ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.268.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 268/2023-295
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Zemědělského obchodního družstva Lubná , IČO 00129712, se sídlem v Lubné 326, zastoupeného Mgr. Ing. Jindřiškou Jirákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo náměstí 279, proti žalovanému F. B. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 214/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 7. 2022, č. j. 27 Co 96/2022-246, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ing. Jindřišky Jirákové, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitách (dále také jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 10 C 214/2019-182, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2022, č. j. 10 C 214/2019-204, zřídil ve prospěch budovy bez č. p./č. ev., postavené na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, služebnost nezbytné cesty chůzí a jízdou přes pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. st. XY, vše v k. ú. XY, a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu č. 628-481/2021, ze dne 19. 8. 2021, vyhotoveném M. D. a služebnost nezbytné cesty chůzí a jízdou ve prospěch nadzemních zásobníků, které jsou součástí budovy bez č. p./č. ev. postavené na pozemku parc. č. st. XY a které se nachází na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, a to přes pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu č. 628-481/2021, ze dne 19. 8. 2021, vyhotoveném M. D. (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému úplatu za zřízení nezbytné cesty ve výši 155 250 Kč (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok III) i státu (výrok IV).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále rovněž jako „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 27 Co 96/2022-246, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle žalovaného v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty ve smyslu §1032 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uvádí, že zřízení nezbytné cesty přes jeho pozemky mu způsobí škodu, která převýší výhodu nezbytné cesty pro žalobce. Má také za to, že žalobce si způsobil nedostatek přístupu k nemovitostem z hrubé nedbalosti či dokonce úmyslně. Stavbu, k níž se domáhá povolení nezbytné cesty, postavil na pozemku třetí osoby a muselo mu být známo, že ke stavbě nemá žádným způsobem zabezpečen přístup ze svých pozemků či z veřejné cesty. Namítá rovněž, že stavba žalobce je „již na hranici životnosti“. K tomu dodává, že žalobce vlastní v blízkém okolí i další stavby, které mohou být využity ke stejnému účelu jako stavba, k níž se domáhá povolení nezbytné cesty, a ke kterým má zajištěn přístup z veřejné cesty.
Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že v poměrech projednávané věci byly splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty (jakožto pozemkové služebnosti ke stavbám ve vlastnictví žalobce vedoucí přes pozemky žalovaného) v rozsahu stanoveném soudy nižších stupňů. Podle žalovaného odvolací soud při rozhodnutí o povolení nezbytné cesty nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, ze které plyne, že právo vlastníka pozemku má být omezeno co možná nejméně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2085/2008). K tomu dodává, že samotná skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005). Má za to, že soudem zřízená nezbytná cesta je pro žalobce pohodlnější, ekonomicky efektivní a optimální variantou zajištění přístupu k nemovitosti z veřejné cesty. Avšak při zřizování nezbytné cesty by soud měl respektovat především vlastnické právo žalovaného jakožto vlastníka pozemků, přes které nezbytná cesta vede. V posuzované věci měla být nezbytná cesta povolena takovým způsobem, aby bylo co možná nejméně omezeno vlastnické právo žalovaného (i za předpokladu, že by žalobce byl nutné provést určité stavební úpravy stavby ve vlastnictví žalobce).
Žalovaný má také za to, že soudy nižších stupňů neprovedly ve věci dostatečné dokazování (soudy měly podle žalovaného provést důkazy vztahující se k alternativním trasám nezbytné cesty či zopakovat místní šetření).
Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Podle žalobce soud zřídil nezbytnou cestu v takovém rozsahu, aby umožnila řádné užívání stavby v jeho vlastnictví a zároveň bylo vlastnické právo žalovaného omezeno co možná nejméně. Podotýká, že právní předchůdce žalobce zřídil stavbu v souladu s tehdejšími právními předpisy (upravujícími právo družstevního užívání pozemků) a nelze klást k tíži žalobce, že ke stavbě není v současné době zajištěn přístup z veřejné cesty. Žalobce rovněž nabízel žalovanému, že koupí pozemky nutné pro zajištění takového přístupu. Žalovaný však tuto nabídku neakceptoval. Podotýká, že ve věci bylo provedeno řádné a úplné dokazování. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.
Podle §1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.
Soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti cesty jen za podmínek upravených v §1029 odst. 1, 2 o. z., tedy jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možná nejméně; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2711/2011). Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo cesty zřídit [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004 (uveřejněný pod č. 32/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Služebnost cesty taktéž nelze zřídit, pokud by byl přístup pro žalobce pouze pohodlnější, resp. výhodnější [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 38/2005 (uveřejněný pod č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); §1032 odst. 1 písm. c) o. z.]. Pro rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty je rozhodné, k jakému účelu stavba, ke které má být cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku (§154 odst. 1 o. s. ř.) v souladu se stavebními předpisy slouží (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2909/2016). Významná je i skutečnost, že na pozemku, který připadá pro zřízení nezbytné cesty do úvahy, je již vybudována cesta (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 752/2021).
Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudů nižších stupňů, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1774/2019). Dovolací soud pak při přezkumu postupuje zdrženlivě; úvahy soudů nižších stupňů zpochybní jen v případě, že jsou zjevně nepřiměřené či nejsou řádně odůvodněny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 912/2019).
Žalovaný předně namítá, že „zřízení nezbytné cesty přes jeho pozemky by na jeho straně způsobila takovou škodu, která zcela zřejmě převyšuje výhodu nezbytné cesty pro žalobce.“ V souvislosti s touto námitkou však žalovaný neformuluje žádnou právní otázku ani neodkazuje na žádnou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu. Obsahem dovolání je pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být podle názoru dovolatele jiné. V takovém případě ovšem nevymezuje žalovaný v této části dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Z těchto důvodů trpí dovolání v této části vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej §241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel také uvádí, že žalobce je vlastníkem dalších staveb, které mohou sloužit ke stejnému účelu jakožto stavba, k níž byla nezbytná cesta povolena, avšak ke kterým má žalobce zajištěn přístup z veřejné cesty přes pozemky v jeho vlastnictví. Ani v souvislosti s touto námitkou nevymezuje dovolatel řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka žalovaného, že žalobce si způsobil nedostatek přístupu ke svým nemovitostem z hrubé nedbalosti, či dokonce úmyslně ve smyslu §1032 písm. b) o. z. (a proto soud neměl nezbytnou cestu povolit). Uvádí, že stavby byly zřízeny na pozemku třetí osoby a v době zřizování staveb muselo být stavebníkovi známo, že ke stavbě není žádným způsobem zabezpečen přístup z veřejné cesty či z pozemků zřizovatele stavby. Je důležité především zohlednit, že absence přístupu k nabývaným nemovitostem byla objektivní skutečností způsobenou historickým vývojem právní úpravy pozemkového vlastnictví před rokem 1989 (jelikož stavbu zřídil právní předchůdce žalobce na základě práva družstevního užívání pozemků) a žalobce jakožto vlastník těchto staveb do této situace pouze vstoupil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 557/2022). V takovém případě nelze v této věci jednání žalobce považovat za hrubě nedbalé či úmyslné ve smyslu §1032 písm. b) o. z. K tomu lze také poznamenat, že podle zjištění odvolacího soudu se žalobce pokoušel se žalovaným dohodnout na zajištění přístupu, avšak žalovaný nebyl ochoten vyřešit spor mimosoudní cestou. V takovém případě byl soud oprávněn o povolení nezbytné cesty rozhodnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005).
Žalovaný dále namítá, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty jakožto pozemkové služebnosti ke stavbám ve vlastnictví žalobce vedoucí přes pozemky žalovaného v rozsahu stanoveném soudy nižších stupňů.
V poměrech posuzované věci nepovažuje Nejvyšší soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, který zřídil nezbytnou cestu přes pozemky žalovaného v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu ze dne 19. 8. 2021, č. 628-48182021, vyhotoveném M. D. Odvolací soud rovněž tuto úvahu náležitě odůvodnil. Je nutné především přihlédnout k účelu, ke kterému stavba žalobce v souladu se stavebními předpisy v době vyhlášení rozsudku (§154 odst. 1 o. s. ř.) slouží, tedy jako posklizňová linka (viz rozhodnutí Městského úřadu v Litomyšli, odboru výstavby a územního plánování, č. j. MěÚ Litomyšl 070173/2020, ze dne 7. 10. 2020), jejíž součástí jsou rovněž nadzemní zásobníky částečně se nacházející na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY. Nezbytná cesta v rozsahu stanoveném odvolacím soudem umožňuje řádné užívání této stavby s přihlédnutím k jejímu způsobu užívání, který je v souladu se stavebními předpisy. Takto zřízený přístup nelze ani hodnotit jako pro žalobce pouze pohodlnější či výhodnější variantu.
Nelze opomenout ani skutečnost, že na pozemcích, přes které je nezbytná cesta povolena, je již cesta vybudována a pozemky jsou pro tento účel fakticky využívány. Soud nezbytnou cestu na pozemcích žalovaného zřídil jen v takovém rozsahu, aby jeho vlastnické právo bylo omezeno co možná nejméně.
Dovolatel rovněž uvádí, že „soud prvního stupně neprovedl dostatečné dokazování v této věci.“ Žalovaný v souvislosti s provedeným dokazováním pouze polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž řádně formuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) otázku procesního práva, na níž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Pouhá polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje (v této souvislosti) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. (srov. odst. 24 – 27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, dostupného na nalus.usoud.cz). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 2135/16).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 2. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu