. Za těchto okolností má dovolatelka za to, že došlo k jednoznačnému porušení jejího práva na obhajobu, stejně jako práva na spravedlivý proces.
13. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem dovolatelka závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6 To 67/2022-1979, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 49 T 7/2021-1913, a aby podle §264 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. 1 NZO 850/2023-13, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále pouze „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že obviněná J. B. uplatňuje námitky vyjádřené v dovolání v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, pročež již byly oběma soudy nižších stupňů řádně vypořádány.
15. K námitce podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve které se dovolatelka pokusila oddělit „výrobu“ a „prodej“ pervitinu tak, aby se její osoba i osoba spoluobviněné S. vyčlenila z rámce organizované skupiny, státní zástupce odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, ve kterém krajský soud přiléhavě popsal role jednotlivých členů předmětné organizované skupiny, kdy výrobu prováděl již dříve odsouzený M. B. za pomoci spoluobviněných V. S. a K. B., přičemž navazující prodej zajišťovala dovolatelka společně se spoluobviněnou S. Na tomto základě pak soud prvního stupně (za plného souhlasu odvolacího soudu) přiléhavě odůvodnil důvody, pro které je popsané jednání všech zúčastněných osob, včetně dovolatelky, jednáním členů organizované skupiny. K této argumentaci státní zástupce dodal, že v souladu s §283 odst. 1 tr. zákoníku jednotliví členové organizované skupiny mohou svým jednáním naplnit různé alternativní znaky, aniž by zákonodárce požadoval, aby každá z těchto osob naplnila každý jednotlivý znak předmětné skutkové podstaty. V projednávaném případě bylo dále bez důvodných pochybností prokázáno, že dovolatelka jednala v součinnosti hned s dalšími třemi osobami – jednak výrobcem M. B. a jeho pomocníky K. B. a V. S.
16. K navazující námitce dovolatelky, že nebylo prokázáno, že by se podílela na výrobě pervitinu, ani její povědomí o množství vyrobeného pervitinu, státní zástupce doplnil, že jmenovaná byla uznána vinou, že postupně distribuovala 3.910 g pervitinu, nikoli že by nějakou část z tohoto množství sama vyrobila nebo že by se na této výrobě přímo podílela. Dovolatelka tedy brojí proti skutkovému zjištění, které soudy v nyní posuzované věci vůbec neučinily.
17. Stran námitky údajného zjevného nesouladu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce konstatoval, že podle skutkových zjištění učiněných v samostatné trestní věci syna dovolatelky M. B. (rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2022, č. j. 1 To 18/2022-3164) byla prokázána výroba 5.600 g pervitinu v období od října 2017 do konce ledna 2018, kdežto v nyní projednávané trestní věci vycházely soudy nižších stupňů ze zjištění, že odsouzený M. B. vyrobil pouze 4.600 g metamfetaminu. Z výroku rozsudku nalézacího soudu je navíc patrno, že výroba předmětného množství, tedy 4.600 g pervitinu, měla proběhnout od března roku 2018 do 1. 2. 2020 a že 85 % tohoto množství (tedy 3.910 g pervitinu) dovolatelka v tomtéž období převzala za účelem dalšího prodeje. Taktéž z bodů 23. až 29. odůvodnění rozsudku krajského soudu je patrno, že množství 4.600 g pervitinu představuje množství vyrobené teprve od března 2018, nikoliv již od října 2017, s čímž vyjádřil plný souhlas i odvolací soud.
18. Pokud dovolatelka napadla výpověď spoluobviněné V. S. s ohledem na nesrovnanosti v jejích výpovědích učiněných ve dvou trestních řízeních k totožnému skutku, státní zástupce konstatoval, že otázkou věrohodnosti předmětné výpovědi se oba soudy nižších stupňů pečlivě zabývaly, a to s negativním výsledkem, pročež je zřejmé, že mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním není zřejmý žádný rozpor. Navíc se jedná o opakování námitek uplatněných obviněnou již v předchozích stadiích trestního řízení, se kterými se soudy obou nižších stupňů již dostatečně vypořádaly.
19. Výhradu obviněné, ve které tvrdí, že hlavní líčení končilo výpovědí spoluobviněné S., pročež jí obviněná, ani její obhajoba nemohly klást dotazy, státní zástupce rovněž odmítl pro její nepravdivost. V této souvislosti odkázal na protokol o hlavním líčení ze dne 30. 8. 2022, z něhož vyplývá, že spoluobviněná V. S. stran doplňujících otázek obhájce dovolatelky využila svého práva odepřít výpověď a sama obviněná žádné dotazy na tuto spoluobviněnou nevznesla. Navíc z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů tato procesní námitka neodpovídá žádnému z těchto důvodů.
20. Jelikož výše uvedené námitky dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná toliko o opakování námitek uplatněných obviněnou již v předchozích fázích trestního řízení, státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud vyhodnotil dovolání obviněné J. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
22. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, což znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
24. Obviněná ve svém podání odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněné lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
25. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
26. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
27. Obviněná ve svém podání současně odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
28. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
29. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné J. B. splňuje kritéria jí uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatelkou vznesené námitky jsou z formálního hlediska z větší části podřaditelné pod jí uplatněné dovolací důvody, nicméně po jejich přezkumu byly dovolacím soudem vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné.
30. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady provedených důkazů, mezi nimiž stran projednávaného skutku dominují zejména výpověď spoluobviněné V. S., která je podporována výslechy svědků z řad uživatelů omamných látek, zejména svědků P. F., A. M., A. Š. a K. D. Z listinných důkazů se jeví jako podstatné zejména protokoly o pořízených odposleších a záznamech telekomunikačního provozu, protokoly o provedení domovních prohlídek (i prohlídek jiných prostor a pozemků), řada odborných vyjádření, zejména z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odvětví genetika, odvětví daktyloskopie, odvětví kriminalistická a balistická expertíza, dále protokoly o vydání věci, jakož i znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie a sexuologie a další doprovodné důkazy. Všechny tyto důkazy přitom Krajský soud v Ostravě vyhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. S jeho výroky o vině i o uložených trestech se následně bez výhrad ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací.
31. Přes tyto skutečnosti obviněná J. B. podala proti usnesení odvolacího soudu (ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekla odpovědnosti za spáchaný zločin, neboť je i nadále přesvědčena o tom, že svým jednáním nenaplnila zákonné znaky aplikované skutkové podstaty a že naopak postupem soudů nižších stupňů došlo k řadě výše uvedených pochybení a jejímu neoprávněnému odsouzení. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k jakýmkoli zásadním pochybením, tím méně takovým, která by vedla k porušení procesních práv obviněné, včetně práva na obhajobu či jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
V. 1.
Námitky podřazené pod dovolací důvod
uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
32. Dovolatelka J. B. prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítla, že soudy nižších stupňů fakticky zaměnily pojmy neoprávněné výroby a prodeje metamfetaminu, v důsledku čehož došlo u její osoby ke spojení dvou forem objektivní stránky přisouzeného zločinu, což vyhodnotila jako nepřípustné.
33. V návaznosti na výše uvedenou argumentaci obviněné Nejvyšší soud připomíná zákonnou definici dotčeného trestného činu, ze které plyne, že skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku je naplněna tehdy, jestliže pachatel neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku (přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed). Objektivní stránka tohoto trestného činu je tedy realizována nejen nedovolenou výrobou, ale rovněž dalšími výše vymezenými aktivitami, prostřednictvím kterých pachatel tyto omamné látky přemísťuje v prostoru a čase nebo je distribuuje, když každou jednotlivou činností dochází k neoprávněnému zprostředkování omamné látky spotřebitelům. Jinými slovy – jednotlivé formy objektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu jsou k sobě navzájem alternativami, pročež není nutné, aby každá osoba zapojená do trestné činnosti naplnila všechny formy (varianty) dané objektivní stránky. Zcela tak postačuje, pokud se pachatel do nedovolené výroby, případného transferu či následné distribuce dotčených látek ke spotřebiteli zapojí toliko jedinou z výše popsaných aktivit.
34. Z tohoto důvodu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že obviněná J. B. spolehlivě naplnila objektivní stránku jí přisouzeného zločinu tím, že od nelegálního výrobce „toliko“ přebírala hotový (a již nasáčkovaný) pervitin, který následně přechovávala a průběžně rozprodávala zájemcům z řad uživatelů omamných látek, aniž by se jakkoli angažovala v samotné výrobě metamfetaminu (zahrnující jednak přípravnou fázi, tedy nákupy léčiv s obsahem pseudoefedrinu, chemikálií či laboratorního zařízení, a jednak následnou vlastní laboratorní výrobu omamné látky tzv. českou cestou).
35. Dále se dovolatelka ve svém písemném podání pokoušela o zpochybnění naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tvrzením, že se do projednávané trestné činnosti měly vždy zapojit toliko dvě osoby – konkrétně do výroby V. S. a K. B. a do navazující distribuce dovolatelka a spoluobviněná S. V návaznosti na to pak obviněná tvrdí, že se z hmotněprávního hlediska v nyní posuzovaném případě nejedná o naplnění kvalifikačního znaku organizované skupiny tvořené minimálně třemi osobami.
36. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že se organizovanou skupinou skutečně rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v rámci kterého je mezi jednotlivými členy realizována dělba úkolů, v důsledku čehož se činnost skupiny vyznačuje lepší plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (a tím i jeho škodlivost a závažnost). Taková skupina nemusí mít zásadně trvalejší charakter, nevyžaduje se ani výslovné přijetí za člena či výslovné přistoupení člena k takové skupině. Zcela postačuje, že se pachatel neformálně (třeba i konkludentně) do skupiny včlenil a aktivně se podílel na její činnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010 ).
37. Jde-li o role členů organizované skupiny, pak z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že odsouzený M. B. byl hlavním výrobcem a zároveň i vůdčím článkem celé skupiny, který opatřoval všechny vstupní komponenty nutné k výrobě metamfetaminu (zahrnující léky s obsahem pseudoefedrinu hydrochloridu a nezbytné chemické látky), a to ať již sám či za pomoci dalších osob (mimo jiné z řad odběratelů pervitinu). Následně tuto omamnou látku nelegálně vyráběl, přičemž během laboratorního procesu mu vypomáhala (tím, že plnila jím zadávané úkoly) spoluobviněná V. S. a minimálně ve dvou případech také spoluobviněný K. B. V navazující fázi pak spoluobviněná S. vyrobený pervitin rozvažovala a balila do uživatelských dávek (do tzv. dealeráků po 0,5 g a 1 g) a dále jej dlouhodobě distribuovala, přičemž totožným způsobem se do rozprodávání takto připravených dávek aktivně zapojila rovněž obviněná J. B. Celkově se tedy do organizované skupiny zapojily minimálně čtyři osoby, které se různou měrou v návaznosti na jim svěřené úkoly podílely na získání všech nutných vstupních komponentů, na samotné výrobě omamné látky, a poté i jejím balení a následné distribuce jednotlivým uživatelům.
38. Pokud dovolatelka účelově rozdělila páchanou trestnou činnost na výrobu a prodej, učinila tak proto, aby poukázala na to, že se na organizaci trestné činnosti nikdy neúčastnily všechny čtyři osoby najednou. Takové tvrzení je však nutné odmítnout jako zcela irelevantní. Ostatně nejen z legální definice, ale i z platné judikatury jednoznačně vyplývá, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu členem organizované skupiny je dána rovněž v situaci, kdy organizovanou skupinu tvoří toliko účastník na trestném činu a dva pachatelé. Z toho vyplývá, že existence organizované skupiny není podmíněna tím, že všichni její členové současně jsou spolupachateli trestného činu podle §23 tr. zákoníku, neboť jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu podle §24 odst. 1 tr. zákoníku (popř. též další osoby mající na činu podíl, byť přímo neztotožněné, např. někteří z pravidelných odběratelů metamfetaminu), za splnění předpokladu, že jsou si trestně stíhané osoby takové okolnosti vědomy (srov. např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 237/2010).
39. Z provedených důkazů přitom bez důvodných pochybností vyplynulo, že všechny čtyři zainteresované osoby – tedy samostatně odsouzený M. B., obviněná J. B., spoluobvinění V. S. a K. B. - byly členy organizované skupiny (přičemž jim v organizované trestné činnosti vypomáhaly ještě další neustanovené osoby, např. při dovozu nezjištěného množství farmaceutických přípravků). Pokud tedy krajský soud za plného souhlasu soudu vrchního uzavřel, že z hmotněprávního hlediska byly jednoznačně naplněny všechny zákonné podmínky pro naplnění znaku „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nelze takovéto právní kvalifikaci ničeho vytknout, neboť je správná a plně souladná s platnou právní úpravu.
40. Stran navazující námitky obviněné B., že ve věci nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného zločinu s ohledem na to, že nebyl prokázán její podíl na výrobě pervitinu, ani její povědomí o množství vyrobené omamné látky ve smyslu kvalifikovaných skutkových podstat podle §283 odst. 2 písm. a) a také odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dovolací soud konstatuje, že tuto je nutné již ze samotné povahy věci kategoricky odmítnout.
41. Z provedených skutkových zjištění totiž jednoznačně vyplynulo, že ve sklepních prostorách trvalého bydliště obviněné J. B. docházelo minimálně dvakrát do měsíce po dobu bezmála tří let k opakované (možno říct „velkokapacitní“) výrobě metamfetaminu ze strany jejího syna M. B. a za součinnosti V. S. a K. B. Přitom sama obviněná se po celou dobu na páchané trestné činnosti významným způsobem podílela vědomým prodejem navážených a k prodeji připravených sáčků s omamnou látkou jednotlivým odběratelům, kteří si pro drogu opakovaně docházeli přímo do jejího trvalého bydliště.
42. Je tedy zcela zjevné, že všichni obvinění věděli, že konečným cílem a smyslem jejich výše popsaného počínání je výroba a distribuce metamfetaminu, všichni se do páchané trestné činnosti aktivně zapojili, stejně jako každý z nich byl bezpochyby obeznámen s tím, že na trestné činnosti participují nejméně tři další osoby. Vzhledem k tomu, že všichni obvinění v inkriminovanou dobu obývali společný dům, a navíc M. B. a V. S. tvořili partnerský pár a plánovali svatbu, lze bez nadsázky uvést, že v daném případě se jednalo o „rodinný podnik“, pro který jsou charakteristické o to těsnější organizační vazby mezi jednotlivými členy. Z těchto důvodů není pochyb ani o naplnění subjektivní stránky předmětného zvlášť závažného zločinu u osoby obviněné J. B., a to dokonce ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
43. K množství vyrobeného a následně distribuovaného pervitinu, a tedy k naplnění znaku „velkého rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, je vhodné dodat, že podle výkladu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., je u pervitinu – metamfetaminu za:
· množství „větší než malé“ považováno množství větší jak 1,5 gramu této látky s obsahem účinné psychotropní látky (1-fenyl-2-methylaminopropan) vyšším než 0,5 g,
· množství „většího rozsahu“ odpovídá desetinásobku množství většího než malého (tj. 15 g pervitinu s obsahem účinné psychotropní látky vyšším než 5 g),
· „značný rozsah“ pak desetinásobku rozsahu většího (tj. 150 g pervitinu s obsahem účinné psychotropní látky vyšším než 50 g) a
· „velký rozsah“ odpovídá desetinásobku rozsahu značného (tj. 1.500 g pervitinu s obsahem účinné psychotropní látky vyšším než 500 g).
44. V nyní projednávaném případě byla obviněná J. B. uznána vinnou za to, že nejméně od měsíce března 2018 do 1. 2. 2020 opakovaně distribuovala jiným osobám pervitin, a to v dealerových sáčcích s obsahem 0,5 g nebo 1 g, když celkové množství rozprodané omamné látky bylo na základě skutkových zjištění stanoveno na 3.910 g této omamné látky. Nicméně i předmětné adekvátně ponížené množství prodaného metamfetaminu ze strany obviněné B. (viz níže) v této výši více než dvakrát převýšilo judikatorně stanovenou dolní hranici zákonného znaku „ve velkém rozsahu“, pročež byly podmínky pro aplikaci právní kvalifikace skutku podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku bez jakýchkoli pochybností (spolehlivě) dány.
45. Navíc nelze nikterak přehlížet, že ve skutečnosti bylo celkové množství vyrobeného a distribuovaného metamfetaminu daleko vyšší. Krajský soud v Ostravě však správně postupoval v duchu zásady in dubio pro reo , když i přesto, že spoluobviněná V. S. výslovně vypověděla, že odsouzený M. B. vařil pervitin „určitě každý týden“ a „byl toho schopen vyrobit 200 až 300 g za jednu noc“ (viz č. l. 1777), stanovil, že jedna dokončená výroba (tzv. var) představovala toliko 100 g pervitinu a četnost výrobních cyklů stanovil jako dvouměsíční, neboť jak uvedl – ne každý pobyt M. B. ve sklepních prostorách musel být nutně spojen s produkcí omamné látky (viz bod 23. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
46. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze tedy shrnout, že všechny výše uvedené námitky jsou pod tento dovolací důvod podřaditelné, neboť v jejím rámci dovolatelka usilovala zpochybnit stávající hmotněprávní posouzení skutku v nyní projednávané věci, nicméně Nejvyšší soud je po svém přezkumu z výše rozvedených důvodů vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
V. 2.
Námitky podřazené pod dovolací důvod
uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
47. Obviněná s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu rozporovala především údaj o celkovém množství vyrobeného metamfetaminu, když poukázala na to, že na základě provedeného dokazování dospěly oba soudy nižších stupňů k závěru, že odsouzený M. B. vyrobil v období od března 2018 do 1. 2. 2020 minimálně 4.600 g pervitinu, nicméně v samostatně řešené trestní věci byl její syn M. B. rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2022, č. j. 1 To 18/2022-3164, odsouzen za to, že v období od října 2017 do konce ledna 2018 vyrobil celkem 5.600 g této látky. Z tohoto důvodu dovolatelka označila napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 49 T 7/2021-1913, za extrémně rozporný s předcházející pravomocně skončenou trestní věcí, nehledě na to, že soudy v obou případech své skutkové závěry opřely především o výpovědi spoluobviněné V. S., kterou dovolatelka označila na nevěrohodnou. Podle jejího mínění není možné akceptovat, aby soudy dospěly k tak odlišným údajům stran vymezení období výroby, stejně jako množství vyprodukovaného pervitinu, aniž by posoudily předmětné výpovědní nesrovnalosti této klíčové svědkyně.
48. Nejvyšší soud stran těchto skutkových námitek v předloženém spisovém materiálu ověřil, že v otázce prověřovaného množství vyrobeného a prodaného pervitinu, za které byla odsouzena obviněná J. B., nedošlo v porovnání s již ukončenou věcí jejího syna M. B. k žádnému pochybení. Stran údajných nesrovnalostí ve výpovědích spoluobviněné V. S. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že otázkou věrohodnosti této svědkyně se oba soudy nižších stupňů velmi pečlivě zabývaly, když hodnotily její soulad s ostatními ve věci provedenými důkazy. Z takto provedeného dokazování nade vší pochybnost vyplynulo, že výpověď V. S. není procesně osamocena, ale naopak je zcela v souladu s obsahem svědeckých výpovědí slyšených uživatelů omamných látek (zejména jde o svědky P. F., A. M., A. Š. a K. D.), kteří potvrdili, že po inkriminovanou dobu pervitin opakovaně vyráběl odsouzený M. B. a že připravené „nasáčkované“ dávky omamné látky odebírali buď od J. B. nebo od V. S. Stejně tak se shodli na tom, že pervitin byl kvalitní, že byl vyráběn ve velkém (neboť vytvářel větší krystalky, což je toho důkazem) a že do domu rodiny B. nechodili drogu nakupovat toliko ojediněle, ale opakovaně, přičemž dobře věděli, na koho se obrátit a jakým způsobem o prodej požádat.
49. Podstatná je rovněž skutečnost, že všechna výše uvedená skutková zjištění jsou v naprosté shodě s obsahem zaznamenaných telefonických hovorů, ze kterých je zřejmý nejen výhradní výrobce pervitinu M. B., ale i osoby, které mu při výrobě metamfetaminu vypomáhaly (V. S. a K. B.) a osoby, které vyrobenou omamnou látku dlouhodobě distribuovaly (V. S. a J. B.), kterak je podrobně popsáno ve výroku o vině. Stran výpovědi spoluobviněné S. je třeba rovněž zdůraznit, že ta svou výpovědí usvědčila nejen obviněné J., M. a K. B., ale rovněž svoji osobu, přičemž se nesnažila svoji účast na páchané trestné činnosti nikterak minimalizovat. Navíc námitka obviněné stran výpovědní nesrovnalosti spoluobviněné V. S. byla v obou případech odvolacím soudem řádně prověřena, a to s negativním výsledkem (viz body 16. až 21. odůvodnění rozhodnutí krajského soudu a bod 14. odůvodnění usnesení vrchního soudu).
50. Námitky dovolatelky směřované proti věrohodnosti výpovědi spoluobviněné S. tedy Nejvyšší soud ověřil, avšak nezjistil, že by soudy při hodnocení důkazů pochybily a že by mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními existoval jakýkoli rozpor, tím méně zjevný či extrémní (ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu). Naopak je zjevné, že ze strany obviněné B. jde o pouhé opakování výhrad, které vznášela již v řízení před soudem prvního stupně, jakož i v odvolacím řízení, se kterými se však soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly.
51. K údaji o celkovém množství vyrobené omamné látky Nejvyšší soud dále zkontroloval, že odsouzený M. B. byl rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2022, č. j. 1 To 18/2022-3164, uznán vinným tím, že v období od října 2017 do 30. 1. 2020 vyrobil ve sklepních prostorách rodinného domu č. XY, v němž tehdy bydlel, celkové množství 5.600 g pervitinu (č. l. 1783). Naproti tomu obviněná J. B. byla v nyní projednávaném případě uznána vinnou za to, že nejméně od měsíce března 2018 do 1. 2. 2020 opakovaně distribuovala jiným osobám pervitin, a to v dealerových sáčcích s přítlačnou lištou s obsahem 0,5 g nebo 1 g. Počátek výroby v předcházející a nyní projednávané věci se tedy liší o pět měsíců (období od října 2017 do března 2018), o které měl odsouzený M. B. ve svém samostatně vedené trestní věci produkovat metamfetamin déle.
52. Z tohoto důvodu krajský soud stran množství distribuovaného metamfetaminu ze strany obviněné adekvátně na tuto okolnost reagoval, neboť ze skutkových zjištění je zjevné, že obviněná J. B. distribuovala metamfetamin o pět měsíců kratší období, než je doba, za níž byl její syn M. B. v jiné trestní věci pravomocně uznán vinným, že tuto látku neoprávněně vyráběl. Obviněná přitom tuto omamnou látku distribuovala v množství 3.910 g, což odpovídá 85 % celkového množství v tomto kratším období ze strany odsouzeného M. B. vyrobeného pervitinu (když tento v daném období počínajícím až měsícem březnem 2018 vyrobil celkem nejméně 4.600 g pervitinu). Tomuto skutkovému závěru přitom nelze z pohledu dovolacího soudu ničeho vytknout, neboť zjevně vyplývá ze zákonným způsobem provedených důkazů, které oba soudy řádně vyhodnotily.
53. Z těchto důvodů Nejvyšší soud námitky obviněné stran zpochybňovaného množství vyrobeného a distribuovaného pervitinu (které měly vyplynout komparací těchto údajů mezi rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 3. 2022, č. j. 1 To 18/2022-3164, a jí napadenými rozhodnutími Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 49 T 7/2021-1913, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6 To 67/2022-1979) odmítl, neboť skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, nejsou v žádném - tím méně zjevném - rozporu se skutkovými zjištěními, které jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty projednávaného zvlášť závažného zločinu.
54. Pod tentýž dovolací důvod obviněná podřadila i další námitku uplatněnou již v předchozích fázích trestního řízení, a to že spoluobviněná V. S. svoji výpověď učinila až na samotném konci dokazování, v důsledku čehož údajně neměla mít dovolatelka a její obhajoba možnost klást jí doplňující otázky ve smyslu odstranění výpovědních nesrovnalostí. Nejvyšší soud však tuto námitku razantně odmítá, neboť je veskrze nepravdivá. Navíc i tuto námitku již v rámci odvolacího řízení přezkoumal Vrchní soud v Olomouci v návaznosti na přezkum protokolu z hlavního líčení (viz bod 7. odůvodnění jeho usnesení), o čemž je dovolatelka i její obhajoba řádně zpravena.
55. V této souvislosti je nutné znovu konstatovat, že spoluobviněná V. S. se rozhodla rozsáhle vypovídat během hlavního líčení ve dnech 29. a 30. 8. 2022 (č. l. 1899-1901 verte). Z protokolu o hlavním líčení je také zřejmé, že tato spoluobviněná (poté, co realizovala svoji výpověď) využila svého práva podle §33 odst. 1 tr. řádu a odmítla zodpovědět dotazy obhájce obviněných J. a K. B.. Sama obviněná B. měla možnost vznést dotazy vůči spoluobviněné S., nicméně svého práva nevyužila a žádné doplňující otázky nevznesla (viz č. l. 1903). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 8. 2022 dále vyplývá, že spoluobviněná S. (po krátké pauze) k dotazu přísedící svoji výpověď ještě stručně doplnila, nicméně na následující dotaz obhájce obviněné opět odmítla odpovědět. Poté se dovolatelka k celé výpovědi spoluobviněné S. ve smyslu §214 tr. řádu vyjádřila slovy, že si myslí, že „je to všechno vymyšlené proti její osobě a celé rodině“ (č. l. 1903 verte).
56. Lze tedy shrnout, že pokud spoluobviněná S. uplatnila své procesní právo odepřít výpověď, byť tak učinila toliko ve vztahu k odpovědím na dotazy pokládané obhájcem ostatních obviněných, využila svého nezadatelného práva podle čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ostatně totožné právo uplatnila během hlavního líčení dne 29. 8. 2022 sama obviněná J. B., a to navíc v mnohem širším rozsahu než spoluobviněná S., neboť odmítla vypovídat v plném rozsahu (č. l. 1895 verte), přičemž ani z této skutečnosti není možné „zrcadlově“ dovodit, že využitím svého zákonného práva narušila právo ostatních spoluobviněných na spravedlivý proces. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že procesní námitky nelze relevantně vznášet s odkazem na jakýkoli dovolací důvod, pročež Nejvyšší soud i tuto námitku obviněné odmítl.
V. 3.
Námitky směřované proti výroku o trestu
57. Dovolatelka k výroku o trestu explicitně nevznesla žádnou námitku, nicméně v úvodu svého mimořádného opravného prostředku, stejně jako v kontextu všech svých námitek, vyjádřila s uloženým nepodmíněným trestem nespokojenost.
58. Obecně přitom platí, že na výrok o trestu lze v mimořádném opravném prostředku cílit s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, nicméně dovolatelka na něj explicitně neodkázala zjevně z důvodu, že jí byl uložen druh trestu, který zákon výslovně připouští, a navíc se nachází zjevně v rámci zákonem stanovené trestní sazby. Obviněné J. B. totiž Krajský soud v Ostravě uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, která je podle §283 odst. 3 tr. zákoníku stanovena od osmi do dvanácti let. Jí pravomocně uložený trest odnětí svobody ve výměře osmi let je tedy trestem, který zákon připouští a zcela odpovídá platnému znění trestního zákoníku.
59. Vyjma toho krajský soud v nyní posuzované věci výši uloženého trestu řádně odůvodnil, přičemž správně vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu §39 tr. zákoníku, tedy nejen okolnosti případu, charakter a závažnost spáchaného trestného činu, ale též osobu obviněné a v této souvislosti i existující přitěžující (tj. spáchání trestného činu s rozmyslem, po předchozím uvážení, po delší dobu) a polehčující okolnosti (tj. dosavadní bezúhonnost) ve smyslu ustanovení §41 a §42 tr. zákoníku. Se závěry soudu prvního stupně stran druhu a výše ukládaného trestu osobě obviněné se následně zcela ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací. Skutečnost, že dovolatelka takovýto trest subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný, je z hlediska dovolacích důvodů neakceptovatelná, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit ani pod jí výslovně uplatněné dovolací důvody, ani pod výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, respektive pod žádný jiný zákonný dovolací důvod vyjádřený v §265b odst. 1 tr. řádu.
60. Zákonné podmínky pro aplikaci výše uvedeného trestu byly tedy ze strany Krajského soudu v Ostravě (za plného souhlasu Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího) respektovány, pročež výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody nelze za žádných okolností hodnotit jako neadekvátní ve vztahu k projednávanému provinění obviněné. Naopak, soudy nižších stupňů se v rámci své rozhodovací činnosti stran tohoto případu nikterak nezpronevěřily imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti ukládaných trestních sankcí.
61. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněná ve svém dovolání brojí zejména proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnila shora uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou souběžně uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněnou výslovně neuplatněný (nicméně v jí podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
62. Celkově pak lze shrnout, že Nejvyšší soud v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě neshledal pochybení ve smyslu obviněnou uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu. V této souvislosti je třeba znovu zdůraznit, že obviněná své námitky uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba soudy nižších stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Současně platí, že soudy nižších stupňů se v nyní posuzované věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné J. B. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost.
63. Obecně procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek správně právně kvalifikován, neboť v projednávané věci byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky nejen základní skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale i kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
64. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6 To 67/2022-1979, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 49 T 7/2021-1913, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné J. B. nedošlo ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu k porušení zákona, včetně práva obviněné na obhajobu či práva na spravedlivý proces.
65. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání jmenované obviněné v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu