ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1780.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 1780/2023-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem s sídlem v Praze 4, Bartákova 1107/40, proti povinnému V. Z. , zastoupenému JUDr. Matoušem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, za účasti manželky povinného T. B. , zastoupené JUDr. Matoušem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, pro 545 687 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 1368/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2023, č. j. 14 Co 404/2022-310, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 výrokem I usnesení ze dne 26. 9. 2022, č. j. 67 EXE 1368/2011-279, částečně zastavil exekuci co do úroku z prodlení ve výši 9,72 % p. a. z částky 545 687 Kč od 26. 4. 2010 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 14,72 % p. a. z částky 545 687 Kč od 1. 2. 2010 do 25. 4. 2010. Výrokem II soud prvního stupně návrh povinného ze dne 25. 5. 2022 na zastavení exekuce ve zbytku zamítl.
2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II potvrdil. Odvolací soud předně odkázal na své usnesení ze dne 28. 7. 2022, č. j. 14 Co 251/2022-267, ve kterém se v řízení o odklad exekuce již zabýval problematikou namítanou v návrhu na zastavení exekuce. Poté zdůraznil, že exekutorský zápis, aby byl veřejnou listinou a exekučním titulem, musí splňovat formální náležitosti uvedené v §79 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále též jen „e. ř.“. Uvedení místa úkonu (§79 odst. 1 písm. a/ e. ř.) a sídla soudního exekutora (§79 odst. 1 písm. b/ e. ř.) jsou podle odvolacího soudu dvě samostatné náležitosti zápisu, nicméně (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/11, případně nález ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 1005/12, ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 925/13, či ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 924/13) uzavřel, že byl-li zápis sepsán v sídle soudního exekutora, byl by požadavek na dvojí opakování téže adresy v zápisu přepjatým formalismem. Odvolací soud také uzavřel (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, a ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000), že dostatečná je i identifikace skutečností, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá (§79 odst. 2 písm. c/ e. ř.). Zdůraznil, že právní důvod plnění nebyl uveden jen odkazem na listinu, ale i charakteristikou obsahu smluvního typu mezi smluvními stranami, z nichž oprávněnou osobou je banka. Na závěru o dostatečnosti vymezení obsahu právního úkonu (vrácení poskytnutých peněžních prostředků) nic nemění absence údaje o tom, zda se jednalo o úvěr či půjčku, ani neuvedení celkové výše pohledávky ze smlouvy; z textu exekutorského zápisu je jasné i to, že peníze byly poskytnuty přímo povinnému, a že je u požadován úrok smluvní.
3. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním s tvrzením, že závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Opět namítá, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti neobsahuje všechny formální náležitosti, neboť absentuje údaj o sídle soudního exekutora a řádné vymezení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Odmítá názor, že by požadavek na opakování téže adresy v zápisu byl přepjatým formalismem. Absenci řádného vymezení právního důvodu dluhu dovolatel opírá zejména o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2740/2020, usnesení ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5452/2017, případně usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 353/2019. Dovolatel opětovně připomíná, že ze zápisu není zřejmé, kdy byly peněžní prostředky poskytnuty, přičemž mohlo jít o úvěr, půjčku, vrácení kupní ceny, odměny za dílo, zálohy apod. Dovolatel mohl být spoludlužníkem, ručitelem, avalistou atp. Není zřejmý ani charakter úroků. Absence vytýkaných údajů způsobuje podle jeho názoru nevykonatelnost exekučního titulu a soudy měly exekuci zastavit v celém rozsahu. Závěrem navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení a exekuci i ve zbývající části zastavil a přiznal dovolateli náhradu nákladů řízení.
4. Oprávněná k dovolání uvedla, že odvolací soud se pečlivě zabýval všemi argumenty povinného a podrobně popsal, proč považuje odvolání za nedůvodné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně zamítl.
5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
6. Dovolání není přípustné.
7. Předně nelze přehlédnout, že odvolací soud své úvahy pečlivě poměřoval a opíral o řadu rozhodnutí Ústavního soudu, kritizujících obecné soudy za přílišnou přísnost a přepjatý formalismus při posuzování formy úkonu (např. v nálezu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/11, v nálezu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 1005/12, v nálezu ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. III ÚS 925/13, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 924/13).
8. Také Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, vysvětlil, že rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, nemusí být v dohodě osoby oprávněné ze závazkového vztahu s osobou ze závazkového vztahu povinnou, obsažené v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti, vylíčeny do všech podrobností. Požadavku řádné identifikace právního důvodu plnění vyhovuje takové jeho označení, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinný poskytnout oprávněnému stanovené plnění). Tento právní důvod musí být zřejmý, nezaměnitelný a jasný nejen mezi účastníky, a jeho identifikaci lze provést jakýmkoli jednoznačným způsobem, který musí vyplývat z exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Úsudek, zda je tato náležitost řádně vymezena, je třeba učinit s ohledem na celý obsah notářského zápisu (k tomu srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 124/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017).
9. Námitku, že exekutorský zápis neobsahuje řádné vymezení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, odvolací soud nepovažoval za důvodnou s tím, že v předmětném zápisu nebyl právní důvod plnění uveden jen odkazem na listinu (smlouvu č. 395865803), což by bylo opravdu nedostatečné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 20 Cdo 735/2021), ale byl specifikován i charakteristikou obsahu smluvního typu mezi účastníky uzavřené smlouvy (oprávněná poskytla povinnému peněžní prostředky a povinný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok). Skutečnost, zda se jednalo o smlouvu o úvěru či o půjčce, na základním vymezení obsahu právního úkonu, resp. smluvních práv a povinností, nic nemění. Odvolací soud dovodil, že z takto vymezeného obsahu právního úkonu je zřejmé, že se nemohlo jednat o žádný ze smluvních typů, které namítal povinný v odvolání (vrácení kupní ceny, odměnu za dílo). Přitom současně nelze odhlédnout ani od osoby oprávněné, která je bankou. Ohledně charakteru úroků odvolací soud uzavřel, že se zřetelně jedná o smluvní úroky, neboť text zápisu nevztahuje platbu úroků ke vzniku prodlení, resp. nikoliv ke včasnému nesplnění závazku peněžní prostředky vrátit. K výtce, že není zřejmé, komu byly peníze poskytnuty (že povinný mohl být i ručitelem či avalistou jiné osoby), odvolací soud uzavřel, že z doslovného textu zápisu je jasné, že peníze byly poskytnuty přímo povinnému („…osoba povinná se zavázala vrátit osobě oprávněné poskytnuté peněžní prostředky…“). Jak též zdůraznil odvolací soud, na překážku vykonatelnosti exekutorského zápisu není ani neuvedení výše pohledávky ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, či usnesení ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016). Dovolací soud tedy uzavírá, že v poměrech této konkrétní projednávané věci neshledal ve vymezení skutečností, na nichž se vymáhaná pohledávka zakládá, odchýlení od své ustálené judikatorní praxe.
10. Uzavřel-li exekuční soud, že uznáním důvodnosti námitky absence údaje o sídle soudního exekutora v dotčeném exekutorském zápisu za situace, kdy ze zápisu výslovně plyne, že byl „…sepsaný dne 5. 3. 2010, na adrese Karlovarská 3/195, Praha 6,…“, a to Mgr. Robertem Krausem, koncipientem Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, tedy v sídle jmenovaného soudního exekutora (jímž byla adresa Karlovarská 3/195, Praha 6), by se dopustil nepřijatelného přepjatého formalismu, je i tento závěr v souladu s judikatorní praxí dovolacího soudu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017).
11. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu