ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.519.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 519/2021-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. D., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Petrů, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 909/41, proti žalované PAMUKALE s. r. o. , IČO 28563191, se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o určení existence práva, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 310/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, č. j. 71 Co 168/2020-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Petrů.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 24. 2. 2020, č. j. 12 C 310/2018-112, určil, „že pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, jsou zatíženy věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch žalobce jako oprávněného, a to v rozsahu, který je šrafováním graficky vyznačen geometrickým plánem č. 961-53/2004 úředně oprávněného zeměměřičského inženýra J. N. ze dne 28. 6. 2004, odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY dne 15. 7. 2004 pod č. 981/2004“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalobcem a společností AQUATOP CZ, s. r. o. byla dne 13. 6. 2005 uzavřena kupní smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene, na jejímž základě žalobce nabyl pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v k. ú. XY. Zároveň bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy k tíži pozemků parc. č. XY, XY a XY, vše v k. ú. XY, ve vlastnictví společnosti AQUATOP CZ, s. r. o., ve prospěch osoby žalobce. Na základě této smlouvy bylo do katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy po pozemcích parc. č. XY, XY a XY, chybně však ve prospěch pozemku parc. č. XY; nikoliv ve prospěch osoby žalobce, jak vyplývalo z obsahu smlouvy. V roce 2018 proběhla v rámci exekuce nařízené na majetek společnosti AQUATOP CZ, s. r. o. dražba pozemků parc. č. XY, XY a XY, které nabyla příklepem ze dne 6. 2. 2018 žalovaná. V dražební vyhlášce soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška ze dne 5. 1. 2018 bylo výslovně uvedeno, že věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch pozemku parc. č. XY, k tíži pozemků parc. č. XY, XY a XY, prodejem v dražbě nezanikne. Po provedené dražbě bylo přesto na základě vyrozumění soudního exekutora o zániku práv věcné břemeno z katastru nemovitostí vymazáno. Na návrh žalobce ze dne 12. 10. 2018 katastrální úřad zahájil řízení o odstranění chyby a znovu věcné břemeno chůze a jízdy zapsal, tentokrát ve prospěch osoby žalobce, tedy v podobě in . Později však došlo k výmazu věcného břemene na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY ze dne 23. 5. 2019, č. j. OR-867/2018-804-20, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2019.
Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalobce smlouvou založené právo odpovídající věcnému břemenu v podobě dohodnuté stranami smlouvy ( in personam ) ze dne 13. 6. 2005 vydržel, když ke dni 13. 6. 2015 uplynula desetiletá vydržecí doba a žalobce právo odpovídající věcnému břemenu vykonával na základě omluvitelného omylu (putativního titulu v podobě výše zmíněné smlouvy ze dne 13. 6. 2005) a po celou dobu byl v dobré víře, že mu právo odpovídající věcnému břemenu chůze a jízdy patří. Za „neopodstatněnou“ považoval námitku žalované, že věcné břemeno in personam nebylo uvedeno v dražební vyhlášce, a proto předmětné nemovitosti již nezatěžuje. Vyšel přitom ze zjištění, že soudní exekutor označil v dražební vyhlášce jako závadu váznoucí na dražených nemovitostech věcné břemeno in rem , tak jak to odpovídalo zápisu v katastru nemovitostí. Dovodil, že „smysl uvedení zapsaného věcného břemene do dražební vyhlášky (a tedy i ustanovení §336l odst. 5 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) ve vztahu k projednávané věci je zřejmý, tedy že jakémukoliv vlastníkovi panujícího pozemku má být zachován katastrem nemovitostí deklarovaný přístup přes dražené (služebné) pozemky; na věcné břemeno in personam , za předpokladu, že je oprávněnou osobou zároveň vlastník panujícího pozemku při zcela totožném rozsahu věcného břemene, pak soud v kontextu projednávané věci pohlíží jako na právo užší, jež je v právu odpovídajícímu věcnému břemeni in rem obsaženo. Je tedy sice nutno přísně formálně připustit, že věcné břemeno, které nemělo dle dražební vyhlášky zaniknout, bylo nesprávně zapsaným věcným břemenem in rem , avšak s přihlédnutím ke shora vyloženému účelu rozhodnutí soudního exekutora, resp. k účelu ustanovení §336l odst. 5 písm. a) o. s. ř., a s přihlédnutím k tomu, že věcné břemeno in rem se pojmově vztahuje na všechny vlastníky panující nemovitosti, což v poměrech projednávané věci zahrnuje i osobu žalobce, který byl ke dni vydražení nemovitostí vlastníkem panujícího pozemku a zároveň byl oprávněným z práva odpovídajícího věcnému břemeni, které vzniklo vydržením ve stejném rozsahu a s dobrou vírou v existenci totožného nabývacího titulu a jeho správného zápisu do katastru nemovitostí, nelze než uzavřít, že soudním exekutorem označené věcné břemeno, které dražbou nemovitostí podle ust. §336l odst. 5 písm. a) o. s. ř. nezaniklo, je nutno vztáhnout i na věcné břemeno určené výrokem I. tohoto rozsudku ve prospěch žalobce. Opačný výklad by byl výkladem formalistickým nereflektujícím konkrétní okolnosti věci a bylo by možno jej označit za rozporný s dobrými mravy (srov. ust. §2 odst. 3, §3030 zákona č. 89/2012 Sb.)“.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 19. 10. 2020, č. j. 71 Co 168/2020-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Uvedl, že chybný postup katastrálního úřadu, který na místo sjednaného věcného břemene in personam zapsal věcné břemeno in rem, „nemůže jít k tíži žalobce“. Zcela se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně v otázce hodnocení dobré víry žalobce a vydržení věcného břemene in personam . S ohledem na princip materiální publicity katastru nemovitostí považoval žalobce i soudní exekutor věcné břemeno vzniklé ze smlouvy ze dne 13. 6. 2005 za věcné břemeno in rem , přičemž rozsah věcného břemena in rem je širší, než věcného břemene in personam . Žalovaná v době dražby věděla o existenci věcného břemene in rem , a přesto se rozhodla předmětné nemovitosti nabýt. Proto ji nijak nepoškozuje, že na ni přešlo věcné břemeno in personam , které je pro ni „v podstatě příznivější“.
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť hodnotil dobrou víru žalobce pouze ze subjektivního hlediska, nikoliv objektivně. Odkazuje přitom na rozsáhlou judikaturu dovolacího soudu, zabývající se objektivním hodnocením dobré víry (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4174/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1966/2005, všechna rozhodnutí dostupná, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz ). Žalovaná tak v dovolání předně zpochybňuje dobrou víru žalobce ohledně existence věcného břemene in personam a s tím související závěry soudů obou stupňů vedoucí k jeho vydržení.
Dále dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3130/2012, usnesení ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016 a rozsudek ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 22 Cdo 862/2000, přičemž namítá, že se odvolací soud od těchto rozhodnutí dovolacího soudu odchýlil v souvislosti s řešením otázky, zda na vydražitele nemovitosti v exekuční dražbě přechází závada váznoucí na nemovitosti v podobě věcného břemene in personam , pokud taková závada nebyla zapsána v katastru nemovitostí, nebyla uvedena v dražební vyhlášce, ani v usnesení o ceně jako závada, která dražbou nezaniká a nebyla ani oznámena soudem, či soudním exekutorem po zahájení dražebního jednání, přičemž v katastru nemovitostí bylo nesprávně zapsáno věcné břemeno in rem , které naopak na vydražitele přejít mělo.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá a zároveň navrhuje, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím a odůvodněním soudu odvolacího, zejména že souhlasí s posouzením objektivní dobré víry odvolacím soudem, které je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudu dovolacího. Uvedl, že žalovaná nabyla dražbou nemovité věci s vědomím, že na nich vázne omezení spočívající v přístupu k sousedním pozemkům a je nepodstatné, zda se jednalo o věcné břemeno in rem nebo i n personam . Navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné.
K otázce nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemenu chůze a jízdy ve prospěch osoby žalobce vydržením:
Přestože se oba nalézací soudy dopustily chyby při aplikaci právního předpisu (tuto nesprávnost postupu nalézacích soudů však dovolatel nenamítal), jsou jejich závěry o vydržení práva odpovídajícímu břemeni v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 730/2021, s odkazem na §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), dovodil, že otázku nabytí (vlastnického) práva vydržením posoudí soud podle právní úpravy účinné právě k okamžiku nabytí takového práva (nikoliv podle právní úpravy účinné v době, kdy započala držba takového práva, jak dovodil soud prvního stupně i soud odvolací).
Protože k nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu chůze a jízdy vydržením mělo dojít po 1. 1. 2014 (držba práva odpovídajícího věcnému břemeni započala v roce 2005), postupoval dovolací soud při posouzení této otázky podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Podle §1260 odst. 1 věta první o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.
Podle §1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.
K (řádnému pozn. dovolacího soudu) vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (§1090 odst. 1 o. z.).
Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem (§991 o. z.).
Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§992 odst. 1 o. z.).
Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu (§993 o. z.).
K (řádnému pozn. dovolacího soudu) vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§1091 odst. 1 a 2 o. z.).
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu při hodnocení „dobré víry žalobce“, kterou hodnotil „subjektivně a nikoliv objektivně“. Odkazuje přitom na celou řadu rozhodnutí dovolacího soudu, která se zabývala podmínkami vydržení vlastnického práva upravenými zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinným do 31. 12. 2013. Jak však bylo uvedeno dovolacím soudem výše, otázku vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu je nutné v projednávané věci posoudit podle právní úpravy účinné k okamžiku nabytí takového práva, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu posuzující právní úpravu danou zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, proto není přiléhavý.
K předpokladům řádného vydržení podle §1089 a 1090 odst. 1 o. z. potom Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikovaném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl:
„Držba způsobilá k řádnému vydržení musí být podle výslovného znění zákona poctivá (§1089 ve spojení s §992 odst. 2 o. z.) a pravá (§993 o. z.); naopak nemusí být řádná ve smyslu §991 o. z.; to výslovně uvádí i důvodová zpráva: Zároveň se vyžaduje držba opřená o řádný titul. Z formulace, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou, je dostatečně zřejmé, že nejde o řádnou držbu ve smyslu §991, nýbrž že se má na mysli jiný případ.
Držba se tak musí opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (v projednávané věci práva odpovídajícímu věcnému břemenu pozn. dovolacího soudu), pokud by náleželo převodci. Např. je uzavřena ohledně věci platná kupní smlouva, avšak vlastnické právo na kupujícího nepřejde, neboť prodávající nebyl vlastníkem věci (a také nebyly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného).“
V projednávané věci odvolací soud posoudil kvalitu držby práva odpovídajícího věcnému břemenu in personam žalobcem (podle odvolacího soudu žalobce právo odpovídající věcnému břemeni in personam „pokojně“ vykonával od roku 2005 do roku 2018) s ohledem na uzavřenou kupní smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, na jejímž základě žalobce nabyl pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a zároveň bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy k tíži pozemků parc. č. XY, XY a XY ve prospěch osoby žalobce, a především s ohledem na zápis věcného břemene do katastru nemovitostí.
Žalobce tedy opíral svoji držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni o smlouvu o převodu takového práva, která je ve smyslu §1260 odst. 1 věta první o. z. zákonem předpokládaným titulem pro nabytí věcného břemene (služebnosti). Obsahově shodné právo bylo následně zapsáno i do katastru nemovitostí, pouze s tím rozdílem, že jako oprávněná osoba nebyl zapsán žalobce (sjednané věcné břemeno in personam ), ale každý vlastník panujícího pozemku (věcné břemeno in rem ). Od počátku zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí až do současnosti přitom žalobce byl vlastníkem panujícího pozemku, a byl zároveň osobou, která vykonávala a vykonává obsahově i rozsahem totožné právo odpovídající věcnému břemenu chůze a jízdy po služebných pozemcích.
S ohledem na tyto mimořádné okolnosti projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že i když do katastru nemovitostí nebylo vloženo právo odpovídající věcnému břemenu in personam sjednané shora označenou smlouvou, ale věcné břemeno in rem , není závěr odvolacího soudu o splnění zákonných předpokladů pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni in personam zjevně nepřiměřený. Lze dovodit, že držba práva odpovídajícího věcnému břemeni in personam žalovaným splňuje požadavky kladené na poctivou držbu (§992 odst. 1 o. z.), resp. oprávněnou držbu podle §130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Žalobci totiž nemohlo být z uvedených okolností zřejmé, že vykonává právo, které mu nenáleží. To právě pro obsahovou shodnost sjednaného věcného břemene in personam a zapsaného věcného břemene in rem , i pro totožnost žalovaného jako osoby oprávněné z věcného břemene in personam a osoby vlastníka panujícího pozemku (k tomu srov. a contrario usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022).
K otázce přechodu závady váznoucí na nemovitosti v podobě věcného břemene na vydražitele nemovitosti v exekuční dražbě:
V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, Nejvyšší soud zopakoval, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každá sama o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže [srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (toto i další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz )]. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014).
V projednávané věci soud prvního stupně i odvolací soud (který výslovně odkázal na závěry soudu prvního stupně) svá rozhodnutí založily na dvou důvodech, z nichž by každý sám o sobě vedl k závěru o přechodu závady váznoucí na nemovitosti v podobě věcného břemene na vydražitele nemovitosti v exekuční dražbě. Shledaly, (1) že žalovaná při dražbě věděla o existenci věcného břemene váznoucího na dražených nemovitostech, které přejde na nového vlastníka, neboť v dražební vyhlášce bylo označeno věcné břemeno in rem , které je „širší než věcné břemeno in personam , přičemž věcné břemeno in rem v sobě zahrnuje oprávnění žalobce chůze a jízdy po předmětných pozemcích“ a že i bez ohledu na tento první důvod (2) by „opačný výklad byl výkladem formalistickým nereflektujícím konkrétní okolnosti věci a bylo by možno jej označit za rozporný s dobrými mravy (§2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)“.
Dovolatelka dovoláním relevantně zpochybnila toliko důvod první. Ve vztahu k důvodu druhému nikterak nevymezila přípustnost ani důvod dovolání, a tudíž jej řádně dovoláním nenapadla.
Lze proto uzavřít, že napadené rozhodnutí spočívá při výkladu otázky přechodu závady váznoucí na nemovitostech v exekuční dražbě na dvou důvodech, z nichž každý by sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby a že dovolatelka druhý z nich dovoláním relevantním způsobem nezpochybnila. Za situace, kdy dovolatelka dovolacímu soudu neumožnila podrobit druhý důvod dovolacímu přezkumu, věcný přezkum posouzení důvodu prvního již nemůže ovlivnit výsledek sporu. Dovolání je tak pro řešení této právní otázky nepřípustné.
Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu