ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2511.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2511/2023-646
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců: a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG , registrační číslo FL – 0001,030.270-0, se sídlem v Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) H. A., oba zastoupení Dr. Ervinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalovaným 1) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 a 2) Lesům České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vyklizení nemovitostí, o zaplacení peněžité náhrady a o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 78/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2023, č. j. 11 Co 273/2022-592, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jeseníku (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 10 C 78/2018-529, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému 2) vyklidit a předat tam specifikované pozemky žalobcům a zaplacení 100 000 Kč, eventuálně zaplacení náhrady ve výši 100 000 Kč za tyto nemovitosti žalobcům (výrok I) a dále určení, že žalobce a) je vlastníkem těchto nemovitostí (výrok II). Také rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výroky III a IV).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. 11 Co 273/2022-592, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Obsahem podaného dovolání je zejména zpochybnění procesu konfiskace majetku jejich právního předchůdce, lichtenštejnského knížete Františka Josefa II., ke které došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Vymezují otázky týkající se dopadu exekuční a jurisdikční imunity Františka Josefa II. na provedenou konfiskaci, nesprávné interpretace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. - st. ÚS 21/05, nesprávné interpretace restitučních předpisů, zákonné ochrany faktického užívání nemovitostí, přípustnosti soudního přezkumu správních aktů a nesprávnosti posouzení nároku na peněžitou náhradu. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná 1) navrhuje dovolání odmítnout. Má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu (v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021, a zejména na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22).
5. Žalovaný 2) nepovažuje dovolání žalobců za přípustné a navrhuje, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v obsáhlém dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, od níž nemá dovolací soud důvod se jakkoli odchýlit, a to i ty otázky, které dovolatelé považují za dosud neřešené.
9. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, dostupné na https://nalus.usoud.cz ). V posuzované věci poskytly soudy nižších stupňů dovolatelům výklad otázky konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Tento výklad nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.
10. V plném rozsahu lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, která již byla vydána ve sporech žalobců ve skutkově zcela obdobných věcech a jejichž odůvodnění, v nichž se soudy se všemi předloženými otázkami vypořádaly, jsou žalobcům dobře známa: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), a především pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
11. K dalším námitkám žalobci přípustnost dovolání nevymezili a již z toho důvodu nemohou založit přípustnost dovolání. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že jde taktéž o námitky, s nimiž se už soudy ve výše odkazovaných rozhodnutích vypořádaly; lze na ně proto odkázat.
12. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
13. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu