ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1940.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 1940/2023-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Tarif Free s. r. o. , se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1091/36, identifikační číslo osoby 03248500, zastoupené Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1091/36, proti povinné Z. Š. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá č. 237/37, pro 502 592 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 328/2018, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2023, č. j. 26 Co 207/2021-375, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov dne 12. února 2018, č. j. 19 EXE 328/2018-22, pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Janečka, Ph.D., Exekutorský úřad Plzeň-jih, vedením exekuce na majetek povinné podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2004, č. j. 42 Sm 417/2003-29, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 502 592 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou.
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 10. června 2021, č. j. 19 EXE 328/2018-320, výše uvedenou exekuci zastavil (výrok I.). Oprávněnou zavázal povinností zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 6 655 Kč (výrok II.), povinné náhradu nákladů řízení ve výši 66 187 Kč (výrok III.) a České republice 100 % náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena samostatným usnesením (výrok IV.). Povinná ve svém návrhu na zastavení exekuce zpochybnila platnost exekučního titulu, jímž je směnečný platební rozkaz, neboť byl vydán na základě blankosměnky, kterou nikdy nepodepsala. Dále namítla nedostatek aktivní legitimace oprávněné, jelikož nedošlo k řádnému postoupení pohledávky za její osobou. Nadto poukázala na existenci překážky věci rozhodnuté (na základě tohoto právního titulu již byla exekuce vedena a pravomocně zastavena z procesních důvodů) a na skutečnost, že v předcházející exekuci složila celou výši jistoty. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že podpis povinné na předmětné směnce je pravý, pohledávka za povinnou byla postoupena na jednotlivé věřitele platně, nicméně je zde dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, když povinná svůj závazek splnila již v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Ivanem Erbenem, Exekutorský úřad Praha 8, složením jistoty k jeho rukám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008).
Krajský soud v Brně k odvolání oprávněné usnesením ze dne 26. ledna 2023, č. j. 26 Co 207/2021-375, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Ztotožnil se soudem prvního stupně v té části, ve které shledal peněžní prostředky složené povinnou v předcházejícím exekučním řízení jako jistotu ve smyslu ustanovení §44a odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, nikoliv však v části, v níž soud prvního stupně považoval složenou jistotu za provedení exekuce bez dalšího. K tomu odvolací soud vysvětlil, že na složení jistoty povinné u soudního exekutora je třeba pohlížet v kontextu konkrétních okolností případu. Povinná tak učinila až poté, co byl soudnímu exekutorovi doručen její návrh na zastavení exekuce z důvodu nedostatku aktivní legitimace oprávněné. Skutečnost, zda je oprávněná aktivně legitimovaná, byla přitom rozhodujícím předpokladem pro vyplacení složené jistoty oprávněné. Po vydání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2017, č. j. 26 Co 239/2016-115, jímž byl soudnímu exekutorovi udělen závazný pokyn k zastavení exekuce z důvodu výmazu tehdejší oprávněné z obchodního rejstříku, ani nemohlo dojít k vyplacení složené jistoty. Soudní exekutor exekuci následně zastavil a než mohlo dojít k vrácení peněžních prostředků povinné, byla složená jistota povinné postižena exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Jiřího Janečky, Ph.D. Dokazování soudu prvního stupně stran pravosti podpisu povinné na směnce měl odvolací soud za věcně nepřípustný přezkum exekučního titulu, protože povinná svá tvrzení nijak nepodložila ani prokazatelně pro svá podezření neiniciovala zahájení trestního řízení. Naopak, soud prvního stupně správně zkoumal aktivní věcnou legitimaci oprávněné.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Namítla, že z odůvodnění usnesení jednoznačně neplyne, zda smlouvy o postoupení pohledávky splňují požadavky na ně kladené zákonem. V souladu s ustálenou judikaturou soudů je přitom třeba v rámci exekuce, příp. výkonu rozhodnutí, kvalifikovaně prokázat přechod povinnosti nebo převod práva. Tím se ze zákona rozumí listina vydaná státními orgány (v mezích jejich pravomoci) nebo sepsaná notářem (tj. formou notářského zápisu), přičemž podpisy účastníků smlouvy musí být úředně ověřeny (k tomu povinná citovala usnesení Ústavního soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. II. ÚS 688/06). Smlouva o postoupení pohledávky z roku 2010 nemá ověřené podpisy, nýbrž pouze uznání podpisů, a to až v roce 2014. Povinné nebylo ze strany postupitele ani postupníka (včetně nynější oprávněné) postoupení pohledávky oznámeno, což napadáno nebylo, ačkoliv tak měli v souladu se zákonem učinit, proto má k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod č. 61/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). S ohledem na výše uvedené proto povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Povinná přípustnost svého dovolání založila na rozporu napadeného usnesení odvolacího soudu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, který spatřovala v tom, že odvolací soud považoval oprávněnou za aktivně věcně legitimovanou, ačkoliv ta kvalifikovaně neprokázala přechod práv a povinností na její osobu. Taková námitka však nemůže být způsobilým dovolacím důvodem, neboť povinná tím ve skutečnosti pouze brojí proti hodnocení důkazů soudem druhého stupně (resp. soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel) a jeho skutkových zjištění. Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Nejvyšší soud v této věci zároveň neshledal tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Odvolací soud v bodě č. 22 dovoláním napadeného usnesení správně uvedl, jakými konkrétními listinami bylo prokázáno postoupení pohledávky na jednotlivé věřitele, zda jejich podpisy byly úředně ověřeny, resp. uznány za vlastní, a jestli postoupení práva ze směnky bylo reflektováno nepřetržitou řadou indosamentů na rubu směnky, taktéž s úředně ověřenými podpisy jednotlivých osob.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud k výše popsané námitce povinné poznamenává, že v nyní projednávané věci není vyžadováno kvalifikované prokázání postoupení pohledávky, jelikož ustanovení §36 odst. 4 e. ř., na základě něhož má být převod práva prokázán listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, dopadá na situaci, kdy oprávněný (aktivně) navrhuje, aby na jeho místo vstoupila osoba postupníka, tzn. když oprávněný usiluje o procesní nástupnictví jiné osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 4691/2017).
Přípustnost dovolání nemůže být založena ani námitkou povinné ohledně notifikace postoupení pohledávky, poněvadž na řešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí (srov. ustanovení §237 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu