ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3724.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3724/2022-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci oprávněného R.E.I.T. Group družstvo , se sídlem v Pardubicích, Pernerova č. 441, identifikační číslo osoby 26007983, zastoupeného JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Pernerova č. 1490, proti povinné D. D. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Jaroměři, Československé armády č. 51, o výkonu rozhodnutí rozdělením společných nemovitých věcí prodejem a rozdělením jejich výtěžku mezi spoluvlastníky, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2022, č. j. 19 Co 129/2022-34, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání povinné v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. dubna 2022, č. j. 2 E 2/2022-20, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí rozdělením společných nemovitých věcí prodejem a rozdělením jejich výtěžku mezi spoluvlastníky (oprávněného a povinnou).
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, které je podle jejího názoru přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda pro výkon rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky dopadá bez výjimky ustanovení §263 odst. 1 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to s přihlédnutím ke specifiku daného řízení a ke specifickým právům a povinnostem jeho účastníků, která podle dovolatelky nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že po hmotněprávní ani po procesní stránce neexistuje žádná překážka postupu, při němž oprávněný učiní předmětem výkonu rozhodnutí pouze část nemovitých věcí zahrnutých v exekučním titulu. Dovolatelka se domnívá, že výrok o nařízení prodeje nemovitých věcí je vnitřně nedělitelný, když prodej jen části nemovitých věcí zahrnutých v exekučním titulu je v rozporu se zájmem povinné, která je v tomto řízení v postavení „vyváženého“ účastníka řízení. Hlavním cílem daného exekučního řízení podle dovolatelky není uspokojit peněžitou pohledávku oprávněného, ale prodat nemovité věci a výtěžek rozdělit mezi oprávněného a povinnou.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. července 2014,
sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím například usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.
Předestřela-li dovolatelka k řešení podle svého názoru dovolacím soudem dosud neřešenou otázku, zda na řízení o výkonu rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky dopadá ustanovení §263 o. s. ř., nejde o otázku, která by mohla otevřít přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť jde o otázku jednoduchou, jejíž řešení vyplývá z právní úpravy, a proto není zapotřebí její řešení v rozhodovací praxi soudů.
Podle ustanovení §263 odst. 1 o. s. ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení.
Podle ustanovení §348 odst. 1 o. s. ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí.
Z citovaných ustanovení jednoznačně vyplývá, že i v řízení o výkonu rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky lze výkon rozhodnutí nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl. Odvolací soud proto dospěl ke zcela správnému závěru, že neexistuje žádná právní překážka postupu, při němž oprávněný učiní předmětem výkonu rozhodnutí pouze část nemovitých věcí obsažených v exekučním titulu. Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán, a proto Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu