ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3582.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3582/2022-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E.ON Energie, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Ovocný trh 1096/8, proti povinné EDHESSA s. r. o., se sídlem v Biskoupkách č. p. 33, identifikační číslo osoby 27863816, pro 273.520 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 EXE 12763/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2022, č. j. 66 Co 435/2021-241, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. 8. 2021, č. j. 49 EXE 12763/2014-230, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl návrh povinné ze dne 17. 2. 2021 na zastavení exekuce. Citoval §55 odst. 4 a 5, §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) a poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 28. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Uvedl, že přirozeným smyslem exekuce je její provedení, nikoliv její zastavení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 129/2020). Exekuční řízení probíhá již od roku 2014, přičemž z obsahu spisu se zřetelně naznačuje nepříznivá majetková situace povinné a tato skutečnost se odrazila rovněž ve zprávě pověřeného soudního exekutora, který s návrhem povinné na zastavení exekuce z uvedeného zákonného důvodu [§268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] souhlasil. Dovodil, že stanovisko soudního exekutora není jediným podkladem, na jehož základě soud existenci uvedeného zákonného důvodu pro zastavení exekuce posuzuje. Soudní exekutor ve své zprávě odkazoval na probíhající likvidaci povinné, avšak tento údaj neodpovídá údajům dle obchodního rejstříku, podle něhož byla likvidace povinné ukončena již v roce 2018, a ta je tedy nadále evidována jako subjekt bez likvidace. Uzavřel, že je proto namístě, aby soudní exekutor, při vědomí tohoto aktuálního stavu, znovu posoudil aktuální majetkovou situaci povinné, a bude-li mít i nadále za to, že povinná je nemajetná, sám učinil případný podnět k zastavení exekuce. Námitku povinné, že v jiných exekučních řízeních došlo k jejich zastavení z důvodu její nemajetnosti, shledal nedůvodnou, neboť průběh každého řízení je individuální, a tedy není možno v nich učiněné závěry bez dalšího převzít pro účely jiného řízení.
2. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedla, že důvodem jejího návrhu na zastavení exekuce je její „důkazně prokázaná a judikatorně osvědčená nemajetnost“. S odkazem na §13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, namítá, že uvedeným ústavním kautelám odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostálo. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I. změnil tak, že se exekuční řízení vedené pod sp. zn. 124 EX 13226/14 zcela zastavuje podle §52 odst. 1 exekučního řádu za použití §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a věc vrátil soudnímu exekutorovi k rozhodnutí o nákladech řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále opět „o. s. ř.“.
4. Dovolání není přípustné.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Zároveň je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019).
8. Dovolatelka prostřednictvím shora uvedených námitek v zásadě vytýká odvolacímu soudu toliko, že rozhodl odlišně od soudního exekutora, přičemž tvrdí, že nemajetnost povinné je „důkazně prokázaná a judikatorně osvědčená“.
9. Dovolatelka tedy nevztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), k žádné otázce, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo (exekuční soud své rozhodnutí postavil na závěru, že je namístě, aby soudní exekutor, znovu posoudil aktuální majetkovou situaci povinné podle daného aktuálního stavu). Ve skutečnosti tak dovolatelka namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu, popř. hodnocení důkazů). Samotný poukaz na možnou vadu řízení však není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což v projednávané věci není splněno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3226/2019). Judikatura Ústavního soudu (srov. nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16) ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je způsobilá odůvodnit zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; Nejvyšší soud však v projednávané věci pro takový postup neshledal důvody.
10. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu