ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1467.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 1467/2023-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně M. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Monikou Coufalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, proti žalované České obchodní bance, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 408/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2022, č. j. 49 Co 149/2020-263, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnu od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 50 Co 408/2014-234, z exekuce provedené zřízením exekutorského zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č. j. 64 EXE 3988/2012-16, k jejímuž provedení byl pověřen soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš, vyloučil nemovité věci, pozemek parcelní číslo XY o výměře 837 m 2 v katastrálním území XY, obec XY na LV č. XY (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud vyloučil z exekuce provedené zřízením exekutorského zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č. j. 64 EXE 3988/2012-16, k jejímuž provedení byl pověřen soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš, nemovité věci, a to pozemek parcelní číslo XY, pozemek parcelní číslo XY, pozemek parcelní číslo XY, budovu číslo popisné XY, postavenou na pozemku parcelní číslo XY, budovu bez čísla popisného a evidenčního postavenou na pozemku parcelní číslo XY, to vše v katastrálním území XY, obec XY, dále pozemek parcelní číslo XY, pozemek parcelní číslo XY, stavbu číslo popisné XY postavenou na pozemku parcelní číslo XY, jednotku – byt číslo 304/1 vymezenou v budově číslo popisné XY postavenou na pozemku parcelní číslo XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 599/6534, jednotku – byt číslo 304/2 vymezenou v budově číslo popisné XY postavenou na pozemku parcelní číslo XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 603/6534, jednotku – byt číslo 304/3 vymezenou v budově číslo popisné XY postavené na pozemku parcelní číslo XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 821/6534, jednotku – byt číslo 304/4 vymezenou v budově číslo popisné XY postavené na pozemku parcelní číslo XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 600/6534, jednotku – byt číslo 304/5 vymezenou v budově číslo popisné XY postavené na pozemku parcelní číslo XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 3911/6534 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu I. stupně v části výroku II změnil tak, že se z exekuce provedené zřízením exekutorského zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č. j. 64 EXE 3988/2012-16, k jejímuž provedení byl pověřen soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš, vylučují nemovité věci, a to pozemek p. č. XY, pozemek p. č. XY, stavba č. p. XY, postavené na pozemku p. č. XY, jednotka – byt č. 304/1 vymezená v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 599/6534, jednotka – byt č. 304/2 vymezená v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 603/6534 , jednotka – byt č. 304/3 vymezená v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 821/6534, jednotka – byt č. 304/4 vymezená v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 600/6534, a jednotka – byt č. 304/5 vymezená v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY, včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id 3911/6534, vše v k. ú. XY, obec XY (výrok I), ve zbývající části výrok II rozsudku soudu I. stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Proti výroku II a III výše uvedeného rozsudku podala žalobkyně dovolání. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
Těmto požadavkům dovolatelka, ač zastoupena advokátem, nedostála, neboť se s požadavkem přípustnosti dovolání dostatečně nevypořádala, když pouze uvedla, že „má za to, že se odvolací soud v rámci rozsudku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v rámci vyřešení otázky hmotného i procesního práva,“ aniž by blíže specifikovala, o jakou otázku se jedná (z obsahu dovolání jen vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná nevěděla o zúžení společného jmění žalobkyně a jejího manžela) a aniž by uvedla judikaturu (alespoň v rovině citace právních závěrů), od níž se měl odvolací soud odchýlit.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu