ECLI:CZ:NS:2023:15.TDO.677.2023.1
sp. zn. 15 Tdo 677/2023-612
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2023 ve velkém senátě trestního kolegia složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Angyalossyho, Ph.D., JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Jana Engelmanna, JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Ivo Kouřila, JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Pavla Šilhaveckého o dovolání, které podal obviněný M. H. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Ostrově, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 70/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně –pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 7/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obviněného zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 70/2022, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 68 T 7/2022, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozsudky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že
obviněný M. H. ,
nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Ostrově,
je vinen, že
ve XY v místě svého bydliště v ložnici bytu v domě v ulici XY č. p. XY ve večerních hodinách přesně nezjištěných dnů v období od ledna 2020 do 19. 4. 2021 v přesně nezjištěném počtu případů využil situací, že jeho nezletilá dcera AAAAA (pseudonym), kterou si na základě ústní dohody s její matkou bral do péče každý druhý víkend, spávala v noční košili bez kalhotek na dvoulůžku mezi obviněným a jeho přítelkyní I. K., která ležela pod vlastní přikrývkou a spala, a nezletilé dceři, která ležela pod společnou dekou s obviněným, opakovaně pod pokrývkou sahal do rozkroku a dotýkal se jejích zevních pohlavních orgánů, což se mohlo negativně projevit na dalším sexuálním vývoji nezletilé dcery,
tedy jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let svěřené jeho dozoru a zneužívaje jeho závislosti,
tím spáchal
zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se za to
podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let za současného vyslovení dohledu nad obviněným.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy způsobené poškozené nezletilé AAAAA, k rukám matky H. O., nar. XY, bytem tamtéž, částku ve výši 75 000 Kč.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 68 T 7/2022, byl obviněný M. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že ve XY v místě svého bydliště v ložnici bytu v ulici XY č. p. XY ve večerních hodinách přesně nezjištěných dnů v období od ledna 2020 do 19. 4. 2021 v přesně nezjištěném počtu případů využil situací, že jeho nezletilá dcera AAAAA, kterou si na základě ústní dohody s matkou nezletilé bral do péče každý druhý víkend, spávala v noční košili bez kalhotek na dvoulůžku mezi ním a jeho přítelkyní I. K., která ležela pod vlastní přikrývkou a spala, přičemž nezletilá ležela pod dekou společně s obviněným, a této se za účelem svého sexuálního uspokojení opakovaně pod pokrývkou dotýkal prsty na obnažených genitáliích, sáhl jí do genitálu, zneužívaje přitom jejího velmi nízkého věku a tomu odpovídající dosavadní neznalosti sexuální problematiky, v důsledku čehož nebyla nezletilá poškozená AAAAA schopna pochopit smysl jeho jednání a projevit vůči němu nesouhlas nebo odpor, takže se mu se slovy, ať to nedělá, podvolovala, přičemž obviněný ji žádal, aby o tom nikomu neříkala, a tohoto jednání se dopustil přesto, že znal skutečný věk nezletilé poškozené AAAAA.
2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Bylo též rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy.
3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 70/2022, z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově odsoudil obviněného podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek beze změny. Podle §256 tr. ř. pak odvolací soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř.
5. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl podjatost předsedkyně senátu soudu prvního stupně, protože již při zahájení prvního hlavního líčení komentovala projednávanou věc tak, že ona děti nemá, v průběhu hlavního líčení dne 19. 7. 2022 opakovaně nevhodně a zaujatě sdělovala své názory na osobu obviněného, nechala svědky podporující obžalobu hovořit rozsáhle o všem, kdežto svědci podporující obhajobu obviněného byli vždy ve výpovědi zastaveni či usměrňováni k jednoznačné odpovědi. Předsedkyně senátu sama pokládala podle obviněného nepřípustné otázky znalci, kterého žádala o odpověď na otázku důvěryhodnosti svědka, což judikatura nepřipouští, zatímco otázky obhájce na téhož znalce zamítala, přestože se týkaly přímo projednávané věci. Z důvodu tohoto nevhodného chování předsedkyně senátu obviněný vznesl u hlavního líčení dne 7. 9. 2022 námitku podjatosti podle §30 odst. 1 tr. ř., o níž předsedkyně senátu rozhodla tak, že jí nevyhověla, a stížnost obviněného proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodnou. S argumentací stížnostního soudu se však dovolatel neztotožnil a má za to, že v posuzované věci nelze považovat předsedkyni senátu soudu prvního stupně za nestrannou, protože u ní existují důvody pro její vyloučení z projednávání trestní věci, neboť v důsledku této její podjatosti bylo prováděno dokazování tendenčním způsobem, a výsledky dokazování tak byly zkresleny v neprospěch obviněného, což vede i k naplnění dalších dovolacích důvodů.
6. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle názoru obviněného soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru, že jeho vina byla prokázána bez jakýchkoliv pochybností, ačkoli jediným přímým důkazem je velmi rozporuplná výpověď nezletilé AAAAA. Ostatní důkazy jsou pak podle obviněného toliko zprostředkované, případně vyvozené na základě zkušeností z předchozího společného soužití s obviněným, jelikož u tvrzeného jednání nebyla přítomna žádná jiná z osob svědčících proti němu. Obviněný zde dále podrobně rozebírá obsah jednotlivých důkazních prostředků, zejména posudků znalců a výpovědi nezletilé poškozené, přičemž poukazuje na rozpory v této výpovědi a na judikaturu Ústavního soudu týkající se hodnocení důkazů za dané důkazní situace.
7. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný vyjádřil pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace činu kladeného mu za vinu, a to jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, protože ze skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku nelze dovodit, že by v projednávaném případě došlo k pohlavnímu styku s poškozenou, tedy k ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ani že by se obviněný tohoto jednání dopustil za účelem svého sexuálního uspokojení, protože nic neprokazuje, že u něj došlo k ejakulaci. Obviněný považuje tuto okolnost za podstatnou pro závěr o naplnění zákonných znaků zločinu znásilnění, protože podle judikatury je v případě znaku spočívajícího v pohlavním styku třeba, aby bylo prokázáno, že u pachatele došlo k uspokojení sexuálního pudu, jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 3 Tdo 345/2012, v němž se rozhodovalo ve skutkově srovnatelné věci, v níž byl odsuzující rozsudek zrušen. Zde bylo vysloveno, že „Vzájemné osahání, tření pohlavních orgánů, narážení do pohlavního orgánu rukama či nohama, ale i líbání pohlavního orgánu, tedy aktivity, které podle skutkových zjištění proběhly mezi obviněným a poškozeným, nelze podřadit pod definici pohlavního styku, případně i jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží“. Podle názoru obviněného i za situace, kdyby se dopustil posuzovaného skutku, s ohledem na jeho intenzitu a následky a na neprokázaný motiv spočívající v ukájení sexuálního pudu nemohlo jít o trestný čin znásilnění. V této souvislosti pak obviněný sice zmiňuje s oporou o odbornou literaturu ustanovení §187 tr. zákoníku (skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužití), ale dovozuje, že skutek nelze kvalifikovat jako trestný čin.
8. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se neztotožnila s námitkami obviněného, přičemž se k nim podrobně vyjádřila ve vztahu k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., státní zástupkyně obsáhle poukázala zejména na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu, přičemž z ní a z konkrétních okolností projednávané věci dovodila, že u předsedkyně senátu soudu prvního stupně nebyl dán důvod k jejímu vyloučení z rozhodování této trestní věci. Státní zástupkyně neshledala naplněnou ani žádnou z alternativ dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť byla výpověď poškozené nezletilé jediným pramenem pro zjištění rozhodných okolností, které vedly k rozhodnutí o vině obviněného. Podle státní zástupkyně pak není dán ani dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť šlo o pohlavní styk v širším slova smyslu, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu, na kterou zde odkázala. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí napadené dovoláním obviněného podle jejího názoru netrpí vytýkanými vadami, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jeho dovolání a učinil tak v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasila, a to jak pro případ rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., které navrhla, tak i pro případ jiného rozhodnutí učiněného podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Postoupení věci velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu
10. Trestní věc obviněného M. H. byla přidělena k projednání jeho dovolání senátu č. 8 trestního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „senát č. 8“), který ji svým usnesením ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 8 Tdo 432/2023, postoupil velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát trestního kolegia“) podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Při výkladu znaku skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku vyjádřeného slovy „pohlavní styk“ totiž dospěl senát č. 8 k jinému názoru, než který zastával, byť zcela ojediněle, senát č. 3 trestního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „senát č. 3“) v jeho usnesení ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 3 Tdo 345/2012, na které poukázal obviněný ve svém dovolání. Tento názor senátu č. 3 byl založen na tom, že o naplnění zmíněného znaku trestného činu znásilnění jde jen v případě, když bylo prokázáno, že pachatel dosáhl sexuálního uspokojení, tedy ejakuloval. Senát č. 8 se neztotožnil s uvedeným názorem vyjádřeným v citovaném usnesení senátu č. 3 a poukázal na to, že se posuzovaný názor rozchází s dosavadní obvyklou rozhodovací praxí i stávající judikaturou Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu, a odporuje i komentářové či jiné odborné literatuře, podle které je „pohlavním stykem“ jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. K tomu pak senát č. 8 v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž předložil věc velkému senátu trestního kolegia, argumentoval jak citacemi z příslušné odborné literatury, především z komentářů k trestnímu zákoníku, tak i závěry z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího soudu, jejichž souhrn je zde obsažen.
IV. Posouzení věci velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu
a) Obecná východiska
11. Velký senát trestního kolegia zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky k projednání dovolání, zejména že je dovolání přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou, jak shledal již předkládající senát č. 8 v usnesení, jímž postoupil posuzovanou věc velkému senátu trestního kolegia. Dovolání je možné podat jen na základě důvodů vymezených zákonem v §265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., přičemž Nejvyšší soud je těmito důvody a tím, čím dovolatel odůvodňuje jejich existenci, ve své přezkumné činnosti vázán (§265f odst. 1, §256i odst. 3 tr. ř.), neboť není povolán k revizi přezkoumávaných rozhodnutí z vlastní iniciativy a z hlediska všech možných vad. Po posouzení obsahu dovolání podaného obviněným M. H. velký senát trestního kolegia shledal, že není důvod k jinému postupu nebo rozhodnutí, a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 70/2022, i řízení mu předcházejícího (včetně rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 68 T 7/2022), a to v rozsahu a z důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř., na jejichž podkladě podal obviněný své dovolání. Přitom velký senát trestního kolegia dospěl k závěru, že dovolání obviněného je částečně důvodné a že lze učinit rozhodnutí ve věci přímo v dovolacím řízení.
12. Za tím účelem a k posouzení všech okolností projednávané věci a podaného dovolání velký senát trestního kolegia v neveřejném zasedání zopakoval některé podstatné důkazní prostředky tím, že podle §102 odst. 2, §243 a §265r odst. 7 tr. ř. přečetl z trestního spisu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně vedeného pod sp. zn. 68 T 7/2022 protokol o výslechu nezletilé poškozené AAAAA policejním orgánem, doslovný přepis zvukového záznamu rozhovoru její matky s touto poškozenou zachyceného mobilním telefonem a písemný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická a forenzní psychologie, týkající se rovněž poškozené. Zároveň velký senát trestního kolegia přihlížel k ostatním důkazním prostředkům provedeným v řízení před soudem prvního stupně, které odvolací soud nijak nedoplňoval a které jsou obsaženy v trestním spise.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
13. Velký senát trestního kolegia se v posuzované věci zabýval především tím, zda zde existují dostatečné důvody, pro které obviněný shledával předsedkyni senátu soudu prvního stupně podjatou, a tedy vyloučenou z rozhodování ve smyslu §30 odst. 1 a §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Přitom dospěl k závěru, že tato soudkyně se důvodně necítila být subjektivně vyloučena z provádění úkonů v daném trestním řízení, protože pro takový závěr nebyly dány žádné spolehlivé důvody, které by vyplynuly z obsahu spisového materiálu, o čemž svědčí zejména protokoly o hlavním líčení a zvukové nahrávky z jeho průběhu (viz č. l. 370 až 419 trestního spisu). Ostatně obviněný nezmínil žádnou konkrétní okolnost, pro kterou by bylo možné důvodně předpokládat, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně rozhodujícího v jeho trestní věci má k ní nebo k osobám zúčastněným na věci jakýkoliv osobní vztah. Jestliže obviněný vytýkal nevhodné výroky předsedkyně senátu, tak z jejich obsahu je sice patrné, že šlo o poněkud nepatřičná vyjádření neodpovídající dané situaci, která ovšem bez dalšího neodůvodňují její nežádoucí vztah k projednávané věci nebo k osobám v ní vystupujícím, a tedy ani vyloučení této soudkyně z rozhodování. Důvodem podjatosti pak není jakýkoli vztah soudce k projednávané věci nebo k osobám v ní vystupujícím, nýbrž musí jít o takový vztah, který objektivně i subjektivně brání příslušnému orgánu přistupovat k věci nezaujatě (viz např. rozhodnutí pod č. 30/2007, č. 3/2016 a č. 27/2019 Sb. rozh. tr.; dále též nálezy Ústavního soudu uveřejněné pod č. 127/1996 a č. 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a rovněž usnesení Ústavního soudu uveřejněné pod č. 2/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pro úplnost je třeba zdůraznit, že ani způsob, jakým ve věci uvedená soudkyně (spolu s ostatními členy senátu) rozhodla, nesvědčil o tom, že by byla vůči obviněnému negativně zaměřená, když navíc rozhodnutí senátu soudu prvního stupně, jemuž předsedala, bylo pro obviněného podstatně příznivější než rozhodnutí odvolacího soudu, jenž k odvolání státního zástupce významně zhoršil postavení obviněného oproti rozsudku soudu prvního stupně. Ani z tohoto pohledu nelze obviněnému přisvědčit v jeho dovolací argumentaci.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. K výhradám obviněného týkajícím se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze na základě průběhu dokazování a jeho výsledků uvést, že mu sice odpovídají, neboť obviněný vytýkal především to, že soudy nižších stupňů opřely své závěry o výpověď nezletilé poškozené AAAAA (dále též jen „nezletilá poškozená“), ačkoli ji s odkazem na konkrétní nedostatky neměly považovat za zcela věrohodnou. Tato námitka směřuje proti stěžejnímu důkazu, jenž je určující pro závěr o vině obviněného, a je důvodná jen částečně, a to pokud jde o rozhodné okolnosti, které z ní dovodily soudy nižších stupňů ve vztahu k naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti považuje za nutné poukázat na poměrně rozsáhlé dokazování, které bylo ve věci provedeno právě proto, aby byly přezkoumány okolnosti a tvrzení, jež byla nezletilá poškozená schopna sdělovat a reprodukovat, a proto lze přisvědčit závěrům soudů nižších stupňů, jestliže v tom, co sdělovala nezletilá poškozená, nezjistily žádné zásadní nesrovnalosti nebo pochybnosti. Po posouzení všech úkonů soudu prvního stupně a závěrů odvolacího soudu v návaznosti na výhrady obviněného uvedené v jeho odvolání velký senát trestního kolegia shledal, že výhrady obviněného poukazující na chování dalších osob v rodině nezletilé poškozené nejsou důvodné, neboť i na tyto námitky soud prvního stupně reagoval (viz body 88. a 89. jeho rozsudku). Vypořádal se i s připomínkou obhajoby, která zdůrazňovala nepřesnosti ve výpovědi nezletilé poškozené, a své závěry doložil vysvětleními založenými na tom, že svědkyně vypovídala bez jakéhokoliv vztahu ke komukoliv z rodiny, což soud opíral především o výpověď znalce PhDr. Štěpána Vymětala, Ph.D., který při vyšetření nezletilé poškozené ani z jejích projevů zachycených v obsahu spisu nezjistil, že by její výpověď byla motivována snahou zalíbit se někomu, anebo že by šlo o reakci na nějaký příslib nebo dar matky (viz body 17. a 28. rozsudku odvolacího soudu).
15. Po zvážení všech výše rozvedených okolností nepovažuje velký senát trestního kolegia námitky obviněného za opodstatněné, pokud v nich tvrdil, že soudy nižších stupňů za situace, kdy stojí proti sobě dvě protikladná tvrzení, byly povinny rozhodnout ve prospěch obviněného. Jestliže soud po vyhodnocení takové důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá a že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a zahrne úvahy vedoucí k tomuto závěru do odůvodnění svého rozhodnutí, pak nelze takovému postupu nic vytýkat. V nyní přezkoumávané věci je třeba konstatovat, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy procesně správným způsobem, následně je také náležitě – až na výjimku zmíněnou níže – vyhodnotil a rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, přičemž věnoval potřebnou pozornost proti sobě stojícím výpovědím obviněného a poškozené nezletilé a pečlivě je posuzoval. Velký senát trestního kolegia považuje z uvedených důvodů skutková zjištění soudu prvního stupně za dostatečná pro právní závěry, jimiž se bude zabývat v další části tohoto rozhodnutí. Ke skutkovým zjištěním vyplývajícím z provedených důkazů je třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že průběh posuzovaného skutku a chování obviněného v jeho rámci jsou založeny pouze na sdělení klíčové svědkyně, kterou je nezletilá pětiletá dívka – dcera obviněného, byl podrobnější a přesnější popis spáchaného skutku omezen jejími možnostmi vyjádřit své prožitky, nicméně lze shledat, že v daných souvislostech bylo z vypovědí poškozené nezletilé vytěženo maximum informací, které byla způsobilá podat s ohledem na svůj věk. Navíc případné opakování nebo doplňování jejího výslechu je limitováno omezením obsaženým v §102 odst. 2 tr. ř., podle něhož má být osoba uvedená v §102 odst. 1 tr. ř., kterou je v posuzované trestní věci i poškozená nezletilá AAAAA, vyslechnuta znovu jen v nutných případech a k důkazu má být zásadně jen přečten protokol o její již učiněné výpovědi. Ostatně i s ohledem na časový odstup od doby, kdy došlo k posuzovanému skutku (od počátku roku 2020 až do dubna 2021), nelze předpokládat jakékoli relevantní nové informace z opětovného výslechu poškozené nezletilé, přičemž by pak hrozilo i riziko zvýšení její viktimizace při takovém opakovaném výslechu.
d) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu se především ztotožnil s právním názorem senátu č. 8 na výklad pojmu „pohlavní styk“, který je odlišný od toho, jak tento pojem vyložil senát č. 3 v usnesení ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 3 Tdo 345/2012, na něž poukázal obviněný ve svém dovolání. Uvedený zákonný znak trestného činu znásilnění ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku je třeba skutečně vykládat v kontextu s dosavadní praxí a ustálenými názory tak, že jím je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem pachatele, jejichž podstatou je jeho fyzický kontakt s jinou osobou, tj. dotyk, který směřuje k uspokojení sexuálního nutkání. K tomu, aby byl naplněn tento zákonný znak, ovšem skutečně nemusí dojít k sexuálnímu uspokojení pachatele, jak se chybně požaduje ve shora citovaném usnesení senátu č. 3, jehož závěrů se domáhal i obviněný v podaném dovolání (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2326 a 2328). Obdobně se tento pojem vykládá i v dalších komentářích (viz např. publikace DRAŠTÍK, A., FREMR, R. a kol. Trestní zákoník . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015, dostupný v právním informačním systému ASPI k 6. 12. 2023, a ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Svazek 2. §205 až 421. 2. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2022, dostupný v právním informačním systému Beck-online k 6. 12. 2023).
17. Velký senát trestního kolegia ovšem shledal, že i přes tento právní závěr v posuzované trestní věci nešlo o zločin znásilnění, protože se nepodařilo spolehlivě důkazně podložit všechny rozhodné okolnosti svědčící pro tuto právní kvalifikaci, zejména pak nebyl prokázán jeden z charakteristických znaků pohlavního styku ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku (jiného než soulože nebo srovnatelného se souloží) ve výše vyloženém smyslu, a to jednání směřující k uspokojení pohlavního pudu obviněného (nebo jiné osoby). Jak již bylo shora zdůrazněno, pohlavním stykem jako zákonným znakem trestného činu znásilnění je jednání, které se vyznačuje určitou intenzitou, jež je způsobilá vyvolat pohlavní uspokojení pachatele, resp. jiné osoby. To předpokládá, že nejde jen o letmé, nahodilé nebo jiné jednání projevující se jinak nízkým stupněm provozované aktivity, ale je třeba, aby bylo schopno vzbudit sexuální vzrušení. K tomu, aby bylo možné učinit spolehlivý závěr o takovém charakteru prováděné aktivity, musí být k dispozici dostatečný podklad v provedeném dokazování, kterým bude doložena jak povaha konkrétního mechanizmu sexuálních aktivit pachatele a jejich intenzita, tak i jejich zaměření k uspokojení pohlavního pudu pachatele či jiné osoby. Pouze po zjištění těchto okolností je možné stanovit, že šlo o pohlavní styk ve shora vyloženém významu, a nikoli jen o jiné praktiky odpovídající méně závažnému trestnému činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, jehož chráněným objektem je mravní, psychický a tělesný vývoj dětí a osob mladších patnácti let před jakýmikoli útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Po objektivní stránce se pak zde rozlišují případy, kdy je na dítěti mladším patnácti let vykonána soulož, anebo kdy pohlavní zneužití spočívá v jiném způsobu jeho provedení.
18. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti poukazuje na jiné své rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/2020 Sb. rozh. tr. (usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1154/2019), od kterého se v nyní posuzované věci nijak nehodlá odchylovat a v němž byl vyložen vztah mezi trestnými činy znásilnění podle §185 tr. zákoníku a pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku v případě vykonání pohlavního styku na dítěti mladším 15 let při současném zneužití jeho bezbrannosti. Citované rozhodnutí se totiž zabývalo skutkově odlišným případem, v němž se pachatel dopustil trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku tím, že v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení se ve dvou případech ukájel nejméně třením svého pohlavního údu o řitní otvor poškozené nezletilé dívky. V nyní posuzované trestní věci obviněného M. H. ovšem nic takového ani srovnatelného nebylo zjištěno, byť soud prvního stupně bez jakékoli důkazní opory použil v popisu skutku ve výroku o vině ve svém rozsudku i formulaci, podle níž obviněný činil určité jednání vůči své nezletilé dceři „za účelem svého sexuálního uspokojení“ a že jí „sáhl do genitálu“. Obviněný ve své výpovědi zcela popřel takové jednání a nic jiného nevyplývá ani z ostatních rozhodných důkazů včetně těch, které zčásti zopakoval velký senát trestního kolegia v neveřejném zasedání, tedy ani z rozhodující výpovědi nezletilé poškozené. Jak je dále mimo jiné patrné ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, týkajícího se obviněného, nebyly u něj zjištěny žádné příznaky svědčící o poruše jeho sexuální preference typu pedofilie, jeho pobyt na svobodě není nebezpečný a nevyžaduje uložení žádného ochranného léčení.
19. Pokud jde o důkazní prostředky, na základě nichž soudy učinily rozhodné skutkové zjištění o aktivitách obviněného vůči jeho nezletilé dceři, ty vycházely v podstatě z doslovného přepisu zvukového záznamu z mobilního telefonu pořízeného matkou nezletilé poškozené, když se jí poškozená svěřovala se svým zážitkem. Zde nezletilá poškozená na dotaz, co nechtěla říci babičce, uvedla, že „mě taťka do pipky lechtá, ... jak to nemá dělat“. Na návrh, aby to ukázala, uvedla „Já být tebou, bych to nechtěla dělat“. Na otázku „Je to škaredé?“ nezletilá odpověděla „Jo“. Na otázku „Bolí tě to?“ odpověděla „Ne. Lechtá mě to moc. Když taťka rychle dělá, tak … Když mě lechtá do pipky a já to nesmím říkat …“ (viz č. l. 121 trestního spisu). Nezletilá poškozená pak byla na základě toho vyslechnuta v přípravném řízení jako osoba mladší 18 let, kde po poučení přiměřeně jejímu věku a za splnění dalších procesních podmínek odpovídala na dotazy policejního orgánu ohledně jednání obviněného tak, že „k tatínkovi nebude jezdit, protože mě lechtal v pipince … dělal taková malá kolečka“ (ukazováčkem předvádí krouživé pohyby), dále uvedla, že „… tatínek měl oblečené kraťasy … pětkrát … byli přikrytí s taťkou pod dekou a teta peřinou“, a na dotaz též sdělila, že jí to nebolelo. Na figurce panenky pak nezletilá poškozená znázornila, jak s tatínkem leží proti sobě a sděluje, že „tu ruku měl pod dekou a vysunul mi košilku a dělal to“ (č. l. 125 trestního spisu). Nezletilá poškozená vzala maňáska muže – tatínka a rukou jezdila po genitáliích maňáska holčičky – sebe. Z těchto vyjádření nezletilé poškozené tedy nelze jednoznačně dovodit, že by obviněný sahal poškozené do přirození nebo prováděl cokoli k vlastnímu sexuálnímu uspokojení, ale bylo možné seznat toliko to, že se obviněný lechtavým krouživým pohybem dotýkal zevních genitálií (vulvy) své nezletilé dcery.
20. Vzhledem k uvedenému obsahu dostupných rozhodných důkazních prostředků tudíž není možné učinit skutkový závěr vyjádřený v popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, že obviněný prováděl zde popsané aktivity vůči poškozené nezletilé „za účelem svého sexuálního uspokojení“ a že jí „sáhl do genitálu“. Za takové důkazní situace proto nelze presumovat zmíněnou motivaci obviněného a bez dalšího u něj dovozovat vykonání pohlavního styku za účelem uspokojení jeho sexuálního pudu ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku.
21. V projednávané věci pak nešlo o soulož, a proto lze uvažovat jen o jiném způsobu pohlavního zneužití ve smyslu §187 odst. 1 tr. zákoníku, za které se podle obecného výkladu považují určité zásahy do pohlavní sféry dětí, jimiž jsou např. orální či anální pohlavní styk, dotyky genitálií dítěte pohlavním údem pachatele, ale i ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození, přičemž tyto aktivity zpravidla směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele (viz např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2362 a 2363). Za pohlavní zneužití jiným způsobem bude právě s ohledem na rozdílnou dikci v ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku třeba považovat – kromě pohlavního styku – též některé intenzivní formy sexuálního jednání ze strany pachatele, byť bez konkrétního fyzického kontaktu, např. ejakulaci po sebeukájení pachatele do úst, na genitál či na jiná místa těla dítěte, zvláště když představují závažný a intenzivní zásah do sexuální sféry dítěte. Tento jiný způsob pohlavního zneužívání přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 550/2009).
22. Velký senát trestního kolegia, jak již rozvedl shora, dospěl k závěru, že v nyní posuzované trestní věci došlo k takovému jednání, které odpovídá formulaci „jiným způsobem pohlavně zneužije“ (dítě mladší patnácti let) ve smyslu §187 odst. 1 tr. zákoníku, a to zejména s ohledem na konkrétní praktiky, které obviněný vykonával při fyzickém kontaktu se svou nezletilou dcerou. Současně velký senát trestního kolegia vzal v úvahu, že tyto aktivity obviněného vyplývají pouze z výpovědi jeho dcery – pětileté dívky, ale nepotvrzují závěr soudů nižších stupňů v tom, že obviněný se dotýkal prsty na obnažených genitáliích poškozené nezletilé „za účelem svého sexuálního uspokojení“ a že jí „sáhl do genitálu“. Při neexistenci jiných důkazů, které by svědčily o takové motivaci a povaze jednání obviněného, nebylo možné shledat naplněným zákonný znak skutkové podstaty trestného činu znásilnění spočívající ve vykonání pohlavního styku ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku, u něhož se předpokládá ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (viz např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2328).
23. Skutková podstata trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku je určena k ochraně dětí mladších patnácti let před nevhodnými aktivitami zasahujícími jejich pohlavní život. V posuzované věci tomu odpovídá povaha a intenzita jednání obviněného, protože spočívá v pohlavním zneužití bezbranné, na něm závislé nezletilé dívky, a proto je potřebné klást důraz právě na to, že svými aktivitami, které obviněný uvedenou formou praktikoval, ohrožoval nezletilou poškozenou v jejím budoucím pohlavním životě a mohl narušit její psychický i mravní vývoj. Proto je zjevné, že hlavně do této oblasti směřovalo ohrožení, které se může projevit v budoucím dopadu na dítě předškolního věku, ač v současnosti podle závěrů znaleckého psychologického vyšetření poškozené nezletilé nebyl u ní takový následek shledán. Nicméně ona sama, jak vyplývá z její výpovědi, vnímala počínání obviněného poměrně negativně. K ochraně dětí mladších patnácti let před narušením jejich normálního mravního, psychického a tělesného vývoje – nejde-li o případy znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku – slouží právě ustanovení §187 tr. zákoníku, které sankcionuje určité případy pohlavního zneužití v podobě soulože nebo jiných způsobů pohlavního zneužití dítěte mladšího patnácti let.
24. Ze všech uvedených důvodů proto velký senát trestního kolegia nemohl posoudit čin obviněného M. H. podle původní právní kvalifikace, jak učinily soudy obou nižších stupňů, ale zde považuje ustanovení §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku za přiléhavé pro určení povahy a intenzity činu a jeho dopadu na zájem chráněný trestním zákoníkem, jímž je ochrana řádného mravního, psychického a tělesného vývoje dětí a v jejím rámci zejména ochrana dětí před narušením jejich sexuálního vývoje v důsledku jakýchkoli útoků na pohlavní nedotknutelnost dětí. Tím ovšem velký senát trestního kolegia nehodlá nijak bagatelizovat nebo marginalizovat útoky směřující do pohlavní sféry dětí mladších patnácti let, ale jen důsledně uplatňuje tu právní kvalifikaci, která zcela odpovídá rozhodným skutkovým okolnostem zjištěným právě jen v nyní projednávaném případě.
25. Po zvážení shora zmíněných skutečností významných pro právní závěry velký senát trestního kolegia s přihlédnutím k povaze a intenzitě jednání obviněného považuje z hlediska dopadu činu obviněného na poškozenou nezletilou za odpovídající použití zmíněné mírnější právní kvalifikace, a proto skutek spáchaný obviněným posoudil jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a způsobem odpovídajícím důkazní situaci a této právní kvalifikaci upravil i popis skutku ve výroku o vině. Z těch skutkových okolností, které lze považovat za dostatečně prokázané, tudíž vyplývá, že obviněný jiným způsobem, tj. opakovaným saháním do rozkroku své nezletilé dcery a doteky na jejích zevních pohlavních orgánech, pohlavně zneužil dítě mladší 15 let, přičemž tak učinil na takovém dítěti svěřeném jeho dozoru a zneužívaje jeho závislosti na obviněném, neboť v daném případě šlo o dceru obviněného ve věku necelých pěti let, kterou mu předávala její matka do dočasné péče.
V. Rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu
o podaném dovolání
a) Východiska pro rozhodnutí
26. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu z podnětu podaného dovolání obviněného a po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího shledal zčásti naplněnými uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 70/2022, tak i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 68 T 7/2022, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozsudky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Velký senát trestního kolegia pak mohl podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodnout, a to v neveřejném zasedání za souhlasu obviněného i nejvyššího státního zástupce [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], přičemž poté, co podle §102 odst. 2, §243 a §265r odst. 7 tr. ř. přečetl k důkazu některé podstatné části spisu (viz výše bod 12. tohoto rozsudku), na jejich podkladě korigoval ve prospěch obviněného rozhodná skutková zjištění tak, aby odpovídala mírnější právní kvalifikaci posuzovaného skutku, jehož popis tomu přizpůsobil. V uvedeném skutku tedy velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu z důvodů, které podrobně vyložil v předchozích částech odůvodnění tohoto rozsudku (viz výše zejména body 17. až 25.), shledal zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
b) K trestu uloženému obviněnému
27. Obviněnému M. H. byl za spáchaný trestný čin ukládán trest podle §187 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž toto ustanovení umožňuje uložení trestu odnětí svobody na 2 roky až 10 let a vedle něj by přicházely v úvahu i některé další druhy trestů podle §53 odst. 2 tr. zákoníku. Při úvahách o druhu a výměře trestu vycházel velký senát trestního kolegia z hledisek obsažených v §39 až §41 tr. zákoníku a z rozhodných okolností zjištěných v tomto směru již v řízení před soudy obou nižších stupňů, přičemž si byl vědom, podobně jako při rozhodování o vině a odpovídající právní kvalifikaci posuzovaného skutku, jak je patrné ze shora uvedených pasáží tohoto rozsudku, že jde do jisté míry o hraniční případ i ohledně uložení odpovídajícího trestu obviněnému. Pokud jde o povahu a závažnost spáchaného trestného činu, obviněný se totiž dopustil skutku, který má charakter zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku) a za nějž by mohl být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody jako obvyklá sankce v obdobných případech. Obviněný zneužil své dítě velmi nízkého věku, a to navíc za situace, kdy mu byla dcera svěřena do péče, a přestože jde o zákonné znaky jím spáchaného trestného činu (§187 odst. 2 tr. zákoníku), které nelze hodnotit jako přitěžující okolnosti (§39 odst. 5 tr. zákoníku), bylo nutné přihlédnout k intenzitě jejich naplnění vyplývající z popsaného skutkového děje. I když z provedených důkazů nevyplývá, že by se u poškozené nezletilé aktuálně projevily negativní psychické změny způsobené jednáním obviněného, rozhodně nebylo možné vyloučit takové následky na jejím dalším mravním a sexuálním vývoji, který obviněný svým činem nepochybně ohrozil.
28. Velký senát trestního kolegia tedy ani uložením trestu nehodlá bagatelizovat či jinak podceňovat závažnost trestné činnosti tohoto charakteru a nutnost dostatečného sankcionování jejích pachatelů. Na druhé straně musel respektovat též omezení vyplývající z ustanovení §38 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Zákon zde preferuje vliv ukládané sankce – tudíž i citelnost trestu – na pachatele trestného činu jako základní hledisko, byť je třeba přihlédnout i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem (§38 odst. 3 tr. zákoníku) a také k dalším rozhodným okolnostem (§39 odst. 1 až 3 tr. zákoníku). V nyní posuzovaném případě pak bylo nutné především respektovat významnou změnu právní kvalifikace činu ve prospěch obviněného – ve srovnání se zrušenými rozhodnutími soudů nižších stupňů – a z ní vyplývající mírnější sazbu trestu odnětí svobody, v jejímž rámci byl obviněnému ukládán trest, a to zejména její podstatně nižší dolní hranici, která činí 2 roky. Za této situace není vyloučena úvaha o možném podmíněném odsouzení, k němuž se u obviněného velký senát trestního kolegia přiklonil a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu a dalším okolnostem zdůrazněným též výše pod bodem 27. zvolil jeho nejpřísnější možnou variantu v podobě trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle názoru velkého senátu trestního kolegia je u obviněného ještě možné považovat toto podmíněné odsouzení za dostatečnou sankci, a to i vzhledem k faktu, že na obviněného se hledí, jako by nebyl odsouzen, přičemž před původním odsouzením v této trestní věci byl pozitivně hodnocen svým zaměstnavatelem, takže v zásadě vedl řádný život před spácháním trestného činu, byť s jistými výjimkami ohledně občanského soužití. Přitom u obviněného nebyly zjištěny žádné přitěžující okolnosti ani jiné důvody, které by vyžadovaly uložení přísnějšího druhu trestu nebo jeho vyšší výměru, než jakou zvolil velký senát trestního kolegia, který navíc sám ukládal obviněnému trest již s určitým časovým odstupem od spáchaného trestného činu a za situace, kdy obviněný už vykonal část původně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Přitom ani ze závěrů posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, týkajícího se duševního stavu obviněného, nevyplývají k jeho osobě žádné negativní poznatky, které by vyžadovaly nutnost omezení osobní svobody obviněného a signalizovaly nebezpečnost jeho pobytu na svobodě. Podmíněně odložený výkon trestu odnětí svobody zvolil velký senát trestního kolegia též z důvodu, aby obviněný svým pobytem na svobodě mohl být schopen vykonávat odpovídající zaměstnání, jak tomu bylo i před nástupem do výkonu dříve uloženého trestu odnětí svobody, a aby tak z dosažených příjmů lépe přispíval na výživu své nezletilé dcery – poškozené nezletilé, s jejíž matkou nežije ve společné domácnosti, a mohl splnit i povinnost k náhradě nemajetkové újmy způsobené trestným činem, k níž byl zavázán. Podle názoru velkého senátu trestního kolegia osoba obviněného a jeho poměry, včetně dosavadního života obviněného a prostředí, v němž žil a pracoval, a okolnosti případu odůvodňují závěr, že k působení na obviněného, aby vedl řádný život, ještě není třeba přímého výkonu trestu odnětí svobody (§81 odst. 1, §84 odst. 1 tr. zákoníku). Za této situace bylo možné vyměřit obviněnému trest odnětí svobody při dolní hranici zmíněné zákonné trestní sazby (tj. v trvání 3 roků) a jeho výkon podmíněně odložit na nejdelší možnou zkušební dobu (tj. na 5 let), v jejímž průběhu bude povinen se podrobit dohledu úředníka Probační a mediační služby ve standardním rozsahu vyplývajícím z ustanovení §49 až §51 tr. zákoníku a §350k tr. ř. V průběhu dlouhé zkušební doby a za dohledu probačního úředníka tedy obviněný musí vedením svého řádného života a plněním stanovených povinností přesvědčit, že v daném případě šlo o jeho ojedinělé vybočení z takového života a jen o výjimečné selhání ve vztahu k vlastní dceři.
c) K výroku o náhradě nemajetkové újmy
29. Shodně jako soud prvního stupně rozhodl i velký senát trestního kolegia o povinnosti obviněného zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy poškozené nezletilé AAAAA částku ve výši 75 000 Kč k rukám její matky H. O. Tento nárok totiž včas a řádně uplatnila opatrovnice poškozené nezletilé, přičemž velký senát trestního kolegia neměl pochybnosti o jeho právní opodstatněnosti, protože jde o náhradu újmy na přirozených právech poškozené nezletilé, kterou jí způsobil obviněný spáchaným trestným činem (§2956 o. z.). Ohledně výše přiznaného nároku vycházel velký senát trestního kolegia z toho, jak byl uplatněn, a z týchž rozhodných okolností jako soud prvního stupně v jeho rozsudku (viz bod 106. zmíněného rozsudku soudu prvního stupně). Respektoval zde i všechna rozhodná hlediska vymezená v ustanovení §2957 o. z., a to včetně skutečnosti, že újma byla způsobena poškozené nezletilé úmyslně a při zneužití její závislosti na obviněném jako původci této nemajetkové újmy. Uložení její náhrady jako povinnosti obviněnému pak velký senát považuje i za vhodnou sankci k doplnění účinků relativně mírnějšího druhu trestu, který mu byl vyměřen v dovolacím řízení.
d) Ke způsobu vyhlášení rozsudku velkého senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu
30. K vyhlášení tohoto rozsudku velkého senátu trestního kolegia byla zvolena forma vyvěšení jeho zjednodušeného písemného vyhotovení na úřední desce v budově Nejvyššího soudu a na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu, které obsahovalo plné znění výroku a nosné důvody rozsudku (§265r odst. 8 tr. ř.). Velký senát trestního kolegia nahradil tímto svým rozsudkem zcela zrušená rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, proto nepovažoval za nutné zvlášť rozhodovat o odvolání, které podal státní zástupce v neprospěch obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně a které je s ohledem na způsob rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia o dovolání obviněného zcela nedůvodné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 12. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda velkého senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu