ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1834.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1834/2022-672
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce J. F. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Šimonem Baliharem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 1737/52, proti žalovanému O. Ch. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o zaplacení 2 064 631,45 Kč s příslušenstvím oproti vrácení věcí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1422/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 126/2021-648, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 126/2021-648, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení po žalovaném domáhá jednak zaplacení částky 1 325 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení věcí (turbíny typu Kaplan velikosti TG 1000 pro malou vodní elektrárnu, plechového skeletu kolenové savky a zdroje tlakového oleje) žalobcem, jednak zaplacení částky 739 631,45 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, to vše z důvodu odstoupení žalobce od smlouvy o dílo ze dne 30. 1. 2008 pro vady díla, spočívající v nižším výkonu turbíny oproti uzavřené smlouvě.
2. V projednávané věci rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne 9. 8. 2013, č. j. 13 Cm 1422/2011-215, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 3. 2016, č. j. 13 Cm 1422/2011-317, kterým podané žalobě zcela vyhověl. Uvedený rozsudek (ve znění opravného usnesení) však byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 10. 5. 2018, č. j. 4 Co 138/2015-376, jímž byla věc zároveň vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. V něm Krajský soud v Českých Budějovicích částečným rozsudkem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 13 Cm 1422/2011-568, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 325 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení turbíny typu Kaplan velikosti TG 1000 kašnového provedení, plechového skeletu kolenové savky a zdroje tlakového oleje.
4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 30. 1. 2008 žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo č. R – 02/08, jejímž předmětem byla výroba, montáž do stavby žalobce a uvedení do provozu vodní turbíny Kaplan TG 1000. Parametry turbíny byly vymezeny pod bodem 2.2 smlouvy o dílo, včetně garantovaného výkonu turbíny na velké řemenici 42,5 kW. Uvedené dílo bylo dne 15. 12. 2008 protokolárně předáno, při přejímce díla však bylo zjištěno, že turbína dosahuje na generátoru výkonu pouze 30 kW. Příčinou nižšího výkonu turbíny byla skutečnost, že žalovaný provedl montáž vodorovné části skeletu savky v nedostatečné hloubce, jež neumožňovala celkové zatopení savky. Žalovaný přitom neupozornil žalobce na nedostatky stavební připravenosti, potřebné pro řádnou montáž savky; savka byla péčí žalobce následně zcela zabetonována. Již při přejímce díla dne 15. 12. 2008 uplatnil žalobce právo na odstranění vady díla spočívající v nižším než dohodnutém výkonu turbíny, a to jeho opravou v termínu do 30. 4. 2009. K opravě vodorovné části savky přistoupil žalovaný dne 21. 9. 2009 poté, co žalobce splnil jeho požadavky na stavební připravenost, spočívající ve vyřezání předchozí savky, odstranění betonáže předchozí savky a odtěžení skalního podloží do hloubky cca 50 cm. Žalovaným dodaná nová savka však byla pouze zaklínovaná, k její betonáži již nedošlo. Podle revizního znaleckého posudku ze dne 15. 4. 2019, vypracovaného doc. Ing. Ladislavem Satrapou, CSc., nebylo garantované parametry turbíny možné ověřit z důvodu nedokončení stavebních prací spočívajících v betonáži savky.
5. Po právní stránce hodnotil soud prvního stupně věc tak, že žalovaný byl podle §551 odst. 1, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, jako zhotovitel díla povinen upozornit žalobce, že stávající stavební poměry týkající se umístění savky neumožňují dosažení požadovaného výkonu vodní turbíny. Žalobce vadu díla spočívající v nižším výkonu turbíny při přejímce díla dne 15. 12. 2008 vytknul a požadoval její odstranění na žalobci opravou do 30. 4. 2009. Žalobcem vytčenou vadu měl soud prvního stupně za vadu podstatnou ve smyslu §345 odst. 2 obch. zák. Přestože odbourání betonu pod vodorovnou částí savky provedl žalobce, který prohloubil i dno pod savkou, nelze z toho podle soudu prvního stupně dovodit, že by měl vadu odstraňovat žalobce. To by podle soudu prvního stupně odporovalo nejen obsahu zápisu ze dne 15. 12. 2008, tak i skutečnosti, že žalobce savku podruhé nezabetonoval a že v dopisu ze dne 12. 10. 2009 požadoval na žalovaném úhradu nákladů spojených s výměnou vadné části skeletu savky. Vzhledem k tomu, že nebylo provedeno zabetonování savky, nemohla být savka plně funkční. Žalobcem vytčená vada, spočívající v nižším než dohodnutém výkonu turbíny, tedy nebyla podle soudu prvního stupně žalovaným odstraněna. Žalobce poté, co žalovaný vadu díla v termínu do 30. 4. 2009 neodstranil, poskytl ještě jednu možnost nápravy a podle §437 obch. zák. jej upozornil na právo odstoupit od smlouvy. Následně žalobce dopisem ze dne 13. 4. 2011 od předmětné smlouvy o dílo platně odstoupil. S ohledem na to, že došlo k řádnému odstoupení od smlouvy o dílo, cena díla byla uhrazena a předmět plnění lze vrátit, soud prvního stupně žalobě ve shora uvedeném rozsahu částečným rozsudkem vyhověl.
6. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem změnil částečný rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba v části nároku na vrácení částky 1 325 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení turbíny typu Kaplan velikosti TG 1000 kašnového provedení, plechového skeletu kolenové savky a zdroje tlakového oleje zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
7. Odvolací soud poté, co dokazování zčásti zopakoval, vyšel se stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně.
8. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že nižší výkon turbíny na generátoru (30 kW), zjištěný při přejímce díla dne 15. 12. 2008, je žalovanému jako zhotoviteli díla zcela přičitatelný. Žalovaný totiž v rozporu s uzavřenou smlouvou i s §551 odst. 1 obch. zák. neupozornil žalobce na nedostatky stavební připravenosti, jež byly potřebné pro řádnou montáž vodorovné části savky, a dle §551 odst. 3 obch. zák. proto odpovídá za žalobcem vytčenou vadu díla. Oproti soudu prvního stupně však měl odvolací soud za to, že provedení betonáže savky nebylo předmětem stranami uzavřené smlouvy o dílo. V případě první montované savky provedl její betonáž žalobce, který tak byl podle odvolacího soudu odpovědný i za její opětovné zabetonování. Jestliže však k betonáži savky nedošlo, nebylo možno ověřit ani parametry turbíny, a nelze tak podle odvolacího soudu ani uzavřít, že by bylo prokázáno vadné provádění díla žalovaným. Odstoupení žalobce od smlouvy o dílo je tedy třeba podle odvolacího soudu považovat za absolutně neplatné podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“. Na tomto základě pak odvolací soud částečný rozsudek soudu prvního stupně změnil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I dovoláním, v němž brojil proti závěru odvolacího soudu, že vadné provedení díla žalovaným nebylo prokázáno, a odstoupení žalobce od smlouvy o dílo ze dne 30. 1. 2008 proto bylo absolutně neplatné. Konkrétně žalobce uvedl, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, při řešení otázky, zda měl jako objednatel spolupůsobit při odstraňování vady zajištěním plnění či vynaložením nákladů.
10. Dále měl žalobce za to, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozsudku ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 694/2015, a ze dne 30. 8. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2741/2009), jestliže opomněl posoudit existenci vady díla spočívající v nedodání parametrů k oběžnému a rozváděcímu kolu turbíny ze strany žalovaného.
11. Žalobce rovněž namítal, že odvolací soud ve svém rozhodnutí náležitě nezdůvodnil odchýlení se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, jímž byla řešena věc po skutkové stránce obdobná. Žalobce na závěr dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I změnil tak, že se částečný rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.
12. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
14. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
15. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
16. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
17. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá námitka žalobce, že odvolací soud opomněl posoudit existenci vady díla spočívající v nedodání parametrů k oběžnému a rozváděcímu kolu turbíny. Jak totiž vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud vyšel v projednávané věci ze zjištění, že žalobcem byly žalovanému písemně notifikovány pouze vady díla spočívající v nedosažení vymíněného mechanického výkonu generátoru, vibracích a hluku stroje (srov. bod 14 napadeného rozsudku). Vytýká-li žalobce v podaném dovolání odvolacímu soudu, že nedodání parametrů pro spolupráci obou kol turbíny nehodnotil jako vadu díla, přehlíží, že podle skutkových zjištění soudu takovou vadu žalovanému ani nevytkl. V případě této námitky tak žalobce vychází z vlastních skutkových závěrů, které nemají podklad v provedeném dokazování a skutkových zjištěních přijatých odvolacím soudem.
19. Dovolání žalobce je však přípustné pro řešení otázky odstranění vad díla, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
20. Dovolání je důvodné.
21. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů byla smlouva o dílo č. R – 02/08 (ze dne 30. 1. 2008) stranami uzavřena před 1. 1. 2014, a proto je třeba práva a povinnosti z ní plynoucí posuzovat v souladu s §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů.
22. Podle §551 odst. 1 věta první obch. zák. zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče.
23. Podle §551 odst. 3 obch. zák. zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem.
24. Podle §560 obch. zák. dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (odstavec 1). Zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání (§554 obch. zák.); jestliže však nebezpečí škody na zhotovené věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto přechodu. Za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky (odstavec 2). Zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po době uvedené v odstavci 2, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinností (odstavec 3). Spočívá-li dílo ve zhotovení věci, platí obdobně ustanovení §420 až 422 a §426 obch. zák. (odstavec 4).
25. Podle §564 obch. zák. při vadách díla platí přiměřeně §436 až 441 obch. zák.. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.
26. Podle §436 odst. 1 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§345 odst. 2 obch. zák.), může kupující:
a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad,
b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné,
c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
d) odstoupit od smlouvy.
27. Podle §324 odst. 3 obch. zák., jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením.
28. Nejvyšší soud v celé řadě svých rozhodnutí vychází z ustanovení §560 odst. 1 obch. zák., podle něhož dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4349/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 254/2021).
29. Podle dosavadní judikatury k právní úpravě obchodního zákoníku účinné do 31. 12. 2013 převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy vjedno, má-li provedené dílo vady, není řádně ukončeno, ani když je objednatel převezme (samozřejmě za předpokladu, že se strany neodchýlily od dispozitivní úpravy povinnosti řádně ukončit dílo dle §554 odst. 1 věta první, obch. zák.). V takovém případě povinnost zhotovitele provést dílo nezaniká, ale její obsah se na základě ustanovení §324 odst. 3 obch. zák. mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z vadného plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2006, 32 Odo 760/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 495/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006).
30. V projednávané věci soudy zjistily, že při přejímce díla dne 15. 12. 2008 žalobce vytknul vadu díla spočívající v nižším než sjednaném výkonu turbíny a požadoval, aby tuto vadu žalovaný odstranil opravou do dne 30. 4. 2009. Vytknutím práv z vad díla ve spojení s ustanovením §324 odst. 3 obch. zák. se obsah závazku zhotovitele k provedení díla změnil způsobem, který odpovídá nároku objednatele na odstranění jím vytčené vady, spočívající v nižším než sjednaném výkonu turbíny, její opravou.
31. V rozsudku ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1644/2005, Nejvyšší soud dovodil, že zhotovitel odpovídá za to, že dílo bude mít vlastnosti sjednané nebo obvyklé, a pokud tyto vlastnosti dílo nemá, je vadné, a je na zhotoviteli, aby uplatněné vady odstranil. Za oprávněný nelze považovat požadavek, aby zhotoviteli byl ukládán způsob odstranění vady díla. Odpovědnost, že vady díla budou odstraněny řádně, leží na zhotoviteli díla (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021).
32. Objednatel díla má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění tehdy, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán, dále v případě uplatnil-li slevu, příp. za situace, kdy zhotovitel se odmítl zabývat odstraněním řádně reklamované vady díla. V takovém případě má objednatel právo na slevu z ceny díla, i když si nechal vadu odstranit třetí osobou a o této skutečnosti před odstraněním vady zhotovitele neuvědomil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3966/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2577/2015).
33. V poměrech projednávané věci soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce potom, co dne 15. 12. 2008 vyzval žalovaného k odstranění vady opravou předmětu díla v termínu do 30. 4. 2009, provedl odbourání betonu pod vodorovnou částí savky a prohloubil rovněž dno pod savkou. Následně však již nebyla provedena opětovná betonáž nově uložené savky, nýbrž její pouhé zaklínování, v důsledku toho však nebylo možno ověřit, zda předmětná turbína dosahuje smlouvou sjednaného výkonu.
34. Dospěl-li odvolací soud zároveň k závěru, že žalovaný v roce 2008 provedl montáž vodorovné části skeletu savky v nedostatečné hloubce, a tudíž je nižší výkon turbíny zjištěný při přejímce díla dne 15. 12. 2008 přičitatelný vadnému provedení díla žalovaným, a žalovaný tak za tuto vadu vytčenou při přejímce podle §551 odst. 1 a 3 obch. zák. odpovídá [přičemž žalobce uplatnil podle §564 obch. zák. ve spojení s §436 odst. 1 písm. b) obch. zák. právo na odstranění vytčené vady opravou], pak uvedená skutková zjištění týkající se následných činností na díle nemohou vést k (odlišnému) závěru, že dílo vady nemělo (resp. že „vadné provádění díla žalovaným nebylo v řízení provedenými důkazy prokázáno“), nýbrž mohou být v poměrech projednávané věci relevantní pouze pro úvahu, zda žalovaný vytčenou vadu řádně odstranil (resp. splnil povinnost vadně provedené dílo opravit) či nikoli.
35. Jestliže odvolací soud v řízení dosud zjištěný skutkový stav takto nehodnotil, je jím provedené právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.
36. V dalším řízení proto odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu v projednávané věci posoudí, zda vada vytčená žalobcem dne 15. 12. 2008, jejíž opravu žalobce na žalovaném požadoval podle §564 obch. zák. ve spojení s §436 odst. 1 písm. b) obch. zák., byla žalovaným odstraněna či nikoli, resp. zda případným neodstraněním této vady vzniklo žalobci právo od smlouvy o dílo odstoupit. Odvolací soud nepřehlédne, že uplatněním práva na opravu díla se obsah závazku zhotovitele podle §324 odst. 3 obch. zák. změnil, přičemž v řízení nebylo zatím zjištěno, že by si strany práva z odpovědnosti za vady vypořádaly jiným způsobem. To platí i pro posouzení, zda žalobce, jenž se ve smlouvě zavázal k zabetonování původní savky, tíží tato povinnost (betonáže) znovu i v souvislosti s prováděním opravy vytčené vady díla žalovaným.
37. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení takovou vadou zatíženo nebylo.
38. Námitkou, že odvolací soud náležitě nezdůvodnil odchýlení se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, žalobce namítá vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu. K uvedené námitce pak Nejvyšší soud konstantně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v daném případě nebyly, jak je patrné již z toho, že dovolání žalobce bylo shledáno přípustným.
V. Závěr
39. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
40. Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
41. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu