ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1235.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1235/2023-725
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně A. P. , zastoupené JUDr. Paulínou Skaličkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Jindřicha Pruchy 310, proti žalovanému T. H. , o žalobě na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 4. 2009, č. j. 8 C 128/2008-532, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2010, č. j. 11 Co 593/2009-598, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 128/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2022, č. j. 11 Co 302/2022-715, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Vsetíně (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 8 C 128/2008-680, odmítl žalobu na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 128/2008 (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Ostravě (dále rovněž jako „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 11 Co 302/2022-715, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že žalobu na obnovu řízení podala řádně a včas. Tato žaloba splňovala veškeré, zákonem stanovené náležitosti a byly v ní dostatečně vylíčeny skutečnosti odůvodňující obnovu řízení. Tvrdí, že soudy v původním řízení dostatečně nezjistily skutkový stav, neboť nesprávně posoudily závěry vyplývající z provedeného znaleckého posudku. Má za to, že v ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena právní otázka, zda „zcela zjevně nesprávné vyhodnocení důkazního prostředku může zakládat účastníku řízení důvod pro podání návrhu na obnovu řízení z důvodu, že může přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.“ Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
5. Podle §237 o. s. ř není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
8. Pouhá polemika dovolatelky s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
9. Odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že dovolatelka v žalobě na obnovu řízení (ani v doplňujícím podání) neuvedla, z jakého důvodu tuto žalobu podala, neoznačila důkazy k prokázání důvodnosti této žaloby a ani neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že žalobu podala včas.
10. Dovolatelka v souvislosti s těmito závěry odvolacího soudu pouze namítá, že žalobu na obnovu řízení podala řádně a včas. Podle dovolatelky splňovala žaloba veškeré náležitosti stanovené zákonem. Má také za to, že v žalobě dostatečně vylíčila skutečnosti odůvodňující její požadavek na obnovu řízení.
11. Obsahem dovolání je tak pouhá polemika žalobkyně s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem (nosnými důvody rozhodnutí odvolacího soudu) s tím, že toto právní posouzení věci by mělo být podle názoru žalobkyně jiné (k tomu považuje Nejvyšší soud za důležité poznamenat, že žalobkyně například žádným způsobem v dovolání nenapadá závěr odvolacího soudu, že v žalobě na obnovu řízení neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že žalobu podala včas). V takovém případě ovšem nevymezuje žalobkyně v dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
12. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej §241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
13. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že v intencích projednávané věci by přípustnost dovolání ani nemohla založit žalobkyní formulovaná právní otázka, zda zcela zjevně nesprávné vyhodnocení důkazu provedeného soudem v původním řízení zakládá účastníku řízení důvod pro podání žaloby na obnovu řízení.
14. Žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je procesněprávním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4165/2013).
15. Skutečnosti nebo důkazy mohou být podle §228 odst. 1 o. s. ř. důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení. To znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“ a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní.
16. Při výkladu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl v soudní praxi přijat právní názor (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012), že důvodem žaloby na obnovu řízení mohou být nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena například věrohodnost svědka, tedy jinak řečeno nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení důkazů založeno. Žalobou na obnovu řízení však nelze napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle §132 a násl. o. s. ř.
17. Dovolatelka za důvod obnovy řízení označila chybné vyhodnocení závěrů znaleckého posudku, který byl proveden jako důkaz v řízení, jehož obnovy se žalobkyně domáhá. Žalobkyně tedy zpochybňuje prostřednictvím této žaloby pouze samotné hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů v původním řízení, které však důvodem obnovy řízení být nemůže (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2305/2021).
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu