ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2874.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 2874/2023-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Cigánkem v právní věci žalobkyně A. H. , zastoupené J. H., jako obecným zmocněncem, proti žalované označené jako ALBIS – kulturní středisko , příspěvková organizace, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrbovická č. 182, IČO 00083291, o zaplacení 41.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020, č. j. 3 Co 78/2020-257, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 17 Co 300/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2022, č. j. 3 Co 169/2021-297, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 8. 10. 2021, č. j. 17 Co 300/2012-283, Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení „o žalobě na obnovu řízení ze dne 3. 5. 2021“ (výrok I.), výrokem II. odmítl dovolání (jednalo se o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 3 Co 78/2016-257 – pozn. dovolacího soudu), výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení a dovolacího řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně, ač vyzvána, nezaplatila soudní poplatek, opětovnou žádost žalobkyně o osvobození od povinnosti poplatek zaplatit posoudil jako zjevně nedůvodnou. Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 3 Co 78/2016-257, posoudil soud prvního stupně jako opožděně podané.
2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2022, č. j. 3 Co 169/2021-297, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
4. Při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu nebyla žalobkyně zastoupena advokátem, dovolání nebylo sepsáno advokátem, ani nebylo zjištěno, že by žalobkyně měla právnické vzdělání (§241 o. s. ř.).
5. Žalobkyně ani přes výzvu soudu, která byla provedena usnesením ze dne 9. 6. 2022, č. j. 17 Co 300/2012-309, opraveným usnesením ze dne 30. 8. 2022, č. j. 17 Co 300/2012-320, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2023, č. j. 2 Co 75/2022-331, neodstranila nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o. s. ř., ačkoliv byla o důsledcích své nečinnosti poučena; podmínka povinného zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř. tak nebyla splněna, a proto bylo dovolací řízení zastaveno podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.
6. K žádosti dovolatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů a žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 8. 6. 2022, Nejvyšší soud (stejně jako soud prvního stupně) nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle §2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, nebo ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022). Uvedené plyne z dosavadního postupu dovolatelky v projednávané věci (v níž opakovaně, mechanicky na každé rozhodnutí soudu reaguje odvoláním, žalobou pro zmatečnost, žalobou na obnovu řízení a dovoláním, včetně námitek podjatosti a podává tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatelka v zásadě stále dokola s drobnými úpravami kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně postupuje též v mnoha dalších řízeních (např. ve věcech, jež byly u Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023, sp. zn. 24 Cdo 869/2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022, sp. zn. 21 Cdo 3072/2022 atd.). Jednání dovolatelky lze považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejího názoru neoprávněně zasaženo.
7. Dovolatelka nezaplatila ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatelku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá, a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce, dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
8. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Obdobně je nutno posoudit i návrh na odklad právní moci napadeného usnesení. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud České republiky nezabýval.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu