ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.17.2023.1
11 Tvo 17/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o stížnosti obviněného N. S. , t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. 15 To 84/2023-8266, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného N. S. zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 7. 2023, č. j. 3 T 11/2022-7992, byl N. S. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem samostatně (pod bodem II. výroku o vině rozsudku), a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem III. výroku o vině rozsudku) a byl mu uložen jednak podle §283 odst. 3 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných v předmětném rozsudku a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku i ochranné opatření spočívající v zabrání věci.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný (jakož i další spoluobvinění) odvolání. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala též státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to mimo jiné též v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu a do výroku o uloženém ochranném opatření podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (č. l. 8169).
3. Vzhledem k tomu, že v dané trestní věci probíhalo odvolací řízení, byla podle §72 odst. 4 tr. řádu, s ohledem na běh vazební lhůty, založena příslušnost Vrchního soudu v Praze k rozhodování o otázce dalšího trvání vazby obviněného.
4. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že podle §72 odst. 1, 3, 4 tr. řádu obviněného ponechal i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud (mimo jiné) uvedl, že obviněný je ve vazbě, jež se mu započítává ode dne 23. 11. 2021 od 6:00 hodin, přičemž jsou u něj od počátku dány vazební důvody uvedené v §67 písm. a) a c) tr. řádu. O dalším trvání vazby bylo opakovaně rozhodováno ve lhůtách vymezených v §72 odst. 1 tr. řádu s tím, že obviněný byl vždy ponechán ve vazbě z vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu, a instituty nahrazující vazbu nebyly soudem akceptovány. Naposledy bylo pravomocně rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě při nezměněných vazebních důvodech usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2023, č. j. 3 T 11/2022-8021, které nabylo právní moci ohledně něho dne 12. 8. 2023, a tudíž lhůta uvedená v §72 odst. 3, 4 tr. řádu uplyne dne 12. 11. 2023. Odvolací soud nařídil ve věci vazební zasedání ve smyslu §73d tr. řádu, aby o vazbě rozhodl za přítomnosti obviněného a po jeho výslechu, neboť považoval osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě s ohledem na délku doby, která uplynula od jeho posledního slyšení, a podrobil vazební důvody přezkumu.
5. Odvolací soud dospěl k závěru, že i v současném stadiu trestního řízení u obviněného přetrvávají oba vazební důvody tak, jak byly dány od počátku, a plynutím času nedošlo k jejich oslabení, aby bylo možno vazbu nahradit jiným vhodným opatřením ve smyslu §73, §73a tr. řádu, naopak prozatím nepravomocným odsouzením oba vazební důvody posílily. Uvedl, že v případě obviněného dosud nevyvstaly takové pochybnosti o důvodnosti trestního stíhání, které by vedly k jinému rozhodnutí v předmětné věci, naopak na základě skutečností doposud vzešlých dospěl soud prvního stupně k nepravomocnému odsuzujícímu rozsudku a obviněnému byl uložen citelný trest odnětí svobody v trvání osmi let, čímž naopak důvodnost trestního stíhání zesílila.
6. Pokud jde o vazební důvod uvedený v §67 písm. a) tr. řádu, odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že u obviněného trvá i nadále a nezeslábl ani plynutím času, protože je zcela aktuálně (i přes podané odvolací argumenty) stále ohrožen hrozbou vysokého trestu. Zdůraznil, že za trestnou činnost kvalifikovanou dosud podle §283 odst. 3 tr. zákoníku je možno uložit trest odnětí svobody v trvání od osmi do dvanácti let. Dále připomněl, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let (viz nález III. ÚS 566/03 ze dne 1. 4. 2004). Obava, která vyplývá z §67 písm. a) tr. řádu, je v dané fázi posílená nepravomocným odsouzením (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tvo 8/2017, dále ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016). Poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, podle kterého odsouzení soudem první instance k vysokému nepodmíněnému trestu, byť nepravomocné, představuje zásadní změnu situace ve vztahu k odůvodnění útěkové vazby; v takovém případě je podle Ústavního soudu riziko útěku či skrývání se podstatně zvýšeno a v takových případech se pro ospravedlnění i déletrvající vazby snižuje potřeba dalších dodatečných důvodů, které mohou být méně významné oproti situaci, kdy by k pravomocnému odsouzení dosud nedošlo. Připomněl také, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala odvolání v neprospěch obviněného a navrhla trest odnětí svobody zpřísnit, včetně způsobu jeho výkonu.
7. Z hlediska shora citovaného vazebního důvodu se odvolací soud dále zaměřil na konkrétní rodinné, sociální a majetkové poměry obviněného. Předně uvedl, že vazba obviněného (cizího státního příslušníka) k domovskému státu (XY) mu poskytuje reálně dosažitelnou alternativu života mimo území České republiky a je předpokladem hrozby skrývání se před trestním řízením, kde by byla jeho dosažitelnost a dohledatelnost pro orgány činné v trestním řízení komplikovanější. V současné době obviněný není majitelem ani disponentem žádného bankovního účtu v České republice a ani jeho osobní situace se od doby, kdy byl vyslýchán v řízení před soudem ve vazebním zasedání dne 9. 12. 2022, případně ke své osobě v hlavním líčení konaném dne 6. 3. 2023, nezměnila, když uváděl, že by se zdržoval u rodičů na adrese XY, XY, pracoval by jako zlatník u rodičů, případně v XY či XY, je vyučený nadto i cukrářem, rodiče žijí v České republice třicet let, on od roku 2007, má přítelkyni – snoubenku. Odvolací soud poukázal rovněž na to, že podle výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem v České republice je obviněný bez aktuálního pobytu na území České republiky, v katastru nemovitostí na něj nejsou evidována žádná vlastnická práva, v registru vozidel má na sebe evidováno jedno vozidlo, v období od 6. 3. 2015 do 29. 4. 2021 byl jediným společníkem a jednatelem společnosti H, s. r. o., od roku 2017 byl registrován k dani z příjmu fyzických osob, za sledované období žádná daňová přiznání nepodal, ČSSZ jej evidovala jako OSVČ a v době od 3. 9. 2018 do 11. 9. 2019 byla jako zaměstnavatel vedena Věznice Pardubice, v ostatních letech žádné příjmy nevykazoval a v centrální evidenci exekucí má 3 záznamy z let 2015 - 2019 v celkové hodnotě jistiny 27 458,16 Kč. Odvolací soud na podkladě výše uvedených skutečností dovodil, že obviněný není nikterak pevně a stabilně fixován k území České republiky či k rodině zde žijící, a možnost útěku před trestním stíháním, či skrývání se před výkonem trestu, kterým je i nadále reálně ohrožen, tento vazební důvod umocňuje, a ani uplynutím času tento neoslabil natolik, aby mohl být nahrazen jiným vhodným opatřením. Vyslovil přitom názor, že na tom nemůže ničeho změnit ani jeho případné budoucí zaměstnání s možností výdělku či dlouhodobý pobyt u rodičů nebo trvalé zázemí u snoubenky na území České republiky, neboť všechny uvedené skutečnosti, kumulativně hodnoceno, nejsou natolik pevným a stabilním zázemím, aby mu nezabránily v útěku či ve skrývání se před trestním stíháním. Obviněný, ač se dlouhodobě zdržoval na zdejším území, dokonce dlouhodobě legálně jako rodinný příslušník osoby zde žijící, zde totiž již nemá legální pobyt, o čemž ví, a jeho setrvání na území České republiky se tak jeví jako značně problematické; současně osoby, jimiž se zaštiťuje, že by u nich bydlel a pracoval, ať už jde o jeho rodiče či snoubenku, jsou tytéž, které mu zjevně již v minulosti nenapomohly svojí existencí k tomu, aby na zdejším území vedl řádný život a vyhnul se protiprávnímu jednání.
8. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) tr. řádu odvolací soud poukázal na to, že již z nepravomocného rozsudku soudu prvního stupně je patrné, po jak dlouhou dobu se obviněný měl trestné činnosti dopouštět, kdy šlo o delší časový úsek. Dále zjistil, že v evidenci přestupků obviněný nemá žádný záznam, a z opisu rejstříku trestů, že stál třikrát před soudem, přičemž naposledy byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 56 T 7/2017, částečně společně s J. A., a to za přečiny výtržnictví, rvačky, ublížení na zdraví, nedovoleného ozbrojování a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 3 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců s ostrahou s tím, že z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn ke dni 11. 9. 2019, kdy ve zkušební době se podle opisu z rejstříku trestů osvědčil dne 4. 1. 2022. Odvolací soud zdůraznil, že minimálně tento záznam prokazuje vztah obviněného k případnému páchání trestné činnosti a jeho odpovědnost vůči dodržování nastavených norem. S ohledem na to, že současně ze spisového materiálu vyplývá, že neměl žádný významnější legální příjem, odvolací soud shledal jistou možnost jeho návratu k páchání předmětné trestné činnosti v tom, že by si tímto trestným jednáním opatřoval značné finanční prostředky, aby si tím zajistil své živobytí na zdejším území. Vzhledem k souhrnu všech těchto skutečností spolu s rozsahem, závažností a dobou páchání předmětné trestné činnosti dospěl k závěru o naplnění vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu, neboť i nadále existuje obava, že obviněný by v případě propuštění na svobodu trestnou činnost zopakoval.
9. Konečně k argumentaci obviněného vznesené ve vazebním zasedání před odvolacím soudem uvedl, že se nemůže vyjadřovat ke správnosti právní kvalifikace, což by mělo zjevně (mimo jiné) význam pro obviněného i z hlediska možnosti přijetí peněžité záruky za jeho další chování. Pokud jde o zdravotní stav obviněného, nebylo zjištěno nic, z čeho by vyplývalo, že je neschopen ze zdravotních důvodů výkonu vazby v projednávané věci; obviněný, jak vyplynulo z jeho výslechu, svůj zdravotní (pooperační) stav řeší i v místě výkonu vazby s lékařem vězeňské služby, byť s výsledkem není spokojen, nicméně ani tato skutečnost nemůže v této fázi řízení zásadně ovlivnit existenci vazebních důvodů a vést k náhradě vazby jiným vhodným opatřením. Stejně tak samotné prohlášení obviněného, že se nebude skrývat, že se snaží jen o to být s rodinou, byť je lidsky pochopitelné, podle názoru odvolacího soudu v dané fázi nepostačuje ke změně rozhodnutí. Dodal, že délka trvání vazebního stíhání obviněného nepřesahuje nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby podle §72a tr. řádu, výrazným způsobem nevybočuje ze zavedené trestní praxe a ani z aktuální situace neplyne odůvodněný závěr o nepřípustné a neúčelné déletrvající vazbě.
10. Odvolací soud tudíž uzavřel, že ze všech shora uvedených skutečností vyplývá důvodná obava, že obviněný uprchne do ciziny nebo se bude skrývat, aby tak byl nedosažitelný, či bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, aby se tak trestnímu stíhání nebo nepravomocně uloženému citelnému trestu odnětí svobody, jímž je i nadále reálně ohrožen, vyhnul; propuštěním obviněného na svobodu přitom prozatím i nadále hrozí, že dojde ke zmaření či ztížení účelu trestního řízení, a to bez ohledu na to, jak bude rozhodnuto o jeho odvolání. Odvolací soud proto rozhodl, že obviněný se i nadále ponechává ve vazbě při nezměněných vazebních důvodech, přičemž nahrazení fakultativními zajišťovacími prostředky podle §73 odst. 1, resp. §73a tr. řádu neshledal z výše uvedených důvodů možným, a to rovněž s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost projednávané trestní věci, ovšem částečně (pokud jde o peněžitou záruku ve výši 4 000 000 Kč) ani přípustným [viz znění zákonného ustanovení §73a odst. 1 tr. řádu s ohledem na existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu v návaznosti na právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, proto ve vztahu k ní neučinil konkrétní rozhodnutí].
Proti tomuto usnesení podal obviněný do protokolu stížnost, kterou následně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaroslava Fialy, advokáta.
12. Obviněný předně odkazuje na odůvodnění svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a to z hlediska zpochybnění skutečností nasvědčujících tomu, že skutek byl spáchán a má znaky trestného činu. Uvádí, že není „osvědčován“ v rozsahu předkládaném obžalobou žádným důkazem získaným v souladu s právním řádem České republiky, a zdůrazňuje, že při důvodnosti vazby je třeba přihlížet k míře toho, nakolik reálně je ohrožen výrokem o vině a výši trestu. Poukazuje na to, že je ve vazbě již dva roky, přičemž jeho osobní poměry při jejich spravedlivém zhodnocení v podstatě vylučují obavu, že by se trestnímu stíhání vyhýbal, popřípadě v něm pokračoval. Byť je cizinec, žije trvale na území České republiky se svojí rodinou – otcem, matkou, bratrem a snoubenkou již od roku 2007. Jeho rodina je zde pevně usazena, a to jak sociálně, tak ekonomicky, kdy všichni členové rodiny hovoří plynule česky, provozují podnikatelkou činnost – prodej a výrobu šperků, vlastní nemovitost v Pardubicích a obchodní provozovnu a svůj život i nadále spojují s pobytem v této zemi. V této souvislosti zdůrazňuje, že může disponovat i příjmem z činnosti v rodinném podniku, kdy sám se na ní jako vyučený zlatník již podílel. Je přesvědčen, že tak není důvod předpokládat, že by byl nucen pokračovat v trestné činnosti proto, aby si opatřil prostředky pro uspokojování svých potřeb, když na toto nelze usuzovat ani z jeho minulosti. Pokud by přesto soud shledal, že vazební důvody ve smyslu §67 písm. a), c) tr. řádu nadále existují, pak je připraven výkon vazby nahradit jiným způsobem, a to takovým, který dle úvahy soudu bude zcela dostatečným jako záruka jeho účasti na trestním řízení a zbavení se obav, že bude dále pokračovat v jakékoli trestné činnosti. Uvádí, že za tím účelem je jeho rodina připravena složit peněžitou záruku ve výši 4 000 000 Kč, což je pro ni částka představující zásadní existenční ohrožení a vzhledem ke vztahům, které k rodině má, je zcela vyloučeno, aby svým chováním způsobil propadnutí peněžité záruky a vystavení rodiny naznačeným problémům.
13. Z výše uvedených důvodů obviněný žádá, aby tato peněžitá záruka byla přijata, popřípadě aby byla spojena s dalšími zárukami, jako je dohled probačního úředníka, odevzdání cestovních dokladů, eventuálně podle uvážení soudu jinými opatřeními.
14. Z podnětu podaných odvolání všech obviněných a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze rozhodl odvolací soud usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 15 To 84/2023-8298, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby v ní učinil nové rozhodnutí.
15. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
16. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obviněného byla dodržena všechna ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a 3 tr. řádu). Nejvyšší soud totiž z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný je ve vazbě, která se mu započítává ode dne 23. 11. 2021, 6:00 hodin (srov. č. l. 797) a jsou u něj od počátku dány vazební důvody uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala obžalobu k soudu prvního stupně dne 18. 11. 2022 (č. l. 7125). Naposledy rozhodl soud prvního stupně o ponechání obviněného ve vazbě, a to při nezměněných vazebních důvodech, usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 3 T 11/2022-8021, které nabylo ve vztahu k obviněnému právní moci dne 12. 8. 2023 (č. l. 8021). Odvolací soud tedy o dalším trvání vazby obviněného rozhodl plně v souladu se lhůtami stanovenými trestním řádem, překročena nabyla ani nejvyšší přípustná doba trvání vazby ve smyslu §72a odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu.
17. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby. Odvolacímu soudu byla předmětná trestní věc předložena soudem prvního stupně k rozhodnutí dne 27. 9. 2023 (č. l. 8215). Dne 12. 10. 2023 vydala předsedkyně senátu odvolacího soudu pokyn k nařízení vazebního zasedání (č. l. 8228), které se konalo dne 20. 10. 2023. Konkrétní délku trvání vazby u obviněného v řízení před soudem není možné, s ohledem na charakter a rozsah trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento důvodně podezřelý, jakož i složitost dané trestní věci, považovat za nepřiměřeně dlouhou.
18. Podle §67 písm. a), c) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obžalovaný, a s ohledem na osobu obžalovaného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
19. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry odvolacího soudu zcela ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obviněného ve vazbě tento soud správně vymezil, přičemž zcela dostatečně a srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze uvedeným závěrům odvolacího soudu vytknout žádného pochybení.
20. Pokud v mezidobí došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně, lze i navzdory této skutečnosti konstatovat, že závěry odvolacího soudu ohledně existence vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu jsou, s výjimkou argumentace týkající se posílení existence tohoto vazebního důvodu nepravomocným odsouzením, i nadále platné (srov. bod 9. až 12. napadeného usnesení). Nejvyšší soud tedy v rámci provedeného přezkumu došel k závěru, že je tento vazební důvod i nadále přítomen, nezeslábl ani plynutím času, neboť obviněný je i nadále ohrožen hrozbou vysokého trestu, tj. nejméně kolem osmi let (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03). Trestní stíhání obviněného je totiž stále vedeno pro (zvlášť závažný) zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem samostatně (pod bodem II. obžaloby) a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem III. obžaloby) a obviněný je tak i nadále ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 8 až 12 let (viz §283 odst. 3 tr. zákoníku). V této souvislosti je třeba dále připomenout, jak to ostatně činí i odvolací soud, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala odvolání v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu a uloženého ochranného opatření podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu jako správnou a zákonnou shledává též argumentaci odvolacího soudu co do konkrétních skutečností, které spolu s dobou páchání, rozsahem, povahou a závažností trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu, plně odůvodňují naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu, neboť i nadále existuje důvodná obava, že by obviněný v případě propuštění na svobodu trestnou činnost opakoval. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům odvolacího soudu ničeho relevantně vytknout a na tyto lze též, z důvodu procesní ekonomie, plně odkázat (srov. bod 10. a 11. a dále bod 13. napadeného usnesení).
22. Co do dalších zákonných požadavků obsažených v §67 tr. řádu Nejvyšší soud konstatuje, že i za aktuální procesní situace dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které je obviněný trestně stíhán, byly spáchány, mají všechny znaky trestných činů a jsou zřejmé důvody k podezření, že se těchto dopustil obviněný.
23. Obviněnému též nelze přisvědčit v tom směru, že účelu vazby je možné, s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestných činů pro které je stíhán, dosáhnout jiným opatřením. Obviněný v této souvislosti ve svém opravném prostředku poukazuje zejména na možnost nahrazení vazby peněžitou zárukou podle §73a tr. řádu, popřípadě též dohledem probačního úředníka (§73 odst. 3 tr. řádu) nebo (zřejmě) uložením omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí (§73 odst. 5 tr. řádu). Nejvyšší soud k této stížnostní argumentaci uvádí, že intenzitu vazebních důvodů v případě obviněného shledává, plně ve shodě s odvolacím soudem, za mimořádně vysokou, přičemž nebylo a v současné době ani není možné účelu vazby (tj. předejití útěku nebo skrývání se či dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obviněného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu nebo některým z předběžných opatření uvedených v §88c tr. řádu. V tomto ohledu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje také s důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že např. neshledal jako možné, ale ani v části přípustné nahrazení vazby obviněného přijetím peněžité záruky ve výši 4 000 000 Kč (srov. bod 17. napadeného usnesení a §73a odst. 1 tr. řádu).
24. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného N. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. 15 To 84/2023-8266, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu