ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.825.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 825/2023-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 o dovolání obviněného D. T. D. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 50 To 157/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 19/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 1 T 19/2023, byl obviněný D. T. D. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen též trest vyhoštění z území České republiky ve výměře deseti (10) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
2. Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 50 To 157/2023, tak, že k odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil shora uvedený rozsudek okresního soudu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř (4) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění ve výměře deseti (10) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
v Plzni, nejméně od blíže nezjištěné doby dne 8. 12. 2022 do 15:40 hod dne 10. 12. 2022, kdy byl v prostoru před domem číslo XY v ulici XY kontrolován a při následném pokusu o útěk zadržen hlídkou Policie České republiky, přechovával u sebe za účelem distribuce dalším osobám 10 ks plastových sáčků s krystalickou látkou o celkové hmotnosti 19 g, obsahující čistou metamfetaminovou bázi o hmotnosti 3,91 g, 1 ks plastového sáčku s krystalickou látkou o hmotnosti 0,56 g vykazující přítomnost 4-Chlormethkathinonu (4-CMC), a 2 plastové sáčky s celkovým obsahem 49,95 g dimethylsulfonu-látky užívané k ředění metamfetaminu,
přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látka zařazená do seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a 4-Chlormethkathinon je psychotropní látka zařazená do seznamu č. 4 psychotropních látek přílohy č. 4 uvedeného nařízení vlády,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že dne 20. 1. 2020 vykonal trest odnětí svobody v trvání pěti let uložený mu mj. za trestné činy dle §283/1 a 283/1, 2 c) trestního zákoníku rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2016 sp. zn. 50 To 276/2016 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. 6. 2016 č. j. 32 T 135/2015-643.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Dovolatel po rekapitulaci trestního řízení v podrobnostech uvedl, že skutek, tak jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin podle §283 tr. zákoníku, když má za to, že na základě provedeného dokazování měl být uznán vinným trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Podle obviněného ze skutkové věty rozsudku nelze seznat konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly právní kvalifikaci skutku, ke které dospěl okresní soud, kdy bez uvedení konkrétních skutkových zjištění pouze konstatoval, že obviněný drogu „přechovával u sebe za účelem distribuce dalším osobám“ (k tomu odkázal na rozhodnutí č. 43/1999-I Sb. rozh. tr). Okresní soud v podstatě jen konstatoval jeden ze znaků trestného činu podle §283 tr. zákoníku. Nelze se spokojit s tím, že uvedené je obsaženo v odůvodnění rozsudku, v němž je zmíněna skutečnost, že u obviněného byla nalezena látka používaná k ředění metamfetaminu a dovozováno další distribuování drogy, avšak bez bližšího zdůvodnění. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí sice lze shledat důvody na základě kterých dospěl soud k závěru, že obviněný měl drogy určené pro další distribuci, avšak s tímto nelze souhlasit. Okolnost, že droga byla rozdělena do více sáčků a zároveň byla naředěna, nemůže svědčit o tom, že obviněný by drogu pro vlastní potřebu neředil. Nebylo prokázáno, natož tvrzeno, že by drogu ředil obviněný a rovněž není prokázáno, že by obviněný drogu rozděloval do více sáčků. Rovněž nelze přijmout argumentaci, že digitální váhy, které soud označil jako předmět nepostradatelný pro další distribuci, prokazují, že obviněný měl drogy pro další distribuci, kdy lze namítnout, že digitální váhy používal pouze pro kontrolu hmotnosti drogy při jejím získání (nákupu). Navíc skutečnost, že obviněný přechovával drogy u sebe za účelem distribuce dalším osobám , je dovozována pouze z nepřímých důkazů. Není zde zjištěna žádná konkrétní osoba či osoby, kterým mělo být distribuováno. Za situace, kdy jsou pochybnosti ohledně skutkového děje, a to zejména ve vztahu k distribuci drogy dalším osobám, je třeba postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo .
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2023, č. j. 50 To 157/2023-222, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.
8. Podle státního zástupce již ze samotného porovnání popisu skutku a právní věty je zřejmé, že "za účelem distribuce dalším osobám" není totožné s "pro jiného přechovával". Za daných okolností, kdy měl dovolatel u sebe potřeby typické pro distributora, a nikoliv pro uživatele drogy, aniž by byli známi jeho odběratelé, nebylo ani možné popsat skutek podrobněji. Pokud dovolatel v závěru svého dovolání namítá nesprávné skutkové zjištění o tom, že měl drogy pro jiné osoby, soudy řádně odůvodnily, proč dovodily že drogy byly určeny k distribuci.
9. Státní zástupce tak shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolatelem jsou dílem zjevně neopodstatněné a dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
12. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
13. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
14. Na druhé straně je nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
15. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolání obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť konkrétní dovolací argumentaci nelze podřadit nejen pod výše označený důvod dovolání, ale ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Zároveň Nejvyšší soud neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů byl porušen některý z komponentů práva obviněného na soudní ochranu ve smyslu Hlavy páté Listiny, resp. jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, především zásady in dubio pro reo .
16. Pokud obviněný namítá, že z učiněných skutkových zjištění soudů nelze dovodit jeho záměr spočívající v distribuci přechovávané psychotropní látky, Nejvyšší soud musí konstatovat, že soudy své právní závěry učinily na základě jednoznačných, pochybnosti vylučujících skutkových zjištění objasňujících všechny potřebné okolnosti pro závěr, že obviněný svým jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Plzni naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou hmotně právní vadou, kdy dovolatel konkrétně namítal, že soud pouze konstatoval jeden ze znaků trestného činu podle §283 tr. zákoníku, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti odůvodňující právní kvalifikaci skutku, s čímž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
17. Skutková zjištění soudu se nevyčerpávají pouze popisem skutku ve skutkové větě, ale jsou dále rozvedena i v navazujícím odůvodnění. Z celkových skutkových zjištění tak plyne, že u obviněného bylo nalezeno téměř 50 gramů látky užívané k ředění metamfetaminu. Zejména nález této látky již svědčí o tom, že obviněný drogy distribuuje. Množství nalezených dávek přitom přesahuje množství akceptovatelné jako držené pro vlastní potřebu. Skutečnost, že v průběhu trestního řízení nebyl ustanoven žádný konkrétní odběratel drog od obviněného a úvahy o právní kvalifikaci jsou postaveny na nepřímých důkazech, není důvodem k pochybnostem o tom, že uplatněná právní kvalifikace je správná. Navíc skutková věta je dostatečně podrobná, obsahuje i konkrétní specifikaci hmotnosti zajištěných látek včetně jejich označení a určení (zejména to platí pro specifikaci dimethylsulfonu, což je látka užívaná k ředění metamfetaminu). Díky tomu již ze samotného znění skutkové věty je patrné, že tyto látky byly určeny k další distribuci (v podrobnostech srov. bod 8. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K tomu je možné rovněž odkázat na závěry učiněné soudem prvního stupně, který v odůvodnění svého rozsudku dále zmínil, že obviněným rozdělený pervitin po různých množstvích do plastových sáčků svědčí o tom, že měl tuto látku určenou k distribuci, přičemž veškerý pervitin byl již naředěn mj. dimethylsulfonem, který měl obviněný při sobě, dále měl obviněný při sobě digitální váhy, tj. předmět pro další distribuci drogy téměř nepostradatelný. Obviněný před policií utíkal a na útěku krabičky od cigaret s předmětnými sáčky odhodil. Navíc obviněný již pervitin od počátku roku 2013 distribuoval, jak je zjevné z jeho předchozích odsouzení (v podrobnostech srov. str. 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
18. Nejvyšší soud taktéž považuje za potřebné připomenout, že z pravidla in dubio pro reo , jehož porušení obviněný namítá, vyplývá, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
19. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž prvostupňový i odvolací soud nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se dopustil jednání popsaného výše, pro uplatnění daného pravidla nebyl dán žádný důvod.
20. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. T. D. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu