ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2381.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2381/2023-435
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně K-L interiér s. r. o. , IČO 25590634, se sídlem ve Vlčkové 131, zastoupené Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem ve Fryštáku, Holešovská 166, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 21/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 21. března 2023, č. j. 75 Co 329/2022-408, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného Mgr. Tomáše Cimboty.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 7 C 21/2020-357, zamítl žalobu na vydání v rozsudku blíže specifikovaných věcí (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 75 Co 329/2022-408, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu zejména vytýká rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, což podle ní zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaný nepovažuje dovolání žalobkyně za přípustné. Navrhuje proto, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
5. Dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
6. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz )].
9. Co se týče obsahu dovolání, dovolací soud je nucen pouze konstatovat, že celé podání žalobkyně je spíše pouhou polemikou s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, s jehož závěry žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně totiž v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neboť nevymezila žádnou právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Toliko uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, což k projednání dovolání samo o sobě nepostačuje.
10. Dovolací soud opakovaně zdůrazňuje, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
11. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
12. Bez řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání tak veškerá argumentace dovolatelky ohledně její námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu či závěru odvolacího soudu, že movité věci, jejichž vydání se domáhá, již nejsou v držbě (detenci) žalovaného, neboť byly zcizeny prodejem třetím osobám, zůstává toliko v rovině obecných výhrad, jimiž dovolací soud není oprávněn se zabývat. Na uvedeném ničeho nemění ani odkazy na rozhodnutí dovolacího soudu, neboť těmito odkazy není otázka přípustnosti dovolání náležitě vymezena. Dovolací soud ostatně nemůže přihlédnout ani k polemice dovolatelky se zjištěným skutkovým stavem, neboť skutkovými zjištěními učiněnými nalézacími soudy je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat.
13. Jelikož dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu