ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3181.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3181/2022-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. , se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H. , narozenému XY, a 2) J. H. , narozenému XY, oběma bytem XY, o provedení exekuce, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 30/2021, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2022, č. j. 5 Co 8/2022-15, takto:
Řízení o dovolání povinných se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. 11. 2021, č. j. 16 C 30/2021-6, odmítl žalobu pro zmatečnost ze dne 31. 5. 2021, kterou povinní podali proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 3 Co 142/2020-261 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání povinných Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 5 Co 8/2022-15, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a změnil jej ve výroku II. tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání, při jehož podání nebyli zastoupeni advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolacímu soudu je ze své činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobám povinných např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019.
Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem nebo notářem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud ustáleně dovozuje, že povinní si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být známa přinejmenším z jiných řízení.
Dovolací soud tedy dovozuje, že i když povinní nebyli (opětovně) vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).
Dovolací soud uzavírá, že povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor. Proto podle §243c odst. 3 věta třetí ve spojení s §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil.
Povinní do dovolání vtělili i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Navíc v dané věci odložení vykonatelnosti napadeného usnesení nepřipadá v úvahu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 11. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu