ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2391.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2391/2023-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného PREdistribuce, a. s., se sídlem v Praze 5, Svornosti 3199/19a, identifikační číslo osoby 27376516, adresa pro doručování Praha 10, Na Hroudě 1492/4, proti povinným 1/ LARUS Vlašská 5, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Odborů 10/289, identifikační číslo osoby 62409182, 2/ New Saint s. r. o., se sídlem v Praze 2, Odborů 10/289, identifikační číslo osoby 26739950, 3/ D. R., všem zastoupeným Mgr. Pavlem Chaloupkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 14/292, pro nepeněžité plnění ukládáním pokut, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 27/2022, o dovolání všech povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2023, č. j. 12 Co 136/2023-70 , takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinní 1/, 2/ a 3/ jsou povinni společně a nerozdílně nahradit oprávněnému náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinných potvrdil usnesení ze dne 17. 3. 2023, č. j. 34 E 27/2022-54, kterým soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí ukládáním pokut k vymožení povinnosti zdržet se jednání spočívajícího v neoprávněném bránění přístupu oprávněnému budovou č. p. XY do kabelové technické chodby umístěné pod budovami č. p. XY v katastrálním území XY a č. p. XY v katastrálním území XY, a kterým současně uložil povinným společně a nerozdílně zaplatit ve stanovené lhůtě pokutu 100 000 Kč na účet soudu.
2. Odvolací soud uzavřel, že již z tvrzení povinných vyplývá, že svou povinnost z exekučního titulu nesplnili a ani splnit neplánují (viz obsah odvolání). Podle exekučního titulu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2020, č. j. 21 C 136/2004-662, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, č. j. 14 Co 127/2021-714) tvoří kabelová technická chodba pod domy č. p. XY a XY a trafostanice v domě č. p. XY jeden funkční celek, přičemž spoluvlastníci nemovitostí (žalobci a zde povinní) opakovaně brání žalovanému (oprávněnému) ve vstupu do kabelové technické chodby budovou č. p. XY, ač je k tomu oprávněn. Soud připomněl, že by postačil prostup příčkou do chodby, případně poskytnutí klíče či jen součinnost (jako tomu bylo v minulosti) při odemknutí domu k žádosti oprávněného, volba způsobu zpřístupnění chodby je na povinných. Předmětný exekuční titul je vykonatelný po stránce formální i materiální a ukládá povinným konkrétní povinnost. Splnění povinnosti nebylo vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti ve smyslu §262 odst. 1 o. s. ř. Hmotněprávními námitkami vůči existenci povinnosti se zabýval nalézací soud s tím, že náhrada za služebnost nebyla předmětem nalézacího řízení.
3. Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním. Tvrdí, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního nebo hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, resp. namítají porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Jsou přesvědčeni, že exekuční titul jim neukládá něco konat, ale pouze zdržet se jednání spočívajícího v bránění přístupu. Oni pak nikdy oprávněnému aktivně v přístupu k trafostanici nebránili. Dále namítají, že se v roce 2022 snažili ohledně přístupu na podmínkách dohodnout (zejména na tom, nakolik se oprávněný bude podílet na vybudování přístupu sloužícího výhradně jemu), avšak bez výsledku. Příčka v kabelové chodbě vznikla legálně a k užívání stavby v této podobě byl vydán dne 17. 7. 2019 kolaudační souhlas. Oprávněný ani nemůže vědět, zda by mu povinní na další výzvu přístup neumožnili. Kromě toho do kabelové chodby je možný přístup ze sousedního domu č. p. XY. Odvolací soud se rovněž nezbýval otázkou přiměřenosti pokuty. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání řádně neformuluje žádnou právní otázku. Povinní de facto vytýkají porušení ústavního práva v předcházejícím nalézacím řízení, v němž bylo rozhodnuto, že oprávněnému svědčí věcné břemeno podle §22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb. Pravomocný exekuční titul byl aprobován i usnesením Nejvyššího soudu 22 Cdo 3632/2021-744. Povinní následně postavili v suterénu domu zeď, takže do předmětné chodby není možné fyzicky projít. Přesto neochvějně tvrdí, že přístupu nebrání. Oprávněný povinné několikrát ve věci oslovil, stanoviska stran jsou však diametrálně odlišná, takže nemělo smysl v jednáních pokračovat. Povinní požadují, aby oprávněný nesl náklady na přístup. Přístup zde však historicky byl, stejně jako zákonné věcné břemeno. Oprávněný tedy nevidí důvod financovat obnovu následků chování povinných. Navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
6. Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019). Dovolací soud není oprávněn vymezit si otázku přípustnosti sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
8. Povinní ve svém dovolání nedostáli požadavku na vymezení otázky hmotného nebo procesního práva (na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí), kterou mají za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). V dovolání totiž uvádí okolnosti pro věc irelevantní (jednání o finanční náhradě ze služebnosti), případně opakují argumentaci řešenou v nalézacím řízení (existence kolaudačního souhlasu, možnost přístupu ze sousedního domu č. p. 358); není pak pravdou (jak tvrdí dovolatelé), že odvolací soud se nezbýval otázkou přiměřenosti pokuty (z odůvodnění jeho rozhodnutí plyne, že při stanovení výše pokuty soudy přihlédly k délce prodlení, k hodnotě majetku povinných i ke skutečnosti, že dva z povinných jsou právnickými osobami).
9. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit (§241 b odst. 3 o. s. ř.), jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.
10. Ve světle uplatněných námitek nemůže jako samostatný dovolací důvod obstát ani tvrzené porušení práva dovolatelů na spravedlivý proces (viz. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III ÚS 772/2013). Odvolací soud totiž správně konstatoval, že exekuční titul v projednávané věci je vykonatelný a ukládá povinným zcela konkrétní povinnost. Obsah uložené povinnosti jasně vyplývá již z výroku/ů exekučního titulu a byl dále podrobně vyložen k totožným či obdobným námitkám povinných v nalézacím řízení (viz opakující se námitka existence kolaudačního souhlasu z doby před vydáním exekučního titulu či tvrzení o možnosti přístupu ze sousedního domu č. p. XY), dále v řízení o dovolání proti exekučnímu titulu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3632/2021), případně v odůvodnění nyní napadeného usnesení.
11. Dovolací soud na vysvětlenou připomíná, že v projednávané věci je exekučním titulem rozhodnutí o neúspěšné zápůrčí žalobě povinných jako spoluvlastníků dotčených nemovitostí, která slouží k ochraně vlastníka. Neúspěch povinných spočíval ve zjištění, že oprávněnému svědčí věcné břemeno podle §22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, k přístupu ke kabelové technické chodbě umístěné pod dotčenými domy a k trafostanici umístěné v jednom z domů. Soudy zjistily, že tyto objekty jsou zařízením distribuční soustavy a jsou jedním funkčním celkem v právním smyslu (§505 zákona č. 89/2012 Sb.), že věcné břemeno zatěžuje oba domy a že k údržbě, opravám a revizím celého zařízení je třeba zachovat přístup z obou stran. Původně průchozí prostor, ve kterém bylo umístěno celé zařízení, povinní rozdělili posléze zděnou příčkou, čímž nezákonně zasáhli do práv oprávněného z věcného břemene, a to bráněním v přístupu domem č. p. 361 do kabelové technické chodby. Proto v nalézacím řízení uspěl vzájemný návrh žalovaného, jímž se domáhal, aby se žalobkyně zdržely rušení výkonu jeho práva (požadavek na odstranění celé zděné příčky neobstál, neboť nejde o jediné možné řešení přístupu). Otázka případné finanční náhrady za výkon oprávnění ze služebnosti předmětem sporu nebyla. Nucené vymáhání rozsudkem uložené povinnosti tudíž není vázáno na žádné protiplnění, resp. vzájemnou povinnost ve smyslu §262 odst. 1 o. s. ř. Setrvávají-li povinní v bránění přístupu oprávněnému do kabelové chodby budovou č. p. 361, neobstojí názor, že exekuční titul jim za dané situace neukládá něco konat.
12. Je též výrazem ustálené rozhodovací praxe, že soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, pod poř. č. 62). Stejně tak ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda povinný uloženou povinnost splnil, v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného. Jestliže povinný uloženou povinnost splnil, může se bránit jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Byl-li přitom podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí bezdůvodně, může se povinný domáhat po oprávněném náhrady škody, která mu v případě bezdůvodně uložené pokuty vznikla.
13. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu