ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.34.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 34/2023-499
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného T. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 3 To 172/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 33/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 9 T 33/2022, byl obviněný T. L. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný okresním soudem odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 35 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 3.500 Kč.
2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Karviné právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného T. L. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 3 To 172/2022, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém výroku o trestu, načež obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku nově odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku byl obviněnému odvolacím soudem dále uložen peněžitý trest ve výměře 35 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 3.500 Kč. Naopak v ostatních výrocích zůstal odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné nezměněn.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné se obviněný T. L. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
v blíže nezjištěné době od 1. 8. 2021 do 28. 9. 2021 v XY, okres Karviná, a v XY, okres Opava, si se záměrem vyrobit nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin, vědom si protiprávnosti svého jednání, nezjištěným způsobem opatřil předměty a chemikálie nezbytné k výrobě metamfetaminu, zejména kyselinu chlorovodíkovou, jód a alkalický hydroxid, jakož i laboratorní sklo, mikrováhu, trychtýř, plastové stěrky a plastový kanystr s kapalinou, které uskladnil v budově dílny svého otce v XY, v ulici XY u domu č. p. XY, uvedené předměty poté naložil dne 28. 9. 2021 v době od 00:30 hod. do 02:30 hod. v XY do pronajatého osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Superb, RZ XY, se kterým následně jezdil na území okresů Opava, Ostrava-Město, Karviná a na území Polska, přičemž výrobu metamfetaminu nestihl realizovat, když v 10:07 hod. dne 28. 9. 2021 v XY, okres Karviná, poblíž ulice XY, na polní cestě u soutoku řeky Olše a Odry, v průběhu jízdy osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Superb, RZ XY, v němž převážel všechny shora uvedené předměty sloužící k výrobě metamfetaminu, jakož i dva dealerské sáčky obsahující celkem 2,8 g metamfetaminu, plastovou krabičku obsahující 7,7 g metamfetaminu a také dva plastové kanystry s matečným louhem, který je odpadním produktem při nelegální výrobě metamfetaminu z pseudoefedrinu, byl na cyklostezce vedoucí podél řeky Olše jako řidič vyzván hlídkou Městské policie Bohumín k předložení dokladů k řízení motorového vozidla, načež začal hlídce ujíždět až na slepou polní cestu, kde z automobilu vyskočil a shora uvedené věci z něj vynesl a uschoval v blízkém křoví až do doby vypátrání a zadržení,
přičemž metamfetamin (pervitin) je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, efedrin, resp. pseudoefedrin je zařazen jako prekursor v kategorii 1 přílohy I nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a je používán k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin, kyselina chlorovodíková je zařazena jako pomocná látka v kategorii 3 shora citovaných nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES),
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 74 T 63/2018, odsouzen mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 3 roků a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 1. 5. 2021.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 9 T 33/2022, napadl obviněný T. L. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž v rámci odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru v jeho věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítl, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 alinea první Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho rovněž jeho právo na spravedlivý proces. Podle obviněného totiž senát č. 9 Okresního soudu v Karviné nebyl obsazen přísedícími v souladu s rozvrhem práce, když tito nebyli určeni v pořadí, v němž jsou v rozvrhu práce uvedeni, a to navíc za situace, kdy ještě v době konání prvního veřejného zasedání o odvolání z obsahu trestního spisu nebylo nikterak zřejmé, proč se tak stalo. Posouzení všech rozhodujících skutečností nalézacím soudem nemohlo být podle obviněného řádné a úplné, jestliže věc projednávali jiní soudci nebo přísedící než ti, kteří k tomu měli být rozvrhem práce povoláni, a to jen proto, že přísedící Mgr. Jiří Pátra požádal, aby nebyl okresním soudem volán z důvodu pracovního vytížení v zaměstnání a svého obsazení již v dalších dvou dříve napadlých senátních věcech, které v té době nebyly ještě skončeny . Tento přísedící byl podle obviněného z podílení se na projednání věci vyloučen ze zákonem nepředpokládaných důvodů, když mu jakožto zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci vedle svého zaměstnání, musí být poskytnuto pracovní volno pro překážku v práci. Rozsudek tedy podle obviněného vydal nalézací soud v jiném složení senátu, než ve kterém ji měl projednat v hlavním líčení, jenž vyhlášení rozsudku předcházelo. Obviněný nadto nesouhlasí s názorem Krajského soudu v Ostravě, že měl v odvolacím řízení svoji námitku namířenou proti obsazení senátu soudu prvního stupně v rozporu s rozvrhem práce uplatnit dříve než až v doplnění svého odvolání, které bylo odvolacímu soudu doručeno v den konání nařízeného veřejného zasedání. Ačkoli je totiž rozvrh práce Okresního soudu v Karviné běžně přístupný též na internetových stránkách, obviněný byl v průběhu konání nalézacího řízení v dané věci ve výkonu vazby. Jelikož za bezvadné obsazení nalézacího soudu v konkrétní trestní věci neodpovídá sám obviněný, přičemž nalézací řízení i odvolací řízení je ovládáno zásadou jednotnosti, je podle dovolatele přípustné, aby závěry soudu prvního stupně byly doplněny rozhodnutím soudu odvolacího.
6. Obviněný dále namítl, že v dané věci nebyl prokázán jeho úmysl vyrobit pervitin, když nelze vycházet pouze z toho, že je obecně známou skutečností, že zajištěné věci jsou užívány k výrobě této drogy. Pominout nelze ani podstatně nižší míru společenské škodlivosti jeho jednání, jež spočívalo pouze v držení jedovatých látek v kanystrech coby odpadu z předchozí výroby drogy jinou osobou, dále skleněného pekáče a zašpiněného mixéru. Obviněný přitom nebyl podle svého tvrzení způsobilý výrobu drogy realizovat, a to z důvodu absence prekursoru efedrinu, resp. pseudoefedrinu, jakožto hlavní přísady. Nemohl tedy svým jednáním vzbudit reálnou obavu z výroby pervitinu, tím méně pak z přípravy trestného činu. V důsledku této skutečnosti, jakožto i absentující společenské škodlivosti ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, nemohlo jeho jednání naplňovat subjektivní ani objektivní stránku trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to ani ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se rovněž domnívá, že se odvolací soud odchýlil od skutkových zjištění nalézacího soudu, když v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stran jednání obviněného nezůstaly důvodné pochybnosti, ačkoli ve výroku nalézacího soudu bylo konstatováno, že obviněný svým jednáním směřoval k výrobě nezjištěného množství psychotropní látky, což skýtá řadu možností, k čemu mělo jeho jednání fakticky směřovat.
7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc podle §265l odst. 1 tr. řádu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanovené lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
10. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
12. V souvislosti s dovoláním obviněného T. L. a jím uplatněnými dovolacími námitkami Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem tedy daný dovolací důvod naplňuje rovněž vada spočívající v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně). Obecně přitom platí, že soud nebyl náležitě obsazen, jestliže jeho obsazení neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude zejména tehdy, když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. řádu, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2012-II. Sb. rozh. tr.) apod. (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157).
13. Obviněný T. L. ve svém dovolání odkázal rovněž na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, jenž konkrétně spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
14. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
15. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [dříve – tj. s účinností do 31. 12. 2021 - se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], na jehož základě je možné dovolání iniciovat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, není v rámci tohoto dovolacího důvodu možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů je možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemůže měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku je možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
17. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky sice odpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, nicméně jako takové jsou zcela zjevně neopodstatněné.
18. Zbylé, navzájem se prolínající námitky, kteréžto obviněný ve svém dovolání souhrnně podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, Nejvyšší soud naopak shledal - ve vztahu k těmto dovolacím důvodům - za zcela irelevantní. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu fakticky (nikoli pouze formálně) nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel ve skutečnosti nejprve opětovně odmítl část rozhodných skutkových zjištění nalézacího soudu, aby tak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu prosadil vlastní verzi skutkového stavu, ve které předměty a chemikálie určené k výrobě drogy převzal pouze jako zástavu a v den svého zadržení je převážel za účelem jejich likvidace. Teprve v návaznosti na tuto vlastní verzi skutkového stavu pak obviněný rozporuje naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, a namítá, že jeho jednání nevykazuje ani dostatečnou společenskou škodlivost, kterak předpokládá §12 odst. 2 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud tyto veskrze polemické skutkové námitky obviněného kategoricky odmítl, neboť jsou toliko projevem jeho urputné snahy zvrátit skutkové závěry nižších soudů ve svůj prospěch, a to přesto, že obviněný nenamítl, že by rozhodná skutková zjištění nalézacího soudu, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněnému se přitom pouhým setrváním na vlastní verzi skutkového děje a odmítnutím - jakožto nepodložených - skutkových zjištění nalézacího soudu nemohlo podařit prokázat, že byl zadržen s předměty a chemikáliemi určenými k výrobě pervitinu v podstatě nešťastnou náhodou zrovna v den, kdy se rozhodl pro jejich likvidaci, přičemž tyto předměty a chemikálie držel bez úmyslu jejich využití, jelikož mu byly svěřeny jako zástava půjčky, kterou sám dříve poskytl neztotožněné třetí osobě. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že alternativní varianta průběhu skutkového děje prezentovaná obviněným, která by skutečně vedla k pochybnostem o jeho vině, musí být možná a uvěřitelná. Tvrzení dovolatele, že jeho jednání spočívalo čistě v držení „ jedovatých látek v kanystrech, jako odpadu z předchozí výroby jinou osobou, skleněného pekáče a zašpiněného mixéru “ je naopak založeno na prosté polemice s nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními nižších soudů bez toho, aby dovolacímu soudu předložil skutečně rozumnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Především však z výše uvedených důvodů nelze nikterak naznačovat, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily jakéhokoli svévolného hodnocení důkazů v jeho neprospěch, resp. libovůle při interpretaci skutkových závěrů, pročež byla výpovědní verze obviněného stran nakládání s předměty určenými k výrobě pervitinu správně odmítnuta jako vnitřně rozporná, nelogická a vykonstruovaná, vedená toliko jeho snahou vyvinit se z projednávaného jednání trestněprávní povahy.
20. Předně je nutno zdůraznit, že obviněný přiznal držení předmětů a chemikálií označených ve skutkové větě výroku o vině rozsudku okresního soudu, přičemž nerozporoval ani okolnosti svého zadržení, nýbrž se v rámci své obhajoby zaměřil výhradně na důvody držení tohoto souboru věcí určených k výrobě pervitinu. V této souvislosti nelze přehlédnout, že dovolatel si musel být v důsledku svého předchozího odsouzení za výrobu pervitinu vědom nezákonnosti držení předmětů a chemikálií určených k výrobě drogy, včetně vysokého rizika s tím spojeného, navíc bylo-li zjevné, že tyto předměty již byly k výrobě drogy použity, ježto obsahovaly mimo jiné i matečný louh představující odpadní produkt z procesu výroby pervitinu. Uvedené je ostatně zcela zřejmé rovněž ze skutečnosti, že obviněný poté, co byl dne 28. 9. 2021 zastaven v jízdě svým vozidlem hlídkou Městské policie Bohumín, začal této hlídce ujíždět, načež se po zabočení na slepou polní cestu pokusil společně s předměty a chemikáliemi uprchnout a ukrýt, přičemž za podstatné považoval zejména ukrytí tašek obsahujících předměty a chemikálie, nikoli jím vlastněného pervitinu, který ponechal v dotčeném vozidle v přihrádce spolujezdce. Obviněný nadto ve své výpovědi před nalézacím soudem připustil, že si byl vědom faktu, že jím držené předměty a chemikálie slouží k výrobě drog, v důsledku čehož je tak zcela irelevantní jeho tvrzení, že okresní soud vycházel z toho, že využití těchto věcí k výrobě drog je notorietou. Navzdory rizikovosti držby těchto předmětů s chemikáliemi a tomu, že tyto samy o sobě nemají nikterak vysokou materiální hodnotu (odpadní látky pocházející z procesu výroby pervitinu dokonce žádnou), obviněný v rámci své obhajoby vznesl tvrzení, že je držel po dobu několika měsíců pouze coby zástavu dluhu, který měla vůči němu třetí osoba, jíž však dokázal označit pouze jejím pseudonymem, nicméně sám údajně neměl v žádném případě v úmyslu s jejich pomocí vyrábět pervitin. V rozporu s tímto tvrzením však bylo z elektronické komunikace obviněného a svědka M. S. ze dne 26. 9. a 27. 9. 2021 zjištěno, že obviněný u tohoto svědka poptával mixér, k čemuž svědek M. S. vypověděl, že pochopil, že předmětný mixér má posloužit k drcení prášků nezbytných pro výrobu drogy, zatímco obviněný předložil pouze obecné a těžko uvěřitelné tvrzení, že se jednalo o přeposlanou zprávu jiné osoby. Na podkladě výše uvedeného lze dospět k závěru, že obviněný si krátce před svým zadržením aktivně obstarával i další předměty nezbytné ke zpracování prekursoru nezbytného k výrobě drogy. Svědek M. S. (jenž se účastnil jízdy motorovým vozidlem, po níž byl T. L. zadržen) dále vypověděl, že poté, co jej obviněný vyzvedl, se tento zastavil v místě dílny svého otce, kde měl předměty a chemikálie uložené, přičemž se zde zdržel asi dvě hodiny, čemuž odpovídají též údaje zjištěné z GPS lokátoru vozidla užívaného obviněným. Svědek v této souvislosti podle svých slov pochopil, že si zde obviněný potřebuje zařídit něco ohledně výroby drogy a pravděpodobně mlel prášky, zatímco obviněný sám k této delší zastávce v místě uložení předmětů a chemikálií nenabídl žádné přiléhavé vysvětlení. Následně jmenovaný svědek obviněnému pomohl umístit dané věci na zadní sedačku motorového vozidla, přičemž obviněný i během přestávky v jízdě kontroloval jejich uložení. Souhrnně tak měl tyto předměty a chemikálie uložené ve svém vozidle přibližně 7,5 hodin, během kterých obviněný se svědkem cestovali po různých místech v okresech Opava, Karviná a Ostrava-Město, a to až do okamžiku, kdy byli v rámci silniční kontroly zastaveni strážníky Městské policie Bohumín.
21. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze předloženého spisového materiálu konstatuje, že se Okresní soud v Karviné podrobně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z důkazů řádně provedených v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu, načež tyto důkazy vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom nebyl zjištěn žádný, natož extrémní (či zjevný) nesoulad, přičemž nedošlo k porušení ani ústavním pořádkem garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Odvolací soud následně provedené dokazování doplnil a opětovně přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obviněným prezentované obhajobě, načež se plně ztotožnil se skutkovými závěry, ke kterým dospěl nalézací soud. V projednávané věci byly učiněny dostatečné skutkové závěry pro hmotněprávní kvalifikaci trestné činnosti obviněného, aniž by se snad jednalo o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
22. Namítá-li obviněný, že v důsledku absence zjištění, že by nakládal s prekursorem efedrinu, resp. pseudoefedrinu, nemělo být stíhané jednání posouzeno jako příprava zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, je zjevné, že se tímto způsobem domáhá, aby bylo jeho jednání posouzeno spíše jako dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, k čemuž Nejvyšší soud uvádí následující. Ačkoli samotné opatření předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu výroby a držení předmětů k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku, má tento trestný čin ve vztahu k trestnému činu podle §283 tr. zákoníku subsidiární povahu. Pokud si tedy pachatel opatřil předměty a chemikálie v úmyslu uvedené látky vyrábět a úmyslně vytváří podmínky pro nedovolenou výrobu omamné nebo psychotropní látky, pak má přednost použití primárního ustanovení o přípravě k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k §283 tr. zákoníku.
23. Podle skutkových zjištění nižších soudů tak, jak je učinily v návaznosti na provedené dokazování a jak je rekapituloval Nejvyšší soud výše, přitom byly věci původně shromážděné v budově dílny otce obviněného jednoznačně drženy obviněným s úmyslem realizovat jejich prostřednictvím nedovolenou výrobu pervitinu, který dovolatel začal opětovně užívat po svém propuštění z posledního výkonu trestu odnětí svobody. Pseudoefedrin v potřebném množství sice v daném případě zajištěn nebyl, což však nic nemění na skutečnosti, že úmyslem obviněného bylo vyrobit pervitin, když právě k tomuto cíli směřoval svoji činnost, což bylo prokázáno zejména tím, že byl osobou znalou výrobního procesu pervitinu a ačkoli většinu věcí v dílně svého otce skladoval již v blíže nezjištěné době od 1. 8. 2021, pokračoval ve shánění dalších nástrojů pro realizaci jeho výroby. V důsledku přítomnosti matečního louhu existovala rovněž možnost, že obviněný již s výrobou drogy započal či ji dokonce uskutečnil, avšak soudy nižších stupňů zcela správně uzavřely, že pro tento skutkový závěr nebyly provedeny dostatečné důkazy, když nebyl zjištěn ani okamžik, kdy by se měl takovýto var realizovat, ani skutečnost, že by obviněný jakýmkoli způsobem nakládal s prekursorem nezbytným k výrobě této drogy.
24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze tedy shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, jsou v nyní posuzované věci v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým úmyslným jednáním, v jehož rámci vytvářel opatřením prostředků a nástrojů podmínky pro spáchání tohoto zvlášť závažného zločinu, a to přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty předmětného zvlášť závažného zločinu ve stadiu přípravy, a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Rovněž v rámci hmotněprávního posouzení skutku, jehož se obviněný prokazatelně dopustil, nebylo stran závěrů nižších soudů zjištěno žádného pochybení. Nejvyšší soud tedy v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ani v rozsudku Okresního soudu Karviné či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) či písm. h) tr. řádu.
25. K námitce obviněného vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, podle které nebyl v nyní posuzované věci náležitě obsazen senát nalézacího soudu, Nejvyšší soud uvádí následující. Z formulace této námitky je zřejmé, že obviněný spatřuje pochybení při obsazení senátu Okresního soudu v Karviné jednotlivými přísedícími ve skutečnosti, že podle abecedního pořadí plynoucího z rozvrhu práce tohoto soudu pro příslušný kalendářní rok příslušelo obsadit jiného přísedícího namísto Jiřího Raszyka, který se na rozhodování dané věci jako člen senátu osobně podílel. Obecně je třeba konstatovat, že pravidla či zásady pro přidělování přísedících do jednotlivých senátů toho kterého soudu nemohou být rozvrhem práce stanoveny stejně striktně, jako pravidla pro přidělování věcí jednotlivým senátům či samosoudcům. Při volbě přísedících musí být dána větší míra flexibility než u soudců z povolání, neboť přísedící nejsou zaměstnanci soudu, nýbrž vykonávají občanské zaměstnání, pročež je nutno zohlednit i jejich osobní život a zájmy, stejně jako možnosti, které jim zaměstnavatel v souvislosti s výkonem funkce přísedícího poskytuje. K uvedenému je rovněž na místě odkázat na teoretická východiska, ze kterých při vypořádání identické odvolací námitky obviněného zcela správně vycházel Krajský soud v Ostravě v bodech 17. až 20. odůvodnění svého rozsudku, stejně jako na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jež byla odvolacím soudem v těchto bodech odůvodnění jeho rozhodnutí řádně označena.
26. V době podání obžaloby byla pravidla pro přidělování přísedících v rámci konkrétních trestních věcí stanovena rozvrhem práce Okresního soudu v Karviné pro rok 2022 tak, že přísedící přidělení do jednotlivých oddělení měli být zařazováni do senátů k rozhodování v jednotlivých trestních věcech v pořadí, v němž byli vedeni v rozvrhu práce. Současně však mělo být přihlíženo rovněž k časovým možnostem jednotlivých přísedících, k jejich zdravotnímu stavu, k době zbývající do konce jejich funkčního období, stejně jako k jejich případné odbornosti. Konečně v případě nedodržení abecedního pořadí měly být protokolující úřednicí soudu uvedeny důvody, pro které se tak stalo. Posuzovaná trestní věc byla přidělena v souladu s výše uvedeným platným rozvrhem práce do senátu č. 9 trestního oddělení Okresního soudu v Karviné, jemuž předsedal soudce Mgr. Kamil Babuška. Přísedícími v tomto senátu byli v době přidělení a rozhodování věci Jiří Raszyk a Rudolf Pařík, kteří se na projednání a rozhodnutí věci osobně podíleli po celou dobu řízení před soudem prvního stupně. V důsledku absence protokolu, resp. jakéhokoli písemného záznamu v příslušném spisovém materiálu, který by odůvodňoval ustavení těchto konkrétních přísedících, pak Krajský soud v Ostravě v návaznosti na identickou odvolací námitku obviněného ověřil, že původně se měl společně s přísedícím Rudolfem Paříkem podle abecedního pořadí jmenného seznamu přísedících uvedených v rozvrhu práce daného okresního soudu na rozhodování této trestní věci podílet jako přísedící Mgr. Jiří Pátra, který však požádal, aby nebyl v dané věci volán z důvodu svého pracovního vytížení, pročež byl namísto něho do senátu obsazen Jiří Raszyk jakožto přísedící následující v abecedním pořadí hned po tomto přísedícím. Jak bylo již v odvolacím řízení řádně zjištěno, nešlo tedy o akt libovůle či účelového obsazení senátu 9 T přísedícími ad hoc, nýbrž o obsazení senátu podle předem daného pravidla tvořícího nedílnou součást v té době platného rozvrhu práce nalézacího soudu, pročež nelze dospět k závěru, že by v dané věci rozhodl senát obsazený přísedícími v rozporu s rozvrhem práce Okresního soudu v Karviné a tudíž i v rozporu s právem obviněného na zákonného soudce. Jak již bylo konstatováno výše, určení přísedícího Jiřího Raszyka do senátu nalézacího soudu v trestní věci dovolatele bylo učiněno v souladu se shora uvedenými teoretickými východisky, jakož i s rozvrhem práce v závislosti na konkrétních časových a pracovních možnostech ostatních přísedících, resp. přísedícího Mgr. Jiřího Pátry vedeného ve jmenném seznamu bezprostředně před osobou Jiřího Raszyka. Dílčí procesní pochybení spočívající v absenci písemného protokolu zachycujícího důvody obsazení senátu přísedícím Jiřím Raszykem, následujícím v pořadí jmenného seznamu přísedících senátu č. 9 až po Mgr. Jiřím Pátrovi, přitom nemůže samo o sobě představovat zásah do práva obviněného na spravedlivý proces, což ostatně ani obviněný netvrdí. Ten totiž v této své námitce fakticky brojí proti tomu, že by vůbec bylo možné, aby rozvrh práce příslušného soudu umožňoval jakkoli zohlednit pracovní vytížení jednotlivých přísedících, ačkoli tento postup plně odpovídá relevantní judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na kterou v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí již správně poukázal Krajský soud v Ostravě. Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud uzavírá, že danou námitku obviněného T. L. nutné z výše uvedených důvodů považovat za zjevně neopodstatněnou. Jelikož Krajský soud v Ostravě identickou odvolací námitkou obviněného stran řádného obsazení senátu nalézacího soudu v plné míře věcně vypořádal, je na místě označit za irelevantní rovněž argumentaci obviněného, podle které krajský soud tuto jeho námitku označil za opožděnou.
VI.
Závěr
27. V souvislosti s přednesenou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že tento veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s těmito námitkami řádně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
28. Současně je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15), nicméně v rámci přezkumné činnosti nebylo ze strany dovolacího soudu nikterak zjištěno, že by tyto zásady byly v nyní posuzované věci postupem obou soudů nižších stupňů jakýmkoli způsobem narušeny.
29. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 3 To 172/2022, a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), písm. g) či písm. h) tr. řádu, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného T. L. z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu