ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3799.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3799/2022-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Fairy Tailors s. r. o., IČO: 24153320, se sídlem v Lidicích, Distomonská 133, zastoupené Mgr. Vladimírem Kyzlinkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1276/36, proti žalované Delibarry Inc. , se sídlem Highwa 580, 3579 East, Suite 223, United states of America, zastoupené Mgr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, o zaplacení 64 198,80 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 69/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2022, č. j. 18 Co 218/2022-156, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č. j. 22 C 69/2017-88, uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 64 298,80 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 000 Kč za každý započatý týden prodlení od 6. 12. 2015 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 1 000 Kč za každý započatý týden prodlení od 23. 10. 2015 do 15. 12. 2015 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, č. j. 18 Co 218/2022-112, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2020, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1 000 Kč za každý započatý týden prodlení od 16. 12. 2015 do zaplacení, potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Protože se žalované „nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině“ Obvodní soudu pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. 10. 2019, č. j. 22 C 69/2017-73, ustanovil žalované podle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), opatrovníka, B. V., advokátku se sídlem v XY.
4. Žalovaná podala dne 12. 7. 2021 proti oběma shora uvedeným rozsudkům žalobu pro zmatečnost a současně navrhla, aby soud nařídil odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 3. 2020, č. j. 22 C 69/2017-88. K důvodům zmatečnosti uvedla, že došlo k porušení procesního postupu obou soudů, neboť jí byl ustanoven opatrovník z důvodu, že se jí nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky.
5. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 3. 2022, č. j. 22 C 69/2017-141, nařídil odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 3. 2020, č. j. 22 C 69/2017-88, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 18 Co 218/2022-112, a byl vykonatelný 20. 10. 2020.
6. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze ( dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 7. 2022, č. j. 18 Co 218/2022-156, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 9. 2022, č. j. 22 C 69/2017-162, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 3. 2020, č. j. 22 C 69/2017-88, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 18 Co 218/2022-112, a byl vykonatelný 20. 10. 2020, zamítl.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci.
8. Vymezuje v něm otázku procesního práva, která nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu dosud vyřešena, a to „zdali je dostačující prokázání v rámci posouzení předběžné otázky pro stanovení pravděpodobnosti vyhovění žalobě pro zmatečnost podané pro důvody dle ust. §229 odst. 1) písm. h) o. s. ř., v kontextu procesního návrhu na odklad vykonatelnosti dle §235c o. s. ř., pakliže žalobce (v tomto kontextu žalovaná) uvede rozhodné skutečnosti a označí důkazy, ze kterých vyplývá nedoručení písemností na sídelní (známou) adresu žalované, nepostupování soudu tak, aby byla zjištěna známá adresa pro doručování a důvodné pochybnosti o ustanovení opatrovníka v souladu dle ust. 29 odst. 3, odst. 4) o. s. ř., zakládající pochybnost o porušení základních ústavních práv, včetně práva na spravedlivý proces a přístup k soudům“.
9. Rovněž namítá, že při posuzování předběžné otázky (tj. zdali byly splněny procesní podmínky pro doručování na známou adresu v cizině v kontextu ustanovení opatrovníka ve smyslu §29 odst. 3) o. s. ř.) se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nebylo provedeno dostatečné šetření ve vztahu k „známé adrese“, a to ve smyslu ústavně komfortního výkladu práva na zajištění přístupu k soudu a práva na spravedlivý proces. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 552/2012 a sp. zn. 21 Cdo 2759/2012.
10. Vymezuje i další otázku procesního práva, která nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu dosud vyřešena, „a to posouzení, v rámci předběžně otázky (jestli žalobě bude pravděpodobně vyhověno), zdali se má nejprve ustanovit opatrovníkem fyzická osoba k právnické osobě, která je zároveň společníkem a statutárním orgánem žalované, jejíž pobyt je znám na území ČR a lze ji i ze spisového podkladu doručovat na známou adresu v ČR, tj. zajistit si její souhlas, a to vše v rámci práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudům…“.
11. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2022, č. j.: 22 C 69/2017-141, potvrdí.
12. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby bylo dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
13. Dovolání není přípustné.
14. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
16. Formulací shora uvedených otázek dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, podle něhož je pravděpodobné, že bude žalobám vyhověno, a tudíž je (podle ní) dán důvod pro nařízení odkladu vykonatelnosti žalobami napadeného rozhodnutí.
17. Podle §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
18. Podle §235c o. s. ř. je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.
19. Ustanovení §235c o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení otázky, zda je pravděpodobné, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, a zda je namístě nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je tak věcí úvahy soudu v řízení o této žalobě, neboť závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci.
20. V poměrech projednávané věci se odvolací soud zabýval v žalobě uplatněným důvodem zmatečnosti, přičemž jasně a srozumitelně, vycházeje z konkrétních skutkových okolností projednávané věci (a s odkazem na konkrétní zákonná ustanovení), vysvětlil, proč nemá za pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno (soudy při bezúspěšném doručování písemností žalované vyčerpaly všechny prostředky dané procesními předpisy včetně Haagské úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních a byly proto dány zákonné podmínky pro ustanovení zástupce žalované). Závěry odvolacího soudu jsou přitom v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu týkající se výkladu §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněné pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 552/2012).
21. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy v dotčeném ohledu správné a dovolání žalované není důvodné.
22. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
23. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu