ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1023.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1023/2022-402
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně A.M.O.S. DESIGN, s. r. o. , se sídlem v Brně, Beethovenova 641/9, identifikační číslo osoby 63479982, proti žalované SEDERMIN, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, identifikační číslo osoby 28951174, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o zaplacení částky 781 747 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 ECm 77/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 4 Cmo 42/2021-364, takto:
I. Dovolání se odmítá v části, jíž byl napaden rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 4 Cmo 42/2021-364, ve výroku II.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 4 Cmo 42/2021-364, se ve výrocích I, III a IV ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 888 682 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 9. 2012 se zavázala provést pro žalovanou dílo „Dodávka a montáž zabudovaných interiérových prvků pro RD v Chuchli“ za cenu 2 177 155 Kč. Z dohodnuté ceny díla žalovaná žalobkyni zaplatila zálohově pouze částku 1 288 473 Kč, v řízení žalobkyně požadovala zaplacení doplatku ceny díla.
2. Městský soud v Praze rozsudkem (v pořadí již druhým) ze dne 1. 7. 2020, č. j. 42 Ecm 77/2013-322, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 781 747 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), co do částky 106 935 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 300 944 Kč (výrok III), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit do pokladny Městského soudu v Praze částku 4 704 Kč a že žalované se z pokladny Městského soudu v Praze vrací 5 106 Kč (výrok IV).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 13. 9. 2012 uzavřena smlouva o dílo, jehož předmětem byla dodávka a montáž zabudovaných interiérových prvků pro rodinný dům v XY specifikovaných v příloze smlouvy. Celková cena díla byla sjednána částkou 2 177 155 Kč a na cenu díla uhradila žalovaná zálohu ve výši 1 288 473 Kč. Dílo nebylo žalované řádně protokolárně předáno podle smluvního ujednání, neboť v zápise ze dne 20. 11. 2012 žalovaná jasně vyjádřila vůli, že dílo nepřebírá. Nedostatky díla žalovaná spatřovala v povrchové úpravě „corian“ provedené na hlavním schodišti, u barového pultu, na televizní stěně v obývacím pokoji a na stěně nad krbem v ložnici. Přípisem ze dne 29. 11. 2012 žalovaná žalobkyni sdělila, že nemá zájem na tom, aby žalobkyně dílo řádně dokončila a následně jej předala. Poté žalovaná dokončení díla zadala třetí osobě, společnosti COTTO s. r. o., která provedla další práce (opravy) na dokončení díla (přebroušení corianu). Podle zjištění soudu prvního stupně učiněných ze znaleckého posudku znalce Ing. Karla Váchy a jeho výslechu byla kvalita díla standardní – dobrá, z rozsahu díla dohodnutého v uzavřené smlouvě žalobkyně neprovedla finální (čtvrté) broušení (závěrečné přeleštění corianu) včetně lešení, dopravy a spaní v hodnotě 52 235 Kč a dále bylo žalovanou zaplaceno firmě COTTO s. r. o. provedené přebroušení corianu (televizní stěny a barového pultu) v ceně 54 700 Kč. Ohledně dalších prací prováděných společností COTTO s. r. o. vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že nebyly sjednány ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky.
4. Při vázanosti předchozím zrušujícím usnesení soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o dílo zanikla v důsledku následné nemožnosti plnění z důvodů, za něž odpovídá objednatel (žalovaná). Vzájemné závazky účastnic vypořádal podle §544 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), neboť ke zhotovovanému dílu neměl zhotovitel (žalobkyně) vlastnické právo a poskytnuté plnění nelze vzhledem k jeho povaze vrátit nebo předat zhotoviteli. Žalovanou dosud neuhrazenou peněžitou náhradu vyčíslil částkou 781 747 Kč a co do částky 106 935 Kč (součtu výše uvedených položek 52 535 Kč a 54 700 Kč) žalobu zamítl.
5. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I), rozhodl, že ve výroku II zůstává rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním nedotčen (výrok II), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradu vynaložených nákladů částku 275 Kč, žalovaná pak částku 2 016 Kč; částka 2 693 Kč pak bude žalované vrácena z účtu Městského soudu v Praze (výrok III), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 18 754 Kč (výrok IV).
6. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a konstatoval, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav řádně a dostatečně. Po právní stránce se však se soudem prvního stupně zcela neztotožnil, byť výrok rozhodnutí I rozhodnutí považoval za věcně správný. Nepovažoval za důvodné námitky žalované proti hodnocení důkazu znaleckým posudkem vypracovaným Ing. Karlem Váchou. Zrekapituloval závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a uzavřel, že vzhledem k povolení přibrání konzultantů soudem, kteří se na vypracování posudku fakticky také podíleli, lze považovat zapsané obory a odvětví ustanoveného znalce, ve spojení s činností přibraných konzultantů, za zcela dostatečné a přiléhavé ke zpracování znaleckého posudku, resp. zodpovězení znaleckých otázek. Poukázal na to, že znalec byl v řízení vyslechnut a od závěrů obsažených v písemném posudku se nijak neodchýlil. Závěry plynoucí z dokazování znaleckým posudkem byly podle odvolacího soudu jednoznačné ve vztahu k vypořádání podle §544 odst. 2 obch. zák. a tyto odborné závěry nekolidovaly s ostatními důkazy provedenými v řízení. Dodal, že znaleckým posudkem a odborným vyjádřením, které předložila v řízení žalovaná, byla určena přiměřená výše slevy z ceny díla (§439 obch. zák.), tedy nárok z vad díla nepřiléhavý pro potřebu vypořádání zaniklé smlouvy podle §544 odst. 2 „o. s. ř.“ (správně zřejmě „obch. zák.“ – poznámka Nejvyššího soudu). Ztotožnil se proto se závěry soudu prvního stupně o nadbytečnosti podrobení odborných závěrů plynoucích ze znaleckého posudku jejich revizi.
7. Odvolací soud uvedl, že materiálním důvodem odepření přejímky díla objednatelem byly nedostatky v jeho provádění zhotovitelem (žalobkyní) specifikované v příloze „protokolu“ z 20. 11. 2012, a dodal, že vzájemná práva a povinnosti účastníků lze v rámci řízení vypořádat, neboť uzavřená smlouva zanikla pro následnou nemožnost plnění. Za významné považoval, že žalovaná v e-mailu žalobkyni sdělila, že si již dokončení díla žalobkyní nepřeje. Za této situace bylo podle odvolacího soudu (odkázal přitom i na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu) nezbytné vypořádat práva a povinnosti ze zaniklé smlouvy o dílo nejen podle obecných ustanovení §575 a 352 až 354 obch. zák., ale hlavně podle speciálního ustanovení §544 odst. 2 obch. zák., podle kterého je pro určení rozsahu vypořádání určující cena díla, na kterou má žalobkyně nárok dle uzavřené smlouvy (2 177 155 Kč) s tím, že od této ceny se odečte to, co žalobkyně ušetřila neprovedením díla v celém rozsahu. Z dokazování znaleckým posudkem jednoznačně vyplynulo, že z rozsahu díla vymezeného v příloze uzavřené smlouvy o dílo nebyly žalobkyní provedeny práce spočívající ve finálním přebroušení, včetně lešení, dopravy a spaní v hodnotě 52 235 Kč (případná možná diference hodnoty neprovedených prací zjištěné ke dni 30. 11. 2012, oproti zadání soudu ke dni 20. 11. 2012, byla podle odvolacího soudu pro právní posouzení věci zcela nepodstatná). Odvolací soud tedy shrnul, že na vypořádání nároku žalobkyně ze zaniklé smlouvy o dílo přísluší žalobkyni částka celkem 2 124 920 Kč, žalovanou bylo prokazatelně uhrazeno 1 288 473 Kč, dlužný nedoplatek představuje 836 447 Kč. Odvolání žalované směřující proti výroku I rozhodnutí soudu prvního stupně (kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit nižší částku 781 747 Kč s příslušenstvím) proto nepovažoval za důvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti jeho výrokům I a II v plném rozsahu) podala žalovaná včasné dovolání. Namítla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a co do přípustnosti dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek „hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a dále otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Podle žalované závisí napadené rozhodnutí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a to zda „má být v případě vypořádání dle §544 odst. 2 obchodního zákoníku aplikován §564 obchodního zákoníku ve spojení s §439 odst. 1 obchodního zákoníku“, tj. zda „má být výsledná cena díla snížena o rozdíl mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad, a hodnotou, kterou mělo dílo dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění“. Je přesvědčena o správnosti takového postupu. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nikterak nezabýval kvalitativními vadami provedeného díla tvrzenými a prokazovanými žalovanou, neboť se zabýval pouze tím, v jakém rozsahu byly práce „žalovanou“ (správně zřejmě „žalobkyní“ – poznámka Nejvyššího soudu) provedeny, a nikoliv v jaké kvalitě byly provedeny, a že svůj postup odůvodnil zejména usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5330/2017 (které je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na https://www.nsoud.cz – poznámka Nejvyššího soudu), v němž však otázka vadného plnění řešena nebyla. Bez zohlednění sjednané ceny díla, rozsahu provedení díla a kvality provedeného díla podle ní nemůže dojít ke spravedlivému uspořádání práv a povinností mezi objednatelem a zhotovitelem, v rámci kterého se žádná ze stran bezdůvodně neobohacuje na úkor druhé a každé ze stran náleží ekvivalentní protiplnění za jí poskytnuté plnění.
10. Žalovaná dále namítá, že odvolací soud pochybil, pokud v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkazuje na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 3. 9. 1968, sp. zn. 1 Cz 39/68, který byl uveřejněn pod č. 4/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3417/2016) kvalifikoval znalecký posudek jako bezvadný důkazní prostředek a vyšel z jeho závěrů pro své rozhodnutí. Znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. Karlem Váchou je podle ní neúplný, neboť neobsahuje bezvadné zadání, nález posudku zcela chybí, stejně tak chybí stanovení okamžiku, k jakému byl posudek zpracován a zjištěny okolnosti a skutečnosti rozhodné pro jeho zpracování, závěry nejsou náležitě odůvodněny, posudek je pouhou volnou úvahou znalce, znalec nesrovnával kvalitu provedení díla s uzavřenou smlouvou, neprovedl měření geometrické přesnosti díla, ani homogenity povrchu díla, z posudku nevyplývá, jak znalec dospěl k výsledné ceně díla, a téměř celý závěr znaleckého posudku absentuje, když chybí zejména stanovisko znalce k jednotlivým otázkám. Současně znalci vytýká, že nepřihlédl k důležitým částem spisu a nevypořádal se tak s podstatnými okolnostmi, které z něj vyplývaly a které byly ve značné míře rozporné s jeho závěry.
11. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
13. Pokud žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně i ve výroku II, jímž bylo konstatováno, že výrok II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 106 935 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, zůstává podaným odvoláním nedotčen, pak v uvedeném rozsahu napadené rozhodnutí nezpůsobuje v poměrech žalované žádnou újmu odstranitelnou tím, že dovolací soud toto rozhodnutí změní či zruší. Dovolání je v tomto rozsahu podáno neoprávněnou osobou – je subjektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, či ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Nejvyšší soud je proto v uvedené části odmítl podle §218 písm. b) o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 3 věty první o. s. ř.
14. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku I výslovně v plném rozsahu, tj. i v té jeho části, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
15. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Otázka hmotného práva (podle žalované dosud neřešená v rozhodování dovolacího soudu), zda „má být v případě vypořádání dle §544 odst. 2 obchodního zákoníku aplikován §564 obchodního zákoníku ve spojení s §439 odst. 1 obchodního zákoníku, tj. má být výsledná cena díla snížena o rozdíl mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad, a hodnotou, kterou mělo dílo dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění“, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť otázka, jaké právní normy jsou aplikovatelné při vypořádání podle §544 odst. 2 obch. zák., již v rozhodování dovolacího soudu byla řešena a od jejího řešení se odvolací soud neodchýlil. V usnesení ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5330/2017, Nejvyšší soud konstatoval, že „odkazuje-li §544 odst. 2 in fine na §548 odst. 2 obch. zák., je třeba tento odkaz vyložit tak, že neodkazuje na samotný upravený nárok, vázaný výslovně toliko na odstoupení zhotovitele od smlouvy pro prodlení objednatele, nýbrž na způsob vypořádání tam upravený. Jinak řečeno, zmíněný odkaz na §548 odst. 2 obch. zák. se týká způsobu vypořádání (rozsahu úhrady) a není tedy vázán na předpoklad odstoupení od smlouvy. Nejvyšší soud proto v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že za podmínek stanovených v §544 odst. 2 obch. zák. (při zániku závazku z důvodu, za který odpovídá objednatel) náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy s tím, že od této ceny se však odečte to, „co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu“. Tento výklad přitom zjevně vylučuje, že by v případě vypořádání podle §544 odst. 2 obch. zák., tj. v případě zániku závazku, měl být aplikován (ať už namísto §548 odst. 2 obch. zák. či spolu s ním) §564 ve spojení s §439 odst. 1 obch. zák., který řeší nárok na slevu z ceny díla, tj. jeden z možných nároků, které může uplatnit objednatel po zhotoviteli, v případě vadně provedeného díla. Závěr odvolacího soudu v nyní projednávané věci, že při posouzení vypořádání za podmínek §544 odst. 2 obch. zák. se postupuje podle §548 odst. 2 obch. zák., podle něhož náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy s tím, že od této ceny se odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu, je v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
17. Z dovolací argumentace žalované k výše zmíněné otázce hmotného práva týkající se vypořádání podle §544 odst. 2 obch. zák. je však zřejmé, že jako judikaturně neřešenou žalovaná v této souvislosti spatřovala též obecnější otázku, zda se má v případě takového vypořádání kromě sjednané ceny díla a rozsahu provedení díla zohlednit rovněž kvalita provedeného díla, tj. kvalita prací již vykonaných při provádění díla. Pro řešení této otázky shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť (oproti přesvědčení žalované) již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a odvolací soud se od tohoto řešení odchýlil.
IV. Důvodnost dovolání
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle §351 obch. zák. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle §262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy (odstavec 1). Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle §502. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených (odstavec 2).
20. Podle §354 obch. zák. při zániku závazku pro nemožnost plnění nebo jeho části nastávají obdobně účinky uvedené v §351.
21. Podle §544 obch. zák. má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá (odstavec 1). Zanikl-li závazek v případech uvedených v odstavci 1 z důvodů, za něž odpovídá objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, pokud cena těchto věcí není zahrnuta v nároku zhotovitele podle §548 odst. 2 (odstavec 2).
22. Podle §548 odst. 2 obch. zák. odstoupil-li zhotovitel od smlouvy pro prodlení objednatele a nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti objednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§374), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se však odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.
23. V rozsudku ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3397/2007, Nejvyšší soud uzavřel, že z §548 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že zhotoviteli při odstoupení od smlouvy náleží cena stanovená dle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů, přičemž (i s ohledem na §324 odst. 1 a §554 odst. 1 obch. zák.) platí, že cena je vázána na řádné provedení (provádění) díla. Z citovaného rozhodnutí se rovněž podává, že vyplynulo-li z provedeného dokazování, že na odstranění zhotovitelem nekvalitně provedených prací je zapotřebí vynaložit určité náklady, pak při aplikaci §548 odst. 2 obch. zák. je nutno dospět k závěru, že výši příslušných nákladů je třeba odečíst od ceny, na níž má zhotovitel právo dle smlouvy. Uvedené závěry Nejvyšší soud posléze reflektoval i v rozsudku ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1630/2018.
24. Z těchto závěrů se tedy podává, že při vypořádání podle §548 odst. 2 obch. zák. je nezbytné přihlédnout i ke kvalitě prací již vykonaných zhotovitelem při provádění díla, neboť i náklady, které by zhotovitel vzhledem k dosavadnímu nekvalitnímu provádění díla ještě musel vynaložit (nebýt odstoupení od smlouvy pro prodlení objednatele), aby dílo provedl v plném rozsahu řádně, lze též považovat za náklady, které ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu. Skutečnost, že způsob vypořádání uvedený v §548 odst. 2 obch. zák. se podle §544 odst. 2 obch. zák. uplatní i v případě vypořádání účastníků smlouvy o dílo po zániku závazku pro následnou nemožnost plnění způsobenou objednatelem, přitom vyplývá ze shora citovaných závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5330/2017.
25. V projednávané věci odvolací soud při vypořádání vzájemného vztahu žalobkyně a žalované po zániku závazku ze smlouvy o dílo mezi nimi uzavřené pro následnou nemožnost plnění způsobenou žalovanou postupoval podle §544 odst. 2 obch. zák. ve spojení s §548 odst. 2 obch. zák. a vycházel z ceny díla, na kterou měla žalobkyně nárok podle smlouvy. Při posouzení toho, co ušetřila žalobkyně neprovedením díla, porovnával rozsah díla (rozsah prací) vymezený v příloze smlouvy o dílo ze dne 13. 9. 2012 s tím, jaké práce žalobkyně při provádění díla vykonala, a od sjednané ceny díla následně odečetl jen práce obsažené v příloze smlouvy, které nebyly žalobkyní vůbec provedeny (finální přebroušení, včetně lešení, dopravy a spaní).
26. V rozporu se shora reprodukovanými závěry ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odvolací soud v rámci posouzení toho, co žalobkyně „ušetřila neprovedením díla v celém rozsahu“, tj. při určení částky, kterou je nutné odečíst od sjednané ceny díla, nepřihlédl též ke kvalitě prováděného díla, tj. nezabýval se tím, zda práce žalobkyní již vykonané při provádění díla trpěly kvalitativními nedostatky, které by pro řádné provedení díla v plném rozsahu vyžadovaly vynaložení dalších nákladů, a případně tím, jaká byla výše takových nákladů nezbytných k tomu, aby dílo bylo řádně provedeno v plném rozsahu (tj. hodnota prací, případně materiálu, které by bylo nutno vynaložit na opravu prací vykonaných při provádění díla). Právní posouzení věci odvolacím soudem je z těchto důvodů neúplné a tudíž nesprávné.
27. Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k výše uvedenému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem v otázce hmotného práva, lze přisvědčit žalované i v její námitce týkající se hodnocení znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Karlem Váchou. Odvolací soud závěry znaleckého posudku neposuzoval v tom ohledu, zda jsou dostatečným podkladem též pro posouzení otázky kvality prací již vykonaných žalobkyní při provádění díla a pro určení případné výše nákladů nutných k řádnému provedení díla v plném rozsahu podle smlouvy o dílo, a to zejména vzhledem k námitkám žalované vzneseným vůči závěru znalce o kvalitě žalobkyní vykonaných prací, jeho odůvodnění a tvrzeného nevypořádaného rozporu tohoto závěru s obsahem dalších provedených důkazů. V tomto postupu odvolacího soudu pak lze spatřovat vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
28. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu v jeho potvrzujícím výroku I (včetně závislých výroků o nákladech řízení) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2 věta první a třetí o. s. ř.).
29. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
30. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu