ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.809.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 809/2023-2791
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 o dovolání obviněného S. M. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 11 To 16/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 4/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného S. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 63 T 4/2022-2498, byl obviněný S. M. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body II. a III. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku městským soudem uložen peněžitý trest ve výměře 250-ti denních sazeb ve výši 2.500 Kč jedné denní sazby, tj. v celkové výši 625.000 Kč. Vyjma toho byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí, jejichž podrobný výčet je obsažen ve výroku o vině výše uvedeného rozsudku a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku rovněž trest propadnutí náhradní hodnoty vztahující se na finanční hotovost ve výši 53.500 Kč (označeno jako stopa č. 10/B), 190 EUR (označeno jako stopa č. 11/B) a 300.000 Kč (označeno jako stopa č.16/B).
2. Týmž rozsudkem Městského soudu v Praze byli kromě obviněného S. M. za spáchání téhož trestného činu odsouzeni rovněž spoluobvinění K. D., R. K. a J. S.
3. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný S. M. (společně se spoluobviněnými K. D. a R. K.) odvolání, a to do výroku o vině i o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11 To 16/2023-2632 tak, že z podnětu odvolání obviněného S. M. napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil pouze ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty a při nezměněných výrocích o vině, o trestu odnětí svobody, způsobu výkonu trestu odnětí svobody, peněžitém trestu a trestu propadnutí věci stran tohoto obviněného rozhodl o uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, který se vztahuje toliko na finanční hotovost v celkové výši 335.000 Kč (označeno jako stopa č. 16/B a část stopy označené jako stopa č. 10/B).
4. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný S. M. uvedené trestné činnosti popsané pod body II.) a III.) dopustil tím, že
II.) společně se spoluobviněným K. D.:
od blíže nezjištěné doby, nejméně však do doby jejich zadržení dne 13. 10. 2020, v kanceláři č. XY v bloku XY v 1. NP na adrese XY, Praha 4 - XY, vědomě a za účelem přípravy drogy pervitin a kokain a následné distribuce přechovávali předměty, které obsahovaly celkem nejméně 3,42 g metamfetaminu ve formě zbytků krystalických látek v barevných odstínech světlá až bílá až světle nažloutlá, s celkovým obsahem nejméně 1,44 g metamfetaminu base (koncentrace účinné látky 48,4 % a 69,8 %), a to: 2 kusy transparentních plastových nádob s čtvercovým víkem, na vnitřních stěnách se zbytky světlé látky o celkové hmotnosti 0,56 g (stopa č. 1/C), 1 kus plastové digitální váhy zn. GUZZINI, č. 1808109, jejíž pracovní plocha byla znečištěna zcela nepatrnými ulpělými zbytky bílé pevné látky (stopa č. 10/C), 1 kus plastového kelímku růžové barvy, jehož vnitřní plocha byla znečištěna zcela nepatrnými zbytky nažloutlé světlé pevné látky (stopa č. 26/C), 4 kusy plastových kelímků růžové barvy, včetně 2 kusů bílých plastových lžiček, vše znečištěné zcela nepatrnými ulpělými zbytky nažloutlé světlé pevné látky (stopa č. 27/C), 1 kus plastové nádoby bílé barvy, jejíž vnitřní plocha byla silně znečištěná zbytky světlé krystalické látky o celkové hmotnosti 0,22 g (stopa č. 29/C), 1 kus transparentní plastové obdélníkového tvaru s modrým víkem, jejíž vnitřní plocha byla silně znečištěna zbytky bílé krystalické látky o celkové hmotnosti 0,12 g (stopa č. 30/C), 2 kusy transparentních plastových nádob obdélníkového tvaru se zeleným víkem, jejichž vnitřní plochy byly silně znečištěné zbytky nažloutlé krystalické látky o celkové hmotnosti 0,62 g (stopa č. 31/C), 2 kusy transparentních plastových nádob (potravinových přepravek) obdélníkového tvaru s transparentními víky, jejichž vnitřní plochy byly silně znečištěné zbytky světlé krystalické látky o celkové hmotnosti 0,26 g (stopa č. 32/C), 1 kus černé plastové naběračky o délce cca 11 cm, jejíž pracovní plocha byla znečištěná zcela nepatrnými zbytky bílé pevné látky (stopa č. 33/C), 1 kus příručního textilního kufru šedočerné barvy včetně 2 kusů kovových lžic, kdy na dně kufru a na pracovních částech lžic byly zbytky žluté krystalické látky o celkové hmotnosti 1,64 g (stopa č. 35/C),
dále sestavu ručního hydraulického lisu, kladivo a 2 kusy trubky opatřené bajonetovým zámkem, na kterých byly zjištěny stopy kokainu (stopa č. 2/C), 1 kus elektrického mixéru zn. BOSH, s pracovní plochou stříbrné barvy, která byla znečištěna zcela nepatrnými ulpělými zbytky bílé pevné látky (stopa č. 5/C), ve které byla zjištěna přítomnost kokainu, 1 kus plastové digitální váhy zn. TANITA, jejíž pracovní plocha byla znečištěna zcela nepatrnými ulpělými zbytky bílé pevné látky (stopa č. 18/C), v níž byla zjištěna přítomnost metamfetaminu (pervitinu) a kokainu,
a dále vědomě za účelem distribuce pro jiného přechovávali 1 kus tašky s bílými krystaly (stopa č. 36/C), 1 kus čiré plastové dózy s bílou krystalickou látkou (stopa č. 37/C), 1 kus čiré plastové dózy s obsahem bílé krystalické látky (stopa č. 38/C), 1 kus plastového sáčku s bílou krystalickou látkou (stopa č. 39/C), které obsahovaly minimálně 3.448,7 g metamfetaminu s obsahem nejméně 2.187,1 g metamfetaminu base (koncentrace účinné látky 59,2 % až 69,4 %),
dále 1 kus plastového boxu s obsahem 49.668 kusů bílých kulatých bikonvexních tablet s ražbou „O“, odpovídajících svými rozměry, hmotností, ražbou a složením farmaceutickému preparátu CIRRUS, o celkové hmotnosti 19.141,9 g, uložené ve 2 krabicích a 1 sáčku (stopa č. 34/C), které obsahovaly celkem 5.960,16 g hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterých mohlo být izolováno 4.768,12 g hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého by bylo možno připravit 3.511,13 g hydrochloridu metamfetaminu,
a dále 1 kus plastového sáčku s modrým obalem s obsahem zbytku bílé kostky kokainu o celkové váze 127 g s obsahem 92,45 g base kokainu (koncentrace účinné látky 72,8 %; stopa č. 19/C),
přičemž obvinění měli uvedené látky u sebe s vědomím, že se o takové látky jedná a že nemají podle ustanovení §3 odst. 2, §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, povolení s těmito látkami zacházet, a že nemají žádnou registraci ani jiné povolení k zacházení s prekursory podle §2 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog,
III.) obviněný S. M. sám:
neoprávněně, úmyslně a s vědomím o jakou látku se jedná a že nemá podle §3 odst. 2, §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, povolení s touto látkou zacházet, za účelem získání finančního prospěchu
1) od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 29. 6. 2020 do 27. 7. 2020, opakovaně pro obviněného K. D. připravil ředěním k prodeji drogu kokain v přesně nezjištěném celkovém množství, nejméně však 335 g kokainu, a tuto mu prodal za cenu 1.000 Kč za 1 g kokainu,
2) od blíže nezjištěné doby, minimálně v období od 10. 9. 2020 do 8. 10. 2020, v prostorách kanceláře č. XY v bloku XY v 1. NP na adrese XY, Praha 4 - XY, kterou užíval společně s obviněným K. D., v šesti případech připravil k prodeji drogu kokain tím způsobem, že nejprve kokain naředil látkou mannitol v poměru cca 1:1, v elektrickém mlýnku takto připravenou směs rozdrtil a promíchal a následně v ručním hydraulickém lisu vylisoval minimálně 12 kostek o rozměrech 55 x 55 x 20 až 30 mm, přičemž zajištěný vzorek drogy kokain, který obviněný zpracovával a pro účely další distribuce ředil, obsahoval 72,8 % kokainu base, a zajištěné vzorky obviněným naředěné a k další distribuci určené drogy kokain obsahovaly 42,7 % až 52,8 % kokainu base,
3) od blíže nezjištěné doby, nejméně však do doby svého zadržení dne 13. 10. 2020, v Praze 12 - XY, ul. XY, v bytové jednotce XY, v místě svého bydliště, vědomě měl u sebe a pro jiného přechovával 1 kus transparentního sáčku s obsahem bílé látky (stopa č. 3/B), s a to 4,725 g kokainu, který obsahoval minimálně 3,808 g kokainu base (koncentrace účinné látky 80,6 %), a 1 kus transparentního sáčku obsahující 2 kusy transparentních sáčků s obsahem bílé látky (stopa č. 4/B), a to 99,27 g kokainu, který obsahoval minimálně 42,388 g kokainu base (koncentrace účinné látky 42,7 %), a dále předměty určené k přípravě drogy kokain pro další distribuci, na nichž byly zjištěny stopy kokainu, a to 1 kus digitálních vah černé barvy s nápisem „TANITA Model 1479V“ v černé papírové krabičce (stopa č. 6/B) a 1 kus digitálních vah černé barvy s nápisem „TANITA 1479J“ v černém pouzdře (stopa č. 14/B),
přičemž metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ze dne 18. 12. 2013, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
kokain je uveden jako omamná látka v seznamu č. 1 omamných látek v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ze dne 18. 12. 2013, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a pseudoefedrin je látka, která je uvedena jako prekursor v příloze I, kategorie 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013, jako látka ve smyslu článku 2 písm. a) tohoto nařízení.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný S. M. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11 To 16/2023-2632, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 63 T 4/2022-2498, dovoláním ze dne 19. 6. 2023, podaným prostřednictvím svého obhájce, které opětovně zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
6. Úvodem obviněný předeslal, že byl soudy prvního i druhého stupně neoprávněně odsouzen za spáchání skutků popsaných pod body II. a III., které byly právně kvalifikovány podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného zvlášť závažného zločinu se však dopustí toliko pachatel, který neoprávněně nakládá (vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá) nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a takový čin spáchá ve velkém rozsahu. Obviněný se k přechovávání kokainu plně doznal (ostatně z policejních videozáznamů je jeho manipulace s kokainem zjevná), nicméně mu podle jeho mínění nebylo dostatečně prokázáno, že by ve skutečnosti disponoval s touto omamnou látkou ve velkém rozsahu. Co se týče pervitinu, dovolatel tvrdí, že z provedených důkazů nikterak nevyplynulo, že by někdy nakládal či jakkoli manipuloval s touto omamnou látkou, neboť veškerý metamfetamin v policii sledované kanceláři skladoval a nakládal s ním pouze spoluobviněný D. Tímto tvrzením obviněný brojí proti naplnění zákonných znaků aplikované skutkové podstaty, neboť podle jeho mínění je předmětná skutková podstata „opřena“ toliko o jeho vědomí, že v místnosti, kterou spoluužíval společně se spoluobviněným D., bylo přechováváno velké množství metamfetaminu spolu s dalšími surovinami a přípravky sloužícími k jeho výrobě.
7. Městský soud v Praze v této souvislosti poukázal na to, že pro naplnění znaku „přechovávání“ postačí mít takovou věc ve své moci, přičemž není podmínkou naplnění tohoto znaku další manipulace s omamnou látkou či přímo její prodej. Nicméně podle dovolatele je možné jako trestný čin podle §283 tr. zákoníku postihnout toliko nakládání a přechovávání omamných a psychotropních látek (prekursorů, přípravků obsahujících omamné nebo psychotropní látky a jedů) pachatelem „pro jiného“. Obviněný M. však podle svého vyjádření spoluobviněnému D. žádný pervitin nevyrobil, nedovezl, neprovezl, nenabídl, nezprostředkoval, neprodal ani jinak neopatřil, stejně jako pro tohoto spoluobviněného pervitin nikterak nepřechovával, neboť jmenovaný spoluobviněný si všechny tyto aktivity v uvedené kanceláři zajišťoval výhradně sám. Navíc dovolatel ani neměl k pervitinu žádný prokazatelný vztah, vyjma toho, že ke svému nakládání s kokainem spoluužíval tytéž prostory, kde měl spoluobviněný D. uložen pervitin. Ostatně žádná z výše uvedených forem jednání nebyla obviněnému nikterak prokázána ani přes dlouhodobé a aktivní sledování policií.
8. Závěrem dovolatel shrnul, že z provedených skutkových zjištění nevyplynulo, že by nakládal či manipuloval s pervitinem, stejně jako nebylo prokázáno, že by manipuloval s kokainem ve velkém rozsahu. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11 To 16/2023-2632, stejně jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 63 T 4/2022-2498, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. řádu.
9. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 1 NZO 557/2023-13, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po rekapitulaci dovolatelových námitek konstatoval, že obviněný ve svém dovolání pouze zopakoval část obhajoby, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a následně i ve svém odvolání. Nicméně právě z množství pervitinu soudy dovodily znak „velkého rozsahu“ a z toho plynoucí přísnější hmotněprávní posouzení skutku. Navíc se zjevně jedná o námitku skutkovou, s níž se soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly a s jejichž argumentací se státní zástupce zcela ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal.
10. Za podstatné státní zástupce pokládá, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující), která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolatel však žádnou takovou vadu nenamítl a pouze tvrdí, že nakládání s pervitinem mu „nebylo prokázáno“, respektive že s pervitinem spoluobviněného D. „nenakládal a nemanipuloval“. Neuvádí tedy žádnou relevantní námitku, např. že by existoval zjevný rozpor mezi některou videosekvencí a konkrétním zjištěním, že věděl i o pervitinu a měl jej ve své dispozici.
11. Podle mínění státního zástupce celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Nicméně námitky argumentující porušením této procesní zásady nemohou samy o sobě založit naplnění žádného z dovolacích důvodů, tedy ani nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (s účinností od 1. 1. 2022). To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Nejvyšší soud je tedy oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení práva obviněného na spravedlivý proces a pouze v takovém (extrémním) případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení této zásady však dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž Nejvyšší ani Ústavní soud již v zásadě nemají přístup, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování.
12. Jelikož námitky dovolatele jsou natolik obecné a omezené pouze na zpochybnění naplnění zásady in dubio pro reo , nelze je považovat za odpovídající některému z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu. Proto státní zástupce Nejvyššímu soudu závěrem svého vyjádření navrhl, aby podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil předmětné rozhodnutí v neveřejném zasedání, nicméně i pro případ jiného, než výše navrhovaného rozhodnutí dovolacím soudem, vyjádřil s tímto postupem ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu svůj souhlas.
13. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
15. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. Dovolatel odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
18. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení jím ani nebylo věcně adekvátně odůvodněno).
19. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
20. Obviněný ve svém podání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
22. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného S. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že byť jsou obviněným vznesené dovolací námitky zčásti formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je namístě je odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
23. Nejvyšší soud předně ověřil, že Městský soud v Praze odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté nalézací soud svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výroky o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Praze (který svým rozhodnutím zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve vztahu k obviněnému S. M. toliko stran uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty). Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného.
24. I přes tyto skutečnosti však podal obviněný S. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu Praha mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl své odpovědnosti za spáchané zločiny, neboť je i nadále přesvědčen, že mu projednávaná trestná činnost „nebyla prokázána“, stejně jako že svým jednáním nenaplnil ve všech ohledech objektivní stránku skutkové podstaty aplikovaného trestného činu. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením, která by vedla k porušení základních procesních zásad, zejména ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
V. 1.
Ke skutkovým námitkám dovolatele
25. V prvé řadě je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud ve své judikatuře již nejednou zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, Nejvyšší soud není povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Obviněný v rámci svého dovolání odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť tento dovolací důvod umožňuje za přesně vymezených předpokladů napadat skutkový základ projednávaného skutku. Avšak ani podle platného vymezení tohoto důvodu nelze u Nejvyššího soudu vznášet jakékoli skutkové námitky, respektive domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Relevantně lze vytýkat toliko pochybení, která odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení výslovně vymezených v tomto ustanovení – zahrnující námitku tzv. zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, dále nepřípustných či tzv. opomenutých důkazů. Předmětný dovolací důvod tedy nemůže být naplněn všeobecnou kritikou kvality skutkových zjištění či polemikou dovolatele s hodnocením důkazů ze strany nižších soudů.
26. Obviněný ve svém dovolání usiluje o zpochybnění samotného jádra projednávaného skutku, když namítl, že na základě skutkových zjištění „nebyla prokázána“ jeho manipulace s kokainem ve „velkém rozsahu“, stejně jako jeho vědomí (informovanost), že v kanceláři, kterou spoluužíval společně se spoluobviněným D., je přechováváno „velké množství“ metamfetaminu (včetně prekursoru a dalších surovin sloužících k jeho výrobě). Těmito tvrzeními dovolatel fakticky setrval na své obhajobě známé již z předchozích fází trestního řízení.
27. Nejvyšší soud však z přiloženého spisového materiálu ověřil, že předmětné jednání obviněného stran projednávaného skutkového děje bylo městským soudem řádně prokázáno zejména kamerovými záznamy pořízenými policií v předmětné kanceláři (pronajaté obviněným), když ve sledovaném období nejméně v šesti případech připravoval omamnou látku k distribuci tak, že v každém z těchto případů promíchal (naředil) kokain s mannitolem v poměru 1:1 a následně jej slisoval za pomocí hydraulického lisu, kladiva a dvou trubek s bajonetovým zámkem do dvou kostek o velikosti 55 x 55 x 30 mm.
28. Podstatná skutková zjištění vyplynula rovněž z domovní prohlídky provedené v bydlišti obviněného na adrese XY v Praze 12, ke byl mimo jiné zajištěn plastový sáček s práškovou hmotou (stopa č. 4/B), který byl následně podroben znaleckému zkoumání. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie poté jasně vyplynulo, že tato stopa obsahuje směs kokainu a mannitolu zajištěného u obviněného, která v porovnání se slisovanou kostkou kokainu, která byla zajištěna v kanceláři v XY (stopa č. 19/C), vykazuje velmi podobný profil minoritních tropanových alkaloidů, z čehož je zjevné, že se jedná o vzorky pocházející z totožného zdroje. Tato skutková zjištění byla potvrzena i zajištěnými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (viz např. rozhovor mezi spoluobviněným D. a svědkem M., kde výslovně zmiňují směs kokainu vyrobenou obviněným M. v poměru tzv. půl na půl).
29. Nejvyšší soud ze spisového materiálu dále ověřil, že se oba soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly i s námitkami obviněného, respektive s věrohodností jeho obhajoby stran tvrzení, že nakládal toliko s kokainem, a to výhradně pro vlastní potřebu. Toto tvrzení bylo jednoznačně vyvráceno prokázaným množstvím vyprodukovaného kokainu (kdy policejním sledováním byla zachycena výroba dvanácti výlisků během jediného měsíce), jakož i faktickým promícháváním kokainu s mannitolem (tedy snižováním kvality kokainu za účelem dosažení vyššího zisku, tzn. z jednoznačně komerčních důvodů). Podstatná se v této souvislosti jeví rovněž skutečnost, kdy si obviněný pro vlastní potřebu odebíral malé úlomky „čistého“ kokainu, který následně vkládal do sáčků a vynášel z kanceláře (např. v ponožce). Distribuci odpovídá i jednání obviněného při přípravě kokainu (když zpočátku pracoval bez rukavic, avšak při nakládání s finálním produktem a jeho balením gumové rukavice důsledně používal, aby zabránil přenosu stop). Vyjma toho distribuci kokainu nižší kvality z rukou obviněného M. odpovídá i kokain nalezený u spoluobviněného J. S. při jeho zadržení dne 13. 10. 2020 (vzorek S II, který rovněž vykazuje shodný profil minoritních tropanových alkaloidů se vzorkem č. 19/C, tedy se slisovanou kostkou kokainu, která byla zajištěna v kanceláři v XY užívané osobou dovolatele).
30. Podobně byla přesvědčivě vyvrácena i námitka obviněného, že manipuloval pouze s kokainem a o žádných jiných omamných látkách, které měl v kanceláři přechovávat spoluobviněný D., neměl povědomí. Dovolací soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že pořízené kamerové záznamy bez důvodných pochybností prokázaly, že obviněný M. v rámci zaznamenaných návštěv kanceláře minimálně ve třech případech nahlížel do černého boxu (kde byly uschovány tablety s obsahem pseudoefedrinu) a dvakrát do červeného boxu (ve kterém byl přechováván koncový produkt, tedy pervitin). Přitom ani v jednom případě nešlo o „letmé nahlédnutí“, nýbrž o zjevné zkoumání stavu zde skladované věci. Je tedy evidentní, že dovolatel byl o činnosti spoluobviněného D. dostatečně obeznámen a že předmětné aktivity prováděli oba dva ve vzájemné shodě. Ostatně ani jím pronajatá kancelář nebyla nikterak stavebně oddělena, aby každý z nich důsledně užíval pouze svoji část bez vědomí toho, co se děje v části druhé.
31. Jak bylo naznačeno výše, dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být naplněn všeobecnou kritikou kvality skutkových zjištění učiněných na podkladě provedeného dokazování nižšími soudy. S odkazem na předmětný dovolací důvod lze vytýkat toliko pochybení, která odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení výslovně vymezených v tomto ustanovení. Námitku tzv. zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, stejně jako námitku nepřípustných či tzv. opomenutých důkazů však dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně nevznesl. Byť je pochopitelné, že dovolatel primárně sleduje vlastní vyvinění a v rámci své obhajoby tvrdí to, co spolu se svou obhajobou považuje za vhodné, nemohl se takový postup v rámci dovolacího řízení setkat s procesním úspěchem již jenom proto, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o jeho vině, musí být možná a uvěřitelná, což však ve vztahu k provedenému dokazování nelze v žádném případě tvrdit. Naopak, obviněným prezentovaná skutková verze je založena na prostém popírání nezpochybnitelných skutkových zjištění bez toho, aby soudu předložil skutečně uvěřitelnou alternaci o jiném možném průběhu skutkového děje. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud skutkovou argumentaci obviněného kategoricky odmítl.
V. 2.
K hmotněprávním námitkám dovolatele
32. V návaznosti na předchozí linii skutkových námitek obviněný v rámci dovolacího důvodu uvedeného pod §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu usiloval o zpochybnění aplikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho interpretace se tohoto trestného činu dopustí pachatel, který s omamnou nebo psychotropní látkou neoprávněně nakládá (vyrobí ji, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá) nebo ji jinak opatří či přechovává pouze „pro jiného“. Jelikož však v projednávaném případě pervitin pro spoluobviněného D. nevyrobil, nedovezl, nezprostředkoval ani nepřechovával (neboť to si spoluobviněný měl zajišťovat sám), má za to, že nelze jeho osobě přisoudit jakoukoli manipulaci s pervitinem, tím méně v množství „velkého rozsahu“.
33. V rámci své argumentace však dovolatel záměrně přehlíží, že trestní zákoník ustanovením §283 odst. 1 postihuje (vyjma alternativního znaku v podobě „opatření jinému“ či „přechovávání pro jiného“) jakékoli neoprávněné nakládání s omamnou či psychotropní látkou (či s přípravkem, který obsahuje takovou látku, prekursor nebo jed), přičemž je zcela nepodstatné, zda se tak děje „pro vlastní potřebu“ nebo „pro jiného“ (tedy za účelem dosažení finančního zisku). V dané souvislosti je klíčové, že obviněný S. M. úmyslně neoprávněně nakládal s omamnými látkami, neboť podle §3 odst. 2, §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nedisponoval povolením s takovými látkami manipulovat.
34. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že objektem tohoto trestného činu je ochrana společnosti proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami (či přípravky, které obsahují tyto látky, prekursory a jedy). Objektivní stránka tohoto trestného činu je pak naplněna některým z výslovně jmenovaných způsobů jednání. Pomocí spojky „nebo“ přitom zákonodárce vyjádřil možnost naplnění objektivní stránky vícero eventualitami, pročež každou z nich je objektivní stránka tohoto trestného činu řádně naplněna. Pachatel se tedy dopustí tohoto trestného činu již jen tím, že omamnou látku vyrobí „nebo“ doveze (vyveze, proveze) „nebo“ nabídne „nebo“ zprostředkuje „nebo“ prodá „nebo“ jinak jinému opatří „nebo“ pro jiného přechovává. Jinými slovy – objektivní stránka je naplněna např. již samotnou výrobou nebo dovozem omamné látky, přičemž již není podstatné, zda takto jednal „pro vlastní potřebu“ (tedy v roli uživatele omamné látky) nebo „pro jiného“ (tedy v roli distributora, který sám není jejím konzumentem).
35. Pokud tedy Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že – pro naplnění zákonného znaku „přechovávání pro jiného“ postačí mít omamné látky ve své moci (což obviněný M. měl), přičemž podmínkou naplnění tohoto znaku již není jakákoli další manipulace s drogou či její prodej – Nejvyšší soud tuto argumentaci bezvýhradně podporuje jako správnou a zcela odpovídající výkladu zákonné definice.
36. Nezbývá tedy, než dodat, že Nejvyšší soud námitku dovolatele M., že metamfetamin uskladněný v pronajaté kanceláři v Praze 4 „pro spoluobviněného“ D. nevyrobil, nedovezl, nezprostředkoval ani nepřechovával, pročež mu není možné „přisoudit“ jakoukoli manipulaci s pervitinem, odmítá pro její zjevnou neopodstatněnost – nehledě na to, že toto tvrzení se ani nezakládá na pravdě, kterak bylo ověřeno zachycenými kamerovými záznamy, na kterých obviněný M. opakovaně dohlíží a kontroluje boxy s obsahem prekursoru i koncového produktu – metamfetaminu, přičemž dané látky se nacházely s jeho vědomím v kanceláři, kterou souběžně sdílel se spoluobviněným D., aniž by měli nastavena jakákoli pravidla jejího vlastního užívání, včetně jejího rozdělení do dvou oddělených zón apod. Tím, že se v dovolatelem užívané kanceláři s jeho vědomím a aktivním přispěním nacházel metamfetamin (pervitin), jakož i další látky sloužící k jeho výrobě (konkrétně tablety farmaceutického preparátu CIRRUS obsahující hydrochlorid pseudoefedrinu), lze dospět k jednoznačnému závěru, že měl dané látky ve své faktické dispozici, byť nutně nebyl jejich vlastníkem, tzn. že svým jednáním naplnil objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve variantě „pro jiného neoprávněně přechovával psychotropní látku“.
37. Stran námitky dovolatele o údajném nenaplnění kvalifikované skutkové podstaty ve znaku „ve velkém rozsahu“ Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Praze v tomto směru zcela správně vycházel ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. (ve spojení s usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), podle kterého se za „množství větší než malé“ považuje:
- 1,5 g metamfetaminu s obsahem nejméně 0,5 g účinné látky (ve formě hydrochloridu 0,6 g),
- 1 g kokainu s obsahem nejméně 0,54 g účinné látky (ve formě hydrochloridu 0,6 g).
38. S ohledem na desetinásobky určující jednotlivé stupně rozsahu spáchané trestné činnosti je - ve smyslu shora citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. - znak „velkého rozsahu“ určen množstvím:
- nejméně 1.500 g pervitinu s obsahem nejméně 500 g účinné látky (ve formě hydrochloridu 600 g) a
- nejméně 1.000 g kokainu s obsahem nejméně 540 g účinné látky (ve formě hydrochloridu pak 600 g).
V případě tablet Cirrus obsahujících prekursor pseudoefedrin je pak nutno vycházet z množství pervitinu, který je možný z předmětného množství prekursoru vyrobit.
39. Ve vztahu k obviněnému M. bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině nakládal nejméně s množstvím 3.448,7 g metamfetaminu (s obsahem minimálně 2.178,1 g metamfetaminu base), dále s 127 g omamné látky kokain s obsahem 92,45 g base kokainu, a také s prekurzorem, konkrétně s 5.960,16 g hydrochloridu pseudoefedrinu obsaženým ve 49.668 kusech tablet Cirrus, z něhož by bylo možno připravit 3.511,13 g hydrochloridu metamfetaminu.
40. Jednáním popsaným pod bodem III. pak obviněný M. neoprávněně nakládal s dalším množstvím 103,995 g kokainu (s obsahem 46,196 g kokainu base), který přechovával v době svého zadržení ve svém bydlišti [bod III. 3) výroku o vině], a dále s 335 g kokainu, který připravil k prodeji a prodal [bod III. 1) výroku o vině] a dalším množstvím – minimálně dvanácti kostkami kokainu o rozměrech 55 x 55 x 20 až 30 mm s obsahem 42,7 % až 52,8 % kokainu base [bod III. 2) výroku o vině].
41. V této souvislosti nebylo možné přehlédnout ani skutečnost, že jednání obviněného S. M. (i spoluobviněného D. stran jejich společného jednání) bylo průběžně dokumentováno po dobu několika měsíců nasazením operativně pátracích prostředků. Z tohoto sledování mimo jiné vyplynulo, že trestná činnost obou obviněných trvala nepochybně déle s ohledem na to, že na počátku inkriminovaného období byly mechanismy nákupu a následné distribuce předmětných drog již dostatečně ustálené. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým okolnostem je tedy nanejvýš zřejmé, že obviněný M nepochybně nakládal s omamnými a psychotropními látkami „ve velkém rozsahu“.
V. 5.
Námitka proti výroku o trestu
42. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný S. M. svým dovoláním brojí nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu, byť svoji námitku v tomto smyslu explicitně nikterak neupřesnil. Z obsahu jím podaného dovolání je však zjevné, že obviněný vyhodnotil uložený trest (zahrnující nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, peněžitý trest, trest propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty) za nepřiměřený, respektive nepřiměřeně přísný. Nicméně vzhledem k prokázaným skutečnostem (trest je obviněnému ukládán za dva úmyslné trestné činy, za páchání činu po předchozím uvážení a po delší dobu s propracovaným systémem konspirace a finanční motivací) nelze trest uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby za žádných okolností hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad dokonce excesivní. To samé platí i stran uloženého trestu propadnutí věci, kterým byly postiženy toliko nástroje trestné činnosti (omamné látky a pomůcky sloužící k jejich zpracování a balení) a trestu propadnutí náhradní hodnoty (který postihuje dosažené výnosy z páchané trestné činnosti a jenž navíc Vrchní soud v Praze korigoval ve prospěch obviněného). Taktéž výše peněžitého trestu (respektive počet a výše denních sazeb) odráží rozsáhlost, dlouhodobost a povahu dosahovaných zisků, přičemž odpovídá i kvalifikovanému odhadu soudu stran skutečných majetkových poměrů obviněného.
43. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Městský soud v Praze se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry nalézacího soudu se následně plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (s výjimkou uloženého trestu propadnutí náhradní hodnoty, který následně upravil ve smyslu zásady in dubio pro reo ). Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad. V nyní posuzované věci nebyl dovolacím soudem zjištěn ani jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces.
VI.
Závěr
44. V souvislosti s přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal již Městský soud v Praze a poté i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Současně se oba soudy nižších instancí v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
45. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl v nyní posuzované věci projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť byly prokazatelně naplněny zákonné znaky dotčené (nižšími soudy správně aplikované) skutkové podstaty projednávaného trestného činu.
46. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11 To 16/2023-2632, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 63 T 4/2022-2498, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného S. M. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu