ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.51.2023.1
sp. zn. 21 Nd 51/2023-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci navrhovatele M. B. , narozeného XY, bytem XY, za účasti OLOMOUCKÉHO KRAJSKÉHO FOTBALOVÉHO SVAZU, pobočného spolku, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici č. 1212/39, IČO 70945322, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze, Těšnov č. 1059/1, o vyslovení, že usnesení valné hromady ze dne 18. 3. 2016 není jejím usnesením a hledí se na něj, jakoby nebylo přijato, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 127/2017, o návrhu navrhovatele na vyloučení soudce Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo 184/2022.
Odůvodnění:
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 79 Cm 127/2017-161, kterým byl zamítnut „návrh, aby soud vyslovil, že usnesení valné hromady ze dne 18. 3. 2016, kterým byly schváleny stanovy účastníka Olomouckého krajského fotbalového svazu pobočného spolku, není usnesením valné hromady a hledí se na něj, jakoby nebylo přijato,“ podal navrhovatel odvolání. V podání, které bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze dne 4. 1. 2023, vznesl navrhovatel námitku podjatosti proti soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislavu Bernardovi, neboť „JUDr. Stanislav Bernard je členem Fotbalové asociace České republiky (dále jen FAČR) a účastník je pobočným spolkem FAČR“, „JUDr. Stanislav Bernard byl 24 let členem orgánů FAČR, působil v legislativní radě FAČR, která měla na starosti přípravu stanov FAČR, účastnil se valných hromad FAČR, byl nejmocnějším mužem FAČR, FAČR zaplatila JUDr. Stanislavu Bernardovi a jeho manželce zájezd v ceně přesahující sto tisíc korun, poskytovala mu opakovaně plnění – nějaké bonusy“. „V řízení sp. zn. 6 Cmo 184/2022 JUDr. Stanislav Bernard již cca tři měsíce blokuje odpověď na žádost navrhovatele (kdo bude ve věci rozhodovat) a s řízením manipuluje“. „JUDr. Stanislav Bernard má osobní zájem na výsledku sporu a má blízký vztah k FAČR a takto i k účastníkovi.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout; soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §15a odst. 1 větu první, §14 odst. 1 a §14 odst. 4 o. s. ř.).
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze – jak vyplývá z obsahu spisu – má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo 184/2022 projednat a rozhodnout soudní oddělení (senát) 6 Cmo, jehož členy jsou JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. František Švantner a JUDr. Ing. Dušan Hrabánek.
Soudce JUDr. Stanislav Bernard, kterého se námitka podjatosti týká, ve svém vyjádření uvedl, že nemá žádný poměr k předmětné věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům a že mu není známa žádná skutečnost, pro kterou by zde byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Veškerou aktivní činnost ve FAČR ukončil v roce 2016 a od té doby nemá žádný vztah k FAČR nebo jejím funkcionářům. K výtkám navrhovatele ohledně manipulace se spisem uvedl, že „věc napadla odvolacímu soudu 20. 9. 2022 a byla přidělena senátu a zapsána pod sp. zn. 7 Cmo 200/2022, senátu 6 Cmo byla tato věc přidělena zápisovým oddělením 22. 12. 2022, zapsána pod výše uvedenou sp. zn. 6 Cmo 184/2022, který v souladu s RP, vedle senátu 9 Cmo, rozhoduje ve spolkových věcech“.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod číslem 33/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise pod číslem 48/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování) a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen také příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Nelze přitom vyloučit, že se nepřátelský vztah soudce k účastníku vytvoří při služebním styku, tj. v rámci předchozích soudních řízení nebo i v průběhu řízení stávajícího, především na základě negativně zaměřeného vystupování účastníka proti jeho osobě.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislava Bernarda. Uvedený soudce nemá k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jeho vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takový vztah uvedeného soudce navrhovatel ani nenamítá, a jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům nelze dovodit ani z údajů v jeho podání.
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo 184/2022 (16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné navrhovatelem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu