ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.738.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 738/2023-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 o dovolání obviněného P. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2022, č. j. 4 To 30/2022-167, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 7/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 5. 2022, č. j. 52 T 7/2021-90, byl P. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), písm. c) tr. zákoníku a dále zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil tím, že:
ve vzájemné součinnosti s dalšími osobami a členy organizované skupiny působící nejméně na území České republiky a Srbské republiky ve složení nejméně Z. S., nar. XY, B. B., nar. XY, P. K., nar. XY, M. R., nar. XY, M. G., nar. XY, B, Š., nar. XY, osoby srbské národnosti jménem S. a O. z XY, osoby srbské národnosti jménem Z. žijící ve Španělsku a dalších neustanovených osob srbské národnosti, se podílel na jednotlivých dílčích činnostech spočívajících v zajištění objektu pro pěstování konopí setého a jeho fiktivního pronájmu slovenské firmě, na stavebních úpravách v pěstírně, na zřízení a fungování samotné pěstírny, na zajištění vozidel a řešení problémů s fungováním pěstírny, kdy vyrobená marihuana měla být prodána v Rakousku a Spolkové republice Německo,
takže v přesně nezjištěné době, nejméně od jara 2018 za přispění Z. S., B. B., a P. K. došlo k zajištění pronájmu zemědělské stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. XY nacházejícím se na adrese XY, ul. XY, kdy smlouva o pronájmu byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 fiktivně za účelem zřízení skladu se společností Alcon Invest Group - AIG, spol. s r.o., IČ: 51320550, se sídlem 29. augusta 1503/1A, Partizánské 958 01, Slovensko, za kterou měl jednat její jednatel Juraj Chudý, nar. XY, kdy v průběhu jara 2018 před zahájením pěstování konopí P. K. společně s další osobou zajistil stavební úpravy uvedeného objektu zejména v podobě zarovnání podlahy, zatemnění oken, zazdění několika dveří, přičemž následně došlo k instalování potřebné technologie sestávající se mimo samotných sazenic konopí setého, zejména z půdního substrátu a speciálních živných roztoků, rovněž z 300 ks závěsných svítidel s výbojkami o příkonu 600 W a předřadníků, 16 ks protipachových uhlíkových filtrů, vlnovkového potrubí, 8 ks ventilátorů vzduchotechniky, 35 ks lopatkových ventilátorů a 6 ks ponorných čerpadel umístěných v plastových kádích, přičemž takto vzniklou velkokapacitní indoor pěstírnu konopí setého následně poté, v přesně nezjištěné době nejméně počátkem července 2018 zásahem provedeným do zapojení elektroinstalace v hlavní rozvodné skříni transformátoru areálu, pachatelé napojili utajenou neměrnou odbočkou na elektrizační soustavu, díky čemuž elektrický proud tekoucí do objektu nebyl nikde zaznamenáván,
po zprovoznění pěstírny pak zahradníci srbské národnosti, kteří byli zajištěni blíže neustanovenými členy skupiny v Srbsku, v pěstírně v přesně nezjištěné době nejméně od července 2018 do 5. 2. 2019 opakovaně a skrytým způsobem pěstovali několik tisíc kusů prošlechtěného kultivaru rostliny konopí setého s vysokým podílem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich sušením získat psychotropní látku delta9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) v množství převyšujícím 1 000 g, kdy záměrem vedoucích článků skupiny – nejméně osoby jménem S., Z. S., B. B., P. K. a další osoby bylo realizovat nejméně dva pěstební cykly s výnosem okolo 100 kg sušeného konopí, tzv. marihuany v jednom cyklu, a takto získanou marihuanu následně prodat v Rakousku či Německu za částku 4 000 EUR za kilogram,
kdy v prvním pěstebním cyklu realizovaném nezjištěnými osobami srbské národnosti (zahradníky) došlo k odcizení většiny pěstovaného konopí neznámými osobami a další snaha o novou produkci marihuany vysázením dalších rostlin konopí byla zmařena pěstebním nezdarem, nicméně v druhém pěstebním cyklu, který jako zahradníci zajišťovali M. G. a B. Š., došlo k pěstování nejméně 2 373 ks rostlin konopí setého, kdy tato činnost byla dne 5. 2. 2019 před sklizní přerušena zákrokem policie, kdy po sklizení a vysušení mělo konopí hmotnost 124 953,6 g a jeho toxikomansky využitelná část dosahovala hmotnosti 95 790 g, obsahující průměrně 13,44–18,26 % účinné látky delta-9-THC, což představuje minimálně 15 702,9 g absolutního delta-9-THC,
dále bylo dne 5. 2. 2019 v obývané místnosti v nemovitosti na adrese XY, XY, nacházející se vedle pěstírny, z uvedené produkce zajištěno dalších celkem 280,12 g sušené rostlinné hmoty s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 11,82–18,83 %, což představuje celkem 43,05 g absolutního delta 9-THC, dále v objektu pěstírny na pozemku p. č. 3187/1 již sklizené rostliny konopí a oddělené toxikomansky využitelné části, které se nacházely ve fázi sušení, které po dosušení byly o celkové hmotnosti 849,6 g s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 5,62–9,82 %, což představuje celkem 63,38 g absolutního delta-9-THC, a dále M. R. z produkce pěstírny odvezl a v bytě na adrese Brno, XY, a přechovával rostlinnou hmotu o hmotnosti 138,59 g s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 15,37–20,01 %, což představuje celkem 21,83 g absolutního delta-9-THC, a rostlinnou hmotu o hmotnosti 14,63 g s procentuálním zastoupením účinné látky delta-9-THC průměrně 8,73 %, což představuje celkem 1,28 g absolutního delta-9-THC,
přičemž M. R., který do objektu pěstírny pravidelně dojížděl vozidlem Ford Focus Combi, které mu prostřednictvím Z. S. zajistili V. N. a P. K., na činnost zahradníků dohlížel a řídil ji, prováděl zde kontrolu, zásobování zahradníků potravinami, odvážel je do restaurace na jídlo, příp. je převážel do svého bydliště, kde tito vykonávali osobní hygienu, řešil problémy týkající se chodu pěstírny a o těchto ihned informoval Z. S., který řešil problémy s dluhy za leasing pachateli používaného vozidla zn. Škoda Superb i za pokuty, měl zajišťovat bezpečnost získaných finančních prostředků a prováděl kontrolu pěstování, kdy B. B. jednal s dalšími členy skupiny ze srbské strany, kdy zejména zajišťoval předávání finančních prostředků na chod pěstírny na základě pokynů od osoby srbské národnosti jménem S., a poté docházelo k následnému vyúčtování nákladů mezi srbskou stranou a obviněným P. K. a další osobou;
zisk z obou pěstních cyklů tak měl dle záměru pachatelů představovat prodejem 1 kg marihuany za částku 4 000 EUR dle tehdy platného kurzu částku 20 560 000 Kč, nicméně zjistitelné náklady vynaložené na celkový provoz pěstírny a výrobu marihuany činily za oba pěstební cykly částku okolo 2 972 271 Kč, takže očekávaný prospěch pachatelů měl dosahovat částky okolo 17 587 772,90 Kč,
a obviněný takto jednal bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se jedná o konopí a marihuanu, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (příloha č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) a konopí patří mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (příloha č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek), obviněný dále tím, že věděl o neoprávněném odběru elektrické energie po dobu fungování pěstírny tak společně s dalšími pachateli způsobil obchodní společnosti EG.D., a.s., IČ: 28085400, se sídlem Lidická 1873/36, Brno (dříve E.ON Distribuce, a.s.), škodu odcizením elektrické energie nejméně ve výši 1 451 825,55 Kč.
2. Za uvedené trestné činy (a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 10. 2021, č. j. 68 T 2/2021-4555, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 3. 2022, č. j. 6 To 78/2021-4650) soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, dále obviněnému uložil souhrnný peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb, při stanovení jedné denní sazby ve výši 2 500 Kč, celkem tedy ve výměře 500 000 Kč. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku pak obviněnému uložil souhrnný trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně soud prvního stupně zrušil výrok o trestu ohledně obviněného z výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ve spojení s tamtéž uvedeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §228 odst. 1 tr. řádu dále soud prvního stupně rozhodl, že obviněný je povinen nahradit společně a nerozdílně s B. B., kterému tato povinnost již byla uložena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2021, č. j. 53 T 4/2021-1644, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 To 59/2021-1823, poškozené obchodní společnosti EG.D., a. s., IČ: 28085400, se sídlem Lidická 1873/36, Brno, majetkovou škodu ve výši 1 451 825,55 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu pak poškozenou obchodní společnost EG.D., a. s., odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které v záhlaví uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Pitnera, advokáta, dovolání, přičemž tak činí s poukazem na znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Úvodem svého dovolání připomíná obviněný povinnost soudů postupovat v trestním řízení v souladu se základními zásadami uvedenými v §2 tr. řádu, přičemž zdůrazňuje, že v případě zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v §2 odst. 6 tr. řádu, platí, že tato nesmí být projevem libovůle orgánů činných v trestním řízení, neboť důkazní postup je nezbytné vždy vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Zákonné nároky kladené na odůvodnění rozhodnutí (§125 a §134 odst. 2 tr. řádu) jsou o to vyšší, jestliže si provedené důkazy vzájemně odporují, kterýžto požadavek plyne i z práva ústavního. Podle přesvědčení obviněného soudy nižších stupňů v nyní projednávané trestní věci těmto požadavkům nedostály a řízení před nimi je stiženo podstatnými vadami, k čemuž předkládá jejich výčet odpovídající co do obsahu a formulaci ustanovení §258 odst. 1 písm. a) až písm. d) tr. řádu.
6. V další části dovolání obviněný cituje dikci §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 8 Tdo 853/2007, týkající se požadavků kladených na soudy při hodnocení důkazů a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003, jenž se vztahuje k požadavkům na popis skutku obsažený v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, a dále nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, v němž se Ústavní soud zabýval procesní situací tzv. „tvrzení proti tvrzení“, a připomíná podstatu zásady presumpce neviny, její vazbu na zásadu materiální pravdy, a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo , přičemž k posledně uvedenému vzpomíná též závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18.
7. Pokud jde konkrétně o nyní projednávanou trestní věc, obviněný připomíná, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí o jeho vině vystavěly na výpovědi svědka Z. S., jakožto nejvýznamnějším důkazu. Ten podle napadených rozhodnutí v přípravném řízení i v hlavním líčení zásadně shodně popsal, jakým způsobem se členové skupiny na trestné činnosti zúčastnili, přičemž co do posouzení jeho věrohodnosti soudy jeho výpověď hodnotily jako konzistentní, neměnnou a prostou vnitřních rozporů, jakož i korespondující s ostatními ve věci provedenými důkazy, jimiž je v mnohém podporována a tvoří s nimi logicky propojenou soustavu.
8. K tomu obviněný obsáhle připomíná obsah své výpovědi, v níž popisuje jeho vzájemné obchodní vztahy se svědkem S. a vytýká soudům nižších stupňů, že tyto řádně nehodnotily, ale dospěly ke spekulativnímu závěru, že není obvyklé, aby obviněný – z jiného důvodu než zainteresovanosti na výnosu z pěstírny konopí – činil pro svědka S. takové služby, jako v dané věci. Obviněný znovu opakuje svoji obhajobu, že pouze plnil přání svědka S., když se účastnil prohlídek ve dvou areálech, spoluobviněného N. žádal o zajištění dvou vozidel a osoby pro provedení hrubých stavebních prací, případně byl přítomen předání prací svědkem P. svědku S., anebo na jeho doporučení cestoval do Bělehradu za účelem obchodního jednání.
9. K osobě svědka S. obviněný namítá, že tento vypovídal až po prostudování trestního spisu a seznámení se s jeho obsahem, kdy měl možnost svoji výpověď přizpůsobit obsahu spisu za účelem získání statusu spolupracujícího obviněného. Snahu svědka tímto způsobem dosáhnout co nejnižšího trestu a jeho možnou motivaci založenou na averzi vůči obviněnému i některým dalším spoluobviněným pak potvrdila výpověď svědka D. P., bývalého obhájce obviněného. Navíc sama výpověď svědka S. je v rozporu s ostatními důkazy, zvláště označuje-li se svědek za pouhého tlumočníka, což popřela výpověď svědka M. R., ale i další ve věci provedené důkazy, popřípadě tvrdí-li svědek, že obviněný a spoluobviněný N. navštívili koncem roku 2018 pěstírnu za účelem zjištění stavu rostlin, což popřeli oba i svědek R. a uvedené neplyne ani z jiných provedených důkazů. Za nepravdivou má obviněný i tu část výpovědi svědka, podle které nájem nemovitosti, v níž byla zřízena pěstírna konopí, zajistil obviněný, neboť toto popřel obviněný i další svědci. Závěr soudů nižších stupňů, že tyto informace získal svědek S. od spoluobviněného N. nejsou nijak podloženy, jsou evidentně nepravdivé a výpověď svědka S. je tak i v této části nevěrohodná. Obviněný poukazuje rovněž na skutková zjištění týkající se svědka S. uvedená v rozsudku odvolacího soudu ve věci sp. zn. 5 To 72/2021, které vyvracejí výpověď svědka S., že tento se svědkem P. nic nedomlouval a nepředával mu žádné peníze. Rovněž část výpovědi svědka S. týkající se instalace sádrokartonu v objektu pěstírny, jíž se podle obviněného svědek – vzhledem ke své pozici v organizované skupině – musel účastnit, je problematická a soudy se s touto dostatečně nevypořádaly, stejně jako řádně nevyhodnotily ani závěry z domovní prohlídky provedené v bydlišti svědka, kde byla nalezena vyšší finanční částka a drogy, popř. to, že svědek S. ve svém mobilním telefonu vymazal záznamy uskutečněných hovorů. Z uvedeného podle obviněného plyne zjevná snaha svědka neuvádět všechny skutečnosti tak, jak se odehrály, minimalizovat jeho úlohu v této trestní věci a označit obviněného a spoluobviněného N. za pachatele tohoto trestného činu. Věrohodnost svědka S. podle obviněného neprokazuje – jak nesprávně tvrdí soudy nižších stupňů – že blíže nespecifikoval trestnou činnost dalších osob, které měly být do pěstování konopí zapojeny, neboť o těchto svědek vůbec nevěděl a s informací ohledně odměny za pěstování konopí pro další osoby přišel svědek díky znalosti trestního spisu.
10. Za spekulativní závěr soudů obviněný označuje tvrzení, že zapojení osob české národnosti do trestné činnosti urychlilo čas potřebný k zajištění objektu a jeho úpravy za účelem zřízení pěstírny a současně minimalizovalo nebezpečí prozrazení. To proto, neboť spoluobvinění S. a B. v České republice žili již delší dobu, znali místní poměry a svědek S. měl dostatek finančních prostředků, aby se na zřízení pěstírny a pěstování konopí podílel. Naopak nebylo zjištěno, že by obviněný či spoluobviněný N. disponovali finančními prostředky, které by jim umožnily se na této trestné činnosti podílet, a proto se nabízí mnohem logičtější závěr, že celou trestnou činnost organizovala a finančně zabezpečovala pouze srbská skupina. On a spoluobviněný N. by naopak byli bezdůvodně zvýhodněni, kdyby nic nevynaložili a měli obdržet 50 % ze zisku jen za zprostředkování nájmu. Za nelogické má tvrzení svědka S., že po odcizení sklizně z prvního pěstebního cyklu měla srbská skupina něco hradit jemu, spoluobviněnému N. a svědku S., když s uvedeným cyklem nebyl spjat žádný zisk, pouze náklady.
11. Nevěrohodnou obviněný shledává výpověď svědka S. i v části, kde tento hovoří o realizaci tří pěstebních cyklů, neboť výpadek elektrického proudu dne 11. 7. 2018 nenahlásil obviněný a nebylo ani zjištěno, co bylo její příčinou. Soudy tak podle obviněného opět spekulativně uzavřely, že se tak stalo kvůli provozu pěstírny konopí (a ne například z důvodu stáří elektroinstalace či existence černé přípojky) již v tomto období, ačkoliv v řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by toto potvrdil. Odkazují-li soudy na výpovědi svědků Š. a G., podle nichž pěstírna byla v provozu již dne 11. 7. 2018, má tyto obviněný za rozporné, když oba nebyli schopni přesně určit, kdy byla prováděna úprava objektu svědkem P. Označil-li soud za nevěrohodnou výpověď svědka P., který před daným datem i poté v objektu prováděl stavební úpravy, přičemž tehdy se zde podle svědka pěstírna konopí nenacházela, má obviněný za to, že tento závěr soudy dostatečně nevypořádaly.
12. Rovněž závěr soudů o tom, že svědek R. pobýval v období června až srpna 2018 na území České republiky, a tedy že již v této době byla pěstírna konopí v provozu, neplyne podle obviněného z provedených důkazů. Svědek S. navíc svědka R. ve vztahu k prvnímu a druhému pěstebnímu cyklu nezmiňuje a pěstování v tomto období neplyne ani z předání dvou střelných zbraní svědkem S. svědku R. s tvrzením, že se tak mělo stát kvůli odcizení první sklizně. Tvrdí-li svědek S., že osoba jménem „S.“ měla zájem o stav rostlin po výpadku elektrického proudu, jde o tvrzení svědka S., které není ničím podloženo. Závěr o sebevědomém vystupování obviněného vůči svědku S. je opět spekulativní a poukazuje-li soud prvního stupně na způsob, jakým se obviněný loučil dne 5. 2. 2019 se svědkem R., tento nepovažuje za jakkoliv zvláštní, neboť jej volil svědek a obviněný se mu jen přizpůsobil.
13. Poslední námitka obviněného pak směřuje vůči formulaci skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, z níž cituje a kde je jeho podíl na trestné činnosti podle něj popsán bez podrobnější a nezbytné specifikace. Nelze jej proto považovat za dostatečný pro hmotněprávní subsumpci takového jednání obviněného pod zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, který je ve skutku spatřován.
14. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
15. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání obviněného – jež podle státního zástupce, vzhledem k tomu, že směřuje co do argumentace i proti rozsudku soudu prvního stupně, obsahuje i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu – uvádí, že obviněný opakuje svoji obhajobu, kterou uplatnil již v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, přičemž s jeho námitkami se již dříve vypořádaly jak soud prvostupňový (v bodech 31. až 43. a 47. až 60. odůvodnění svého rozsudku) tak i soud odvolací [v bodech 20. až 28. a 31. až 41. odůvodnění svého usnesení]. S mimořádně pečlivou argumentací soudů nižších stupňů se státní zástupce ztotožňuje a v podobnostech na ni odkazuje s tím, že nepovažuje za nezbytné ji znovu opakovat. Nadto se podle něj dovolací námitky obviněného v podstatě již točí v kruhu, když např. v závěru svého dovolání tento uvádí, že „soudy se řádně nevypořádaly s tím, proč je výpověď svědka P. považována za nevěrohodnou“, když tak učinil již soud prvního stupně v bodu 38. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 40. odůvodnění svého usnesení, přičemž v podaném dovolání již obviněný na tyto argumenty nijak nereaguje a pouze závěr o nevěrohodnosti daného svědka bez dalšího odmítá.
16. Podle státního zástupce obviněný (vyjma poslední námitky) poukazuje pouze na nesprávná skutková zjištění soudů. Přitom pokud by jimi měl být založen některý z dovolacích důvodů, muselo by jít o rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující), která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [viz §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu]. Taková vadná zjištění však státní zástupce neshledal. Soudy nižších stupňů totiž řádně odůvodnily, proč dovodily vědomí obviněného o existenci pěstírny i proč nevyhověly jeho důkazním návrhům. Obviněný nadto onen zjevný rozpor podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko slovně proklamoval, aniž by jej blíže odůvodnil. Fakticky tak namítl pouze porušení zásady in dubio pro reo , ohledně které z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (kterou státní zástupce cituje), plyne nepřípustnost zkoumání jejího dodržení v dovolacím řízení, pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, a to pro její procesní, nikoliv hmotněprávní charakter. Shodný závěr se ostatně podává i z judikatury Ústavního soudu, kterou státní zástupce rovněž uvádí. Samotné porušení zásady in dubio pro reo podle státního zástupce ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování.
17. Státní zástupce dále uvádí, že obviněný brojí zejména proti věrohodnosti svědka S. (původně spolupracujícího obviněného) a cituje závěry vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného a nároků na něj kladených, především co do potřeby kritického hodnocení takového důkazu. Podle jeho náhledu soudy při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka S. těmto přísným požadavkům dostály. Zabývaly se jí jednak v podstatných částech odůvodnění svých rozhodnutí (viz výše), přičemž za rozhodující považovaly, že výpověď tohoto svědka je konzistentní a je možno ji propojit s ostatními věrohodnými důkazy. Ze státním zástupcem citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu současně plyne, že polemika s hodnocením výpovědi spolupracujícího obviněného jako věrohodné, není podřaditelná pod žádný dovolací důvod.
18. Tato část dovolací argumentace obviněného tudíž uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému, neodpovídá. Jinak je tomu podle státního zástupce v případě poslední námitky obviněného, týkající se údajně nedostatečného popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, která naopak odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Zároveň ale státní zástupce dodává, že daný dovolací důvod by byl uplatnitelný jen tehdy, pokud by popsaný skutek vůbec nemohl založit danou skutkovou podstatu trestného činu, tedy odporoval by jeho právnímu posouzení.
19. Z obsahového hlediska státní zástupce obviněnému přisvědčuje, že jeho vina byla v podstatě dovozena z toho, že pro spoluobviněné „zajistil stavební úpravy“ v objektu pěstírny (ve výroku je konkrétně uvedeno zarovnání podlahy, zazdění dveří a zatemnění oken) a že pro svědka R. na pěstírnu dohlížejícího „zajistil vozidlo Ford Fokus Combi“. Ačkoliv slovo „zajistil“ považuje za poněkud vágní, ve spojení s konkrétními stavebními úpravami a konkrétním vozidlem jej má státní zástupce za dostatečně určité pro naplnění požadavků na určitost popisu skutku podle §120 odst. 3 tr. řádu. K tomu připomíná, že trestní řízení je vedeno o skutku, nikoliv o jeho popisu, přičemž pod pojmem „zajistil“ je nepochybně míněno, že „něco někde nebylo a teď to tam je“. Pojem „zajistil“ tedy dostatečně popisuje, jak se obviněný na činnosti celé organizované skupiny podílel, neboť způsobil, že stavební úpravy, které v objektu nebyly tam pak byly a že vozidlo, které dozorce pěstírny neměl pak k dispozici měl. Přesnější průběh zajištění stavebních úprav a opatření vozidla je navíc patrný z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pro právní posouzení skutku je však bez významu. Ostatně i v jiných trestních věcech již Nejvyšší soud akceptaci slova „zajistil“ v popisu skutku akceptoval jako dostatečně určitou (k čemuž odkazuje na daná rozhodnutí Nejvyššího soudu).
20. V této části proto státní zástupce nesouhlasí s obviněným, že daný popis skutku je příliš neurčitý, než aby mohl být právně posouzen tak jak učinil soud prvního stupně. Dovolání má proto ve zbytku zjevně neopodstatněným, neboť právní posouzení skutku je správné.
21. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
22. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
24. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
25. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž jádro jeho dovolací argumentace směřuje proti hodnocení výpovědi svědka S. jako věrohodné. Jak však Nejvyšší soud vysvětlí níže, způsob, jakým obviněný daný dovolací důvod uplatňuje jeho dikci neodpovídá a jeho argumentaci tak v této části nelze podřadit pod žádnou z alternativ tohoto dovolacího důvodu.
26. V dovolání obviněného nadto lze vysledovat i další dovolací důvody. Jednak je to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že výše uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Dále je to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněný brojí proti právnímu posouzení skutku, když v závěrečné části svého dovolání namítá, že jeho popis ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá užité právní kvalifikaci.
27. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
28. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou pak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
29. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
30. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ( první alternativa ) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ( druhá alternativa ). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
32. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost podaného dovolání
33. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že obviněným uplatněným (ať již výslovně nebo implicitně) dovolacím důvodům odpovídá toliko poslední námitka podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. To proto, neboť jejím prostřednictvím obviněný brojí proti právní kvalifikaci skutku s tím, že tak jak je tento popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá užité právní kvalifikaci. Jak ale Nejvyšší soud zjistil, v této části je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
34. Naopak zbývající námitky obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka S., žádnému z obviněným uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídají. To proto, neboť obviněný – jak správně podotýká státní zástupce – nenamítá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným a obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], ale brojí toliko proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně s tím, že nabízí vlastní verzi skutkového stavu, která podle něj z provedených důkazů plyne a která je odlišná od skutkového stavu věci jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Teprve na základě takto formulovaných vlastních hodnotících úvah obviněného se má hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů jevit jako extrémně vadné a neudržitelné. Takovým způsobem však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu účinně uplatnit nelze, neboť je to soud, který hodnotí provedené důkazy a zjišťuje skutkový stav věci v souladu se zásadami zakotvenými v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, nikoliv obviněný.
35. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
36. Jak správně poznamenává státní zástupce, dovolací námitky směřující vůči hodnocení věrohodnosti svědka S. soudy nižších stupňů v řízení nezaznívají poprvé, ale jde o opakování obhajoby obviněného, s níž se již vypořádal jak soud prvního stupně (srov. bod 32. a násl. jeho rozsudku), tak i odvolací soud (srov. bod 21. a násl. jeho usnesení). Opětovná podrobná reakce na každou dílčí námitku obviněného vůči jednotlivým částem výpovědi daného svědka ze strany Nejvyššího soudu by tak představovala pouhé rekapitulování hodnotících úvah a argumentů soudů nižších stupňů. Není přitom úlohou Nejvyššího soudu vystupovat v pozici dalšího – nalézacího soudu – v tom smyslu, že by měl provedené důkazy opětovně (tedy již potřetí) hodnotit, což je ostatně výlučná doména soudu prvního stupně, popř. za splnění zákonných podmínek soudu odvolacího, neboť tyto jsou ex lege nejlépe vybaveny k tomu, aby jednotlivé důkazy mohly hodnotit v souladu se základními zásadami trestního řízení, především pak zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou bezprostřednosti.
37. Nejvyšší soud navzdory uvedenému přesto dovolání obviněného v této části neodmítl en bloc , tedy bez dalšího, ale k jednotlivým námitkám podává toto stručné hodnocení. Tvrdí-li obviněný, že pro svědka S. vykonával dílčí práce proto, že se dlouhodobě znali a měli spolu obchodní vztahy, a proto plnil jeho dílčí přání, která ale s trestnou činností neměla nic společného, pak platí, že touto verzí jeho obhajoby se zabýval soud prvního stupně v bodu 47. svého rozsudku a odvolací soud v bodu 31. svého usnesení, kde oba podrobně vysvětlily, že dané činnosti a jejich rozsah nekorespondují jimi uváděným důvodům jejich realizaci. Výpovědí bývalého obhájce obviněného P., podle něhož „to“ měl svědek S. „na kluky hodit“, se zabýval soud prvního stupně v bodech 51. až 53. a odvolací soud v bodech 35., kde přesvědčivě vyhodnotily výpověď tohoto svědka a vysvětlily, proč tato není způsobilá zvrátit jím učiněná skutková zjištění. Rovněž námitku, podle níž svědek S. začal s orgány činnými v trestním řízení spolupracovat až později, což má závěr o jeho věrohodnosti přinejmenším zpochybnit, obviněný uplatnil již v průběhu předchozího řízení. Oba soudy nižších stupňů se otázkou věrohodnosti výpovědi svědka, posuzované jak jednotlivě, tak i v kontextu dalších provedených důkazů, zabývaly velmi detailně a vysvětlily (o čemž svědčí jejich hodnotící úvahy prezentované v bodech 32. až 42. rozsudku soudu prvního stupně a bodech 22., 25. až 27. usnesení odvolacího soudu), proč se ztotožnily se závěrem ohledně věrohodnosti jeho svědecké výpovědi učiněným v související trestní věci (kde tento vystupoval v pozici spolupracujícího obviněného), přičemž si byly celou dobu vědomy nutnosti přistupovat k jeho výpovědi, vzhledem k této skutečnosti, kriticky a se zvýšenou pečlivostí, což se i stalo.
38. Jde-li o otázku role svědka S. v dané trestné činnosti, kterou měl tento podle obviněného minimalizovat na pouhou úlohu tlumočníka, lze odkázat na body 50. rozsudku soudu prvního stupně a 33. usnesení odvolacího soudu, v nichž tyto vysvětlily, že daná námitka byla evidentně převzata z odůvodnění rozhodnutí v jiné trestní věci, přičemž z výpovědi svědka učiněné v nyní projednávané kauze je zjevné, že jeho role byla výrazně širší a nijak se tímto netajil. Pokud obviněný namítá, že svědek S. nepravdivě vypovídal ohledně návštěvy obviněného spolu se spoluobviněnými N. a svědkem R. koncem roku 2018 v pěstírně a dále ohledně zajištění nájmu objektu pěstírny obviněným a neplacení prací na objektu, lze poukázat na závěr o hodnocení výpovědi svědka jako věrohodné a na hodnotící úvahy odvolacího soudu v bodu 33. jeho usnesení (je přitom logické, že soud se přiklonil k verzi té z osob, jejíž výpověď shledal jako objektivní). Námitka, že soudy nižších stupňů nehodnotily výsledky domovní prohlídky realizované u svědka S., při které měl být zajištěn větší obnos peněz a drogy postrádá relevanci ve chvíli, kdy soudy ve svých hodnotících úvahách braly v potaz předchozí odsouzení svědka S. v Srbské republice za drogovou trestnou činnosti (viz bod 49. rozsudku soudu prvního stupně). Také zmínka obviněného ohledně neoznačení dalších osob, které v dané době byly souběžně s obviněným stíhány, o čemž svědek nevěděl, ačkoliv měl podle obviněného veškeré informace o této trestní věci získat z obsahu spisu, byla již dříve v tomto řízení přesvědčivě vypořádána soudem prvního stupně v bodu 33. jeho rozsudku. A ani námitka týkající se počtu pěstebních cyklů, které byly v objektu pěstírny realizovány, nebyla v předchozím řízení opomenuta, když soud prvního stupně v bodech 35. a násl. svého rozsudku vysvětlil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o zahájení provozu pěstírny ji na začátku léta 2018. Podle Nejvyššího soudu pak rozhodně nelze označit za spekulativní závěr soudů nižších stupňů o významu české části organizované skupiny (k tomu srov. bod 34. rozsudku soudu prvního stupně), ani o jejím vztahu k srbské části skupiny (srov. bod 48. rozsudku soudu prvního stupně).
39. Nejvyšší soud tak uzavírá, že závěr soudů nižších stupňů o věrohodnosti výpovědi svědka S. je výsledkem logické, přesvědčivé, srozumitelné a vnitřního rozporu prosté úvahy, založené na pečlivém hodnocení provedených důkazů nikoliv pouze izolovaně, ale v jejich souhrnu, která je předestřena ve výše označených partiích napadených rozhodnutí.
40. Jen na okraj Nejvyšší soud současně dodává, že z obviněným opakovaně vzpomínaného pravidla in dubio pro reo se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05). Obviněný ale přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že svědek S. vypovídal stran trestné činnosti obviněného pravdivě a obviněný se tudíž dopustil jednání popsaného výše, pak pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
41. Zbývající část dovolací argumentace obviněného směřuje – s velkou mírou tolerance – proti právnímu posouzení výše uvedeného skutku s tím, že tak, jak je skutek ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně popsán, neodpovídá užité právní kvalifikaci.
42. K uvedené námitce Nejvyšší soud uvádí, že obviněný byl uznán (mimo jiné) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), písm. c) tr. zákoníku.
43. Z popisu skutku se přitom podává, že obviněný „ se podílel na jednotlivých dílčích činnostech spočívajících v zajištění objektu pro pěstování konopí setého a jeho fiktivního pronájmu slovenské firmě, na stavebních úpravách v pěstírně, na zřízení a fungování samotné pěstírny, na zajištění vozidel a řešení problémů s fungováním pěstírny“ , z čehož je zřejmý výčet dílčích činností, jimiž obviněný přispěl ke spáchání trestného činu organizovanou skupinou působící ve více státech, kdy tyto jednotlivé činnosti jsou dále specifikovány v dalších částech výroku o vině: „za přispění (…) P. K. došlo k zajištění pronájmu (…) P. K. společně s další osobou zajistil stavební úpravy uvedeného objektu (…) pravidelně dojížděl vozidlem Ford Focus Combi, které mu prostřednictvím Z. S. zajistili V. N. a P. K. (…) poté docházelo k následnému vyúčtování nákladů mezi srbskou stranou a obviněným P. K. a další osobou“ .
44. Z takto popsaného jednání obviněného se podle přesvědčení Nejvyššího soudu podává, že obviněný několika různými konkrétními způsoby přispěl k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným (podílení se na obstarání objektu, v němž byla zřízena pěstírna konopí a jeho fiktivního pronájmu, podílení se na zajištění realizace stavebních úprav v tomto objektu, za účelem zřízení pěstírny konopí, obstarání vozidla pro svědka R. a podíl na nákladech na trestnou činnost), přičemž popis uvedeného jednání je podle Nejvyššího soudu dostatečně konkrétní ve smyslu §120 odst. 3 tr. řádu a má oporu v provedeném dokazování. Je pochopitelné, že obviněný, jakožto člen organizované skupiny působící ve více státech, se podílel toliko na dílčích činnostech, které přispěly k naplnění znaků „pro jiného přechovával“ a „zčásti vyrobil omamnou a psychotropní látku ve velkém rozsahu“ a „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“, což však nijak nevylučuje vyvození jeho trestní odpovědnosti za daný trestný čin. Ani této dovolací námitce tedy Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
45. Obviněný P. K. se prostřednictvím podaného dovolání a shora rozebrané argumentace dožadoval kasace v záhlaví označeného usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud však zjistil, že napadené rozhodnutí, popř. jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, nevykazují takové vady, které by jej opravňovaly k jejich zrušení podle §265k odst. 1 tr. řádu. Z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout. Vzhledem k tomu, že část obviněným uplatněné dovolací argumentace neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu a ve zbytku byla shledána zjevně neopodstatněnou, přistoupil Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu