ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2387.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2387/2023-803
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) P. K. , a b) G. C. , oba zastoupeni Mgr. Ondřejem Kurkou, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 679/5, proti žalovanému P. K. , zastoupenému Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze, Boleslavská 2178/13, o zaplacení částky 1.472.725,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 102/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2023, č. j. 22 Co 275/2022-743, 22 Co 276/2022, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci a) částku 13.172 Kč a žalobkyni b) částku 13.172 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 4 C 102/2019-651, ve spojení s unesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 C 102/2019-661, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 1.273.554,25 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 199.171,25 Kč s příslušenstvím ve výroku konkretizovaným (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.).
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., III. a IV. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobci se k dovolání vyjádřili tak, že navrhují, aby dovolání Nejvyšší soud odmítl, příp. zamítl, a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatel předně namítá, že v řízení vznesl námitku nevytčení vad bez zbytečného odkladu a odvolací soud se odchýlil od konstantní judikatury dovolacího soudu (např. rozsudku ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020), jestliže e-mailovou zprávu ze dne 5. 9. 2017 obsahující zprávu z technické inspekce považoval za vytčení vad. Dle dovolatele byly údajné vady vytčeny až takřka dva roky po převzetí domu, a v žádném případě se tak nemůže jednat o včasné vytčení vad.
V nyní projednávané věci odvolací soud mj. konstatoval, že žalobci vytkli vady předmětu koupě řádně a včas. Odvolací soud však dospěl též k závěru, že žalovanému nenáleží námitka opožděného oznámení vad ve smyslu §2112 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť všechny uplatňované vady jsou důsledkem skutečnosti, o které žalovaný v době odevzdání nemovitosti musel vědět, když byl stavebníkem předmětné nemovitosti.
Dovolatel tak přehlíží, že rozhodné pro závěr odvolacího soudu bylo, že žalovanému nesvědčí námitka pozdního vytčení vad. Podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolatelem předestřená otázka týkající se vytknutí vad v e-mailové zprávě ze dne 5. 9. 2017 proto přípustnost dovolání nemůže založit.
Jestliže dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že závěr o vědomosti žalovaného o předmětných vadách nemá oporu v provedeném dokazování ani v obsahu spisu, poukazuje dovolací soud na to, že přípustnost dovolání nemohou založit námitky založené na zpochybňování skutkových zjištění a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, či ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017). Uvedené lze vztáhnout i k námitce dovolatele týkající se jím popírané pravosti e-mailové komunikace.
Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení dovolatele, že žalobci své nároky postupně měnili tak, jak postupně střídali právní zástupce, když JUDr. Zvolánková se dle dovolatele po žalovaném domáhala náhrady škody, Mgr. Hrušková fakticky požadovala uhrazení nákladů na provedení oprav a teprve až žalobou byla požadována přiměřená sleva z kupní ceny. Dovolatel poukazuje v této souvislosti na závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, dle něhož „obsahuje-li oznámení též volbu práva z odpovědnosti, musí být projev vůle jasný a srozumitelný tak, aby bylo zřejmé, které právo kupující zvolil“.
Uvedená argumentace dovolatele je založena na jeho vlastních skutkových závěrech, k nimž však odvolací soud nedospěl a na kterých právní posouzení věci nezaložil, a na zpochybnění právního posouzení věci, resp. na vlastním právním posouzení, vycházejícím z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. V dovolání formulovaná otázka vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, však přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Dovolatel pomíjí, že odvolací soud vycházel při svém posouzení ze závěru, že žalobci jako kupující zvolili nárok na slevu z ceny předmětu koupě, kterou uplatnili v oznámení o vytčení vad ze dne 5. 9. 2017, resp. ze dne 15. 2. 2019, přičemž uvedený závěr v rozporu s výše citovaným závěrem rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2488/2020 není.
Pokud dovolatel dále namítá, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s otázkou hodnocení znaleckého posudku, když znalecký posudek společnosti Jokl Appraisal v.o.s. neobsahuje žádné výměry, výpočty, rozpočty ani ceníky a uvádí pouze nepřezkoumatelné souhrnné částky bez vysvětlení, pak ani tato námitka nemůže přípustnost dovolání založit.
Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, na který dovolatel poukazuje, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1406/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 29 Cdo 875/2020).
Nejvyšší soud v nyní projednávané věci neshledal, že by se odvolací soud od výše uvedených závěrů odchýlil, když konstatoval, že znalecký posudek a jeho dodatek č. 1 vyhotovený znaleckou kanceláří Jokl Appraisal v.o.s. byly zhotoveny řádně, jejich závěry byly dostatečně odůvodněny a mají všechny náležitosti na ně kladené zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a vyhláškou č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti. Posudky obsahují podrobnou fotodokumentaci z místního šetření se zachycením a popisem vad. U každé posuzované vady posudky obsahují výpočet jednotlivých nákladů nutných oprav založený na metodách a standardech blíže v odůvodnění odvolacího soudu popsaných. Odvolací soud též uvedl, že předmětné posudky nelze považovat za nepřezkoumatelné, jak namítal žalovaný, neboť obsahují řádné, srozumitelné a logické odůvodnění, které bylo doplněno výslechem zpracovatele u ústního jednání před soudem prvního stupně. Rovněž obsahují výpočty a odhady nezbytné práce a materiálu.
Dovolací soud konečně poukazuje též na to, že k případným vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 10. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu