ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3796.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3796/2023-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) T. B. a b) D. B. , zastoupených JUDr. Jiřím Hroňkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 75/4, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 245/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 28 Co 502/2022-317, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
[2] Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 19 C 245/2018-275, určil, že žalobci jsou vlastníky pozemku parc. č. XY o velikosti 29 m 2 v k. ú. XY vymezeného geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. č. XY o velikosti 7 149 m 2 v k. ú. XY, jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to každý jednou polovinou (výrok I). Dále určil, že žalobci jsou vlastníky pozemků a) parc. č. XY o velikosti 35 m 2 v k. ú. XY a b) parc. č. XY o velikosti 34 m 2 v k. ú. XY vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. č. XY o velikosti 7 149 m 2 v k. ú. XY, jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to každý jednou polovinou (výrok II). Co do zbytku žalobu zamítl (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
[3] K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 28 Co 502/2022-317, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení potvrdil (výrok I) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
[4] Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání spatřují v §237 o. s. ř, resp. jeho důvodnost v tom, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka oprávněné držby posouzena jinak. V rámci dovolání vyjadřují nesouhlas se závěry napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ohledně zamítnutí žaloby na určení vlastnictví žalobců k v dovolání specifikovaným pozemkům a namítají nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná se k vyjádření žalobců nevyjádřila.
[6] Dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
[7] Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[8] Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
[9] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
[10] Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
[11] Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
[12] Žalobci v projednávané věci výše uvedeným požadavkům na řádné vymezení přípustnosti dovolání nedostáli. Ačkoliv v úvodu dovolání uvedli, že přípustnost (resp. důvodnost) dovolání je dána tím, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka oprávněné držby posouzena jinak, z obsahu dovolání již není zřejmé, od kterého svého řešení (s odkazy na konkrétní judikaturu) by se snad měl dovolací soud odchýlit a své dosavadní řešení dané právní otázky (která nadto v dovolání žalobců ani není řádně formulována) měl přehodnotit, tedy posoudit jinak, aby bylo možné tento předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. považovat za řádně vymezený.
[13] Z dalšího textu dovolání, jenž však představuje pouhou nesouhlasnou polemiku s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, se naopak spíše podává, že dovolatelé požadují po dovolacím soudu „posoudit jinak“ právní otázku (patrně oprávněnosti držby žalobců) vyřešenou soudem odvolacím, a to ve smyslu revize napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, nikoliv ve smyslu přehodnocení stávající judikatury soudu dovolacího, jak má na mysli §237 o. s. ř. Takový předpoklad přípustnosti ale zákon nezná a tímto způsobem proto nelze přípustnost dovolání založit. Mimo to, dovolání ani neobsahuje žádný odkaz na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu; jedinou zmínkou je rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3079/2014, u nějž žalobci uvádějí, že odkaz na toto rozhodnutí v napadeném rozhodnutí byl ze strany odvolacího soudu zavádějící a toto rozhodnutí bylo nesprávně vyhodnoceno. To ovšem neodpovídá v úvodu dovolání avizovanému předpokladu přípustnosti dovolání spočívajícím v tom, že právní otázka vyřešená dovolacím soudem má být posouzena jinak. Žádné další odkazy na rozhodovací praxi dovolacího soudu pak již dovolání neobsahuje. S ohledem na tyto vady se proto dovolací soud podaným dovoláním nemohl po věcné stránce vůbec zabývat.
[14] Jelikož dovolání žalobců trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
[15] V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 12. 2023
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu