ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2523.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2523/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky , se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2577/178, identifikační číslo osoby 47114304, proti povinnému J. T. , za účasti manželky povinného J. T. , oběma zastoupeným Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 90, pro 100 787 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. et Mgr. Lenky Kozlové, Exekutorský úřad Plzeň-jih, pod sp. zn. 190 EX 586/15, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2023, sp. zn. 64 Co 195/2023, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 64 Co 195/2023, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. et Mgr. Lenky Kozlové, Exekutorský úřad Plzeň-jih (dále „soudní exekutorka“) ze dne 22. 3. 2023, č. j. 190 EX 586/15-199, ve výrocích o označení nemovitých věcí a příslušenství, kterého se exekuce týká (výroky I. a II.), o výsledné ceně nemovitých věcí (výrok III.) a o známých věcných břemenech a nájemních právech, která v dražbě nezaniknou (výrok IV.), odmítá podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladu přípustnosti dovolání.
2/ Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, vymezí-li v něm dovolatel dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
4/ Shora uvedenému požadavku dovolatelé nevyhověli, jestliže se omezili toliko na tvrzení, že „přípustnost dovolání naše strana dovozuje jednak z poučení daného naší straně právě usnesením Krajského soudu v Plzni, č. j. 64 Co 195/2023, ze dne 30. května 2023, ve kterém je výslovně uvedeno, že odvolání do tohoto rozsudku je přípustné, a dále pak z ustanovení §237 občanského soudního řádu“. Z citované formulace dovolání se tak nelze dobrat zjištění, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., přičemž ani z dalšího textu dovolání není zřejmé (seznatelné), jaké hledisko přípustnosti dovolání si povinný a manželka povinného zvolili. Nesprávné poučení samo o sobě nemůže přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu založit (z široké judikatury dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sb. rozh. obč., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2021, sp. zn. 20 Cdo 192/2021).
5/ Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nemohl přihlédnout k případným vadám řízení, byť by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř).
6/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 9. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu