ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3210.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3210/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné České průmyslové zdravotní pojištovny , se sídlem v Ostravě, Jeremenkova č. 161/11, identifikační číslo osoby 47672234, proti povinnému J. W. , narozenému dne XY, bytem v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupenému JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova č. 40, pro 1 922 508 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 108 EX 05300/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2022, sp. zn. 19 Co 81/2022, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. března 2022, sp. zn. 19 Co 81/2022, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 21. února 2022, č. j. 108 EX 05300/16-133, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 17. 2. 2022. Odvolací soud po skutkové stránce uvedl, že exekuce byla v dané věci nařízena opatřením Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 6. 2016, č. j. 57 EXE 695/2016-24, pro pohledávku oprávněné ve výši 1 922 508 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu – vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 7 T 44/2015. Z obsahu exekutorského spisu plyne, že ve věci již bylo opakovaně rozhodováno o návrzích povinného na zastavení exekuce. První návrh na zastavení exekuce ze dne 29. 3. 2021, jejž povinný odůvodnil tím, že nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody, kde ze zdravotních důvodů není pracovně zařazen, byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 57 EXE 695/2016-68, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2021. Druhý návrh povinného ze dne 26. 7. 2021, podaný ze stejných důvodů jako návrh první, byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2021, č. j. 57 EXE 695/2016-95, které bylo změněno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 19 Co 228/2021-107, tak, že se řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 26. 7. 2021 zastavuje z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté. Poté povinný podal dne 17. 2. 2022 projednávaný návrh na zastavení exekuce, v němž opět uvedl stejné důvody pro zastavení exekuce jako v návrzích předchozích. Povinný tak podal stejný návrh na zastavení exekuce po uplynutí necelých 4 měsíců od posledního rozhodnutí exekučního soudu o jeho předchozím návrhu. Protože na straně povinného nedošlo ke změně poměrů od posledního rozhodování soudu o jeho návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost, přičemž na tuto skutečnost nemá vliv okolnost, že v roce 2021 došlo k dražbě jeho majetku, je ve věci dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Pokud tedy soudní exekutor řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zastavil, nelze v jeho postupu shledat pochybení.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2039/2006), když uzavřel, že je v dané věci překážka věci pravomocně rozhodnuté jen proto, že se jedná o opakovaný návrh povinného na zastavení exekuce a nezkoumal totožnost podaných návrhů na zastavení exekuce. Odvolací soud se zabýval tím, zda na straně povinného došlo ke změně poměrů, přičemž takové úvahy přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by byl návrh povinného na zastavení exekuce meritorně projednán. Od posledního meritorního projednání návrhu povinného na zastavení exekuce uplynulo 10 měsíců (viz usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 57 EXE 695/2016-68) a od této doby došlo ke změně poměrů na straně povinného tím, že došlo k dražbě jeho majetku v rámci jiného exekučního řízení, čímž povinný přišel o poslední majetek, který mu zbýval. Pokud se touto novou námitkou soud nezabýval a návrh povinného meritorně neprojednal, došlo tím k odepření spravedlnosti. Vzhledem k povaze návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost nelze hovořit o překážce věci rozhodnuté jako takové, když mezi jednotlivými návrhy uběhne určitý časový úsek, který má vliv na rozhodnutí o takovém návrhu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že s návrhem povinného na zastavení exekuce nesouhlasí. Má za to, že nic nebrání tomu, aby byl povinný v budoucnu během výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen a dlužnou částku mohl postupně splácet.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné.
5. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že věcnému projednání návrhu na zastavení exekuce může bránit překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 4086/2018, ze dne 21. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5537/2016, ze dne 6. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2158/2017, ze dne 27. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 4164/2013, i dovolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2039/2006). Zmíněný nedostatek podmínky řízení (rei iudicatae) může v exekučním (vykonávacím) řízení o návrhu povinného na (částečné) zastavení exekuce nastat tehdy, má-li být v témže exekučním (vykonávacím) řízení projednávána stejná věc, o níž již v tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto. Totožnost věci je dána jednak stejnými účastníky řízení a jednak stejným skutkovým základem (stejným důvodem vyplývajícím ze stejných skutkových tvrzení) projednávané věci. Jestliže tedy soud dřívější návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) zamítl, představuje jeho usnesení překážku věci pravomocně rozhodnuté, byl-li nový návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podán za stejných skutkových okolností jako návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 4086/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5537/2016).
6. Rozpor s výše uvedenými závěry dovolacího soudu o způsobu rozhodování ve věci návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. by tak bylo možno namítat pouze tehdy, jestliže byl (je) posuzován po skutkové stránce nový návrh na zastavení exekuce, resp. došlo k zahájení řízení o návrhu, o němž je exekuční soud povinen věcně rozhodnout. Zkoumaná věc takovým případem není, neboť při porovnání návrhů dovolatele na zastavení exekuce ze dne 29. 3. 2021, ze dne 26. 7. 2021 a ze dne 17. 2. 2022 je zjevné, že povinný žádná nová tvrzení ke svým poměrům nenabízí (návrhy obsahují totožné formulace či celé věty, naopak přítomen není jakýkoli údaj o případné změně poměrů dovolatele). Povinnému je však pro futuro možnost navrhnout zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. - za podmínky vylíčení nikoli bezvýznamné změny poměrů - zachována. Rozhodnou změnu může ostatně přivodit i činnost exekutora, jejímž výsledkem bude skutečnost, že není možno povinnému postihnout majetek v rozsahu, jenž by stačil k pokrytí nákladů exekučního řízení.
7. K námitce povinného o tom, že od podání předchozích návrhů na zastavení exekuce došlo na jeho straně ke změně poměrů, když došlo k dražbě jeho majetku v rámci jiného exekučního řízení, čímž povinný přišel o poslední majetek, který mu zbýval, dovolací soud uvádí, že nejde o tvrzení o změně poměrů, na němž by bylo možno postavit skutkově nový návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Předmětná dražba totiž proběhla již začátkem roku 2021 (což sám povinný uvádí v návrhu na zastavení exekuce; dále viz oznámení o přihlášených pohledávkách ze dne 18. 1. 2021 a odst. 7 usnesení odvolacího soudu), tedy již před rozhodnutím o prvním návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 29. 3. 2021. Tato skutečnost tak již byla v rámci řízení o prvním návrhu povinného na zastavení exekuce známa.
8. Protože je napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu