ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.233.2023.1
2
3
sp. zn. 20 Cdo 233/2023-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Statutární město Brno , se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, identifikační číslo osoby 44992785, proti povinnému V. K. , narozenému XY, bytem v XY, adresa pro doručování: XY, zastoupenému JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, o odstranění stavby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 1338/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2022, č. j. 20 Co 142/2022-113, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2022, č. j. 75 EXE 1338/2020-94, kterým byl odmítnut návrh povinného ze dne 12. 5. 2022 na odklad exekuce (výrok I) a zamítnut návrh povinného ze dne 12. 5. 2022 na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Jaroslavou Schafferovou, Exekutorský úřad Brno – venkov, pod. sp. zn. 198 EX 1484/20, na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2020, č. j. 75 EXE 1338/2020-20 (výrok II).
Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání; současně dovolání ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce není podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
Dovolatel ve svém dovolání uvádí, že jeho přípustnost je dovozována z ustanovení §237 o. s. ř., které následně cituje. Dále uvádí, že „tuto právní otázku spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně.“ V dalším textu dovolání však dovolatel neupřesňuje (alespoň na úrovni dovolacím soudem přijatých právních závěrů), jakými rozdílnými způsoby byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. A jak již bylo uvedeno výše, dovolání není přípustné ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 3. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu