ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.981.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 981/2023-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce RKL Opava, spol. s r. o. , se sídlem v Opavě – Suchých Lazcích, Přerovecká č. 304/2a, IČO 62304453, zastoupeného Mgr. Martinem Hofmanem, advokátem se sídlem v Opavě, Solná č. 447/27, proti žalovanému Z. F. , zastoupenému JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 119/3, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 276/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2022, č. j. 16 Co 157/2022-111, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2022, č. j. 16 Co 157/2022-111, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu [jeho závěr, že žalovaný dopisem ze dne 13. 7. 2020 doručeným žalobci dne 14. 7. 2020 okamžitě zrušil pracovní poměr po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v §59 zákoníku práce (po uplynutí lhůty 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl), neboť žalovaný se o neproplacení příplatku za noční práci za měsíc leden 2020, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, dozvěděl dne 17. 2. 2020, kdy převzal výplatní lístek za tento měsíc, ve kterém nebyl tento příplatek vůbec zúčtován, přičemž „subjektivní prekluzivní lhůta počala běžet po uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti, tj. od 16. 3. 2020“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolací soud již dříve ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce dovodil, že zaměstnanec se ve smyslu ustanovení §54 odst. 2 zákoníku práce (nyní §59 zákoníku práce) doví o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení §54 odst.1 písm. b) zákoníku práce [nyní §56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce] dnem, kdy získal vědomost (dověděl se) o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část), ačkoliv od jejich splatnosti již uplynulo 15 dnů; spatřuje-li zaměstnanec důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti za více měsíců nebo jinak určených výplatních období, doví se zaměstnanec o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru pokaždé, kdy získá vědomost o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část) za jednotlivá výplatní období [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1275/2004, uveřejněný pod č. 196/2004 v časopise Soudní judikatura, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, účinném od 1. 1. 2007 (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4436/2018)].
Konal-li žalovaný jako řidič kamionu v lednu 2020 noční práci (čehož si musel být vědom, včetně toho, zda práci vykonával na příkaz žalobce či s jeho vědomím), pak je úsudek odvolacího soudu, že o nevyplacení příplatku za tuto noční práci [a tedy části mzdy ve smyslu §56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce] se žalovaný dověděl při převzetí výplatního lístku za leden 2020 (dne 17. 2. 2020), ve kterém byla zúčtována jeho mzda za tento měsíc bez příplatku za noční práci, aniž by k získání této vědomosti potřeboval údaje z evidence pracovní doby, kterou měl vést žalobce, a údaje o přesné výši příplatku, a že dvouměsíční subjektivní lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru žalovaným začala běžet po uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů od splatnosti mzdy žalovaného za měsíc leden 2020, která ve smyslu §141 odst. 1 zákoníku práce nastala dne 29. 2. 2020, zcela konformní s uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění, na nichž soudy založily svůj závěr, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v §59 zákoníku práce, a způsob, jakým k těmto skutkovým zjištěním dospěly (hodnocení důkazů, na základě něhož k nim dospěly), přehlíží, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020).
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. rovněž nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Dovolací soud přitom v projednávané věci neshledal extrémní rozpory mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná.
Dovozuje-li žalovaný, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, pak nebere náležitě v úvahu ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, který ve své judikatuře vychází ze závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč.).
Poměřováno těmito závěry není dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, jak namítá žalovaný, neboť z jeho odůvodnění zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno. Toto odůvodnění má všechny náležitosti uvedené v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., které je třeba podle §211 o. s. ř. použít přiměřeně s přihlédnutím k zásadně přezkumné povaze činnosti soudu v odvolacím řízení, a je patrné, že nebránilo dovolateli v uplatnění jeho práv.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu